Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci umřít
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.4.18 00:14
@Anonymní píše:
Staraji se o me, i o dite. Dnes mi mama rekla, ze pro me delaji tolik, ze tohle by nikdo nedelal a ja se tvarim, jak mouchy snezte si me. A to jsem jen nedojedla obed. Je to v p.deli.
To je no.Fakt by to chtělo toho psychologa i pro matku.Nebo tě ta její kritika zničí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.18 00:31
Je to moje chyba, ne rodicu. Ted zpetne vidim, ze jsem si mela dupnout a jit na stredni nebo se vyucit. Akorat jsem se do toho zamotala.
- Citovat
- Upravit
18.4.18 02:38
@Anonymní píše:
Je to moje chyba, ne rodicu. Ted zpetne vidim, ze jsem si mela dupnout a jit na stredni nebo se vyucit. Akorat jsem se do toho zamotala.
A co kdybys začala chodit k tomu psychologovi a potom třeba po domluvě s ním požádala rodiče, aby šli s tebou na sezení a společně to tam probrali? Psycholog by tě mohl podpořit a podržet při rozhovoru s rodiči. Vedle toho ale samozřejmě řešit tu pojišťovnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.18 07:25
@Anonymní píše:
Staraji se o me, i o dite. Dnes mi mama rekla, ze pro me delaji tolik, ze tohle by nikdo nedelal a ja se tvarim, jak mouchy snezte si me. A to jsem jen nedojedla obed. Je to v p.deli.
Podívej, ono je to těžký. Jsi už dospělá ženská, máš dítě, čekáš další, práci nemáš a do školy nechodíš. Jsi doma a tváříš se jak mochy snězte si mě. To soužití dvou generací, nebývá dobré skoro nikdy. Je sice hrozný, že ti to mamka tak předhazuje, ale pro ní je to taky asi těžký. Právě proto bys měla už být u psychologa, začít situaci řešit. Najít si třeba nějakou brigádu, kterou bys zvládla v těhotenství, právě je podle mě škoda, že nedáváš dcerku do školky. Ona tě samozřejmě moc miluje, jak jsi psala 
ale potřebuje také děti ve svém věku a přeci jen ve školce získá další zkušenosti. Navíc, když tu depresi zrovna máš, tak tvá dcerka to vidí, jak pláčeš, koukáš do stropu a trápíš se. Už ti odepsali na ten email? Nezkusila bys tam spíš zavolat a domluvit si co nejbližší sezení. Opravdu se ti uleví. To o té škole rodičům prostě neříkej, maximálně řekni, že vejšku momentálně nezvládáš v těhotenství. Pak se to nějak vyřeší. Důležité je, aby začala něco dělat. Budeš se cítit lépe. Z čeho žiješ, jestli tě rodiče i živý, tak se na jednu stranu nemůžeme divit, že trochu remcají. Čas letí, brzy k vám přibude miminko a všechno bude mnohem náročnější. Zajdi k psychologovi teď, dokud je čas. Já tě chápu, že se ti to všechno zdá těžké, ale musíš začít něco dělat. A co tvůj brácha, ví jak se cítíš? Nešel by třeba s tebou, nebo by ti tam mohl zavolat, přeci někdo z rodiny ti musí pomoct. Musíš si o tu pomoc říct, nebo to zkusit sama. Zkus zvednout telefon a zavolat, co myslíš že se stane? Nic, neumřeš u telefonu, nikdo tě neuvidí, nikdo ti nebude nadávat a přinejhorším to položíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.18 07:33
@Anonymní píše:
Je to moje chyba, ne rodicu. Ted zpetne vidim, ze jsem si mela dupnout a jit na stredni nebo se vyucit. Akorat jsem se do toho zamotala.
Pořád se zabýváš tím, co se stalo a čí je to chyba a budeš to takhle dělat pořád dokola, až se z toho opravdu zblázníš. Možná je to tvá chyba, možná chyba rodičů, to ale je uplně jedno. Teď víš, že to takhle nechceš a jedině ty sama to můžeš změnit.Moje kamarádka má jen základku, ze střední odešla. S prací to ze začátku, neměla tak slavný, ale momentálně je vedoucí v pekárně a je spokojená. Prostě už neřeš tu školu, tak škola se dá vždycky dodělat, vždyť si mladá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.18 07:40
Mam nasetreno z rodicaku plus mi otec dcery dava penize na ni. Ja moc penez nestojim, to rika i mama. Jsou to taky jenom lidi, vim. Proto me vse tak mrzi a mam cerny svedomi. Na email nikdo neodepsal, takze musim volat. Dceru nemam ve skolce, protoze se aspon citim trochu uzitecna. Kdybych ji mela pryc, tak bych se citila jeste hur. Ja brecim v noci anebo kdyz me nevidi. Mam taky obavu, ze budu mit neuroticky mimino. Tolik nervu si nezaslouzi.
- Citovat
- Upravit
18.4.18 07:42
A ještě zakladatelko, jak píšeš, že teď zpětně vidíš věci jinak. Tak to je právě dobře, čím starší budeš, tím více se bude tvůj pohled na život měnit, budeš vidět a chtít dělat něco co tě baví a naplňuje a jedině ty sama si budeš moc vybrat cestu, která se ti bude líbit protože jsi dospělá a nikdo ti nemůže říkat co můžeš a nemůžeš dělat. Tak se prosím vzchop a začni jednat zvládneš to, věř si, řekni si, že to dáš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.18 07:53
@Evulina píše:
No já jak jsem tehdy vystudovala tu SŠ ekonomického směru a prolezla jen taktak, abych už konečně měla maturitu a měla od té školy pokoj (!!), tak jsem nejdřív zkusila si najít práci „v oboru“ - kancelařina v pojišťovně, pak ve firmě na rozúčtování tepla a vody. Takovou nudu a frustraci jsem nezažila. Toužila jsem dělat něco, kde budu mít čistou hlavu, kde si budu moct pokecat s lidma o obyčejných věcech atd…a šla jsem dělat dobrovolně prodavačku. Taková úleva, byla jsem najednou šťastná i za 10.000,– Kč hrubýho
Je fakt, že jsem pak postupem času přešla do směnárny, tam mě to taky bavilo a peníze už byly o něčem jiném..ale pak přišly děti.
Nyní jsou moje zaměstání dvě dítka, senior na plenách, domácnost a hospodářství. A jsem taky šťastná. Do kanclu už mě nikdo nedostane ani heverem - nějaká asistentka nebo sekretářka, účetní apod., brrr, z toho mám úplný osypky.Příspěvek upraven 17.04.18 v 23:27
No vidíš 
člověk postupně zjišťuje co vlastně chce 
Já zase jsem si maturitu chtěla udělat, když mi bylo 32. Pořád mi něco jakoby scházelo, ale nakonec jsem otěhotněla a vzdala to 
už mě to tolik nedrásá, práce se dá najít i tak a třeba teď když budu zase na mateřský, tak se do toho pustím 
a zase moje ségra je kadeřnice, děsně jí to baví, miluje to kecání s vůbec lidi a říká, že jsem maniak, že ona by na to neměla 
každý prostě dělá na co má. Já doufám, že si dcera maturitu udělá, asi jako každý rodič. A když ne, tak co, je to její život, je dospělá a taky sama jednou přijde na určité věci. Jen teď jak má hlavu v oblacích a představuje si jak je všechno pohoda jazz, tak jí musím neustále opakovat, že zas taková sranda to není a ať kouká makat 
ale my se spolu bavíme o hodně věcech, školu probíráme a život a tak, smějeme se, takže snad jí nějak moc nedrtím. Ona určitě ví jak to myslím. Třeba teď jsme tak seděly a ona říká: jako mamko, já ale nemůžu jít přeci do práce, to je divný 
no jo bude muset, už je dospělá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.18 08:17
@natyber píše:
Pořád se zabýváš tím, co se stalo a čí je to chyba a budeš to takhle dělat pořád dokola, až se z toho opravdu zblázníš. Možná je to tvá chyba, možná chyba rodičů, to ale je uplně jedno. Teď víš, že to takhle nechceš a jedině ty sama to můžeš změnit.Moje kamarádka má jen základku, ze střední odešla. S prací to ze začátku, neměla tak slavný, ale momentálně je vedoucí v pekárně a je spokojená. Prostě už neřeš tu školu, tak škola se dá vždycky dodělat, vždyť si mladá.
Moje řeč. Já mám maturitu a udělal jsem si ji až v 28 letech. Byl jsem nejstarší kmet ve třídě, všude kolem mladé sněženky a pár machrů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.18 08:58
@Ewiczka píše:
A co kdybys začala chodit k tomu psychologovi a potom třeba po domluvě s ním požádala rodiče, aby šli s tebou na sezení a společně to tam probrali? Psycholog by tě mohl podpořit a podržet při rozhovoru s rodiči. Vedle toho ale samozřejmě řešit tu pojišťovnu.
Me se to zda taky dobry napad, po par sezenich tam vzit i rodice
Zakladatelko, ukol na dnesek, zavolej tam a objednej se, zvladnes to
Rekni, ze je to akutni, protoze jsi tehotna a mas deprese
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.18 09:13
Zakladatelko, mě udivuje, že rodiče třeba nechtěli vidět maturitní vysvědčení, to si nedokážu představit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.18 09:29
Jak tak to tady čtu, připadá mi, že zakladatelka je typ člověka, který potřebuje v životě spíš empatický přístup, podporu, rozhovory, než hecování.
Jsou typy, na které neplatí nic jiného než je tvrdě „nakopnout“, ale jsou typy, kterým právě když se dá větší svoboda a chápavý přístup, tak toho dokážou nejvíc - já jsem totiž přesně taky taková. Kdyby do mě naši hučeli, jak musím nutně udělat školu, jak je můj brácha kádr, když má vejšku a já jen střední atd., tak bych nejdřív byla vzteky bez sebe a pak by mě to následně vzalo nervy a nejen, že bych tu vejšku nedala, ale ještě bych byla nervama v háji.
Zakladatelko - projevovali a projevují ti rodiče lásku? Myslím tím ne tím, že tě živí, že u nich bydlíš atd..ale třeba že tě obejmou, je s nimi i legrace apod.?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.18 09:36
@Evulina píše:
Jak tak to tady čtu, připadá mi, že zakladatelka je typ člověka, který potřebuje v životě spíš empatický přístup, podporu, rozhovory, než hecování.
Jsou typy, na které neplatí nic jiného než je tvrdě „nakopnout“, ale jsou typy, kterým právě když se dá větší svoboda a chápavý přístup, tak toho dokážou nejvíc - já jsem totiž přesně taky taková. Kdyby do mě naši hučeli, jak musím nutně udělat školu, jak je můj brácha kádr, když má vejšku a já jen střední atd., tak bych nejdřív byla vzteky bez sebe a pak by mě to následně vzalo nervy a nejen, že bych tu vejšku nedala, ale ještě bych byla nervama v háji.Zakladatelko - projevovali a projevují ti rodiče lásku? Myslím tím ne tím, že tě živí, že u nich bydlíš atd..ale třeba že tě obejmou, je s nimi i legrace apod.?
Jsou chvile, kdy legrace s nima je to jo, dceru maji moc radi. Ale jak rikam vzdelani a velky prijem je pro ne top, furt se resi vzdelani. Ja je chapu, mama ma cerveny diplom. Je to vsechno na h.vno. Ja chtela peknou hezkou rodinu a starat se, nevadi mi prace na zahrade, vareni, uklid. Je mi tak moc dobre.
- Citovat
- Upravit
18.4.18 09:48
@Anonymní píše:
Jsou chvile, kdy legrace s nima je to jo, dceru maji moc radi. Ale jak rikam vzdelani a velky prijem je pro ne top, furt se resi vzdelani. Ja je chapu, mama ma cerveny diplom. Je to vsechno na h.vno. Ja chtela peknou hezkou rodinu a starat se, nevadi mi prace na zahrade, vareni, uklid. Je mi tak moc dobre.
Škoda, že se nemůžeš osamostatnit a jít bydlet někam jinam, aby jsi mohla být trochu „v odstupu“. Pak by se ti podle měho s rodiči i líp jednalo a cítila by jsi se silnější.
Hele, je mi už skoro 40 a pro někoho jsem možná stále bláhová, ale čím jsem starší, tím naopak víc a víc zjišťuju, že život má člověk jen jeden a promrhat ho věcmi, které ho stresují a přitom jdou změnit na něco lepšího, je veliká převeliká ztráta a škoda. Je potřeba si uvědomit, že v zaměstnání člověk stráví docela velkou část dne a obrovskou část svého života, takže mu chca nechca zaměstnání zasahuje i do zdravotního stavu. Kdo dělá práci jen pro prachy, přitom ho dlouhodobě stresuje, tak skončí špatně. Opravdu zářný příklad je můj táta - dlouhodobé stresy v práci, ač práce slušně placená a v 50 skončil se stentem na srdci, s dehydratací páteře, se žaludečními vředy a prášky na nervy. Nyní je mu přes 60, přidala se cukrovka. Bere prášků víc, než náš 79 letý pan domácí na plenách, o kterého se s mužem staráme.
Jdi si za tím, co tě bude těšit a co ti bude dávat smysl. Není to bláhovost, z mého úhlu pohledu je to až nutnost. Nebo lze i najít v zaměstání, které člověk má, smysl až po čase..ale pokud člověk vidí, že ho dlouhodobě ničí, tak pryč od toho. A to samé platí i pro školu - vždy jde najít takovou, která člověku bude něco říkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
