Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel a tchyně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.8.17 15:03
@inkakřivák píše:
@Kobea Bohužel ona ho vychovala dobře v tom, že manžel stojí na straně své ženy. Problémem je, že člověk nějak nepředpokládá, že ta žena mu pak implantuje názor, že jeho nemocná matka je na obtíž. To se tak jaksi nedá předpokládat. Takže zase, at to beru jak chci, tak normální manželka by řekla - jedeme pro tvou mámu, na svátky je u nás. On jako dobrý syn by byl rád, a taky to vědomí, že se nemusí se ženou hádat, by bylo fajn.
a nebo by to jako dobrý syn měl navrhnout sám a ona by řekla ale samozřejmě že ano, je u nás vítaná… at tak nebo tak… ten syn se prostě nepovedl tak jak byl popsán 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 15:08
@jdukolem Myslíš? Skutečně by to řekla, když se na návštěvách chová tak jak je psáno? Jistěže je to obtížné, mít v rodině takto nemocného člověka, a dost pochybuji, že by souhlasila s těmi společnými svátky.
No a že se chlap hádat nechce, to je logické. On chce mít jistě svůj klid. A nakonec co - podle zdejších diskuzí ona už ted ta máma není rodina a když, tak jen nějaká hodně vzdálená rodina, ne? Tak co by si s ní kazili život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 15:10
@Kammila píše:
Takze s dcerou se to bude realizovat lepe? S dcerou se vytahnout necha? Pomucky muze najit pouze dcera? A co treba sdruzeni stomiku? A lekari? Urcite by se mela dcera starat/zajimat taky, ale nelze na ni hazet vse. Prijde mi, ze se predevsim nemocna vyziva ve skuhrani a sebelitosti, ve smyslu JA jsem nemocna, co s tim jako hodlate delat kdyz byl ke me svet tak nespravedlivy
víš nevím jakou máš zkušenost s RS, ale já mám kamarádku, je to krásná mladá holka a zjistili jí RS - začalo to nenápadně - bolela hlava, občas rozmazaně viděla.. pak jí začalo vypadávat kus zorného pole a tak šla k Dr.. diagnoza jednoznačná RS - no postupovalo to rychle ta krásná holka je dnes na vozíku muž to neunesl byl jí nevěrný, ona se snaží, když nemá právě ataku tak chodí do práce snaží se žít, ale přesto jak je statečná tak vidím jak ji ta nemoc změnila, jak moc je jí těžko a jak to na ni doléhá..a to je relativně mladá a nemá ani vývod čili soudit někoho nevyléčitelně nemocného, že si zanaříká na nespravedlnost světa, že není zábavný a polituje se? Opatrně s tím… nikdo neví jak by v té situaci zareagoval on, ted si můžeš myslet jak bys byla statečná - ale být sama stará těžce nemocná s vědomím, že syn chodí z povinnosti ne z lásky, ke všem nemocem si připadat zbytečná… no uf… já myslím, že osobně bych si hodně zoufala a nejspíš velmi pochopitelně a nevím proč by to měl někdo hodnotit když nezažil.. ono totiž někdy jen žít ze dne na den vstát a bojovat už to je hrdinství.. taky budeš stará a třeba nemocná, pak uvidíš.. ona karma je zdarma
Příspěvek upraven 24.08.17 v 15:14
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 15:12
@inkakřivák píše:
@jdukolem Myslíš? Skutečně by to řekla, když se na návštěvách chová tak jak je psáno? Jistěže je to obtížné, mít v rodině takto nemocného člověka, a dost pochybuji, že by souhlasila s těmi společnými svátky.
No a že se chlap hádat nechce, to je logické. On chce mít jistě svůj klid. A nakonec co - podle zdejších diskuzí ona už ted ta máma není rodina a když, tak jen nějaká hodně vzdálená rodina, ne? Tak co by si s ní kazili život.
no bavíme se jak by to mělo být správně, v ideálním světě, já nevím jak by se zachovala ta dotyčná, ale myslím, že kdyby ten muž opravdu stál za to a byl chlap tak ji by ani nenapadlo si dovolit mu toto odmítnout.. jenže on ten syn prostě chlap není
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
24.8.17 15:15
@Bábrdl píše:
Jo, důvodů, proč je všechny vina tchyně se na epipi najde vždycky dost.
Máš vlastně pravdu. Ta paní je chudák, její syn je chudák bez mozku a vlastního myšlení a za všechno může ta zlá snacha, která ho omámila zlými kouzly.
- Citovat
- Upravit
24.8.17 15:30
@Kammila píše:
@Bábrdl a muzu se zeptat: v dobe svatby byla jiz nemocna? Protoze pisete o detech a to nejakou dobu trva…jak to bylo v zacatcich? A proc se na vychove nepodilel i otec ci partner? Kdyz pisete ze ho vychovala sama. Prijde mi to jako velmi jednostranny nazor a vytrzeny z kontextu
Nemocná je už dlouho, ale ten stav se pochopitelně zhoršuje. Pomalu, ale zhoršuje. Vývod tak dlouho nemá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 15:32
@Kobea píše:
Máš vlastně pravdu. Ta paní je chudák, její syn je chudák bez mozku a vlastního myšlení a za všechno může ta zlá snacha, která ho omámila zlými kouzly.
Myslím, že je to vina obou. Syna i snachy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 15:34
@Kammila píše:
Takze s dcerou se to bude realizovat lepe? S dcerou se vytahnout necha? Pomucky muze najit pouze dcera? A co treba sdruzeni stomiku? A lekari? Urcite by se mela dcera starat/zajimat taky, ale nelze na ni hazet vse. Prijde mi, ze se predevsim nemocna vyziva ve skuhrani a sebelitosti, ve smyslu JA jsem nemocna, co s tim jako hodlate delat kdyz byl ke me svet tak nespravedlivyPříspěvek upraven 24.08.17 v 14:39
Ona žádnou dceru nemá, psala jsem, že kdyby ji měla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 16:10
@jdukolem píše:
i soudit někoho nevyléčitelně nemocného, že si zanaříká na nespravedlnost světa, že není zábavný a polituje se? ?…ono totiž někdy jen žít ze dne na den vstát a bojovat už to je hrdinstviPříspěvek upraven 24.08.17 v 15:14
Zanarikat a politovat se je v poradku. Babrdl ale psala, ze je to v podstate jedine monotema navstev u ni a to v poradku jiste neni. Pres veskere obtize lze s vnoucaty probrat jejich kamarady, konicky, prusvihy atd..s mladymi zazitky z cest a podobnych temat je vice nez dost. U te pani mi to spise prijde jako evergreen: obetovala jsem se synackovi a on se mi takhle odvdecil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 16:56
@Kammila píše:
Zanarikat a politovat se je v poradku. Babrdl ale psala, ze je to v podstate jedine monotema navstev u ni a to v poradku jiste neni. Pres veskere obtize lze s vnoucaty probrat jejich kamarady, konicky, prusvihy atd..s mladymi zazitky z cest a podobnych temat je vice nez dost. U te pani mi to spise prijde jako evergreen: obetovala jsem se synackovi a on se mi takhle odvdecil.
Určitě ano, ale mnohdy je k tomu potřeba právě součinnost těch rodičů dětí, v daném případě třeba toho syna - říci třeba děcka, řekněte babičce, kde jste byli se školou, ukažte bábině žákajdu, babi, koukej, tady máš obrázek na ledničku, co ti kluci namalovali, tady máš fotku z naší dovolené, apod. Ony totiž takto nemocní lidí jsou mnohdy v těžkých depresích, že už je nic pěkného nečeká a tu sebelítost berou jako svou životní normu. Takže jim přijde normální mluvit o tom, jak jim je zle a co je vše bolí. Pokud z druhé strany nedostanou impuls o tom, že je potřeba vidět ještě svět kolem sebe trošku z jiné perspektivy, tak se prostě uzavírají v tom svém světě a také z toho pak pramení ta jejich komunikace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 17:07
@tterka píše:
Ach jo,… fakt je mi z takových diskuzí a některých reakcí smutno. Lidi neblázněte, copak tím, že si chlap najde ženskou (nebo opačně) končí ostatní rodinné vztahy?Zakladatelko, nevím, jestli jsi někdy přišla o někoho hodně blízkého, nebo zda jsi někdy někoho takového musela podporovat, ale tuším, že asi ne. Jinak by jsi uvažovala jinak, než uvažuješ teď.
Já chápu, že tě mrzí, že s manželem netrávíš tolik času. Ale proč ne? Co ti brání domluvit se s manželem, že v sobotu pojedete celá rodina k mamince, tam mu pomůžeš udělat co je potřeba, babička si užije vnoučat a bude alespoň chvíli šťastná. A neděli si vyčleníte pro sebe. A v týdnu? Hele, co si budeme nalhávat. Ve většině rodin, které znám, táta ráno odejde do práce a domů se vrací večer, pomalu když už děti jdou spát. V týdnu můžeš s dětmi na výlet sama, případně se s manželem domluvit. Ale dělat dusno proto, že tchýně potřebuje na nákup? Vztekat se, že nejede autobusem? Ona by to pravděpodobně zvládla fyzicky, ale potom máme ještě psychiku, která je prevít. Má teta ovdověla před necelými dvěma lety. Strejdova smrt ji totálně zničila. První rok nemohla být v podstatě vůbec sama. Pořád u sebe někoho měla, od rána do večera. A noci proplakala. Když k ní někdo nemohl osobně, tak jsme byli alespoň na telefonu. A cesta někam autobusem nebo jakkoli? Prostě nemohla, nedokázala to. Nemohla jít sama do obchodu, psychicky nezvládala lidi, svět okolo sebe… Změnilo se to až tak před půl rokem, zkusila sama nejdříve procházku, potom autobus, potom obchod. Je v mnohem lepším stavu než po strejdově smrti, ale stejně pláče každou chvíli a vzpomíná. Připadá si být strašně sama.A jestli byl tatínek vlastní nebo nevlastní? A není to jedno? Mně zemřít nevlastní tatínek, tak to nesu mnohem hůře, než kdyby zemřel vlastní. A pevně doufám, že ještě dlouho bude mezi námi.
A vztah ke tchýni? Je to rodina, ať se ti to líbí, nebo ne. Já také „vyvdala“ manželovu rodinu. A musela jsem se starat o „JEHO“ babičku, která měla Alzheimera, potřebovala péči 24 hodin denně. Bylo to hodně náročné, tchýně (její dcera) už má svůj věk a péči o babičku nezvládala, manželův bratr s rodinou raději dělali, že babi neexistuje. Takže to zůstalo na mně. Manžel nás všechny živil a já se starala. A přišlo mi to jako naprostá samozřejmost i přes psychickou a fyzickou náročnost. Babička zemřela cca před rokem, a pořád ještě jsem se s její smrtí nesmířila. Občas mám pocit, že jí slyším a je se mnou doma.
Takže zakladatelko, zkus se zamyslet nad svým přístupem, neudělej si z tchýně nepřítele. Ona to vážně teď nemá lehké, a ani tvůj manžel ne. Nepruď, nestěžuj si, a prostě funguj s ním. Podporuj ho a nepodrážej mu nohy. Máš možnost být s ním, tak sbal děti, chlapa a jeďte udělat radost tchýni
Stejně tak počítám s tím, že se jednou budeme muset postarat i o manželovi a mé rodiče. A ano, s tchýní jsem byla několikrát na dovolené. Ale i s mými rodiči. A já prostě funguji na plné obrátky a nedělám rozdíly mezi mou a manželovou rodinou. Jednou jsem si ho vzala, tak jsem si ho brala i s lidmi okolo něj. Nemůžu ho prostě jen tak odstřihnout od kořenů.
A víš co, manžel tohle o mně ví. Ví, že nebylo mou povinností starat se o jeho babičku a přesto jsem to dělala s láskou, i když často vyčerpaná. A právě proto mě miluje a váží si mě o 100% více, než kdykoli dříve.
Nádhera, krásně napsané. 
Smekám, neboť takových lidí v dnešním egoistickém světě je čím dál tím méně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 17:17
@Maminanamatersky Zkus se na to podívat optikou, kdyby Tobě samotné umřel někdo z vlastní rodiny. Taky by jsi se starala a nehleděla na to, zdali to je 4 měsíce, půl roku nebo rok po úmrtí. Určitě bys očekávala velkou součinnost a empatii od svého muže. Tchýně to opravdu nemá v současné době jednoduché a věř tomu, že třeba ani tolika věcí zařizovat nepotřebuje, ale prostě jen ta přítomnost syna jí pomáhá v její samotě. A nechci Tě strašit, ale dost náročné období vás ještě čeká - dušičky a vánoce, ten první rok po úmrtí bude pro Tvou tchýňku hodně psychicky náročné abude vás všechny moc potřebovat. Padlo zde spousty rad, přikláním se k tomu ten čas podělit rovnoměrně a určitě se nestranit návštěvám u babičky s tím, že se tam s dětmi nudíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 17:21
@Jedna babička píše:
@jdukolem za všechny tvé názory v této diskusi
děkuji ti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
