Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych asi začala tím, že bych snaše přestala vnucovat pomoc, o kterou nestojí. Taky bych pomoc se žehlením, nákupy a podobně odmítla. Pro tebe je to možná samozřejmost, protože jsi tak zvyklá, ale snacha to může brát jako nemístný zásah do svého soukromí a chodu své domácnosti, protože ona je třeba zase zvyklá, že takové věci si dělá každý sám, pokud na ně fyzicky stačí. Možná by to v ní vyvolávalo i nepříjemný pocit, že vás zneužívá a obavy, že za to budete očekávat nehynoucí vděk.
Pomoc nelze vnucovat, pokud o ni nestojí, nech to tak. Stačí, když ona i syn budou vědět, že se na vás můžou obrátit, až potřebovat budou. Když chceš vnučku vidět, nestav to tak, že jim nabízíš hlídání, abys jim pomohla. Proč by ti snacha měla svou dceru „dávat“? To nemůžou přijít na návštěvu všichni společně? Nebo ty k nim? Z toho bych osobně jako snacha taky neměla dobrý pocit. Normálně řekni „ráda bych malou viděla, zvu vás na oběd / můžu přijít na kafe?“
@Mimuško také ti to napisu z pohledu snachy a mam podobny názor jako holky prede mnou. ja mam s tchyni v podstate super vztah, pokecame, jdeme spolu třeba na kafe, na nakupy, od te doby, co mame prcka, zajedeme k ni na navstevu, at si uzije maleho…ale nesmí toho byt moc
netouzim po tom, aby mi nejak pomáhala, radila, varila nam, nedejboze zehlila
jakmile je te jeji pece moc, ja se naježím, ona pochopi a stahne se. jsem z domova zvykla postarat se o sebe sama, pomoc nepotrebuji a tak mi to vyhovuje. taky jsem asi trochu studeny cumak
na hlidani prcka nedavame ani k ni, ani nikam jinam, je mu necely rok. hajim si svoji rodinu s manželem a dítětem, mame radi svoje soukromi a všichni jsme tak stastni.
takze si myslim, jen trosku uber a snaz se pochopit, ze každý ma hodnoty nastavene jinak a ne všichni ocekavaji a oceni vnucovanou pomoc a snahu o vztah, byt je to mysleno v tom nejlepsim ![]()
@Mimuško Ty seš jak moje tchyně.
Taky o mně všude možně, a hlavně manželovi, vykládá jaká jsem neschopná, nepříjemná, zlatokopka, líná, sobecká, uštěkaná atd. A pak se strašně diví, že s ní nechodím na kafíčka na pokec a že jí tam kluka nehrnu každej víkend. (a že ho tam má na jeho věk a na poměry emimina fakt dost
). Sakra, proč já ji to vlastně nemám ráda?
Joo, už vím. Protože mě všude pomlouvá a snaží se mi rozbít manželství ![]()
To je pravda, že o ní teď již nestojím, i když mě to mrzí, protože jsem si vždy přála snachu s kterou budu kamarádka. Když se k někomu snažíte chovat slušně a on vás od počátku, aniž by vás poznal, odmítá, tak to jinak ani dopadnout nemůže.
@Mimuško jenomze kamaradku si muzeme vybrat, tchyni a ve tvem pripade snachu ne. Taky bych te odmitala kdyby jsi se mi snazila mermomoci davat rady a pomahat. Snaz se kvuli vnouceti a na snachu se vyprdni. Myslim, ze kdyz budes respektovat snasino prani bude klid.
Na oběd jsem je od počátku jejich vztahu pozývala, ale když vidíte její nezájem o cokoliv, tak nakonec návštěvy zrušíte. A že já bych ji měla sama říct, že přijdu na kafe? To bych neudělala, protože vnucovat se tímto způsobem neumím. Kde nejsem zvána nechodím. V jednom z příspěvku bylo, že ji pomlouvám. Po pěti letech co ji znám, jsem tady poprvé o ní něco řekla. Známí si udělali na ní názor sami. Ale jinak vám všem děkuji za rady, budu se jimi řídit a doufat, že malá si k nám najde cestu sama.
@Mimuško jeste dodam, ze i kdyz je moje tchyne v pohode dba zasad zdrave vyzivy atp., vzdy budu mit vetsi duveru ve svoji mamku tchyne je proste porad zena, kterou respektuji chovam se k ni s uctou, ale nadsena z ni proste nejsem
Taky jsem byla snachou a taky jsem měla tchýni. Tchýni, která o nás nejevila zájem, tak jako o žádné ze svých dětí. Vždy jsem měla ale k ní úctu, protože byla matkou mého muže. Možná i právě proto jsem si říkala, že taková nikdy nebudu, ale jak je vidět, je lepší se nezajímat a být sobecká. A syn? Ho to mrzí velice, protože má rád nás obě. Ale když chce cokoliv s ní probrat, ona nechce. Prostě si jede svou cestou.
@Mimuško, víš co? Ani z jednoho Tvého příspěvku necítím snahu o sebereflexi - nějaký pokus definovat to, co bys Ty sama mohla dělat špatně.
Tchyni (resp. snachu) si člověk nevybírá - ale na druhou stranu, jen málokdy je chyba pouze na jedné straně. Ty skutečně neděláš příliš pro to, abys jí to ulehčila. Vysvětlila jsi tu, o co vše ses snažila, co vše jsi dělala a jak… vysvětlila jsi tu, jaká je snacha sobecká, jaký si na ni okolí udělalo názor… mezi řečí jsi vysvětlila, jak Tvůj syn byl veden k pomáhání lidem a jak to dodnes dělá… Ty si opravdu ani trochu neuvědomuješ, jak toto působí navenek?
Necítíš, jak méněcennou osobu jsi tady ze své snachy udělala?
Těžko být kamarádka s ženou, která si o mně v zásadě nemyslí nic dobrého, chce se se mnou kamarádit jenom proto, že jsem si vzala za muže jejího syna… a při každé příležitosti mi dává (byť třeba neúmyslně, ale přesto dává) najevo, že mám strašně moc chyb a měla bych se od něj učit.
Věřím, že Tvoje snacha má spoustu chyb. A věřím, že by se od Tebe mohla učit.
Ale ona to od Tebe cítit nesmí… protože takový Váš vztah není. To se holt stává, to nelze nutit. Jako kamarádku by sis ji sama dobrovolně nevybrala - a VYTVOŘIT takový kamarádský vztah jenom na základě toho, že spí s Tvým synem, to prostě nelze. Přátelství nelze vytvořit, to musí přijít samo, spontánně.
Stejně jako obvykle vybízím k toleranci zdejší snachy, tady k ní vybízím Tebe coby tchyni. Nech ji žít.
Já tchyni znám už skoro 10 let. Úplně ze začátku bylo vše ok. To jsem jen s manželem chodila. Po asi roce jsem se dozvěděla, že ukecava tehdy ještě mého přítele k tomu, aby se vrátil ke své byvalce, že já se o něj nedokážu postarat. A že ho jen vyuziju. Stejně zůstal se mnou, ale už to začínalo být špatný. No asi po dalších 5letech co jsme se nijak moc neznali a chodili kolem sebe to pořád šlo. Pak jsem se musela přestěhovat k nim jinak by jsme se s přítelem museli rozejít. Když jsem se nastěhovala k nim ( podotýkám nikdy ji tam nic nepatřilo a nepatří v tom domě ) a slapala jsem přesně podle toho jak ona řekla bylo to v pohodě. Po čase mě to přestalo bavit šlapat tak jak piskne začala jsem trochu říkat udělám to, ale dýl už nefungovalo a nakonec jsme si nemohli přijít na jméno. Začali se tam dělat obrovské naschvali a když jsme se na něčem domluvili tak za hodí u to bylo z její strany úplně jinak. Měla jsem toho dost. Vyustilo to až v obrovskou hádkou kdy mi bylo řečeno, že jsem k..va a moje mamka taky a že já jen jejího syna využívám a až se mi nebude hodit tak ho odkopnu a on přijde za ni a bude zadonit, aby ho vzala zpátky. Poté jsem hodně rychle hledala neco jiného kam jít bydlet. tehdy přítel dnes manžel o tom moc nechtěl slyšet, ale nakonec ze půjde se mnou. ( pospostupem času jsem zjistilazjistila od příbuzných z manželovi strany, že se jeho mamá nikdy o něj nestarala a že ho nechtěla a chtěla ho nechat v porodnici. Což mu řekla přímo predemnou do očí. ) no nic po 7 letech co jsme spolu chodili jsem neplánovaně otěhotněla. Odešli jsme pryč od ní a nechali jsme ji samotnou. Nyní máme ještě druhé dítě, ale tchyně se mi snaží do všeho kecat. Kolikrát jsem ji i přistihla, že mé dceři (2) říká, že já jsem babička a nebo i teta a ona je máma. Manžel to nebere v potaz na spoustu mých věcí nebere ohled a nebo mi je řečeno, že ho stejně nebude poslouchat a že neví co s tím dělat. Před týdnem jsem tchyni nachytala u toho jak něco hodila na moji dceru jen, aby ona neměla problém se mnou. Naštěstí jsem věděla kde je pravda, ale říkám si až to jednou nebudu vědět tak to dítě to schytá za ni a dal si říkám jak po mě manžel může chtít, aby naše dwti hlídala když jí vůbec nemůžu věřit? A pustit ty děti s ní ven? Jak to mužů udělat když vím, že moji dceru nedohoni, ona ji neposlechne a přejede ji auto, protože jsme u hlavní silnice? Nevím co dál. Tchyni nemůžu ani vidět a nechci, aby naše dwti vydala. Jenže pak zase na tu druhou stranu bránit ji vydat vnoučata? To nemůžu a dělat nebudu. Musím s ní trávit Vánoce, které jsem vždy milovala a teď je tak nenávidím. Můžete mi prosím nekdnekdo poradit? Omlouvám se za chyby. Píšu z telefonu. Cítím se jako by mi naše děti chtěla vzít a kolikrát mi přijde, že dělá i vše pro to.
@Mimuško No, já tedy nevím, jak jsi se dozvěděla o tom, jaký názor mají tví přátelé na snachu… ale pravděpodobně to bylo tak, že jste se o ní bavili a to pak rychle přejde v kritiku…
Souhlasím s tvrzením holek nade mnou… ono je vidět, jaký názor na ni máš a on to člověk jaksi vycítí, tak proto se třeba s tebou nechce tolik stýkat…
Příspěvek upraven 15.10.14 v 11:39
@RadkaCh ano to je. A nejhorší je, že už nevím jak nás ubránit.
@vikdav píše:
@RadkaCh ano to je. A nejhorší je, že už nevím jak nás ubránit.
Já mám naštěstí oporu v manželovi. Ne že bych si mu stěžovala, já se vynadávám jinde. Až teda na poslední události, kdy už toho bylo moc a my se nakonec s jeho mámou pohádaly
Ty Vánoce bych si ale na tvým místě vydupala. Pro mě to jsou opravdu svátky, kdy preferuju ten klid a mír a to okolní rodinou bohužel moc nejde. Už jen proto, že je to na můj vkus moc hektický.
A manželem jste na tom jak? Zasahuje vám to do vztahu?
@RadkaCh manžel v některých věcech brání mě a v některých ji. Má to tezky v tom, ze jí poslouchá s tim kdy přijdeme a já vám dám tohle a tamto a kdy budu moct vzít holku ven a kdy mi jí pujcite na výlet na celý den a proč u mne nemůže spát. A nebo bybyt celý dwn a tak. Nám to do vztahu zasahuje potom hadkama. Já ji nemůžu vystát. Vím, že čeká na moji sebemenší chybu a on ji vicemene hodně brání. S tím, že teda samozřejmě něčím je za mnou. Jednou si pamatuju to bylo holce asi 10mesicu a řešila jsem s maliu to, že házela čepičku na zem a tchyně přišla dala ji přes ruku a já na ni koukám jak blazen. Tak teda to jsem vyletěla jako papirovej čert a pak měla jeještě tu drzost říct manželovi, že se ji nelíbí, že naši dceru mlatime a že jí mlátit nebudeme. A přitom kolikrat jí dá na zadák teď a mě je i teď receno, že já ji dat na zadek nemůžu a ona jo. To stojí teda manžel za mnou, ale stejně mi to nijak nepomáhá. Dělá si absolutně co chce.