Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Človek toho kvůli dětem vydrží opravdu hodně, ale skutečná výchova se děje rodičovským příkladem, i když to na první pohled nemusí být zřejmé. Je třeba myslet i na to, co svým příkladem své děti učíte! U nás většina názorových střetů vycházela z odlišné kultury v našich původních rodinách. Ta moje fungovala spíše na principu smečky, kde se hledělo na zájmy všech. U manželky to byli spíš solitéři, každý na svém písečku, bez ohledu na možné důsledky pro ostatní. No, když jsem měl nervy na pochodu, šel jsem se projít (pojistka proti zkratu), a ty procházky byly časem delší a delší…
@Vitruviánský muž možná bych to měla udělat při jeho zkratu na mě, jenže děti uvidí že se máma sbalila a šla a jsou malé, se všema nezvládnu na procházku taky
@Muž 1.2 píše: VíceČlověk je tvor chybující a já za svůj život nasekali spoustu chyb.Tou největší však bylo že jsem miloval až příliš jednu ženu. Byl sem zaslepen láskou k ní. Kdyz mi byla několikrát nevěrná vždy sem ji dokázal odpustit a přijmout ji zpět. Myslel jsem si že tím zachránil rodinu. A ano. Rodinu jsem sice zachránil a ubránil ji domov o který by ten milencům přišla. To vím naprosto přesně že by se to stalo. Ovšem bylo to opět moje veliké selhání a další chyba. Dnes už vím že jsem se měl rozvést. Kdybych to udělal dříve tak by si mě začala vážit. Teď už jsme rozvedení, žijem spolu se vším všudy a bývalá se to snaží dát do kupy. Je však pozdě. Její nevěra byla spouštěčem mojí vážné nemoci o které neví. Tak že si to ani po dlouhých dvacetiletí letech užívám a těším se až moje nemocné srdce dobuší
Co to vlastne znamena, ze miuly vztah skoncil? Slysim to ze vsech stran, ale nevim, co si pod tim mam vlastne predstavit a co to pro nas znamena.
Zaroven - kazdy mi rika, ze nema smysl se v tom dal stourat, ze to nic dobreho neprinasi. Ze zasadnije to, ze to okamzite ukoncila a ze si srovnala v hlave, co chce. Jo, asi to tak je. Ale tu horkost prost zhlavy nejde jen tak dostat. Bude to proste chtit cas a snazim se to tak brat, i kdyz je to nekdy lehci, jindy tezsi.
Na druhou stranu to beru tak, ze to byla facka, kterou jsem si asi fakt zaslouzil. V tom vztahu jsem se k zene nechoval moc hezky a vlastne se nedivim, ze to takhle dopadlo. Ona mi dlouhodobe rikala, ze na ni uplne kaslu a ignoruju ji. A je pravda, ze jsem to delal a jel si svoje. Akorat jsem nastvany, ze ji za cly ten rok nedohnalo svedomi a nerekla si, ze takhle to dal nejde a ze pokud ke me neco citi (coz rikala, ze jsem ji byl ukradeny po ten rok, protoze ji prislo, ze ona je ukradena me), takze to nebyla schopna ukoncit. Ale cetl jsem, ze limerie je druh zavislosti.
@Anonymní píše: Více
Je na každém, kolik šancí je schopen a ochoten dát. Ty jsi jich dal příliš a následky si neseš. Je to tvrdé a smutné, ale můžeš si za to sám. Majetek a zázemí stavět nad sebe samého není asi nejlepší cesta - pro mě se majetek stal ničím, dívám se na něj pouze jako na nástroj, který mi život ulehčí, ale tím to končí. Štěstí mi dávají jiné věci, než hmotné.
Lidé si zaslouží druhou šanci v případě, že existuje i tvůj podíl a jsi schopen se poučit a jít dál. Taky je zapotřebí slyšet upřímnou omluvu a vidět pokání, které ale taky nemůže trvat věčně. Nezaslouží si ale třetí a už vůbec ne čtvrtou. Tak to vnímám já a po zbytek života asi i vnímat budu. Pak už zaleží na každém, jestli svou šanci využije nebo promarní.
Všichni jsme za sebe zodpovědní.
@pho001 píše: Více
Ona tu hořkost asi také ještě nepustila. Ale třeba se sebere a odejde od tebe.
@pho001 píše: Více
Chovat se k ní tak, abys to nemusel zažít znovu. Tomu se říká nový vztah.
Změn sebe k lepšímu a buď to stačit bude nebo nebude.
Buď tu šanci oba využijete anebo taky nevyužijete.
To, co zažíváš, je běžné a vyžereš si to se vším všudy. Od lásky k nenávisti - to, že ti bude občas odporná, pak zase budeš nenávidět sebe, že ses choval jako idiot a kam tě to dostalo a tak se ti to bude točit třeba i rok. Zažili to všichni, kteří byli v podobné situaci. Dobrá zpráva je to, že to netrvá věčně a ty intervaly se prodlužují a síla emocí slábne.
Za takové dva tři roky začnete normálně žít.
Spolu 10 let, nevěrná jsem nebyla, ani nemám v plánu.
Nikdy jsem nechápala proč zůstávat ve vztahu kde není sexuální spokojenost, a pak podvádět Rozejdi se a prcej si co chceš, tohle normalizování nevěry je odporný.
S manželem jsme byli celkem 20 let, posledních cca 6 let jsem byla nevěrná, s jedním mužem. Nebyla to klasická nevěra, někdy jsme spolu byli jen 3-4 x za rok. A nebyl v tom ani mrzký chtíč. Manžel pil, hodně, byl tzv funkční alkoholik a choval se ke mně hrozně. Chtěla jsem občas slyšet něco hezkého, chtěla jseh mýt pro někoho žádoucí, měla jsem výčitky svědomí, vždycky jsem tyhle věci odsuzovala a v ppdstatě mi to nic moc nedalo, jen ten pocit.
Nerozvedla jsem se, manžel zemřel a pokračovalo to ještě 3 roky, ale nakonec mi celá věc i ten muž začali být protivní. Dneska bych to neudělala, kdybych věděla, co vím teď.
@pho001 píše: Více
Nemá smysl se v tom šťourat tak, abys jí to pokaždé omlátil o čumák. Protože co s tím ona? Takhle bys ji zahnal jen do kouta a ona by byla nucená jít pryč, protože takhle se dlouhodobě žít nedá.
Na druhou stranu to potřebuješ dostat ze sebe a potřebuješ, aby ona věděla, jak to s tebou cvičí. Jak z toho nejsi venku. Jak si prostě nestačí říct a ono to jde samo. Že něco jako tlustá čára neexistuje. Musí to vědět, pak ti bude líp rozumět.
Můžeš třeba téma jednou týdně. V klidu. Ale musíš vědět, co po ní chceš. To, aby ses cítil líp, ti ona nezařídí. Bohužel. Ale někdo by se cítil líp, když by mu ten druhý hlásil, kam jde a v kolik přijde. Když by mu okamžitě zvedal telefon. Když by mu bez váhání na požádání telefon ukázal a nechal ho v klidu projít. Ty musíš vědět, co by ti pomohlo. A není to fujky fuj, že jí budeš prolézat telefon. Jste v nestandartní situaci a ta potřebuje nestandartní řešení. Když uvidíš, že je ona v klidu pokaždé, když se chceš kouknout k ní do telefonu, postupně se uklidníš a nebudeš to potřebovat. To bude ten moment, kdy bude obnovená důvěra. Tohle byl příklad. Nevím, co by fungovalo u tebe.
Nový vztah u vás nastane, až si oba řeknete, že chcete být spolu. Navzdory všemu. Že spolu nejste jen proto, že musíte kvůli dětem, anebo protože jste si zbyli. Oba si zvolíte znovu toho druhého jako partnera.
@Anonymní píše: Více
A kdyby nezemřel, rozvedla by si se?
A nebo proč jsi se netozvedla dřív?
@Anonymní píše: Více
Vidíš, až po rozvodu se snaží být věrná a napravovat.
Jinak si myslím, že jsi jí byl ukradený.
Ano byla to chyba.uz po první nevěře se měl rozvést. Správná úvaha o když pozdě.
@Muž 1.2 píše: Více
A když můj podíl neexistuje? Nebo o něm nevím?
Když jsem se manžela po letech, kdy se doznal k vleklé nevěře ptala, co mu teda chybělo, tak řekl že nic. Jsem mu řekla, že něco mu asi vadit muselo a něco chybět, když to dělal. A on řekl, že to byly drobnosti a nic zásadního.
Tak jak pak má ten podváděný začít u sebe něco zlepšovat, když neví teda co?
Neříkám, že jsem bezchybná, to není nikdo. Ale ne každá nevěra je jak u vás chlapů, že to ty ženy do vás hustí roky a vy děláte, že to neslyšíte a nechcete to slyšet. Když je nevěrný chlap, tak je to často o tom, že žena má pocit, že je všechno v pořádku, on nic neřekne, na nic si nestěžuje a pak je najednou zaháčkovaný někde jinde. A ještě se tváří, že ani neví, jak se mu to stalo, že mu až tak vlastně nic nechybělo.
@Anonymní píše: Více
Jak to mám vědět já?
Nevěra má spoustu důvodů a stejně tak nemusí mít žádný, mnohdy lidi pálí jen dobré bydlo.
Pokud tvůj podíl neexistuje, pak dávej tomu, kdo si tvou lásku zaslouží a náležitě ocení. Pořád jsou na světě chlapi, co ví…
Každý svého štěstí strůjce.