Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@blobfish píše:
Zaujalo mě, že při hledání práce skončíš vždy u pohovoru. To znamená, že tvůj životopis zajímavý je, chyba musí být někde v tvé sebeprezentaci. Píšeš, že nejsi hezká - co konkrétně je na tobě nehezké? Znám spoustu profesně velmi úspěšných žen, které mají nadváhu, v tom to nebude. Podle mě nejhůř působí urousané vlasy, špinavé/roztrhané oblečení nebo boty, špína za nehty… a to není otázka peněz. Na oblečení sekáč nebo bazar na internetu, boty bych si koupila v nějakém levném obchodě typu CCC a schovala si je výhradně na důležité příležitosti/pohovory, když je obuješ jen občas, vydrží i takové boty pěkné dost dlouho. Levnou kadeřnici v Plzni určitě taky najdeš.
Máš pravdu, u mě to bude určitě tím, že mám hodně ošklivé brýle ale kdybych si je sundala, zase bych byla slepá a na lidi u pohovoru bych mžourala a to taky nevypadá dobře. Potom vlasy, to je hodně velký problém, mám je sice čisté ale prostě hodně nekvalitní. Jednou jsem o ně díky domácímu barvení málem přišla, dost se zničily, kadeřník mi je sice dal dohromady ale na té kvalitě se to prostě už podepsalo. Jsou takové hrubé, neučesatelné, a i když strávím hodinu úpravou, stejně stačí pět minut klidně i doma a vypadám jako kdybych se měsíc nečesala. Hodně se mi také hodně cuchají, po ránu je skoro nerozčešu a když si dám gumičku tak se mi dělají uzlíky. Prostě hodně špatný. Oblečení mám extra na pohovory, čistá obuv je samozřejmostí. U mě je to prostě hodně ve vzhledu plus poslední dobou jsem nějak hodně mimo. Včera jsem například byla tak vyčerpaná, že jsem sotva obsloužila zákazníky i vstát ze židle bylo utrpení. Plus mi to moc nemyslí, včera jsem například nechala svítit v kanceláři, minulý pátek zase na chodbě a svítilo se tam celý víkend. Když doma uklízím běžně se mi stane že se na poslední chvíli zastavím protože špinavou vodu bych lila do odpadkového koše. A takových situací je. Tak jestli to na mě také není vidět na pohovoru, že se zrovna necítím dobře a jsem vyčerpaná.
@lupto píše:
Ahoj zakladatelko, zajdi si k psychologovi, ten by ti mohl pomoct.Nevím, jakou máš nadváhu, ale abys měla aspoň trochu lepší den, mám tu navíc nejaké málo nošené oblečení velikost 42. Chvíli po porodu jsem to nosila, ale cca 2 měsíce, teď už jsem na své váze. Valí se mi tu cca troje kalhoty, nějaká trička, nějaké šaty. Nemám problém Ti to poslat, když do SZ pošleš adresu. Stejně bych to šoupla do kontejneru na oblečení, většina je z HM. Případně tu mám i větší podprsenky, tuším 80D/E, kdyby ti to bylo. A mám tu nepoužitou drogerii Avon-sprcháč, tělové mléko… mně to nesedí dobře a teta mi to furt rve. Upřímně to vyhodím, takže kdybys chtěla… mám i nějaké šátky, asi miliardu, tak Ti klíďo nějaký přihodím. Hlavně ale musíš sama sebe nastartovat, vím, že to jde špatně, ale svět není jen černobílý. Neupínej se k chlapům, ale jen sama k sobě, pak přijde i ten chlap. Ale samotný chlap je určitě nevytáhne z takovéhle deprese.
A pardon za překlepy, přepisuje to mobil a musím u toho houpat dítě.
Taky můžu věnovat za poštovné nějakou kosmetiku, Avon, Yves Rocher atd., pokud bys měla zájem, taky toho dost dostanu a řadu z toho vůbec nepoužívám…S oblečením bohužel nepomůžu, ač bych ráda a taky mám plno toho, co už nenosím a přitom je to pěkné, zachovalé, ale mám velikost S…Ale jak už radily holky, zajdi do sekáče a pořídíš levně hezké, někdy i nové oblečení, chce to jen pořádně koukat a věnovat tomu čas, prostě si z toho udělat chvilku pro sebe a udělat si tu radost a hned ti bude líp…Jinak nevím proč, ale tvůj příběh mi trochu připomněl knihu Alice v říši divů (a taky před zrcadlem) od Sarai Walker, kterou jsem nedávno četla. zjednodušeně je to o holčině, která se strašně nemá ráda, nesnáší se ta to, že má nadváhu, že jí nic nesluší, že má blbou práci, že s nikým nechodí, a její život podle toho vypadá, jen přežívá. V momentě, kdy konečně pochopí, že jako člověk má na světě svou cenu taková jaká je, atejně jako ostatní, najednou se jí život začne líbit. Ale prostě všechno to začíná v hlavě…Tu knihu mám i doma, chtěla jsem ji teď věnovat mamce, ale za poštovné může být taky tvá, pokud bys chtěla…
Konečně jsem se dostala k tomu dočíst celou diskuzi. Ráda bych ti nějak pomohla. Ale nevím jak a čím, od Plzně bydlím dost daleko. Snad aspoň psychická podpora, moc ti držím palce, ať se s tím vypořádáš, snad terapie pomůže nastartovat nový směr. Mrzí mě, že nemůžeš mít aspoň nějaké zvíře, já osobně je miluju a nemůžu bez nich žít a vím, že to vždycky hodně pomůže, když se člověk cítí na dně a sám…Křečky a morčata zbožňuju
Kdybys chtěla aspoň dopisovat, klidně napiš SZ ![]()
@Cosmopolitan píše:
Nn byla jsem s ním 5 let od od 20 do 25 let. Potom dost ošklivý rozchod a rok jsem se trápila. Potom jsem potkala dalšího, to byl pro změnu hypochondr. Tam to klapalo jen dokud jsem držela s prominutím hubu a krok. Když mi po dvou měsících přestalo stačit vídat se jednou za dva až tři týdny na dvě hodinky, tak to šlo do háje. On pořád marodil s kdejakou rýmičkou, na schůzky mi chodil i s hodinovým zpožděním, které mi dával vědět na poslední chvíli kdy už jsem na něj čekala v mrazech. Nebo nepřišel vůbec a ani se neomluvil. Kdykoli někdo něco potřeboval, mohl se přerazit ale když jsem potřebovala pomoc já, měla jsem smůlu, nikdy se mu to nehodilo. Zkrátka jsem byla až ta poslední. I hadr u něj na záchodě měl pro něj větší hodnotu než já. říkala jsem mu, že mi jeho chování vadí ale jen to odkýval, týden se vydržel chovat normálně a potom to zase jelo ve starých kolejích. Když konečně nemarodil tak zase dodělávala resty v práce a šlo to všechno na úkor našeho společného času. Nakonec mi po sedmi měsících kdy už jsem do něj byla hodně zamilovaná řek, že je mu líto ale že beze mě mu bude líp a že se rozchází. Hodně mě to bolelo a je to rok a sedm měsíců a bolí to pořád. Pořád ho nemůžu dostat z hlavy, pořád si představuji, jaké by to bylo s ním bydlet, pořád ho miluju a nějak to nechce přejít. Já už bych tak chtěla rodinu ale když já bych jí chtěla s ním, bohužel vím, že se to nikdy nestane a tak se trápím. Několikrát jsem se v životě spletla a špatně zamilovala a teď díky tomu nemám nic.
Jé, buď ráda, že s ním už nejsi. Podle toho co píšeš, tak jsi mu měla dát kopačky první a odejít s hrdostí.
Neupínej se k minulosti, žij přítomností a těš se na budoucnost, třeba tě čeká něco krásného
![]()
@guineapig snad se Ti zakladatelka ozve, my už jsme domluvené. Bohužel dneska manžel nestihl poštu, tak jí balík odchází zítra.
@anonymouss píše:
Protože je to měsíce a měsíce pořád to samé.
Plácáš se dokola, v tom samém.
Pokud ti to vyhovuje a pouze potřebuješ občas pofoukat bebí a říct, že to bude lepší - ok.
Ale pokud chcš něco změnit, tak zvedni zadek a začni něco dělat.
Všechny tvé diskuze jsou na jedno brdo.
Ho mi prosim link na diskuze jeji
@Zahradnice Roku píše:
Ho mi prosim link na diskuze jeji
Myslím si, že vám do toho nic není, pokud se jí chcete smát… ![]()
@blabla123 píše:
Myslím si, že vám do toho nic není, pokud se jí chcete smát…
Ježiš, proč hned smát?
![]()
Někdy je prostě lepší vědět, že dotyčná řeší pořád to samé dokola, stagnuje, nikam se to nikdy nehýbe, než plácat rady online zbytčně…
Někdy je fakt lepší odborná pomoc, než se dohadovat na internetu (kterou už ale prý zakl. vyhledala, tak snad se bude mít lépe).
https://www.emimino.cz/…leni-236764/
https://www.emimino.cz/…enez-252789/
https://www.emimino.cz/…rani-255398/
@blabla123 píše:
Myslím si, že vám do toho nic není, pokud se jí chcete smát…
kdo se chce komu smát? jen mě zajímalo, když tady někdo připoměl, že tady nějaká holka řešila spolubydlící co denně per a vaří či co…tak mě napadlo zda je to ona…
@anonymouss píše:
Ježiš, proč hned smát?![]()
Někdy je prostě lepší vědět, že dotyčná řeší pořád to samé dokola, stagnuje, nikam se to nikdy nehýbe, než plácat rady online zbytčně…
Někdy je fakt lepší odborná pomoc, než se dohadovat na internetu (kterou už ale prý zakl. vyhledala, tak snad se bude mít lépe).https://www.emimino.cz/…leni-236764/
https://www.emimino.cz/…enez-252789/
https://www.emimino.cz/…rani-255398/
Přečetla jsem teda všechny diskuze autorky a fakt je to pořád dokola…Komu není rady…Možná radši zakládá diskuze, než by skutečně něco v reálu řešila ![]()
@Anonymní píše:
Přečetla jsem teda všechny diskuze autorky a fakt je to pořád dokola…Komu není rady…Možná radši zakládá diskuze, než by skutečně něco v reálu řešila
A těch problémů bude asi víc:
https://www.emimino.cz/…estr-245879/
https://www.emimino.cz/…o-ja-242690/
https://www.emimino.cz/…dinu-226002/
@Anonymní píše:
Přečetla jsem teda všechny diskuze autorky a fakt je to pořád dokola…Komu není rady…Možná radši zakládá diskuze, než by skutečně něco v reálu řešila
Ale ona nepotřebuje tvůj výsměch, potřebuje podporu, především psychickou. Potřebuje přátele, lásku a hlavně sebedůvěru. Někomu se vysmát umí každý, hlavně když je hrdinský anonym.
Oživuji…
Taky jsem teď na dně.
Je mi přes 40 let.
Pořad se teď nějak plácám na místě. Mám pocit, že pro mě život skončil.
Dělám v callcentru 8 rokem. Práce mě bavila, ale majitel se nás chce zbavit. Zadal zakázku externímu callcentru a nám háže klacky pod nohy, abychom sami skončily. Hledám nové uplatnění, ale přijde mi, že nic neumím.
Chci se zdokonalit v angličtině, ale do kurzu mě nevzali. Prý otvírají jen pokročilejší a podle testu na to prý nemám.
Chtěla jsem se víc věnovat józe, ale na to chodit do studia nemám prostředky ani čas. Doma si občas zacvičím, ale je to na nic.
Jediné co mi děla radost jsou děti, těm se daří.
Chtěla bych si udělat kurz manikérky, dělat nehty, pracovat sama na sebe, ale bojím se.
A tak jen tak přežívám, dny plynou. Uvědomuji si to, ale nemám sílu to změnit.
Snažím se myslet pozitivně, ale nic nepomáhá.
omluva za anonym…
Ma.
@Anonymní píše:
Oživuji…Taky jsem teď na dně.
Je mi přes 40 let.
Pořad se teď nějak plácám na místě. Mám pocit, že pro mě život skončil.
Dělám v callcentru 8 rokem. Práce mě bavila, ale majitel se nás chce zbavit. Zadal zakázku externímu callcentru a nám háže klacky pod nohy, abychom sami skončily. Hledám nové uplatnění, ale přijde mi, že nic neumím.
Chci se zdokonalit v angličtině, ale do kurzu mě nevzali. Prý otvírají jen pokročilejší a podle testu na to prý nemám.
Chtěla jsem se víc věnovat józe, ale na to chodit do studia nemám prostředky ani čas. Doma si občas zacvičím, ale je to na nic.
Jediné co mi děla radost jsou děti, těm se daří.
Chtěla bych si udělat kurz manikérky, dělat nehty, pracovat sama na sebe, ale bojím se.A tak jen tak přežívám, dny plynou. Uvědomuji si to, ale nemám sílu to změnit.
Snažím se myslet pozitivně, ale nic nepomáhá.
omluva za anonym…
Ma.
Pokud máš zdraví a rodinu v pohodě, tak zmíněné jsou takové drobnosti. ![]()
Zkus jinou jazykovku, jogu můžeš cvičit podle youtube…nehty nevím, to podle mě dělá kde kdo a dýchat ty výpary
, lepší mi příjde masérský kurz.
Co treba kadernice? Dneska se da studovat dalkove a vlasy lidem porostou porad. Daji se vydelat potom slusne penize a uzpusobit si pracovni dobu. Sla bych do toho ![]()