Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jakou ubohoučkou firmu representuje, že mu ten jeho skvělý vzhled stále nepřináší dost peněz a nemáte na věci, co si pořizují i chudé rodiny typu myčka? Případně sušička - pokud na ní je místo.
Kdyby mi manžel chtěl vykládat tyhle pindy, tak dostane děti do péče a já jdu odpočívat do práce.
Jsi měkká, proto takhle vypadáš. Můj manžel by si nemohl toto dovolit.
Dej mu děti na celý víkend a jeď se vyspat k rodičům.
Tohle mimochodem dělají jenom asi české ženy, takhle sloužit mužům i dětem. Vše má svou míru.
Bez toho aby se našlo řešení kde se prostě přeskupí část tvé zodpovědnosti na někoho jiného to nepůjde.
A pokud se to nepovede, tak to pak bude muset jít náhle a rychle, až se ti spánková deprivace prolomí do nějakého závažnějšího zdravotního problému.
na usazení „na to nemáme“ je potřeba se zeptat - „kdy a jak na to tedy uspoříme?“ - potřebuješ přenést řešení situace i na něj, ne aby to odbyl a počítal s tím, že si prostě nějak poradíš.
Pro začátek - sobota dopoledne budiž čas jen pro tebe, kdy on vezme děti a odvede je někam ven a prostě se o ně od rána postará a nechá tě vyspat. Potkáte se až někde na oběd. Který nevaříš ty, i kdybyste měli obědvat párek v rohlíku.
Samozřejmě že to bude probíhat jinak, než ty by sis ideálně představovala, ale děti to přežijou a v dlouhodobějším hledisku čas s tátou bez tvé supervize ocení.
Stejně tak si zajdi pro novou žádanku na rehabilitace a jasně popros prarodiče že ze zdravotních důvodů potřebuješ ten a ten termín pohlídat, pokud je tam nějaký termín po 17. hodině, tak prostě manželovi oznam, že jsi u lékaře a o děti se postará. V práci to nějak zvládne zařídit.
Napadlo mě přesně to, co většinu lidí přede mnou - manžel reprezentuju firmu, musí vypadat dobře, ale myčka a sušička jsou kategorie „nemám na to“?
Tak tam je něco špatně. Souhlas, že manžela víc zapoj, nebo holt pokud pracuje 24/7, tak po něm chtěj peníze, které ti usnadní život - ať už spotřebiče, paní na hlídání, ať můžeš na rehabilitace nebo třeba ke kadeřnici
Pokud je manžel takovej ten „manažerskej týpek“ provoněnej až na půdu, tak se ti skutečně může stát, že půjde hledat jinou, se kterou se bude moci vystavovat na reklamních akcích…
Taky mi nesedí, že je věčně v prestižní práci, a nemáte na myčku. Bude to asi jinak. Přestala bych být puťkou a myčku si koupila, pokud ti pomůže. Já ji teda k životu nepotřebuju. Sušičku ale mám.
Zapřáhla bych ho aspoň o víkendech,,,to snad doma je.
Jinak dcera snad chodí do školky, ne? tak máš jen miminko, tak s tím se to snad zvládnout dá. Nevyspání je špatně, taky mi holka nespala a budila se…bylo to jen nějaké období, jsem s ní sama, babičky taky nula. Stačilo si pak jen dopo v klidu sednout, nohy nahoru, kafe, a člověk si trochu odpočnul. Navíc to období prostě jednou přejde. Nejsem příznivcem přehazování dětí babičkám, navíc na noc jim ho stejně asi nedáš, abyses vyspala, na to mají děti dva rodiče. Takže aspoň o víkendu by se měl tatínek stát tatínkem. Promluvit s ním,,,a koupit si spotřebiče jaké potřebuješ, nevěřím, že na to nemáte, když máš doma takové VIP.
@LaPaloma píše:
Jakou ubohoučkou firmu representuje, že mu ten jeho skvělý vzhled stále nepřináší dost peněz a nemáte na věci, co si pořizují i chudé rodiny typu myčka? Případně sušička - pokud na ní je místo.Kdyby mi manžel chtěl vykládat tyhle pindy, tak dostane děti do péče a já jdu odpočívat do práce.
Tohle mimochodem dělají jenom asi české ženy, takhle sloužit mužům i dětem. Vše má svou míru.
Jsi měkká, proto takhle vypadáš. Můj manžel by si nemohl toto dovolit.
Dej mu děti na celý víkend a jeď se vyspat k rodičům.
Nevím, jestli české, ale je to hrozná vlastnost. Nejhorší je pak zjisštění po x letech, že je za to vlastně nikdo neocení a manželovy přesčasy byly ve skutečnosti nová sekretářka.
@Anonymní píše:
Ahojte maminky
Je mi 28 a manželovi 27. Máme spolu dvě báječné děti - předškolačku a miminko. Manžel patří k těm, kteří tráví v práci hodně času a často vyjíždí i za hranice, takže bývám s dětmi hodně sama. Prarodiče máme hodné, ale všichni pracují a v souhrnu jejich pomoc je cca jedno odpoledne v měsíci třeba 3 hodiny hlídání dcery. I to je samozřejmě moc fajn, ale spíš jde o efekt zábavy pro dceru než nějaké větší úlevy pro mě. Vyfasovala jsem dva nespavce - dcera začala spát celou noc teprve nedávno a syn je momentálně v období, kdy se budí i 7× za noc a spí přes den výhradně v kočárku (což mi ani tak nevadí, alespoň si dojdu nakoupit a s dcerou se projdeme). Blbé je, že nevydrží v kočárku ani hodinu v kuse a a to jen dopoledne a ani nosítka moc nemusí (a moje záda taky ne)
V poslední době jsem si všimla, že kromě toho, že se cítím hrozně unavená, mě nepoznávají lidé, které jsem viděla naposledy před víc jak rokem. Přitom nosím stále stejný účes a oblečení (typově) jako na střední a vážím stejně už od 9. třídy.Taky často slyším, že manžel vypadá dobře, že jde prý vidět, že mu rodinný život svědčí (což mě přirozeně těší), a že bych se sebou měla něco dělat, aby mi neutekl za mladší. Ovšem co dělat, když je člověk zapřažen od brzkého rána až do noci a ani v tu noc se moc nevyspí, to už neporadí nikdo. Proto bych prosila o radu tady. Navíc jsou časté hlášky, že:
„R přece pracuje, takže musí být zdravý a vypadat dobře.“
„Ty jsi máma od dvou dětí, není ti už dvacet, tak máš nárok vypadat strhaně, cítit se unavená, být často nemocná, mít bolavá záda…“
Sám můj manžel mi už nevím v jaké souvislosti nedávno řekl, že on reprezentuje firmu, a tak si nemůže dovolit, aby dopadl jako já
Raději bych teda měla nárok vypadat a cítit se skvěle než mizerně a unaveně. Ale to nikdo nechápe, na to totiž nárok asi nemám
Konkrétně jsou mé největší útrapy nedostatek spánku, nulový čas na péči o sebe a velmi bolavá záda, na které mi domácí cvičení, které dělám poctivě každý den, ale s dětmi za zády, téměř nepomáhá. Žádanka na rehabilitace, kterou mi krátce po porodu vypsal obvodní doktor, zůstala v šuplíku, protože mě s dětmi odmítli vzít a hlídání nemám.
Peněz navíc moc není a už mi bylo mnohokrát vysvětleno, že hlídací paní patří stejně jako sušička, myčka či druhé auto do kategorie „Dobrý nápad, ale na to nemáme.“.
Odjakživa jsem člověk optimisticky laděný a příčí se mi skuhrat a stěžovat si. I když mi není extra dobře, směju se a vtipkuju možná o to víc, protože zcela zjištně očekávám, že tím zlepším náladu lidem kolem a oni ji pak zlepší i mněTo vede k tomu, že se často dočkám dovětku:.„…ale tváříš se spokojeně.“ Svoje potřeby říkám důrazně, bez nějakých náznaků a manžel i prarodiče zase přímočaře vysvětlí, proč mi nemohou nijak pomoct. A tím to končí.
Nechci rezignovat, chci se zase cítit fajn, ale nevím jak na to. Myslím, že na to MÁM nárok. Poradí někdo?
Máš nárok cítit se strhaně a vyčerpaně. Tvůj reprezentativní manžel, ať si to jednou zkusí, co obnáší celodenní péče a začne ti pomáhat. A na kecy typu, že se sebou máš něco dělat, se vykašli. To jsou kecy a málokterá matka je s malými dětmi reprezentativním kouskem. Já lítala 4 roky jak pometlo kolem dětí v zablafaném triku, mastné vlasy jak když jsem dostala 320 rozdrbaný, zuby ani nemluvě. Teď když už jsme z nejhoršího kolotoče venku, tak na sobě začínám teprve pracovat a dávám se do kupy, aby ze mě byl zase člověk. A kecy druhých jsem dávno přestala řešit. Takže, drž se, bude líp.
Jedno si pamatuj: některé muže probudí až velmi jasné pochopení situace, že se blíží konečná. Do té doby nevěří.
Můžeš si vybrat :
Skutečně s ním nediskutuj příliš složitě. On to musí dostat naservírované jako hotovou věc, jinak to skončí u samolibých komentářů, jak on je na tom dobře a jak na tebe vlastně peče a ještě nemá stud ti to předhodit. Sobec to je, víš?
A bude to jenom tak, jak daleko to necháš zajít.
@inkakřivák píše:
@brisco Leda by měli nějakou smrtíci hypo na krev. To leda. Ale pochybuju.
@brisco Je mi líto, ale přesto nárok na to cítit se fajn neexistuje.
no, jsou dost předvídatelné způsoby, jak tomu jít naproti. Když budu nevyspaná a budou mě dlouhodobě bolet záda (nejspíš i z neustálé péče o kojence), tak se prostě cítit fajn nemůžu. Rodinu si založila s manželem, je na něm, aby jí to usnadnil. A ne od toho zdrhal s trapnými výmluvami.
@brisco píše:
Nevím, jestli české, ale je to hrozná vlastnost. Nejhorší je pak zjisštění po x letech, že je za to vlastně nikdo neocení a manželovy přesčasy byly ve skutečnosti nová sekretářka.
Moje kamarádka se vdala za Australana. Přivezla si tam české manýry, jako že ona uklízí bez keců celý byt, žehlí, vaří, pere,…
On z toho byl v šoku. Vyškolil ji, že když ona chodí do práce, tak přece nemá druhou šichtu doma a uklízet musí spolu. Ve vaření se střídají. Prý to Australanky takto nevedou, dělba práce anebo externí placená posluha.
Zakladatelko, myčka se dá koupit do 10 tis, máme dost peněz, přesto máme levnou, jede pátý rok a náramně si rozumíme. K dražší nevidím důvod. Sušička levná, všem doporučuji Beko, nezničila mi ani ň a miluji ji bezmezně, nyní stojí cca 10 tis. Lze našetřit, není to nic nedosažitelného.
Mám dva příklady, můj muž vydělává hodně peněz, mně se něco nepovedlo a on mi řekl ať si řeknu s čím chci pomoci, co má koupit, koho najmout, aby se to vyřešilo. Mohl vše nechat na mně, nějak bych to zvládla. Mohl mě podusit.
Šéf, vydělává opravdu hodně peněz, reprezentuje nejen firmu, ale volám mu a je doma, má své děti na krku, aby manželka mohla vypnout i přesto že ji dopřeje auto a veškerou péči. Ani tak si nemyslí, že jsou děti jen její problém a v noci vstane a jde to mrně utěšit. (Je schopný mi psát instrukce co mám v práci udělat i během toho, třeba ve tři ráno)
Máš nárok na pomoc, máš nárok něco od manžela chtít.
@Anonymní píše:
Ahojte maminky
Je mi 28 a manželovi 27. Máme spolu dvě báječné děti - předškolačku a miminko. Manžel patří k těm, kteří tráví v práci hodně času a často vyjíždí i za hranice, takže bývám s dětmi hodně sama. Prarodiče máme hodné, ale všichni pracují a v souhrnu jejich pomoc je cca jedno odpoledne v měsíci třeba 3 hodiny hlídání dcery. I to je samozřejmě moc fajn, ale spíš jde o efekt zábavy pro dceru než nějaké větší úlevy pro mě. Vyfasovala jsem dva nespavce - dcera začala spát celou noc teprve nedávno a syn je momentálně v období, kdy se budí i 7× za noc a spí přes den výhradně v kočárku (což mi ani tak nevadí, alespoň si dojdu nakoupit a s dcerou se projdeme). Blbé je, že nevydrží v kočárku ani hodinu v kuse a a to jen dopoledne a ani nosítka moc nemusí (a moje záda taky ne)
V poslední době jsem si všimla, že kromě toho, že se cítím hrozně unavená, mě nepoznávají lidé, které jsem viděla naposledy před víc jak rokem. Přitom nosím stále stejný účes a oblečení (typově) jako na střední a vážím stejně už od 9. třídy.Taky často slyším, že manžel vypadá dobře, že jde prý vidět, že mu rodinný život svědčí (což mě přirozeně těší), a že bych se sebou měla něco dělat, aby mi neutekl za mladší. Ovšem co dělat, když je člověk zapřažen od brzkého rána až do noci a ani v tu noc se moc nevyspí, to už neporadí nikdo. Proto bych prosila o radu tady. Navíc jsou časté hlášky, že:
„R přece pracuje, takže musí být zdravý a vypadat dobře.“
„Ty jsi máma od dvou dětí, není ti už dvacet, tak máš nárok vypadat strhaně, cítit se unavená, být často nemocná, mít bolavá záda…“
Sám můj manžel mi už nevím v jaké souvislosti nedávno řekl, že on reprezentuje firmu, a tak si nemůže dovolit, aby dopadl jako já
Raději bych teda měla nárok vypadat a cítit se skvěle než mizerně a unaveně. Ale to nikdo nechápe, na to totiž nárok asi nemám
Konkrétně jsou mé největší útrapy nedostatek spánku, nulový čas na péči o sebe a velmi bolavá záda, na které mi domácí cvičení, které dělám poctivě každý den, ale s dětmi za zády, téměř nepomáhá. Žádanka na rehabilitace, kterou mi krátce po porodu vypsal obvodní doktor, zůstala v šuplíku, protože mě s dětmi odmítli vzít a hlídání nemám.
Peněz navíc moc není a už mi bylo mnohokrát vysvětleno, že hlídací paní patří stejně jako sušička, myčka či druhé auto do kategorie „Dobrý nápad, ale na to nemáme.“.
Odjakživa jsem člověk optimisticky laděný a příčí se mi skuhrat a stěžovat si. I když mi není extra dobře, směju se a vtipkuju možná o to víc, protože zcela zjištně očekávám, že tím zlepším náladu lidem kolem a oni ji pak zlepší i mněTo vede k tomu, že se často dočkám dovětku:.„…ale tváříš se spokojeně.“ Svoje potřeby říkám důrazně, bez nějakých náznaků a manžel i prarodiče zase přímočaře vysvětlí, proč mi nemohou nijak pomoct. A tím to končí.
Nechci rezignovat, chci se zase cítit fajn, ale nevím jak na to. Myslím, že na to MÁM nárok. Poradí někdo?
Co tvuj manzel ma za kecy?
. Trochu na neho přitlac.
V praví je hodne casto, ale nedokáže stejne vydelat za běžnou susicku, mycku? At změní praci…
Deti mu dej nekdy na hlídání, ty se vyspí a treba si zajdi na kosmetiku..
Já tě chápu, vím, jak se cítíš, mám to podobně. Je mi stejně jako tobě a upřímně, taky vypadám strhaně. Sice mi to nikdo neřekl takto narovinu, ale moc dobře to sama vím. Nedávno jsme se dívali na fotky a manžel zahlásil, že tam vypadám tak spokojené a mladě. Byly to fotky staré 4 roky. Má pravdu, na těch starých fotkách je mladá usměvavá holka, na současných je strhaná a unavená ženská, která se cítí tak na 50. Dítě máme jedno, ale za to autistu, do školky ho nevzali, musím s ním být doma. Pracuju z domu, máme firmu, práce mám nad hlavu. Hlídací babičky nejsou, všichni ještě pracují, jediný, kdo je ochotný sem tam pohlídat je moje mamka. Nemám na nic čas, buď jsem s malým, nebo pracuju. Za poslední dobu jsem přibrala 10 kilo, nemám čas se najíst a jediný můj pohyb jsou procházky s malým. Do tohoto velký rozestup svalů, co mi po porodu zůstal. Vypadám a cítím se hnusně. Do toho mraky práce a stresu, pořád nějaké problémy ve firmě, nebo s malým. Asi jsem ti moc nepomohla, jen jsem ti chtěla napsat, že v tom nejsi sama…
@brisco píše:
Ok, tak nárok ne, ale jak by řekl můj manžel „voják se stará, voják má“. Je smutný, že od zakladatelky všichni dávají ruce pryč a jetša mají blbé kecy, že si nemůžou dovolit dopadnout jako ona. Osobně jsem taková povaha, že bych se v této situaci kousla, nějak to zvládla a do budoucna pro ně taky nepřetrhla. Žádné další dítě atd.
Přesně. Voják se stará, voják má. Přijde mi že zakladatelka čeká že někdo ocení jak litá a pomoc jí nabídne. A postará se. Prd, postarat se musí o sebe sama. Takže zapřáhnout víc manžela a lépe organizovat čas a peníze, a zamyslet se, co musím ACO je jen můj osobní kapric. Jestli třeba zbytečně negruntuju, nevyvarim atd. Jdou takové ženy.
@Enmamma Nezlob se, ale kvůli dětem nedbat ani o zuby a o vlasy? Chodit špinavá s nemytymi vlasy, v zablafanem triku? To je hezký kec. Triko večer sundám a nacpu do pračky, a umývat se a čistit zuby je snad základ. To jako by mi chodil doma chlap jako prase, s pahýly zubů, smrděl a hájil se tím, že on chodí do práce a ještě opravuje dům.
Souhlasim uplne se vsim, co bylo receno vyse. K tomu dodavam- co v tve zpovedi delaji ty vesele emotikony? Ty tady popisujes, jak blbe se citis, ze jsi nemocna, ze mas malo spanku. Z okoli te nepodrzi vubec nikdo a jeste to podavas jako desnou rachandu. To se skoro nedivim, ze ti nikdo neveri a ze te nikdo neposloucha.
Takze za me- prestat delat hrdinku a tlemit se spolecne s temi netaktnimi posmevacky a tvrde zacit se svym krasavcem vyjednavat prostor pro sebe! Jinak takovy par znam, on teda vydelava fakt hodne, takze je pracka, susicka, auto, porad dovolene, 3 deti po 2 letech, on je krasavec-frajer, ona vypada jak patnactinasobna mistryne sveta v behu na lyzich
nevyrovnany par… hele, ale tva volba, sam od sebe ti nikdo nepomuze a jeste se ti posklebuji ![]()