Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Litujete, že máte děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.6.17 20:35
Lituju a nelituji..
Asi takhle. Kdyby mi někdo řekl že dítě co čekám bude autista s MR tak bych šla na potrat..Vždy jsem byla toho názoru že postižené děti když je čas je nejlépe neprivezt na svět..Ale teď ho mám..A je to moje velka láska..A nedokážu si představit být bez něj. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.17 20:35
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale stydím se za to. Já lituji toho že mám dítě (neplánované těhotenství pro rejpalky jsem se chránila, ale brala jsem léky kvůli kterým neúčinkovala antikoncepce jak měla) zvažovala jsem i potrat, ale nechala jsem se ukecat přítelem. Těhotenství jsem nijak neprožívala, když se dcera narodila neměla jsem radost a každý večer brečívám potají v koupelně a přeji si, abych mohla vrátit čas. O dceru se starám, když je nemocná mám o ní strach, hraju si s ní a myslím že nestrádá. Lituji toho moc, ale vrátit se to nedá. Když jsem otěhotněla bylo mi 20 let.
- Citovat
- Upravit
10.6.17 20:40
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale stydím se za to. Já lituji toho že mám dítě (neplánované těhotenství pro rejpalky jsem se chránila, ale brala jsem léky kvůli kterým neúčinkovala antikoncepce jak měla) zvažovala jsem i potrat, ale nechala jsem se ukecat přítelem. Těhotenství jsem nijak neprožívala, když se dcera narodila neměla jsem radost a každý večer brečívám potají v koupelně a přeji si, abych mohla vrátit čas. O dceru se starám, když je nemocná mám o ní strach, hraju si s ní a myslím že nestrádá. Lituji toho moc, ale vrátit se to nedá. Když jsem otěhotněla bylo mi 20 let.
Takze dceru vubec nemilujes? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.17 20:41
@Pipet @slavuska1 dekuju vam snad to prijde az se maly narodi a i me prejdou tyhle stavy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.17 20:50
Lituji jen toho, že jsem byla kráva pitomá a nestudovala před dětmi. 
Teď se čtyřmi dětmi, plným úvazkem, domácností a vším okolo je to prostě fičák. Ale už „jen“ rok. 
(Na druhou stranu studovat před tím, než jsem měla děti, tak ty moje 4 poklady teď nejspíš nemám, takže vlastně všechno je tak, jak to být mělo. 
)
M.
- Citovat
- Upravit
10.6.17 20:52
Nelituji, rodicovstvi dava zivotu jiny smer a pohled.
A ze nejsme kompletni rodina? 
to jsem v zivote nikdy pro dite nechtela, ale chlap „zařídil“.
Jen do budoucna s dalsim ditetem jsem hooodne opatrna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.17 20:53
Nikdy jsem nelitovala, že mám děti. Jedno (autista)mi zemřelo v 11 na rakovinu 
.Je mi po něm akorát moc a moc smutno.Kdo děti nemá, neměl, neokusil, neví o čem je řeč. A kdo o dítě nepřišel, taky neví jaké to je. Pouze mámy, co se jim přihodilo to samé.
Nevím, moje babička říkala, že děda říkal, nebudu dělat děti pro Hitlera. Jedno je válečné, druhé až po válce.
Tak teď se vlastně zamýšlím nad tím, zda bych šla znovu do dítěte, které by mi mělo zemřít. Kdyby mi to nějaká vědma řekla… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.17 20:56
Já osobně nelituji. Své dva broučky miluju a je to nejlepší, co jsem v životě vytvořila. 
Navíc mám zkušenosti jako anonymní z předešlé strany - nemilované dítě - zmetek, co se neměl narodit a co zničil matce život tím, že se narodil 
.
O to víc je moje láska k mým dětem silnější a vynahrazuji si ochuzenou lásku s nimi.
Ale mám sousedku, která má dceru a syna. Dcera studuje na střední, syn chodí do třetí třídy. Ona je taková opravdu zvláštní matka. Má je ráda, ale naprosto bez uzardění prohlašuje, že kdyby ji manžel neukecal, nikdy by je neměla. Necítí se v mateřské roli dobře, utíká do práce, jak jen může. Nechce s nimi trávit moc času. Vlastně vůbec. I na dovolené jezdí s mužem sami, děcka měla vždy na táboře.
Kluk je věčně sám doma, mamka je věčně v práci - může dělat přesčasy dle libosti. Otec kluka je voják z povolání a tak taky moc není doma.
Upřímně mám na tohle názor, že je fakt asi neměla mít. Jak jsem obvykle chápavá pro různé situace a lidské prohřešky, tohle moc nechápu a je mi to proti srsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.17 20:56
@Mirka Dušínová Já nelituju, ale jedno dítě je pro mě maximum. Takhle jen řeším, jak se přizpůsobím jemu, ale kdybych měla dvě, musela bych se rozhodovat, komu z nich vyhovět - a jak moc zohlednit sebe. A i péče o jedno dítě, když nejsou babičky ani kamarádky, které by vyzvedly ze školy nebo z kroužku, je docela složitá. A jsem ráda, že i muž to vnímá podobně a akceptoval, že pro naši situaci bude lepší zůstat u jednoho.
Prosím zachovat anonym.
- Citovat
- Upravit
10.6.17 20:57
@zudina píše:
Ja jsem tehotna a nedokazu se radovat a tesit se. Jen brecim. K diteti nic necitim. Tak nevim jak to bude
nevyčítej si to, těhot. hormony s námi dokážou pěkně zamávat. Taky to znám a to mám dětí vícero, nejsem nezkušená prvomatka. S velkou pravděpodobností si dítko zamiluješ, až se narodí a budeš ho mít v náručí
Jinak k zadání. Že mám děti rozhodně nelituji a jsem osudu vděčná, že jsou zdravé Přesto mám do dokonalé matky daleko, často mi schází nervy a trpělivost. Před rodiči nemocných či postižených dětí smekám a velmi si jich vážím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.17 21:06
@LAlezane píše:
Spousta lidí, to neznáš…?
Jinak bodejť by to nebylo tabu, když spousta lidí reaguje už na pouhou zmínku podobně jako tyTož tak.
Presne tak… Stačí si vygooglit regretting motherhood nebo Orna Donath a zjistíš, ze takových žen je strašně moc. Ale neví se o nich, protože přiznat se k tomuto je společenské tabu, bohužel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.17 21:08
@zudina píše:
Ja jsem tehotna a nedokazu se radovat a tesit se. Jen brecim. K diteti nic necitim. Tak nevim jak to bude
Všechno to přejde, uvidíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.17 21:09
Ja osobně lituji, ale spis toho, ze mám dite s vývojovou vadou a počala ho v trochu nešťastný situaci. Kdybych tehdy věděla to co teď, tak do toho definitivně nejdu. Ale mit zdravý dite ve „správný“ situaci, tak asi nelituju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.17 21:11
Tak každá máma si asi někdy řekne, čert mi tohle byl dlužnej. Nicméně, ne nelituji, jedu už nepřetržitě víc než 26 let a vlastně si to nedokážu představit, že bych je nikdy neměla. Život by byl možná daleko prázdnější i když jednodušší to připouštím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
