Lukáš ll.

O životě
Štofik
13.12.19

...pokračování Mrchy

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

…udělal jsem to, ok? Vyspal jsem se s Katkou, připravil ji o panenství. Využil jsem situace. Hrdej na to nejsem, naprosto mě tím odrovnala. Zastihla nepřipravenýho, ona byla připravená až moc. Nejdřív jsem se jí to snažil vysvětlit, že není ten správnej čas a že už si náma nejsem tak jistej jako dřív (kecy v kleci, prostě je tu někdo jinej no. Vím to a vy konec konců taky).

Jenže ona si nedala říct, řekla, že chce, abych to poprvé byl já, a že už nechce čekat, pak mě začla nesměle líbat, a když jsem moc nereagoval, začala se vyslíkat. Jenže tohle nebylo to nejhorší, nejhorší bylo celá ta scéna. Jak z holčičího romantickýho filmu. Pokoj obklopenej svíčkama, tlumená hudba, ploužáky, a ona na mě čekala v pyžamu s vlasy vyčesanýma do drdolu. Úplně mě to porazilo.

Za celou dobu ani nenaznačila, že by chtěla sex, vždycky byla tak zdrženlivá a mně se to nejdřív líbilo. Jenže postupem času jsem zjistil, že bych mohl mít víc. Když se objevila ONA. Vlastně ani ne tak ona, jako to naše setkání v parku a dešti, líbačka na tribuně. To mi totálně překopalo všechno, čemu jsem věřil. Byla tak hladová a vášnivá, urvaná z řetězu. Jako když když vypustíte bandu děcek do Disneylandu a řeknete jim, že maj všechno zadarmo. S ní se všechno převrátilo na ruby, jako bysme se otočili vzhůru nohama.

A teď tu přede mnou stála Katka, v růžovým pyžamu a v jejím pořád ještě dětským pokoji obklopeným plyšáky. A tahle Katka, ta stejná, ta zdrženlivá Katka po mně chtěla sex. Na jednu stranu mě to potěšilo, ale věděl jsem, že to není fér. Chtěl jsem se s ní rozejít, nebylo správný si místo její ruky v mojí představovat ruku úplně jiný holky. Jenže já Katku miloval, ne jako holku, se kterou bych chtěl být a spát s ní a chodit s ní. Takhle už ne, miloval jsem ji, jako může brácha milovat ségru. Bože, to zní hrozně, já vím! Ale byla to ochranitelská láska, nedovedu si představit, že by jí měl někdo jinej ublížit. Jakkoli. Vyspat se s ní a pak ji odkopnout. Cítil jsem se v tu chvíli jako ten největší podrazák a hnusák pod sluncem, to mi věřte.

Takže když se začla vyslíkat z toho pyžama, zkusil jsem to naposledy. Je si jistá? Vážně to chce? „Jsem a chci.“ – její odpověď.

Přistoupil jsem k ní a začal ji zase líbat, věděl jsem, že to je špatně, že za tohle skončím v pekle, ale nemohl jsem to dovolit někomu jinýmu a zároveň jsem to nemohl udělat jí. Během celý ty doby, kdy jsme se jen líbali a hladili, jsem si nepřál nic jinýho, než utýct. Utýct z toho pokoje, z jejich domu a už se nikdy nevrátit. Milovali jsme se jako dvě nezkušený děcka, co neví, jak se dělá sex. Bylo to křečovitý, pro Katku asi bolestivý, trapný a rychlý. Když bylo po všem, plakala. Obejmul jsem ji a držel ji, jak nejpevněji to šlo. Než se vybrečela a usnula, řekla mi, že mě miluje. Paráda. A když usnula, tak jsem měl pro změnu chuť brečet já.

Pomalu jsem ji vyprostil ze svý náruče, zvedl se z postele a oblíkl se. Z věšáku v chodbě jsem si vzal klíče od domu a tiše za sebou zavřel. Šel jsem domů a pro Bada, bylo něco kolem půlnoci.

Došel jsem k rybníku, koukal na vodu a házel Badovi klacek. Jak se s ní, ty blbče, teď můžeš rozejít? Jak? Asi jsi nemyslel mozkem, když ses s ní vyspal. Když se Bad vrhl pro klacek asi po desátý, začly mi týct slzy.

načítám...

Přečtěte si také

Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky

Anonymní
15.04.26
3574

Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...

Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce

Anonymní
15.04.26
2879

Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...

Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám

Anonymní
15.04.26
1577

Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...

Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění

Anonymní
15.04.26
743

Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...

Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí

Anonymní
15.04.26
2306

Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...

Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua

Anonymní
14.04.26
5924

Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...

„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech

Anonymní
14.04.26
2697

Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...

Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu

Anonymní
14.04.26
4127

Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...

Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné

Anonymní
14.04.26
2179

Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

PenelopaW
14.04.26
1139

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček