Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Aquarius38 píše:
Ahoj, tak na začátek několik faktů :
Jsem muž, vodnář ♒, je mi 38 let a vyrůstal jsem se třemi staršími sourozenci - dvěma sestrami a bratrem. Se všemi mám dobrý vztah.
Díky sestrám jsem se naučil velmi mnoho o fungování ženského světa a díky kamarádkám hodně o malování, lakách na nehty, řasenkách, menstruaci a podobně.
Naučil jsem se vařit, prát, žehlit, přebalovat, krmit i koupat děti.
Když kámoška přijde na návštěvu, tak mě vždycky seřve, že to jídlo je málo kořeněnýa já jí na to odpovídám : vžyť dobře víš, že bych to pak nemohl nabídnout tvým dětem.
Díky tomu dokážu z mužského pohledu „přepnout“ na ženský a obráceně.
Nejspíš jsem asi těžce psychicky nemocnej, když ještě pořád věřím, že někde existuje nějaká možnost, že bych mohl najít ženskou, třeba i s dětma, která vyznává stejné hodnoty, jako já : věrnost, upřímnost a lásku.
Vím, že to zní hodně šíleně, ale doufám, že se nehoním za snem.
Škoda, že ta diskuze je tak stará, mohl bys to dát dokupy se zakladatelkou. Ale za tu dobu už má nespíš spokojený život ......snad!
@Tecumseh píše: Škoda, že ta diskuze je tak stará, mohl bys to dát dokupy se zakladatelkou. Ale za tu dobu už má nespíš spokojený život ......snad!
Bohužel je to stále aktuální stav.
@Aquarius38 píše:
Bohužel je to stále aktuální stav.
Tvůj první sex - musel to být hrozný zážitek. Nechceš vyhledat psychologa?
@mrav píše:
Tvůj první sex - musel to být hrozný zážitek. Nechceš vyhledat psychologa?
Nech toho, hodněj člověk, neber všechno přes Freuda ![]()
@mrav píše:
Tvůj první sex - musel to být hrozný zážitek. Nechceš vyhledat psychologa?
Už jsem se s tím srovnal ale bylo to velice těžké období, kdy jsem byl na pokraji svých psychických sil a vážně jsem uvažoval o tom, že skočím z mostu, který se klene přes rychlostní silnici (aby byla jistota) a tento stav mě držel půl roku a pak jsem se s tím naučil žít, ale od té doby očekávám tragédie a zvláště pak, když prožívám nejkrásnější okamžiky života. Jestli chceš, tak to můžu rozepsat.
@Aquarius38 píše:
Už jsem se s tím srovnal ale bylo to velice těžké období, kdy jsem byl na pokraji svých psychických sil a vážně jsem uvažoval o tom, že skočím z mostu, který se klene přes rychlostní silnici (aby byla jistota) a tento stav mě držel půl roku a pak jsem se s tím naučil žít, ale od té doby očekávám tragédie a zvláště pak, když prožívám nejkrásnější okamžiky života. Jestli chceš, tak to můžu rozepsat.
To klidně můžeš. Já ti pak napíšu můj životní příběh.První láska, rozchod, další lásky. Žena, 14 let spolu,tragická smrt. A vlastně oba stále hledáme…
@mrav píše:
To klidně můžeš. Já ti pak napíšu můj životní příběh.První láska, rozchod, další lásky. Žena, 14 let spolu,tragická smrt. A vlastně oba stále hledáme…
1únor, cca 15 hodin po mých narozeninách (mám je 31. 1)přijel bratr s rodinou. Má dvě děti a s jeho synem a dcerou jsme šli já, jako vzorný strejda a můj otec, jako vzorný děda po Riegrově ztezce je tam část, která se jmenuje ledopád. Tehdy kluk běhal sem a tam (tehdy mu bylo 9 let), smekla se mu noha a podklouzl pod zábradlí „projel“ se cca 2-3 m po zádech a zbytek volným pádem cca 9 m a pak dopadl na kamení u Jizery. Výsledek: přežil, zlomeniny-stehenní kost, naražená 4 žebra, naštípnuté 4 obratle a otřes mozku :letecký transport z liberecké nemocnice do Motola. Ještě štěstí, že všechno pro něj skončilo BEZ trvalých následků. Nádhera, že?
@Káťa19 píše:
@Danikoof reagujes na rok stary prispevek, snad uz je zakladatelka stastna…
My tu ted resime obnovitelku diskuze
Aktualizují téma..nemám postižené dítě, ale přesto bych chtěla umřít..mám pocit, že jsem všem jen na obtíž..manžel se mnou nespí už x mesicu.. jednou za 3 týdny max, ale to je opravdu jen,,povinnost,,.. děti raději tráví čas mimo domov..já mám pocit, že se snažím na všechny smery a všechno je špatně..muž mi řekl že jsem kráva.. já vlastně nevím co všechno mě trápí, jsem strašně sama, ikdyz jsme velká rodina.. když se snažím něco říct, buď nad tím mavnou rukou nebo začnou protiútoky..ale já se cítím úplně sama, na dně, nechtěná, nuceně trpěná..nejradši bych všechno skončila ale bojím se..
Asi bych jen chtěla aby mě měl někdo rád.. omlouv.se za vyblitek, jen to nemám komu říct
prosím anonym, je to citlivé téma… A strašně mě to žere a nevím co mám dělat..asi mi chybí objetí a možnost všechno ze sebe vybrecet..
@Anonymní píše: Více
Dobře ti tak. Nemáš ani korunu a pořídíš si dítě? No a jinak jsi kompletní???
@Afinite píše: Více
A ty jsi…, kdyz se navazis do nekoho v sedm let stare diskusi.
@Anonymní píše: Více
Promiň, ale chtít umírat proto že s tebou manžel nespí? To nemyslíš ani vážně. Děti už jsou asi velké? Co zkusit přestat všem vycházet vstříc a začít se starat sama o sebe? Najdi si nějaký zájem, koníček, něco cos měla ráda a na co si kvůli péči o rodinu neměla čas a energii. Je jedno co, jestli knížky, výlety nebo pořízení psa, cokoliv.
Chápu že ti chybí intimita, ale osobně bych o objímaní a sex s někým, kdo mě přehlíží a nazývá krávou ani nestála. Nejsem matrace.
Co kamarádky, zkusit navázat staré či nové vztahy a kamarádství a začít s kamarádkami chodit třeba cvičit, běhat, na výlet nebo jet na muzikál, do divadla, podle toho co tebe baví, ne co baví muže a děti.
@Anonymní píše: Více
Hele nad tím mi zůstává rozum stát…máš vše a chceš to ukončit, jen proto že s tebou spí málo. Tak mu to řekni, že potřebuješ více. Mě to manželka neřekla, první ze jsem chtěl moc, pak zase že moc tlacim na pilu, tak jsem ubral a potom už to ochladlo tak že si nakonec našla někoho jiného po 24 letech, rozvod, o toho děti nejsou velké…soudy atd. Řeknu ti, že kdybych možná neustupoval tak mám stále rodinu…ale brzo mít nebudu a ty TV je myšlenky mě napadají každých 5 minut, a prostředky k tomu mám…jediný důvod proč ne…tak jsou děti. Tak se zamysli co máš…a jak jsou lidi na tom hůře…některým třeba zemřelo jediný dítě…to jsou pak situace na odstřel, ale ty máš prakticky vše.
@Anonymní píše: Více
Tohle není důvod k tomu umírat.
I když věřím, že Tě to velmi trápí.
Pláč pomáhá
Já mám za sebou odchod manžela
Ještě poměrně čerstvý. Semlelo mě to brutálně. I děti. Najednou tu není, žije jinde, ignoruje nás.
Ve své zamilovanosti nevidí, neslyší.
Neuděláš nic
Musíš se nadechnout a jít dál.
Ono to jde. Pomalu. Ale, jde.
Bolí to.