Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítelkyně ale není povinná starat se o tvoje dítě, už to že jí udělá jídlo je jistý bonus - ty jsi rodič, ty jsi zplodil dítě, za které jsi zcela odpovědný, ne ona
tady na to „hledání náhradní matky pro dítě“ pozor, to ti fakt žádná ženská nedluží.
Větší problém bych viděla v tom, že nemáte kompatibilní životní styl - ty aktivní sportovec, ona cigárko a pohodárka. To nebude dělat dobrotu. Že tě má ráda bohužel samo o sobě nestačí.
@Kajan93 Nevidím chybu ani v jednom z vás. Oboje chování je pochopitelné. Prostě mi jen nepřipadáte kompatibilní.
@botl píše:
@Kajan93A co přesně po přítelkyni chceš?
Protože maminku tvoje dcera už má a žádná další žena se o ni nebude tak starat a nebude ji tak milovat.
@botl píše:
@Kajan93A co přesně po přítelkyni chceš?
Protože maminku tvoje dcera už má a žádná další žena se o ni nebude tak starat a nebude ji tak milovat.
Chápu, že nemůže nahradit matku a ani nic takového nechci.
Jen bych byl rád kdyby s námi trávila více času.
@Kajan93 píše:
Chápu, že nemůže nahradit matku a ani nic takového nechci.
Jen bych byl rád kdyby s námi trávila více času.
Proč? A co byste společně dělali?
Jestli jsi aktivni a ona gaucovka, tak k sobe moc nepasujete i bez dcery
.
@Kajan93 píše:
Chápu, že nemůže nahradit matku a ani nic takového nechci.
Jen bych byl rád kdyby s námi trávila více času.
A ona pravěpodobně chce abys ji nechal co se dítěte týče naprosto na pokoji.
To prostě nezlomíš. Tohle bude vždy o kompromisech. Naopak s příchodem vašeho společného dítěte se to může ještě zhoršit, kdy nastává takové to pravé maceství.
Dal ses dohromady s holkou co ji bylo 26 - to spousta žen ještě ani není na mateřství úplně psychicky připravena. Je správné, že ty dáváš na první místo dceru, ale nemůžeš to chtít po ni.
Příspěvek upraven 21.01.22 v 13:10
Určitě je pravda to s kouřením v přítomnosti dítěte (i ty kouříš?) a to, že jako pár nepůsobíte úplně kompatibilně, to bez pochyb.
Jinak se ale zkus opravdu zamyslet spíš nad tím, jak bys chtěl, aby to bylo, zvaž i její pohled na věc (není to matka tvého dítěte a fakt není povinna s ním cokoli dělat, a to včetně dovolené, ale třeba to udělá ráda, když to bude z její vlastní vůle) a zkus se s ní domluvit.
Ty ji tady nějak popisuješ, ona nám k tomu svůj pohled na věc dát nemůže a tvůj popis na mě nepůsobí, jako bys ji měl kdovíjak rád.
@Kajan93 píše:
Chápu, že nemůže nahradit matku a ani nic takového nechci.
Jen bych byl rád kdyby s námi trávila více času.
Jenže pokud nechce, nedonutíš ji. A když donutíš, neudělá to dobrotu.
Jen se bude stavět na zadní. Velká i malá.
Hele, můj bezdětný přítel je vlastně taky rád, když můj syn po týdnu odjede k tátovi (máme střídavku).
No, né že já bych si taky ráda neodfrkla
![]()
Jenže já si nemaluju, že budeme všichni žít jako dokonalá spokojená rodinka, že bude partner syna milovat jako vlastního, vychovávat ho, starat se o něj, jezdit s náma do Zoo, po večerech mu bude číst pohádky, a každej druhej tejden ho vytáhne na lesní výpravu.
Mě úplně stačí, když bude dobrým partnerem pro mě, a se synem se budou navzájem respektovat. Další děti neplánuju a řekla jsem to hned na prvních schůzkách, náhradního tátu nehledám, o dítě se postarám s jeho otcem a hledám především parťáka pro sebe.
Vše, co pro syna dělá navíc, beru jako nadstandard, něco, co by vůbec nemusel a já bych to po něm ani nemohla ani nechtěla vyžadovat.
Jste každý jiný. Ale hlavně není to její dítě. Je tvoje a tvé bývalé ženy. Přítelkyně nemusí mít vztah, a nebo se starat k vaší dceři. ![]()
Většinou tohle dělají chlapi, že prostě nemají zájem o ženino prvního cizí dítě, ale najde se i žena. To je pochopitelný.
Ona ale nikdy nemůže uvažovat jako ty, protože není matkou. A až bude matkou(tvého dalšího dítěte), může to být ještě horší.
Velký problém vidím ve způsobu trávení volného času, ona je typický městský gaučový typ, měla jsem takového muže a brzy jsem se s ním začala nudit, protože mám spoustu zájmů a chvilku neposedim. Podle mě nejste kompatibilní.
@Kajan93 píše:
Ahoj,
je mi 35 a co jsme se s manželkou rozvedli vídám svou dceru (5) více než je obvyklé. Tedy pro okolí, rád bych měl častěji. Zkrátka po nalezení kompromisu je to ob víkend a pak v pondělí a středu vyzvednu dceru ze školky, přespí u mě a ráno zase vedu do školky. Navíc prázdniny a pak opravdu kdykoliv chci. S bývalou ženou se vždy dohodneme.Zde je ale problém s přítelkyní(29). Jsme spolu 3 roky. Ze začátku vztahu to bylo těžké, ale postupem času si našla jakžtakž cestu. Teď si s ní pohraje a i připraví jídlo. To je ale vše.
Přítelkyně pracuje na směny a je i období, že se s dcerou nevidí i dva týdny. Ale když už přijde ta vzácná chvíle, pohraje si s ní a za hodinu už si jde zapálit s kávou a následně si sedne k TV. Když k ní pak dcera přijde, tak ať je potichu, že se kouká na TV.
Co se týče dalších společných chvil, tak jen zřídka kdy jde s námi ven na procházku či na zahradu. O dovolených nemluvě, neb se řídí heslem: „Dovolená s dítětem není dovolená“. S tím já bohužel nesouhlasím. A tak jezdíme s dcerou víceméně všude sami.
A když jede někam ona, tak raději sama než s námi. Společné výlety s partnerkou děláme, ale těch také moc není.Následně další problémy jsou v tom, že já jsem až příliš aktivní. Zahrada (pěstování, chov zvířat), do toho trocha sportu a navíc velká rodina. A ona je spíše bytovkový tip, ale to už mě omrzelo. Sledovat neustále TV a občas si zahrát deskovku a pak dál sedět doma na pohovce.
Přítelkyně je jinak velmi milující a udělala by pro mne vše a vím, že by se lidi měli brát takový jací jsou. Také se smířila s mýma nedostatkama. Ale po rozvodu, jak to bývá, tak mi toho moc nezbylo a následný posun není ani v dohlednu. Celou dobu jsme tak nějak na hromádce a nic se neděje, jen spolu koexistujeme.
Z mé strany je to čím dál horší. Čím dál více pochybuji o tom, že jakmile by přišli naše děti, tak by vztahy s mou dcerou byli minimálně stejné.Vlastní děti by chtěla. Jen si ji nejdříve musím vzít a pak ještě počkat ideálně nějaký rok než na něm začneme dělat. Bylo by to řešení, ale…
Sama řekla, že kdybych neměl dceru, tak by to bylo mnohem snažší. A následně pronesla, že bych jí měl nejdříve zeptat, než si vezmu dceru mimo smluvené termíny a nejen ji to oznámit.
Všechny její argumenty chápu, ale bohužel pro mě dcera je to nejcennější co mne v životě potkalo a když už nám to se ženou nedopadlo, tak o dceru rozhodně nechci přijít jen z toho důvodu aby jsme si mohli pustit film a nikdo nás přitom nerušil.
Pardon, že jsem se takto rozepsal. Jen si už nevím rady.
Děkuji za případné reakce.
Přítelkyně vůbec není povinná se jakkoliv zapojovat do péče o Tvou dceru. Jak sám píšeš, pohraje si s ní, připraví jí jídlo, co bys chtěl od ní víc?
Bohužel, jak už tady psali přede mnou, dětní a bezdětní k sobě nepasují.
Nezlob se na mě, ale jídlo ji udělá, prohraje si s ní..
Co chceš po ní víc? ![]()
A ano, mě by jako bezdetne taky vadilo, kdyby jsi mi překazit původní plány a dovedl dítě domů.
To má štěstím skákat?
Je těžké přijmout cizí dítě…
A bylo by fajn si udělat dovolenou s dítětem i bez dítěte ![]()
Nebo hledej jinde.
@Kajan93 píše:
Chápu, že nemůže nahradit matku a ani nic takového nechci.
Jen bych byl rád kdyby s námi trávila více času.
a proč by měla? ty jsi z dcery celý poprděný a ona ne pro ní je to cizí dítě nic jí k němu neváže nepoutá pro ní je to vetřelec co jí krade přítele a vid v ní konkurenci ty dáš vždy přednost dceři. Pokud by si vymyslela že dostala na pr.del tak komu uvěříš ![]()
Zakladateli a proč by s vámi měla trávit víc času? Chceš s ní vytvářet jakousi paralerní rodinu o kterou tvoje přítelkyně nestojí… Daba ti jasně najevo, že vůči tvé dceři udělá jen to nezbytné a víc ji nezajímá. Podle mě a je vidět i dalších názoru tady, nejste kompatibilní ani jako pár. Ty jsi akční, ona pecivál. Spíš bych se poohlédla jinde. Ten pocit a potřeba s ní zakládat rodinu a ženit se je fascinují, když vlastně pochybuješ sám o tom, zda to má smysl. A pak proč je tolik rozvodů… ![]()
@Kajan93 píše:
Ahoj,
je mi 35 a co jsme se s manželkou rozvedli vídám svou dceru (5) více než je obvyklé. Tedy pro okolí, rád bych měl častěji. Zkrátka po nalezení kompromisu je to ob víkend a pak v pondělí a středu vyzvednu dceru ze školky, přespí u mě a ráno zase vedu do školky. Navíc prázdniny a pak opravdu kdykoliv chci. S bývalou ženou se vždy dohodneme.Zde je ale problém s přítelkyní(29). Jsme spolu 3 roky. Ze začátku vztahu to bylo těžké, ale postupem času si našla jakžtakž cestu. Teď si s ní pohraje a i připraví jídlo. To je ale vše.
Přítelkyně pracuje na směny a je i období, že se s dcerou nevidí i dva týdny. Ale když už přijde ta vzácná chvíle, pohraje si s ní a za hodinu už si jde zapálit s kávou a následně si sedne k TV. Když k ní pak dcera přijde, tak ať je potichu, že se kouká na TV.
Co se týče dalších společných chvil, tak jen zřídka kdy jde s námi ven na procházku či na zahradu. O dovolených nemluvě, neb se řídí heslem: „Dovolená s dítětem není dovolená“. S tím já bohužel nesouhlasím. A tak jezdíme s dcerou víceméně všude sami.
A když jede někam ona, tak raději sama než s námi. Společné výlety s partnerkou děláme, ale těch také moc není.Následně další problémy jsou v tom, že já jsem až příliš aktivní. Zahrada (pěstování, chov zvířat), do toho trocha sportu a navíc velká rodina. A ona je spíše bytovkový tip, ale to už mě omrzelo. Sledovat neustále TV a občas si zahrát deskovku a pak dál sedět doma na pohovce.
Přítelkyně je jinak velmi milující a udělala by pro mne vše a vím, že by se lidi měli brát takový jací jsou. Také se smířila s mýma nedostatkama. Ale po rozvodu, jak to bývá, tak mi toho moc nezbylo a následný posun není ani v dohlednu. Celou dobu jsme tak nějak na hromádce a nic se neděje, jen spolu koexistujeme.
Z mé strany je to čím dál horší. Čím dál více pochybuji o tom, že jakmile by přišli naše děti, tak by vztahy s mou dcerou byli minimálně stejné.Vlastní děti by chtěla. Jen si ji nejdříve musím vzít a pak ještě počkat ideálně nějaký rok než na něm začneme dělat. Bylo by to řešení, ale…
Sama řekla, že kdybych neměl dceru, tak by to bylo mnohem snažší. A následně pronesla, že bych jí měl nejdříve zeptat, než si vezmu dceru mimo smluvené termíny a nejen ji to oznámit.
Všechny její argumenty chápu, ale bohužel pro mě dcera je to nejcennější co mne v životě potkalo a když už nám to se ženou nedopadlo, tak o dceru rozhodně nechci přijít jen z toho důvodu aby jsme si mohli pustit film a nikdo nás přitom nerušil.
Pardon, že jsem se takto rozepsal. Jen si už nevím rady.
Děkuji za případné reakce.
Predstavuji si sama sebe jako svobodnou bezdetnou a premyslim..dala bych to rada, ale musela by to byt hodna, vychovana holcicka, pak klidne..