Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra manželek
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.2.26 18:22
@Anonymní píše: Více
Že by tě podcenil a myslel si, že tě nikdo chtít nebude?
Nebo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.26 18:41
@Anonymní píše: Více
Tak tu finanční nezávislost ti závidím. Můj manžel ještě v době, kdy naše republika nebyla přímo v EU, dostal pracovní nabídku v zahraničí, svojí domovině. To byly devadesátky. Já měla 30.000 čistého - prakticky trojnásobek průměrného platu a vůbec se mi nechtělo nikam, kde na mě budou koukat jako na tu chuderu z východu, co urvala zápaďáka. A to jsme se seznámili, když já už pracovala a on byl student na VŠE. No ale jela jsem - největší chyba mého života. Pak se ještě jednou stěhovali.
A do toho se mi narodilo jedno miminko o 3 měsíce dřív. To máš pak na roky vystaráno o práci. Ještě v první třídě jsem si myslela, že nám neuznají docházku kvůli absencím pro nemoc.
Svoje dcery učím, že finanční nezávislost si mají zachovat za každou cenu.
Nevím, cos měla doma. Skvělého partnera a tátu? A tys mu na nevěru přišla jak.
Promiň, ale díky všem těm anonymním kytkám se mi to celé slévá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.26 21:45
@botl2 píše: Více
Podle mě si myslel, že jsem tak zodpovědná a svědomitá, že bych to neudělala. Že bych rodinu nerozbila, majetky nedělila, děti si nestřídala, že prostě mám v sobě tu pitomou a přehnanou zodpovědnost, že to všecko „nepustím“ a že budu držet.
Protože tu rodinu jsem vždycky držela já, ne on.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.2.26 21:54
@botl2 píše: Více
A vy jste teda žili v zahraničí? A teď jste tady v ČR? Ty ses s dětmi vrátila? Nebo žijete pořád tam?
Jak jsem přišla na nevěru? Nebyl to jeden moment. Byla to spousta střípků a strašně se to vleklo, protože se ze všeho vymluvil. On byl tak kreativní, že bych to do něj nikdy neřekla. 
Prostě se to asi 3 roky převalovalo, občas něco prosáklo, on vždycky našel perfektní vysvětlení a vlastně mě v tom docela dlouho dusil. To na tom bylo asi mnohem horší, než když na to přijdeš, ten druhý se přizná a ty se k tomu můžeš nějak postavit. Tohle období se vleklo a pro mě to bylo příšerné. Vlastně se mi nejvíc ulevilo až po těch 3 letech, kdy se to tak nějak prosáklo definitivně. Tehdy jsem se teprve odrazila ode dna. On pořád sice zapíral, ale ty náhodné důkazy pak už byly takové, že bych musela být padlá na hlavu, abych věřila těm jeho výmluvám. Opravdu se přiznal až po dalších 3 letech, když zjistil, že někoho mám. A to se přiznal jen proto, že byl v takovém šoku, ža to neovládl a já jsem s ním zažila po cca 6ti letech asi 2 týdny pravdy. Pak se oklepal a zas všecko popřel. 
Jaký byl partner a táta? No, do té nevěry jsem myslela, že dobrý. Ale jak tady psal Muž, při nevěře se odkryjí charaktery a najednou zjistíš, že máš vedle sebe někoho, koho vůbec neznáš. I když s ním žiješ 20 let.
- Citovat
- Upravit
27.2.26 22:49
@Anonymní píše: Více
Žili jsme tady, pak v zahraničí střídavě ve dvou zemích a pak zase tady v Čechách. On byl tak trochu geniální - hovořil plynně 6 jazyky, včetně perfektní češtiny, uměl programovat, hrát na kytaru, dělat skvělý dojem a ze všeho se dokázal vykecat. Zároveň byl líný jak veš.
Takže v práci /jakékoliv/ vydržel maximálně 2 roky, než ho vyhodili, nebo šel on sám s tím, že si našel vždycky líp placenou práci. Míval obrovský plat, ale taky třeba rok pauzičku mezi pracemi. Což pak s hypotékou a třemi dětmi znamenalo, že to, co jsem našetřila, pak v jeho roční pauze se vypařilo. Strašná houpačka. Takže jsem mu řekla, že pokud si opět neudrží práci, balím děti a jedu do Čech, kde si práci vždycky najdu a kde bude stabilní bod, protože děti začnou chodit postupně do školy a já s nimi odmítám pendlovat. Práci si neudržel a tak jsme se vrátili do Čech.
Jenže tady si opět práci neudržel a našel pracovní nabídku ve své domovině, takže se stěhoval, ale už bez nás. Mělo to být na pár měsíců, ale byl z toho rok. A v té době si našel, chuďátko nešťastné, milenku. První propálení přišlo tak, že mě omylem připíchnul na Skypu do conference callu s milenkou. 
Nic jsem neslyšela, jen jsem viděla, že tam byla v účastnících hovoru nějaká buchta. Rychle to vypnul. No a pak mě pár měsíců tahal za fusekli.
Já nevím, ale přijde mi, že většina se prostě nepřizná. Zapírat. Zapírat. Zapírat. A zapírat i přes důkazy. Takže se děly bizáry typu, když byl u nás na víkend, tak mu ve 3 ráno pípla SMS od kolegy - manažera Karla „taky bez tebe šílím“ a podobně.
Až jednou se mi podařilo hacknout mu jednu apku, absolutně nechápu, jak jsem to dokázala, a koukly na mě fotky. Pak už nezapíral a chtěl se se mnou dělit o své štěstí.
Teď se tomu směju, ale bylo to naprosto šílený.
On nebyl ani předtím nějak výborný partner nebo táta, takže mě ani nenapadlo, že bych s ním zůstávala dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.26 23:00
@botl2 píše: Více
Tak ten můj sice nedělal v zahraničí, ale 50 km od domova s možností služebního bytu tam v místě. Takže to se pak zahýbá jedna radost. A fakt to trvá, než se něco prosákne, protože tohle líp skryješ.
Do toho občas služební cesty a různé teambuildingy atd. To už pak nevíš, co je pracovní akce a co soukromá. Buď ráda, že se přiznal tak rychle. U nás se vykecal i z toho, když jsem mu našla fakturu z hotelu na její jméno.
- Citovat
- Upravit
28.2.26 09:38
@Anonymní píše: Více
Víš, co je ale úplně úlet? Ta jeho milenka nebyla v jeho domovině, ale 6.000 km daleko. Seděla na zadku v Rusku a utáhla ho po Skypu. Tomu se říká obrovský talent. Zejména, když můj manžel nebyl její první a ani poslední. Byl to takový její životní styl, vdávat se nehodlala, ale chtěla výlety k moříčku a dárečky.
Jak už tady psal @Muž 1.2, při nevěře se ukážou charaktery a to, jak se choval nejen ke mně, ale hlavně k dětem, je zcela neodpustitelné. Že mě vyměnil za ruskou rozhoďnožku, mi teď přijde vtipné, ale to, co vyváděl dětem a jak je poničil a jak se to s nimi táhne doteď, to prostě nějak pozitivně zpracovat nejde. Ani mně, ani jim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.26 12:02
@botl2 píše: Více
To chápu. Že sama za sebe i odpustíš. Ale jakmile se to dotkne dětí, tak ne. Tohle u nás naštěstí není. Čím víc manžel vidí, že se blíží konec, tím víc se dětem věnuje. Dokonce je teď poprvé vzal na jarní prázdniny na 3 dny na lyže- sám. Vždycky jsme jezdívali spolu a pak už jen já sama s dětmi.
On si uvědomuje, že kromě dětí už mu skoro nikdo nezbyde, tak se snaží. Ale my už máme děti větší a není s nimi žádná práce.
- Citovat
- Upravit
2.5.26 12:52
Nekdo se ptal, jak to zhruba po pul roce mame.
Mame to nahoru dolu. Zadny zazrak se nekonal, zadne nove zamilovani, zadne vytvoreni noveho, lepsih, vztahu se nedostavilo.
A nerikam, ze je to chyba manzelky, je to chyba moje. Jsem na ni porad nastvany a nejde mi to zatim odpostit. Je to nahoru, dolu. Manzelku mam rad, ale nedokazu se pres to prenest, ackoliv ona tvrdi, ze ji to trapi. Ale trapi ji to opravdu? ja nevim, jsem paranoidni a neverim nicemu.
Jedine, cemu verim je to, ze s dotycnym to skoncila. Milovala ho? Ja nevim. Ona rika, ze ji daval neco, co ji doma chybelo, ackolikv si me o to rikala. A v tom ji musim dat za pravdu. Hrozne moc bych si pral, abych si to v hlave dokazal zmenit a zacit se na ni divat s tim, ze se nedivam na zradu, ale ze se divam na zenu, kterou miluju a ktera miluje me.
Pakrat (tak 3×) mi to opravdu ujelo a byl jsem na ni hnusny a sproste jin nadaval (rekl jsem ji, ze je spina a k***a) a vycital ji to. A za to se opravdu stydim.
Mam porad pocit, ze neni uprimna v tom, co rika. Ale na druhou stranu nevim, proc by to delala, kdyby se mnou nechtela zustat.
Nedavno priznala, ze po dobu te nevery jsem ji byl opravdu ukradeny a ze ji slo jen o to, ze tady byl nekdo, kdo ji zboznoval a daval ji to najevo a ze si uvedomila, co muze ztratit, az kdyz se to provalilo.
Beru to tak, ze pul roku je opravdu malo casu na to ocekavat, ze uz je vsechno ok. Mam to ted tak, ze zenu aktualne sice porad miluju, ale zaroven ztratila veskerou mou duveru, jsem zklamany a nejspis ji trochu i nenavidim a nekdy je mi neprijemne byt v jeji blizkosti. Tu nenavist ale nechci zivit, jenze nevim, jak na to. Nespime spolu. Ona by chtela a sama i rika, ze ji chybim, ale ja proste nemuzu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.26 13:54
Vidíš a my se rozešli, spíme spolu, taky je na mě naštvaný, ale zatím jsem nic neudělala, měla jsem to na dálku, jak to bude dál nevím, jemu je vše jedno a vždy jsem dělala co mi dovolil, o všem věděl, to je zas ten rozdíl.. tobě nasadila parohy a neviděl jsi nic, ona musí pochopit, že potřebuješ čas a víc času, tohle podle mě chce ještě rok a uvidím co budeš cítit a ona jak se bude k tobě mít. 
- Citovat
- Upravit
2.5.26 14:33
Ale jo, zena se ma ke me fakt hezky, Je videt, ze ji to mrzi a ze me ma rada. teda alespon si to myslim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.26 20:45
@pho001 píše: Více
Ahoj, emoce po nevěře jsou někdy fakt jízda. Je velmi obtížné kontrolovat ty stavy, které přicházejí. Člověk chce zapomenout, chce zpět tu jistotu a důvěru, ale místo toho se motá v kruhu a ničí sám sebe. Moc dobře vim, o čem mluvím.
Abys to zvládnul o trochu lépe, tak nechtěj, aby se situace napravila v nejbližší době. Netlač na sebe tolik, protože podle popisu si ty stavy způsobuješ hlavně ty sám. Je to automatická reakce tvého mozku, který se snaží zabránit dalšímu zranění tím, že ho drží v pohotovosti. To bere hodně energie.
Nenávist je maskovaný strach. Nenávidíš ji proto, že má moc ti znovu ublížit. Je to takový obranný mechanismus. Sexuální blok je normální. Měl jsem ho taky skoro rok. Tělo nelže. Nemá cenu to lámat přes koleno.
Poslechni si nějaké podcasty, přečti si knihu, promluv si s odborníkem. Měl bys přijmout fakt, že starý vztah umřel. Teď začínáte tvořit jiný s jinými pravidly. Manželka by měla vědět, že další šance na odpuštění nebude. Pokud to zvládnete, tak se oba změníte v lepší partnery.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
