Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
je mi 35 a co jsme se s manželkou rozvedli vídám svou dceru (5) více než je obvyklé. Tedy pro okolí, rád bych měl častěji. Zkrátka po nalezení kompromisu je to ob víkend a pak v pondělí a středu vyzvednu dceru ze školky, přespí u mě a ráno zase vedu do školky. Navíc prázdniny a pak opravdu kdykoliv chci. S bývalou ženou se vždy dohodneme.
Zde je ale problém s přítelkyní(29). Jsme spolu 3 roky. Ze začátku vztahu to bylo těžké, ale postupem času si našla jakžtakž cestu. Teď si s ní pohraje a i připraví jídlo. To je ale vše.
Přítelkyně pracuje na směny a je i období, že se s dcerou nevidí i dva týdny. Ale když už přijde ta vzácná chvíle, pohraje si s ní a za hodinu už si jde zapálit s kávou a následně si sedne k TV. Když k ní pak dcera přijde, tak ať je potichu, že se kouká na TV.
Co se týče dalších společných chvil, tak jen zřídka kdy jde s námi ven na procházku či na zahradu. O dovolených nemluvě, neb se řídí heslem: „Dovolená s dítětem není dovolená“. S tím já bohužel nesouhlasím. A tak jezdíme s dcerou víceméně všude sami.
A když jede někam ona, tak raději sama než s námi. Společné výlety s partnerkou děláme, ale těch také moc není.
Následně další problémy jsou v tom, že já jsem až příliš aktivní. Zahrada (pěstování, chov zvířat), do toho trocha sportu a navíc velká rodina. A ona je spíše bytovkový tip, ale to už mě omrzelo. Sledovat neustále TV a občas si zahrát deskovku a pak dál sedět doma na pohovce.
Přítelkyně je jinak velmi milující a udělala by pro mne vše a vím, že by se lidi měli brát takový jací jsou. Také se smířila s mýma nedostatkama. Ale po rozvodu, jak to bývá, tak mi toho moc nezbylo a následný posun není ani v dohlednu. Celou dobu jsme tak nějak na hromádce a nic se neděje, jen spolu koexistujeme.
Z mé strany je to čím dál horší. Čím dál více pochybuji o tom, že jakmile by přišli naše děti, tak by vztahy s mou dcerou byli minimálně stejné.
Vlastní děti by chtěla. Jen si ji nejdříve musím vzít a pak ještě počkat ideálně nějaký rok než na něm začneme dělat. Bylo by to řešení, ale…
Sama řekla, že kdybych neměl dceru, tak by to bylo mnohem snažší. A následně pronesla, že bych jí měl nejdříve zeptat, než si vezmu dceru mimo smluvené termíny a nejen ji to oznámit.
Všechny její argumenty chápu, ale bohužel pro mě dcera je to nejcennější co mne v životě potkalo a když už nám to se ženou nedopadlo, tak o dceru rozhodně nechci přijít jen z toho důvodu aby jsme si mohli pustit film a nikdo nás přitom nerušil.
Pardon, že jsem se takto rozepsal. Jen si už nevím rady.
Děkuji za případné reakce.
Máš mladou rozmízanou přítelkyni, co dost nesnáší tvoje dítě, sotva ji strpí na pár hodin do měsíce. Obtěžuje ji cokoliv navíc, než se s tebou (ideálně osamotě) válet doma u televize.
Opravdu si myslíš, že tohle je ta pravá „macecha“, kterou chceš své malé dceři přivést na dalších 15 let do života?
Přemýšlej.
Přijmout cizí dítě je strašně těžké, málo kdo to dokáže tak, aby pak nedělal rozdíly mezi vlastním dítětem a dítětem partnera.
Až byste měli vlastní, vyplavalo by na povrch víc problémů. Tohle je jen začátek..
Hledej jinou partnerku. Bude to těžké, ale najdeš takovou, co bude mít ráda i tvoje dítě.
No, to, že budeš mít dceru jindy než bylo v plánu bys jí měl sdělit jiným stylem, než ji postavit před hotovou věc. Už nejsi sám, jen ty a dcera.
Na druhou stranu..jestli je bězdětná, tak prostě ty zkušenosti nemá, a má představy a potřeby jako jiný člověk 20+, který je ve vztahu bez dětí. Kdyby sis našel ženu taky s dítětem, tak byste byli na stejné lodi, museli byste se přizpůsobovat oba. Jinak po třech dětech mám stejný názor..dovolená s dítětem není dovolená, já bych po tom týdnu potřebovala ještě dovolenou pro sebe/s manželem.
Další věc je, že máte každý jiný životní styl, jinak si představujete trávení času. Moc kompatibilní asi nebudete. Rozhodně bych se do ničeho nenutila. Nemusíš s ní zůstat. Ani ona s tebou. Nemusí to jít na sílu. Do manželství a dalšího dítěte bych se určitě nehnala.
A zas jako nemůžeš čekat, že bude mít k dceři přístup jiný, než jako kamarádka. Není to její dítě, nemůže ji brát za svou. Nečekej od ní, že bude další rodič. Ne teď.
Vztah bezdetny a detny nefunguje téměř nikdy, vy ste ukázkový příklad. Najdi si paní co už dítě má.
Upřímně tohle bych netolerovala - děti jsou u mě na prvním místě.
Já jsem se také rozvedla a můj přítel bere moje děti jako své vlastní.
A i já jeho dítě beru jako vlastní.
Jsme jedna velká rodina a nedělám rozdíly „moje, tvoje“.
Já chápu, že je těžké přijmout cizí dítě, ale nemohla byt žít s někým, kdo nechce trávit čas se mnou a dítětem. Samozřejmě holčička maminku má - nepotřebuje, aby ji macecha nahradila - ale může být její kamarádka.
Hodně bych přemýšlela o společné budoucnosti…
A co přesně po přítelkyni chceš?
Protože maminku tvoje dcera už má a žádná další žena se o ni nebude tak starat a nebude ji tak milovat.
Já přemýšlím - jako dětná macecha -… když tak popisuješ situaci, že jí uvaří a pohraje a pak si sedne k telce, tak to asi vidíš. Je to tvoje dítě! Co děláš ty?
Prijde mi, že oba máte naprosto v pohodě přístup a nechápu, co je za problém. Ty chceš být se svým dítětem maximum, což je skvělé a naprosto pochopitelné. Ona ti ve styku nebrání, jen nemá potřebu s dítětem sama trávit čas, což mi přijde taky normální. Prostě dítě je tvoje, stak se o něj starej ty a nesnaž se do toho uvrtat jí, její dítě to není. Zásadní je, aby jeho existenci a tvůj vztah s ní maximálně respektovala.
Super, že máš dceru na prvním místě. Hele přítelkyně je zaprvé pro jiný styl života, ona bude gaucovy povaleč a ty akční, to k sobě dlouhodobě moc nejde. Plus dcera není její, ona nema povinnost ji bavit, hrát si s ní a starat se. To je tvoje práce. Jsou ženské co si dítěte partnera ani nevsimnou. Nicméně podle mě ten vztah stejně dlouho nevydrží, nemáte moc společného.
Jinak abych do přítelkyně jen nešila…
Není její povinností milovat tvoje dítě. Není jeho máma, není vůbec máma, takže některým věcem nejspíš ani nemůže rozumnět. Je svobodná, dospělá, bezdětná, je v pořádku, že nemá potřebu se starat.
Jen to prostě nemusí být kompatibilní pro vás dva. Už teď, apoň podle popisu, jí tvá dcera obtěžuje, myslíš, že to bude časem lepší? Že nebude vždy ta na chvostu, tuplem až si pořídíte další děti? Tohle všechno pečlivě zvaž.
Hele velmi dobře vnímáš varovné signály.
JEslti máte mít šanci, tak to potřebujete otevřít, nebude to fungovat bez toho, aby přítelkyně nepřijala to, že prostě je s mužem se závazky a vždycky tam bude tvoje dcera.
A ne - rozhodně ji nepředěláš na hospodyňku co se bude starat o dům.
Nemyslím si že jste úplně kompatibilní, co se zakládání nové rodiny týče.
(jinak teda mě dost nazdvihlo to že kouří v přítomnosti dítěte)