Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@chs.jasmin píše:
Ahoj,až budou mí rodiče staří, určitě se o ně budu chtít postarat a budu doufat, že mi pomužou i mé děti, protože já jsem byla dítě velmi mladých rodičů a tak až oni budou potřebovat pomoc, budu i já sama už stará![]()
![]()
A co když nebudou moct? Budou mít malé děti, výpadek jednoho příjmu by pro ně byl zničující, budou bydlet daleko…
@Anonymní píše:
navíc není úplně jednoduché a levné sehnat zařízení, to jako vůbec. Navíc se v těch zařízeních, alespoň u nás, nezůstává dlouhodobě, ale jen omezený čas. A lepší zařízení stojí hrozně peněz. Na to jedno dítě průměrně vydělávající nemá ani s příspěvkem na péči.
přesně tak, dobré zařízení, o kterém vím, stojí měsíčně 42000,–-
![]()
@renap píše:
@sirikit sendvičová generace je generace lidí, kteří se mají rodiče ve věku, kdy už jsou staří a je třeba jim pomáhat a zároveň děti, které jsou ještě nesamostatné a musí se o ně starat. Což asi nesplňuješ, jelikož jsi z generace, kdy se ještě rodilo brzy. Ne jako v dnešní době, kdy ženy rodí kolem 35 a tudíž se dostávají do situace, kdy děti ještě neodrostly, ale rodiče už jsou staří.
Hele fakt ne, je to název pro střední generaci, která je ještě plně v pracovním procesu a zároveň už se stará z jedné strany o své rodiče a z druhé strany bud o děti anebo opravdu vnuky.
Vždyt ti vnuci - to je taky spousta času a energie. ![]()
A o to jde, že ta střední generace má méně čas jen sama na sebe, mohou tím trpět i partnerské vztahy, může dojít k vyhoření.
Zkus mrknout třeba tady na ten článek, ti vnuci jsou v tom prostě taky… ![]()
https://www.novinky.cz/…vsechno.html
Tady ukázka:
„Tak jako se poslední dobou roztrhl pytel s výzkumy, které vyčíslují enormní počet hodin, které žena matka kromě svého zaměstnání stráví péčí o své děti a o domácnost, stále častěji se dnes upozorňuje na problém takzvané sendvičové generace. Čili těch, kteří se ocitli podobně jako šunka mezi plátky sendvičového chleba mezi dvěma, někdy i třemi generacemi své rodiny, které potřebují, případně vyžadují jejich péči a pomoc. Logicky to bývají staří rodiče, případně tchyně s tchánem ze strany jedné, z druhé pak vlastní děti (vzhledem ke stále se zvyšujícímu věku matek prvorodiček) nebo i vnoučata.“
Dokud je to jen o pomoci ještě to jde, ale soustavná péče a dohled to je kolikrát nereálné. A často jde o prostor, v baráku se to dá řešit lépe, v bytě těžko
. O ležícího člověka je to hlavně psychicky náročné a pro plno lidí je výpadek příjmu likvidační ![]()
@chs.jasmin a kdy sami děti budou žít daleko nebo to prostě nepůjde? nejde počítat automaticky že děti se postarají
Taky záleží o jakou pomoc jde, ale o ležícího člověka? Ještě horší když je na tom psychicky tak že neví co dělá a je nebezpečný svému okolí ![]()
@stinga píše:
přesně tak, dobré zařízení, o kterém vím, stojí měsíčně 42000,–-![]()
u nás taky právě kolem 40.000. A teď ID 11000 třetí nejvyšší stupeň, PNP na lidi v ústavu třrtí stupeň je 8800, takkže zbývá 20.000 měsíčně doplatit. Tak to by mi z výplaty zůstávalo 7000. To taky člověk chce chodit celý měsíc do práce a ve finále mít 7000. Fakt řešení prostě není. To bych na tom byla finančně ještě hůř, než jsem teď doma se seniorem.
@Markéta80 píše:
@chs.jasmin a kdy sami děti budou žít daleko nebo to prostě nepůjde? nejde počítat automaticky že děti se postarajíTaky záleží o jakou pomoc jde, ale o ležícího člověka? Ještě horší když je na tom psychicky tak že neví co dělá a je nebezpečný svému okolí
pokud je na tom psychicky tak špatně, že neví, co se děje, co dělá a co s ním je, je jednodušší ho dát do ústavu. Horší je to s rodičem při plném vědomí, zdravém rozumu, jen se špatný tělem. I v těch drahých ústavech je ten člověk prostě skoro stále sám. A všechno ví. Zlatý, když mu nefunguje mozek a neví.
@Anonymní píše:
pokud je na tom psychicky tak špatně, že neví, co se děje, co dělá a co s ním je, je jednodušší ho dát do ústavu. Horší je to s rodičem při plném vědomí, zdravém rozumu, jen se špatný tělem. I v těch drahých ústavech je ten člověk prostě skoro stále sám. A všechno ví. Zlatý, když mu nefunguje mozek a neví.
jen jestli je vůbec kam takového člověka umístit
Blbý je když je pak na to člověk sám, nikdo z rodiny nepomůže
Navíc když nejde o poslední týdny ale dlouhé roky, to jeden člověk nedá
, spíš ho to zničí ![]()
Tohle je ten důvod, proč nemám moc pochopení pro ženy, které si pořizují dítě 35+. Ve všech diskuzích na téma starší matka se plácají po ramenou jak jsou na tom úžasně, jak omládly (ze svého okolí vím, že si to většinou myslí jen ony) a vůbec jim nevadí, že pro svoje dítě s velkou pravděpodobností připravují přesně takovouhle budoucnost. Chápu když se to stane náhodou, chápu když se snaží od 25 a zadaří se až třeba těch 35, ale plánovaně otěhotnět až ve vyšším věku mi přijde sobecké.
@Markéta80 přesně tak, například chodící alzheimeriky téměř nikde neberou ![]()
@sirikit píše:
Uhmm..
Je Ti třicet, máš malé dítě a k tomu cca 60 - 65 letého rodiče, který se o sebe nepostará a skutečně potřebuje nakoupit, uklidit a blablabla.
Ta vtipná kaše k večeři se Ti dnes výjimečně podařila.![]()
Já jsem ta stará generace a s mámou i dcerou jsme od sebe 24 let, ale pokud Tebe měla maminka k padesátce, chápu, že je Tvoje situace složitější.
Potom ovšem respekt.
Nemluvím nutně o svojí situaci, ale o významu toho pojmu
ale jinak ano, je poměrně nemalé procento dětí (a vcelku podstatná část z nich už v mojí generaci), které se rodičům narodilo mezi 35 - 45, v případě tatínků ten limit jaksi není až tak kritický, takže jsou i tací, kteří se narodili tatínkům po padesátce… tudíž ve 30 s malými dětmi už mají rodiče v důchodu. A ono upřímně řečeno ani se školou povinným dítětem to není žádné terno.
A to je právě to, že je to dost na houby. Třeba zrovna věk mých rodičů je jeden z nejnižších oproti mým vrstevníkům. Rodiče partnera jsou ale oproti nim výrazně starší stejně jako rodiče poloviny mých kamarádů. A ta náročnost je potom skutečně někde úplně jinde, bohužel ![]()
@stinga píše:
ale tvé děti třeba v té době budou mít své malinké děti
Hm, třeba ano
Já do budoucnosti za 20, 30 ani 50 let nevidím.
Celá diskuze je třeba, kdyby, možná,…
@Netopirek píše:
A co když nebudou moct? Budou mít malé děti, výpadek jednoho příjmu by pro ně byl zničující, budou bydlet daleko…
Co když, co když… Kde máš jistotu zítřka? ![]()
@Markéta80 píše:
@chs.jasmin a kdy sami děti budou žít daleko nebo to prostě nepůjde? nejde počítat automaticky že děti se postarajíTaky záleží o jakou pomoc jde, ale o ležícího člověka? Ještě horší když je na tom psychicky tak že neví co dělá a je nebezpečný svému okolí
Já nevím jak na tom budu já nebo moji rodiče fyzicky ani psychicky až budeme staří, takže je to zase jen coby kdyby. Já své plány na coby kdyby napsala jak je cítím. Pokud to tak nebude, a nepůjde, tak to bude a půjde jinak ![]()
@Zástavanda píše:
Tohle je ten důvod, proč nemám moc pochopení pro ženy, které si pořizují dítě 35+. Ve všech diskuzích na téma starší matka se plácají po ramenou jak jsou na tom úžasně, jak omládly (ze svého okolí vím, že si to většinou myslí jen ony) a vůbec jim nevadí, že pro svoje dítě s velkou pravděpodobností připravují přesně takovouhle budoucnost. Chápu když se to stane náhodou, chápu když se snaží od 25 a zadaří se až třeba těch 35, ale plánovaně otěhotnět až ve vyšším věku mi přijde sobecké.
Vnímám to dost stejně… ono z pohledu toho dítěte, který už ve školní léta často řeší, že už má rodiče moc staré na tohle a tamto je to opravdu dost smutné. Samozřejmě že i tak jsou to rodiče, dítě je miluje, jsou jeho jediní… na druhou stranu že by to bylo příjemné se taky říct nedá. Někteří kamarádi za dobu školní docházky navštěvovali víc pohřbů než narozeninových oslav, protože prostě známí rodičů jsou většinou buď podobně staří nebo kolikrát i ještě starší, strejdové, tety… ![]()