Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, co má syn za mentální postižení, byli jste ve SPC? Měli by doporučit způsob vzdělávání, buď s asistentem v běžné MŠ, nebo ve speciální MŠ. Chlap se prostě rozhodl odejít, je to těžké, ale život může být fajn i tak, chce to čas, jsi mladá, máš toho ještě hodně před sebou
Jaké je postiženi, ze ho nikde nechtějí? Co ústavní pece, ty do práce a zaopatřit vás?
Já prostě jen nechápu jak jsem se mohla dostat tak daleko… dřív jsem měla dobrou práci spoustu přátel… Mohla jsem si dělat co chci a ted mi pracák vypočítal podporu 2 000kč pak mám ještě 2500 alimenty a prostě nemám kam jít, nemám za co žít prostě nic… Jasně partner říká že tu ůžu zůstat i několik měsíců ale já tu prostě nemůžu sedět a koukat jak se mu ulevilo, jak se chodí bavit a já tu sedím jak trubka a sem každému na obtíž…
Nestoji ten clovek zato
neboj bude dobre, je ted hure, ale bude lepe
co rodice, nemuzes na nejakou dobu k nim?
@Hanulkaa To samozřejmě oběhané máme ale školky jsou nacpané i pro zdravé děti natož aby si škokla žádala o asistenta, a specialní je plná taky… prostě ho nemám kam dát, tím pádem nemůžu jít makat… Tím pádem nás partner živil ted 3 měsíce pomalu z jedné výplaty a už to prostě nezvládá, já se mu nedivím ale nevím co mám dělat…
@Anonymní píše:
Já prostě jen nechápu jak jsem se mohla dostat tak daleko… dřív jsem měla dobrou práci spoustu přátel… Mohla jsem si dělat co chci a ted mi pracák vypočítal podporu 2 000kč pak mám ještě 2500 alimenty a prostě nemám kam jít, nemám za co žít prostě nic… Jasně partner říká že tu ůžu zůstat i několik měsíců ale já tu prostě nemůžu sedět a koukat jak se mu ulevilo, jak se chodí bavit a já tu sedím jak trubka a sem každému na obtíž…
Jakkoliv se tvá situace zdá bez řešení pro budoucnost, tak sám mám podobnou za sebou. Chtěl jsem umřít, protože jsem neviděl východisko.
Nakonec jsem se rozhodl to neudělat a jen díky tomu prožívám nyní šťastná léta.
Věř tomu, že vše zlé, co tě počkalo, se vyváží dobrem.
Jinak co se týká syna, tak doporučuji požadovat střídavou péči. Není to tvůj syn, ale váš syn.
@pohledmuze píše:
Hmm, s tim synem to bude tezky zivot. To mas galeje do konce zivota a pak stejne budes mit obavy co s nim.Nevim, nase spolecnost je asi dost vymekla, ja bych uvazoval o ustavu, pokud by to bylo mozny.
Vždyť ani nenapsala, co klukovi je.
Ve třech letech se houby pozná, kam to může dotáhnout.
@Anonymní píše:
Já prostě jen nechápu jak jsem se mohla dostat tak daleko… dřív jsem měla dobrou práci spoustu přátel… Mohla jsem si dělat co chci a ted mi pracák vypočítal podporu 2 000kč pak mám ještě 2500 alimenty a prostě nemám kam jít, nemám za co žít prostě nic… Jasně partner říká že tu ůžu zůstat i několik měsíců ale já tu prostě nemůžu sedět a koukat jak se mu ulevilo, jak se chodí bavit a já tu sedím jak trubka a sem každému na obtíž…
Co příspěvek na péči?
Navíc, záleží jak ho ohodnotilo SPC, pokud má lehké mentální postižení, doporučí, kam může chodit, můžeš na částečný úvazek nebo na brigádu.
@Levana33 píše:
Nestoji ten clovek zatoneboj bude dobre, je ted hure, ale bude lepe
co rodice, nemuzes na nejakou dobu k nim?
Jiste, človek který nedává péči o cizí postižené dítě a zdarma ke všemu poskytne jeho matce možnost u něj bydlet opravdu za nic nestojí…tfuj…(ironie)
Ty bys tu malinkého nechala samotného, bez vysvětlení? To bys mu vážně udělala? ![]()
Dobrý den maminky, potřebuju se vypsat jsem totálně na dně, nikdy bych nevěřila, že su ocitnu v takové situaci… Je mi 25 mám tříletého syna s mentálním postižením, nikde ve školce ho nechtěj nikde prostě… před rokem jsem se nastěhovala do cizího města k partnerovi myslela jsem že už budu štastná je to nejlepší chlap na jakéhojsem kdy potkala, jinej takovej prostě není, ale v sobotu mi řekl, že už to nedává a že to chce ukončit, že tu můžu bydlet jak dlouho budu potřebovat, ale že už semnou být nechce i přes to že mě miluje
a já tu sedímm nejsem schopná se na něj ani podívat aniž bych se rozbrečela, nemám kam jít nemám tu žádné přátelé, nemám práci protože musím být se synem doma a fakt přemýšlím že si to hodím… Nikdy mě ještě nikdo neopustil, vždycky jsem vztah ukončila já a ani jsem nevěděla, že to může tak bolet… nejsem schopná se ani věnovat synovi prostě nic jen sedím a doufám že umřu na zlomené srdce…