Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel a tchyně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.8.17 13:19
@Kobea píše:
Já myslím, že taková dortová bitva by národy spíš sblížila. Všichni by se nasmáli a pak by se šli společně někam zbavit šlehačky a čokoládové polevy
.
No, ale pozor, aby tam nefigurovala nějaká kalorická bomba… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 14:03
Můj muž je krom jiného stomikem třetím rokem, za ty tři roky byl již 2× na opravě stomie. Do doby stomické operace byl již plně invalidní, ale naprosto pozitivní člověk, nic ho nerozhodilo, nic si nepřipouštěl. Stomie ho však naprosto změnila, ani dodnes se s tím nevyrovnal, sám se neošetří a sáček nevymění, se vším mu musím pomáhat, stomii ošetřit, uzavřel se sám do sebe a cítí se „že smrdí“ a „okolí je odporný“. Komunikujeme se stomickou sestrou, psychologem nebo s paní Ředinovou z ligy stomiků a stále hledáme nějaké řešení. Když už si myslím, že si blýská na lepší časy, tak se většinou přihodí nějaká nehoda (odlepí se sáček a obsah se vylije v noci do postele nebo nedávno se nějako otevřel zabezpečování uzávěr na suchý zip a vytekl mu celý obsah sáčku po nohách v obýváku) a jsme zase na samém začátku, kdy je všechno na prd, žít takto nechce, je akorát na obtíž, musí mi být odporný, když po něm musím uklízet výkaly. Neumí ani přijmout to, že nekontrolovatelně odchází hlučné plyny, stydí se za to, proto se bojí každé návštěvy, která k nám má přijít. Ke stomii u nás patří i granuláty kolem vývodu, které ho pálí a i krvácí, čas od času musí na jejich vypálení. Každá stomie je jiná, u někoho stomické zátky nejsou vůbec praktikovatelné. U nás to je tedy BOJ, a to má manžel silnou psychickou oporou nás všech v rodině. Ale prostě ho stomický stav změnil a dodnes i ovládá. Někdy to je opravdu náročné pro všechny zúčastněné a celkově to je o nastavení té vnitřní psychiky. A stále dokola zkoušet, co by ho mohlo motivovat a odvézt tak od myšlenek, že je nám na obtíž (což je samozřejmě blbost, ale prostě to tak má v hlavě nastaveno). Ale k tomu je potřeba opravdu koheze celé rozšířené rodiny a pořád do kola to zkoušet, i když se přiznám, ano je to hodně náročné a mnohdy fakt „melu z posledního.“
Myslím si, že pokud by jednou týdně syn té paní zavolal a zeptal se jí, jak se jí daří, dal jí třeba na ucho její vnuky, třeba jednou za 3 týdny i sám za tou mámou dojel, ani nemusí nic přivézt, ale prostě jen tam s ní na chvíli být, protože to je přeci její kluk, tak by to pro ní také bylo vše snesitelnější. Určitě nyní od někoho z fóra dostanu odpověď, a proč tedy ona zavolá jemu, když se cítí sama. No nezavolá, protože se bojí, že by ho obtěžovala, prostě to tak ti nemocní a staří lidé mají mnohdy nastavené a stále jen čekají, až si na ně někdo udělá čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 14:11
Tak naši zeťáci jsou asi taky divní, protože vaří a pečou (a to fakt někdy lépe než se podaří mě ), jeden i velmi rád žehlí. A můj muž pekl vždy úúúúžasné slíváky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 14:24
Vono je to taky znát na váze obyvatelstva, když už místo práce mužů na poli při výrobě surovin na buchty ty buchty pečou. To my kteří to sladký leda tak na vánoce a to ještě s povinnosti, tak v troubě leda tak pečeme králíka či kachnu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 16:02
@stinga píše:
@jdukolem ano, uživatelka má pravdu, ale taky tu paní s RS vídá jednou měsíčně, a ta paní si možná vylije srdce, co vše je negativní, ale to, co se stalo pozitivního nemá potřebu říkat
a protože mám těch starých příbuzných kolem sebe hodně, ona si naříká, že s ní víc nejsou, ale v podstatě, ona si naříká proto, že je nemocná a postižená a chtěla by být zdravá, což je pochopitelné a jasné, ale ti mladí jí nijak nemohou pomoci v tom, aby se zlepšil její zdravotní stav, oni jí mohou pomoci jen fakticky s nákupem, s dovozem k lékaři, s prací na baráku, ale její zdravotní stav to nezlepší, takže ona si bude stýskat pořád,
navíc když RS poškozuje mozek, tak jí možná ta zábava s počítačem vůbec nepůjde,
a fotky vnoučat v mobilu z tábora ji asi doopravdy nezajímají
má babička má Parkinsona, takže také určité poškození mozku, není teda dementní, to ne, ale má svůj svět, a fotky z tábora ji fakt nezaujmou
a myslím, že paní opravdu ani na nějaký výlet nechce, má i berle i vývod, takže možná jde překonat jedno z tohoto, ale pokud má obojí, tak docela věřím, že se nikde ukazovat nechce
no ano.. zdraví lidé mají miliony přání, nemocný člověk jen jedno - být zdravý, a když to nejde, bylo by krásné mít kolem sebe milující lidi kteří mu dají důvod proč dál žít, že to má smysl i s nemocí.. tu motivaci zvenčí.. o tom to je..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 16:16
@samá práce píše:
Vono je to taky znát na váze obyvatelstva, když už místo práce mužů na poli při výrobě surovin na buchty ty buchty pečou. To my kteří to sladký leda tak na vánoce a to ještě s povinnosti, tak v troubě leda tak pečeme králíka či kachnu.
jj… 
i když s pribyvajicim věkem už je znát i ta kachna…dorazit se jeste buchtama, ani si radši nepredstavuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 16:45
@jdukolem píše:
no ano.. zdraví lidé mají miliony přání, nemocný člověk jen jedno - být zdravý, a když to nejde, bylo by krásné mít kolem sebe milující lidi kteří mu dají důvod proč dál žít, že to má smysl i s nemocí.. tu motivaci zvenčí.. o tom to je..
Ano, souhlasím, přesně o tomto to je. A je smutné, že u spousty rodin to funguje zcela opačně a nemocný rodič, prarodič je spíše na obtíž, protože přeci „my máme právo žít si svůj vlastní život a nemáme čas se zabývat sebestředným kňourajícím nemocným.“ Je mi z toho velmi smutno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 16:48
@Jedna babička píše:
Můj muž je krom jiného stomikem třetím rokem, za ty tři roky byl již 2× na opravě stomie. Do doby stomické operace byl již plně invalidní, ale naprosto pozitivní člověk, nic ho nerozhodilo, nic si nepřipouštěl. Stomie ho však naprosto změnila, ani dodnes se s tím nevyrovnal, sám se neošetří a sáček nevymění, se vším mu musím pomáhat, stomii ošetřit, uzavřel se sám do sebe a cítí se „že smrdí“ a „okolí je odporný“. Komunikujeme se stomickou sestrou, psychologem nebo s paní Ředinovou z ligy stomiků a stále hledáme nějaké řešení. Když už si myslím, že si blýská na lepší časy, tak se většinou přihodí nějaká nehoda (odlepí se sáček a obsah se vylije v noci do postele nebo nedávno se nějako otevřel zabezpečování uzávěr na suchý zip a vytekl mu celý obsah sáčku po nohách v obýváku) a jsme zase na samém začátku, kdy je všechno na prd, žít takto nechce, je akorát na obtíž, musí mi být odporný, když po něm musím uklízet výkaly. Neumí ani přijmout to, že nekontrolovatelně odchází hlučné plyny, stydí se za to, proto se bojí každé návštěvy, která k nám má přijít. Ke stomii u nás patří i granuláty kolem vývodu, které ho pálí a i krvácí, čas od času musí na jejich vypálení. Každá stomie je jiná, u někoho stomické zátky nejsou vůbec praktikovatelné. U nás to je tedy BOJ, a to má manžel silnou psychickou oporou nás všech v rodině. Ale prostě ho stomický stav změnil a dodnes i ovládá. Někdy to je opravdu náročné pro všechny zúčastněné a celkově to je o nastavení té vnitřní psychiky. A stále dokola zkoušet, co by ho mohlo motivovat a odvézt tak od myšlenek, že je nám na obtíž (což je samozřejmě blbost, ale prostě to tak má v hlavě nastaveno). Ale k tomu je potřeba opravdu koheze celé rozšířené rodiny a pořád do kola to zkoušet, i když se přiznám, ano je to hodně náročné a mnohdy fakt „melu z posledního.“
Myslím si, že pokud by jednou týdně syn té paní zavolal a zeptal se jí, jak se jí daří, dal jí třeba na ucho její vnuky, třeba jednou za 3 týdny i sám za tou mámou dojel, ani nemusí nic přivézt, ale prostě jen tam s ní na chvíli být, protože to je přeci její kluk, tak by to pro ní také bylo vše snesitelnější. Určitě nyní od někoho z fóra dostanu odpověď, a proč tedy ona zavolá jemu, když se cítí sama. No nezavolá, protože se bojí, že by ho obtěžovala, prostě to tak ti nemocní a staří lidé mají mnohdy nastavené a stále jen čekají, až si na ně někdo udělá čas.
Děkuju, hezky jste to popsala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
25.8.17 17:37
@Bábrdl píše:
No, ale pozor, aby tam nefigurovala nějaká kalorická bomba…
Kolega z práce si ode mě vzal dva recepty na vánoční cukroví (cukroví jsem přinesla na svoje narozeniny do práce). Ptala jsem se ho, jak se jim to povedlo. Tak nepovedlo. Všechny nezdravé suroviny vyměnili za zdravé suroviny a prý se to nedalo jíst . Takže kalorická bomba je někdy lepší varianta.
- Citovat
- Upravit
Kobea
25.8.17 17:39
@Jedna babička píše:
Ano, souhlasím, přesně o tomto to je. A je smutné, že u spousty rodin to funguje zcela opačně a nemocný rodič, prarodič je spíše na obtíž, protože přeci „my máme právo žít si svůj vlastní život a nemáme čas se zabývat sebestředným kňourajícím nemocným.“ Je mi z toho velmi smutno.
Přímo v naší rodině zatím takovou zkušenost nemáme, naši jsou v rámci možností zdraví, ale v širší rodině se děti o rodiče starají a to do posledního dechu.
- Citovat
- Upravit
Kobea
25.8.17 17:42
@samá práce píše:
Vono je to taky znát na váze obyvatelstva, když už místo práce mužů na poli při výrobě surovin na buchty ty buchty pečou. To my kteří to sladký leda tak na vánoce a to ještě s povinnosti, tak v troubě leda tak pečeme králíka či kachnu.
Místo řepy pěstujeme řepku, takže na poli není nutná mužská síla. A nezaměstnaný chlap vymýšlí blbosti, když se nudí, tak je dobré ho zaměstnat aspoň pečením buchet .
- Citovat
- Upravit
25.8.17 18:01
@Kobea píše:
Přímo v naší rodině zatím takovou zkušenost nemáme, naši jsou v rámci možností zdraví, ale v širší rodině se děti o rodiče starají a to do posledního dechu.
Tak by to mělo být, bohužel tomu tak ve spoustě rodin není. Dokonce když jsem byla s mužem v nemocnici, setkala jsem se i s příbuznými, kteří se přišli zeptat na stav maminky/tatínka a jak dlouho bude moci být v nemocnici, že se o něj nemá kdo starat. Když jim sestřička řekla, ať se jdou za tím dotyčným podívat na pokoj, že je rád uvidí, tak prý nééé, nemají čas a prý až příště. S mužem ležel na pokoji takový hodný starý pán, pořád mluvil o dceři, každému ukazoval její fotku a fotku malých vnuček a čekal, netrpělivě čekal kdy mu zavolá, kdy dorazí. Manžel říkal, že za celou dobu mu nikdo nezavolal a nikdo nedorazil, když děda volal sám, tak mu to dcera nezvedla. Pro toto nemám absolutně pochopení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 18:42
@Jedna babička píše:
Tak by to mělo být, bohužel tomu tak ve spoustě rodin není. Dokonce když jsem byla s mužem v nemocnici, setkala jsem se i s příbuznými, kteří se přišli zeptat na stav maminky/tatínka a jak dlouho bude moci být v nemocnici, že se o něj nemá kdo starat. Když jim sestřička řekla, ať se jdou za tím dotyčným podívat na pokoj, že je rád uvidí, tak prý nééé, nemají čas a prý až příště. S mužem ležel na pokoji takový hodný starý pán, pořád mluvil o dceři, každému ukazoval její fotku a fotku malých vnuček a čekal, netrpělivě čekal kdy mu zavolá, kdy dorazí. Manžel říkal, že za celou dobu mu nikdo nezavolal a nikdo nedorazil, když děda volal sám, tak mu to dcera nezvedla. Pro toto nemám absolutně pochopení.
To je smutný. To zas tenhle syn do špitálu i zašel. I já jsem tam byla.
Musím ji naučit na tom FB.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 18:50
@Inaris píše:
Hmm, fakt je jich dost. @Venetia
Ano, Spousta chlapů peče. Ať už buchty, nebo cukroví..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 19:29
@Honza 12 píše:
Ano, Spousta chlapů peče. Ať už buchty, nebo cukroví..
A nezapomeň na chleba 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
