Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@stinga píše:
Ale tady postarat se - berete hodně jako nakoupím, uklidím
ale postarat se znamená třeba roky vylévat moč z permanentního katetru, přebalovat a utírat stolici, polohovat, mazat otevřené dekubity - přenášet do vany, stříhat nehty s plísní - jste všechny, které píšete - postarám se, ochotné i dělat tyto věci
nákup a úklid já neberu jako postarat se, to je samozřejmost
Tak co popisuješ jsem zažila u babičky a za mě se to dá čistě v domácí péči vydržet jen po omezenou dobu. Podobně pokročilá demence nebo Alzheimer věřím, že se doma zvládat za trochu normálního provozu nedá. Takže se nezříkám úplně nějakého zařízení, kdyby péče byla nad moje síly (nebo síly mých dětí, až půjde o mě), ale i tady vidím rozdíl mezi LDNkou, kam stařenku odloží a přijedou jednou za měsíc a kvalitním pečovatelským zařízením či hospicem a častými návštěvami.
@Tiger-lily píše:
Wtf??? podle mě je normální se starat a sdílet. a názvy jako sendvičová generace ve mně vyvolávají poněkud dávivé pocity. I věk, ve kterém je člověk starý, je velmi relativní. Někdo je troska v 50, někdo je fit a úžasný v 90. Nesuď, nevíš, co tě za xxx let čeká. A náhodou třeba miluju povídání se starými lidmi, jejich vzpomínky a nevadí mi, že nejsou dokonalí… samozřejmě, že je někdy těžké a i finančně náročné zvládnout péči o děti i o staré nemohoucí a je jasné, že ne všichni se snesou, takže i domov důchodců nebo podobné zařízení má svůj smysl, ale rozhodně bych raději zestárla mezi svými blízkými a doufala bych, že mi oplatí moji péči a nebudou mě považovat pouze za přítěž. Mmch, proč anonym, co je na tom tak citlivého? Nebo se za svůj sendvičový, hamburgerový, hranolkový nebo nějaký jiný fastfoodový názor tak stydíš?
Sendvičová generace - to už se používá dávno, není důvod hned házet blijící smajlíky, co myslíš? ![]()
Je to název pro střední generaci, která se stará o své stárnoucí rodiče a zároveň ještě o děti, někdo o vnuky, nic neobvyklého a neznámého… ![]()
Je sice hezké, že miluješ si se starýma lidma popovídat, ale ta péče pak je někde jinde, bych řekla a né každý to zvládne fyzicky, nejspíš jsi asi doma ležícího ještě nezažila, že…
Ale to nevadí, hlavně že jsme se dozvěděli cosi o hranolkách, chybí už jen kečup nebo tatarka… ![]()
Holky já to mám, žiji v tom a je to peklo. Jsem na to sama, protože sestry přesně řekly, že ony mají svůj život. Já mám dvě malé děti na prvním stupni základky, mladší teprve půjde do první třídy. Rodič je po nehodě skoro ležák, jediné, co zvládne je sedět, když ho posadím. Trvá to už přes rok a já už nemůžu. Ale rodič je zoufalý nešťastná z toho, že by měl jít do ústavu. Denně mi 100× děkuje, že může být se mnou doma, a 1000× prosí, abych ho neopouštěla. Nemám to srdce ho opustit. Ale nemůžu, jsem k smrti unavená, nemám čas na děti, nemám energii na manžela, výpadek příjmu chybí, mám PNP 3.stupně, protože rodič se sám nají, když mu donesu nakrájené jídlo a posadím ho, a mozek má v pořádku, orientuje se v místě, čase, víc, co dělá. A to třetí stupěň až po odvolání. Sám by umřel do dvou dnů žízní, neudělá si vůbec nic, ale povídá si a ví kolik je hodina jaký je den, čímž není dle úřadů tak závislý na péči. Jsem unavená a vyhlídka několika hodně dalších let mě děsí.
@Anonymní píše:
Holky já to mám, žiji v tom a je to peklo. Jsem na to sama, protože sestry přesně řekly, že ony mají svůj život. Já mám dvě malé děti na prvním stupni základky, mladší teprve půjde do první třídy. Rodič je po nehodě skoro ležák, jediné, co zvládne je sedět, když ho posadím. Trvá to už přes rok a já už nemůžu. Ale rodič je zoufalý nešťastná z toho, že by měl jít do ústavu. Denně mi 100× děkuje, že může být se mnou doma, a 1000× prosí, abych ho neopouštěla. Nemám to srdce ho opustit. Ale nemůžu, jsem k smrti unavená, nemám čas na děti, nemám energii na manžela, výpadek příjmu chybí, mám PNP 3.stupně, protože rodič se sám nají, když mu donesu nakrájené jídlo a posadím ho, a mozek má v pořádku, orientuje se v místě, čase, víc, co dělá. A to třetí stupěň až po odvolání. Sám by umřel do dvou dnů žízní, neudělá si vůbec nic, ale povídá si a ví kolik je hodina jaký je den, čímž není dle úřadů tak závislý na péči. Jsem unavená a vyhlídka několika hodně dalších let mě děsí.
To je strašný
je mi tě fakt líto, protože tohle nemá řešení. Doufám, že mi konce mého žití zůstanou aspoň zbytky soudnosti a nebudu po nikom chtít, aby mi obětoval život svůj i své rodiny.
@Anonymní píše:
Holky já to mám, žiji v tom a je to peklo. Jsem na to sama, protože sestry přesně řekly, že ony mají svůj život. Já mám dvě malé děti na prvním stupni základky, mladší teprve půjde do první třídy. Rodič je po nehodě skoro ležák, jediné, co zvládne je sedět, když ho posadím. Trvá to už přes rok a já už nemůžu. Ale rodič je zoufalý nešťastná z toho, že by měl jít do ústavu. Denně mi 100× děkuje, že může být se mnou doma, a 1000× prosí, abych ho neopouštěla. Nemám to srdce ho opustit. Ale nemůžu, jsem k smrti unavená, nemám čas na děti, nemám energii na manžela, výpadek příjmu chybí, mám PNP 3.stupně, protože rodič se sám nají, když mu donesu nakrájené jídlo a posadím ho, a mozek má v pořádku, orientuje se v místě, čase, víc, co dělá. A to třetí stupěň až po odvolání. Sám by umřel do dvou dnů žízní, neudělá si vůbec nic, ale povídá si a ví kolik je hodina jaký je den, čímž není dle úřadů tak závislý na péči. Jsem unavená a vyhlídka několika hodně dalších let mě děsí.
Ach jo, tohle je tak strašně náročné… ![]()
Kdyby se aspoň sestry zapojily, aby byl rodič střídavě u každé z vás…
@Burj Chalifa píše:
no jo, když jsou rodiče " pod střechou",to je jasné, to se to stará. Blbé je, když bydlí někde daleko a nemůžeš tam zajet či zaběhnout, jak je potřeba. To jsou vážně obtížné situace.Na druhou stranu - ty máš třeba štěstí, že jsou tvoji senioři ještě funkční, ale mít doma dementní babičku, co v nepřítomnosti rodiny otevírá plyn…
Když bydlí daleko a nejde tam zaběhnout, tak si je přistěhuju, ne? ![]()
@Hazentla píše:
Tak co popisuješ jsem zažila u babičky a za mě se to dá čistě v domácí péči vydržet jen po omezenou dobu. Podobně pokročilá demence nebo Alzheimer věřím, že se doma zvládat za trochu normálního provozu nedá. Takže se nezříkám úplně nějakého zařízení, kdyby péče byla nad moje síly (nebo síly mých dětí, až půjde o mě), ale i tady vidím rozdíl mezi LDNkou, kam stařenku odloží a přijedou jednou za měsíc a kvalitním pečovatelským zařízením či hospicem a častými návštěvami.
ale - ten nemocný je většinou svéprávný - proces znesvéprávnění je dnes tak složitý a téměř neprůchodný - a pokud on dobrovolně do zařízení nechce, tak prostě zůstane doma
@free333 píše:
Ach jo, tohle je tak strašně náročné…
Kdyby se aspoň sestry zapojily, aby byl rodič střídavě u každé z vás…
ty se nazapojí, přijedou jednou za 14 dnů na návštěvu, obě v dojezdové vzdálenosti 15km, a nic neudělají a tím to hasne. Dokonce mě nevystřídají ani abych mohla odjet na týden na dovolenou. Vztah mezi námi je tímto nenávratně poškozen.
@free333 píše:
Když bydlí daleko a nejde tam zaběhnout, tak si je přistěhuju, ne?
když někdo bydlí s dětmi ve 2+1 a nedisponuje statisícema na účtě, tak je to taky dost těžké
@stinga píše:
ale - ten nemocný je většinou svéprávný - proces znesvéprávnění je dnes tak složitý a téměř neprůchodný - a pokud on dobrovolně do zařízení nechce, tak prostě zůstane doma
navíc není úplně jednoduché a levné sehnat zařízení, to jako vůbec. Navíc se v těch zařízeních, alespoň u nás, nezůstává dlouhodobě, ale jen omezený čas. A lepší zařízení stojí hrozně peněz. Na to jedno dítě průměrně vydělávající nemá ani s příspěvkem na péči.
@stinga píše:
když někdo bydlí s dětmi ve 2+1 a nedisponuje statisícema na účtě, tak je to taky dost těžké
Jedině prodat bydlení a koupit třeba garsonku v paneláku, kde bydlí děti, v našem velkém paneláku tahle verze byla několikrát, taky už s touhle myšlenkou začínáme koketovat…
A až to pak nepůjde tam, tak do pokoje, co se dá dělat. ![]()
Ale v našem paneláku máme i devadesátileté - denně sem jezdí peč. služby, vozí obědy, ale dokud senioři denně nepouští plyn, tak se to dá…
@Anonymní píše:
Nedávno jsem četla článek o tzv. sendvičové generaci, kdy se rodiče starají o své rodiče současně se svými dětmi a o jejich vyhoření.
Zajímalo by mě, zda, až budete stáří, budete vyžadovat péči od svých dětí, nebo třeba ze své vůle půjdete do domova důchodců. Moje máma (55), by tam chtěla na důchod jít. A ani mě ta představa není cizí, i když je to daleko…
Ale například můj manžel by chtěl, aby se o něj naše děti, až vyrostou staraly.
Ahoj,
až budou mí rodiče staří, určitě se o ně budu chtít postarat a budu doufat, že mi pomužou i mé děti, protože já jsem byla dítě velmi mladých rodičů a tak až oni budou potřebovat pomoc, budu i já sama už stará
![]()
@free333 píše:
Když bydlí daleko a nejde tam zaběhnout, tak si je přistěhuju, ne?
A co když nechtějí?
@chs.jasmin píše:
Ahoj,až budou mí rodiče staří, určitě se o ně budu chtít postarat a budu doufat, že mi pomužou i mé děti, protože já jsem byla dítě velmi mladých rodičů a tak až oni budou potřebovat pomoc, budu i já sama už stará![]()
![]()
ale tvé děti třeba v té době budou mít své malinké děti
Nedovedu si moc představit, že bych svoji maminku dala do domova důchodců, kde by se o ni starali cizí lidi. To nechci. Leda v případě, že by sama chtěla..Ale na druhou stranu neodsuzuji nikoho, kdo má rodiče v nějakém takovém zařízení, protože chápu, že práce, děti atp. může být dost vyčerpávající nebo ještě nějaké další okolnosti k tomu. Po svých dětech bych to nevyžadovala, buď budou chtít nebo nebudou moci a třeba já budu chtít mít klid