Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Snacha - tchyně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.10.14 09:00
Bohunka to (opět) trefila přesně. Já z tebe @Mimuško cítím takové já chci, já chci, já chci. A zhroucení se, že to tak nejni. A hledání důvodů - kdo za to může, že ani hlavě rodiny se nedaří udržet širší rodinu pohromadě a v lásce a míru a spolupráci? Ha, snacha! Ukažme si na ni, to je ta, která odmítá! Ta to ruší, ta nechce, ta se tváří jak kyselej citron, jo!
U rodičů je všeobjímající láska a péče něco jiného. Tam to je na místě, tak to očekáváme, opak je problém. Ale tento tlak od cizí osoby (ve vší úctě, tchýně je cizí a vždycky bude) je prostě… dusivý. Nežádám o něj, nechci ho, a přesto je vyvíjen. Nevím proč. Napadá mě jen, že je to půjčka za oplátku - bude za to něco chtít? Třeba nehynoucí vděk? Nekonečnou úctu? Nevím. Dobré rady - které jsou dobré, ne že ne, tato starší žena je zkušenější a ví, co dělá - jsou ale nevyžádáné. Je to jako když vás přes plot vaší zahrádky pozoruje sousedka a neustále komentuje vaše počínání, třebaže v dobrém (tu kopřivu musíš vytrhnout is kořenem, ty isty nestačí, to se ti zase rozroste), a neustále vám podává talíře se svými buchtami na ochutnání a doslova vám cpe své recepty. Pomalu si nachází cestu do branky a nese s sebou svojí ještě zabelnou svatební výbavu talířů a halenku, která se jí líbila tuhle v Kauflandu a myslela na vás, že by se vám mohla líbit. NENENE!!! Té péče a lásky a přátelství… je prostě moc. Je to nevyžádáné. Jeden má pak chuť radši nevylézt z baráku a ještě stáhnout rolety a vůbec se tvářit, že se odstěhoval na druhej konec světa.
Omlouvám se tchýním, že je srovnávám se sousedkou, ale pro mě v mém vztahu není víc než matka mého muže a babička mých dětí. Pokud by bydlela vedle, tak - je to sousedka. A Bohunka má pravdu i v tom, že se sousedkou bych možná i to přátelství navázala.
Navíc - pokud si mohu rejpnout - tak maminka svého syna naučila věci, které jsou dnes vyžadovány po mě (beru, chlap v tom byl vychovaný, tam to ženský dělaly, atd., ale moje priority to nejsou) a musím říct, že mi teda život neulehčují. Ale můžu si ostatně za to sama, jsem líná, sobecká, zlá, nekomunikativní, stačí chtít, více pracovat, být milejší, komunikativnější, a třeba se zeptat, jak na to, jak to tchýně dělá, a určitě by mi bylo líp. Určitě bych byla štastnější, bylo by to na mně vidět, a tchýně (mám ten dojemú) by se před svými známými nemusela stydět za to, že její snacha je jen líná namyšlená sobecká ledová královna.
ber jí, jaká je, ber na ní to pozitivní, ostatně kvůli něčemu si jí tvůj syn vybral, něco asi na ní je, a nech jí žít. Nech je všechny žít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 09:02
@veveruschka píše:
@Mimuško No, já tedy nevím, jak jsi se dozvěděla o tom, jaký názor mají tví přátelé na snachu… ale pravděpodobně to bylo tak, že jste se o ní bavili a to pak rychle přejde v kritiku…Souhlasím s tvrzením holek nade mnou… ono je vidět, jaký názor na ni máš a on to člověk jaksi vycítí, tak proto se třeba s tebou nechce tolik stýkat…
S přáteli se bavíme o čemkoliv, ale abych před nimi pomlouvala svouch snachu to ne, a že si na ní udělali sami názor? Když se sejde více rodin - od vnuků přes rodiče až po prarodiče, tak mnoho pochopíte sami. A když vidíte, jak se chovají jiné snachy, jak neupřednostňují své zájmy před zájmy svých dětí a partnerů, jak dokážou se svými tchýněmi komunikovat, vidíte a cítíte jejich empatii, tak se jen utvrdíte ve svém názoru. A moje sebereflexe? Samozřejmě bych měla brzdit, vím o svých chybách, taky jsem ji o nich řekla, ale ona nevnímá nic, ani klady ani zápory. Prostě chladná zablokovaná žena. A odmítá jakoukoliv pomoc i pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 09:13
@Mimuško píše:
S přáteli se bavíme o čemkoliv, ale abych před nimi pomlouvala svouch snachu to ne, a že si na ní udělali sami názor? Když se sejde více rodin - od vnuků přes rodiče až po prarodiče, tak mnoho pochopíte sami. A když vidíte, jak se chovají jiné snachy, jak neupřednostňují své zájmy před zájmy svých dětí a partnerů, jak dokážou se svými tchýněmi komunikovat, vidíte a cítíte jejich empatii, tak se jen utvrdíte ve svém názoru. A moje sebereflexe? Samozřejmě bych měla brzdit, vím o svých chybách, taky jsem ji o nich řekla, ale ona nevnímá nic, ani klady ani zápory. Prostě chladná zablokovaná žena. A odmítá jakoukoliv pomoc i pro sebe.
Jseš si jistá, že pomoc, kterou nabízíš, je skutečně pomoc, kterou potřebuje, nebo očekává? Nestavíš jen třeba (nerýpu, jen se snažím naznačit) na tom, co znáš ty, jak jsi to ty vnímala v pozici snachy, jaký máš dojem, co by asi mohla nebo měla potřebovat ona jako snacha? Nemůže to být tak, že by prostě po nějakou dobu žádnou pomoc a péči nechce, jen by chtěla mít od vás (tchánovců) klid a pokoj? Že se prostě momnentálně coby matka patlá ve vlastních pocitech a problémech směrem k vlastní matce? A to ty jako tchýně prostě žádnou pomocí nevyřešíš?
Nikdo nečteme myšlenky. Nikdo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 09:14
@Emilie píše:
Bohunka to (opět) trefila přesně. Já z tebe @Mimuško cítím takové já chci, já chci, já chci. A zhroucení se, že to tak nejni. A hledání důvodů - kdo za to může, že ani hlavě rodiny se nedaří udržet širší rodinu pohromadě a v lásce a míru a spolupráci? Ha, snacha! Ukažme si na ni, to je ta, která odmítá! Ta to ruší, ta nechce, ta se tváří jak kyselej citron, jo!U rodičů je všeobjímající láska a péče něco jiného. Tam to je na místě, tak to očekáváme, opak je problém. Ale tento tlak od cizí osoby (ve vší úctě, tchýně je cizí a vždycky bude) je prostě… dusivý. Nežádám o něj, nechci ho, a přesto je vyvíjen. Nevím proč. Napadá mě jen, že je to půjčka za oplátku - bude za to něco chtít? Třeba nehynoucí vděk? Nekonečnou úctu? Nevím. Dobré rady - které jsou dobré, ne že ne, tato starší žena je zkušenější a ví, co dělá - jsou ale nevyžádáné. Je to jako když vás přes plot vaší zahrádky pozoruje sousedka a neustále komentuje vaše počínání, třebaže v dobrém (tu kopřivu musíš vytrhnout is kořenem, ty isty nestačí, to se ti zase rozroste), a neustále vám podává talíře se svými buchtami na ochutnání a doslova vám cpe své recepty. Pomalu si nachází cestu do branky a nese s sebou svojí ještě zabelnou svatební výbavu talířů a halenku, která se jí líbila tuhle v Kauflandu a myslela na vás, že by se vám mohla líbit. NENENE!!! Té péče a lásky a přátelství… je prostě moc. Je to nevyžádáné. Jeden má pak chuť radši nevylézt z baráku a ještě stáhnout rolety a vůbec se tvářit, že se odstěhoval na druhej konec světa.
Omlouvám se tchýním, že je srovnávám se sousedkou, ale pro mě v mém vztahu není víc než matka mého muže a babička mých dětí. Pokud by bydlela vedle, tak - je to sousedka. A Bohunka má pravdu i v tom, že se sousedkou bych možná i to přátelství navázala.
Navíc - pokud si mohu rejpnout - tak maminka svého syna naučila věci, které jsou dnes vyžadovány po mě (beru, chlap v tom byl vychovaný, tam to ženský dělaly, atd., ale moje priority to nejsou) a musím říct, že mi teda život neulehčují. Ale můžu si ostatně za to sama, jsem líná, sobecká, zlá, nekomunikativní, stačí chtít, více pracovat, být milejší, komunikativnější, a třeba se zeptat, jak na to, jak to tchýně dělá, a určitě by mi bylo líp. Určitě bych byla štastnější, bylo by to na mně vidět, a tchýně (mám ten dojemú) by se před svými známými nemusela stydět za to, že její snacha je jen líná namyšlená sobecká ledová královna.
ber jí, jaká je, ber na ní to pozitivní, ostatně kvůli něčemu si jí tvůj syn vybral, něco asi na ní je, a nech jí žít. Nech je všechny žít.
Emile zdravím, vy určitě mluvíte o své tchýni, kterou vážně nemusíte. A co za moji nabízenou někdy i akceptovanou pomoc očekávám? Nic. Já to beru za samozřejmost, že lidé si musejí pomáhat. Kdyby takoví lidé neexistovali, svět by už dávno zanikl. A výčitky? Ty nesnáším. Nikdy jsem nikomu nic nevyčítala. Jen možná, že když někomu pomůžu, tak doufám, že na oplátku on pomůže někdy mi. Ale proto to nedělám. Lépe to vyjádřit neumím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 09:18
@Emilie píše:
Jseš si jistá, že pomoc, kterou nabízíš, je skutečně pomoc, kterou potřebuje, nebo očekává?
Já vím, že se patlá ve vlastních pocitech a problémech směrem k vlastní matce. Ale sama se z toho nikdy nevyhrabe. Kdyby ano, tak už to dávno má za sebou a dnes bychom byli všichni spokojeni. Jenže ona odmítá pomoc i od svých přátel vč. psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 09:19
@Mimuško Jsem asi tak plus minus v tvém věku, sice nemám snachy, ale dva zetě, ale dokážu se do tvých pocitů vžít, hlavně co se týká kontaktu s vnučkou, že ti chybí, nebo bys ho chtěla ve větší míře a hlavně uskutečňovat ve vzájemné „komunikační pohodě“ se snachou. Jednoduché to rozhodně není, tvoje snacha je jiná, má jinou povahu, než by tobě vyhovovalo, bohužel, s tím asi těžko něco uděláš. Přiznám se, že mě trošku mrazilo při čtení tvého úvodního příspěvku, to stavění do kontrastů - syn vyrůstal v lásce, snacha nikoli, syn rád každému pomůže, snacha se stará jen o sebe, k druhé babičce vnučka nechce, k nám ano… Zkus to tolik neporovnávat a neutvrzovat se v tom, že u vás je to ve všech oblastech lepší, než u snachy a její rodiny. I když to tak třeba ve skutečnosti opravdu je, snaž se od tohohle pohledu oprostit, protože to je možná důvod, proč k tobě snacha i přes veškerou tvou snahu nenašla cestu. Podvědomě cítí, že ti není dost dobrá, že nesplňuje tvoje nároky a představy. Já mám jednoho zetě takového introverta. On je moc hodný, obětavý, rodinný typ, ale nerad si povídá. Není to mířeno proti nám, museli jsme se to taky naučit akceptovat, že když přijdeme na návštěvu, prostě se nezapojuje. Tak to necháváme na něm, nesnažíme se ho vtahovat do hovoru, nenutíme násilím, když se zapojí sám, normálně komunikujeme. Je to prostě povaha, to člověk násilím nezlomí. Ohledně toho konkatku s vnučkou, nebyla by cesta tohle domlouvat jenom přes syna? Protože v tomhle ti naprosto rozumím a chápu, sama mám malou vnučku a dokážu tě pochopit, že ten omezený kontakt tě hodně bolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 09:20
@Mimuško me prijde, ze si porad stojis za svym jak kafemlejnek. Nekdo o pomoc proste nestoji tecka. Snaz se vidat vnoucata skrz sveho syna a snase dej pokoj. Myslim, ze pokud dostane prostor a nebude se citit " svazana, sledovana a neustale resena " treba trochu roztaje. Proste nemuze byt vse dle tvych predstav.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 09:21
@Mimuško píše:
Já vím, že se patlá ve vlastních pocitech a problémech směrem k vlastní matce. Ale sama se z toho nikdy nevyhrabe. Kdyby ano, tak už to dávno má za sebou a dnes bychom byli všichni spokojeni. Jenže ona odmítá pomoc i od svých přátel vč. psychologa.
Ještě jen dodám:když se svou matkou nevidí a neslyší pár týdnů, je částečně jiná, je laskavější atd., stačí když se s ní sejde, dostane svou dávku sobeckosti a je tam, kde byla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 09:34
@Mimuško píše:
Emile zdravím, vy určitě mluvíte o své tchýni, kterou vážně nemusíte. A co za moji nabízenou někdy i akceptovanou pomoc očekávám? Nic. Já to beru za samozřejmost, že lidé si musejí pomáhat. Kdyby takoví lidé neexistovali, svět by už dávno zanikl. A výčitky? Ty nesnáším. Nikdy jsem nikomu nic nevyčítala. Jen možná, že když někomu pomůžu, tak doufám, že na oplátku on pomůže někdy mi. Ale proto to nedělám. Lépe to vyjádřit neumím.
Dobrá. Ona, tak jak jí popisujete, i s těma problémama, připomíná mě, a vy mi hodně připomínáte mojí tchýni. Připomenu se svým prvním příspěvkem - pomoc, kterou jsem hledala, o kterou jsem žádala, v době, kdy jsem byla v háji s nervama, psychikou, se minula účinkem, asi byla špatně formulována, pochopena, čert ví, je to prostě v pr…, a já za tchýní už upřímně nikdy nepřijdu. Nikdy teda neříkej nikdy… ale je to opravdu jen vztah postavený na tom, že jsem součástí její rodiny, a z úcty ke své rodině se k jejich rodině budu snažit chovat slušně. Přátelství ale ani náhodou. Nedovedu si jako představit, že bych jí jako zavolala, jestli my dvě bychom mohly jít někam na kafe pokecat. 
Nazančuju, že i vaše snacha to možná cítí stejně.
A že i stejně jste to zabily obě dvě. Ona si řekla špatně a ve špatnou dobu, vy jste to špatně pochopila a dala špatnou pomoc.
Mimochodem, ještě dodám, když jsem byla v depresi, kdy pohnout pusou, aby to aspoň jako úsměv vypadalo, tak to „bolelo“, tak rady typu „musíš se nad to povznést, musíš se zapřít, v práci najdeš štěstí, v práci pro ostatní, ne být sobecká a patlat se ve svých pocitech, štěstí hledej v maličkostech“, tak po této radě jsem měla ale fakt chuť… něco udělat. A nebylo to se jít sebrat a udělat sváteční oběd a pozvat půlku příbuzenstva.
PS. A fakt nepomohl ani psycholog. Fakt ne. Ale to už je jiná pohádka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 10:21
@Mimuško píše:
To je pravda, že o ní teď již nestojím, i když mě to mrzí, protože jsem si vždy přála snachu s kterou budu kamarádka. Když se k někomu snažíte chovat slušně a on vás od počátku, aniž by vás poznal, odmítá, tak to jinak ani dopadnout nemůže.
nezlobte se ale kamarádka 
…víte já mám svou tchýni ráda a jak sem psala cestu sme si k sobě našli až když se stáhla, bavím se s ní uplně normálně a věřím, že mě má také ráda, ale moje kamarádka vážně není a nikdy nebude… stále si vykáme a myslím, že nejlepší popsání našeho vztahu je, že dnes po 15 letech bydlení v jednom domě se vzájemně respektujeme 
ale chtělo to čas a chtělo to to, že se prostě přestala neustále do nás cpát a „pomáhat“ tam kde o to nikdo nestojí a stáhla se! nevím z vás mi přijde, že děláte to samé co ona tehdy dělala mě včetně toho že si stěžovala na mne své dlouholeté kamarádce a proč jsem jí tehdy nemohla přijít na jméno… nechte snachu žít 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 10:49
@Mimuško píše:
Já vím, že se patlá ve vlastních pocitech a problémech směrem k vlastní matce. Ale sama se z toho nikdy nevyhrabe. Kdyby ano, tak už to dávno má za sebou a dnes bychom byli všichni spokojeni. Jenže ona odmítá pomoc i od svých přátel vč. psychologa.
Víš, ale do toho Tobě nic není - nemůžeš nikoho nutit, aby si dal pomáhat psychologem jenom proto, že Tobě se to zdá potřebné.
Snacha má svou rodinu (Tvého syna a Tvou vnučku), která funguje a o kterou se stará… celý problém je v tom, že TEBE do této rodiny nezapojuje tak, jak bys očekávala. Je prostě jiná, než bys chtěla, aby byla.
To je ale Tvůj problém - ona se nebude měnit jenom proto, že Tobě se na ní něco nelíbí - proč by to taky měla dělat?
Vztah s její matkou je čistě její soukromá záležitost, do které Tobě nic není - nepřísluší Ti posuzovat, nakolik kvůli tomu potřebuje odbornou pomoc a dokonce snad odsuzovat, že tu pomoc nevyhledá.
Tvoje snacha je, jaká je. A Ty ji buď takovou přijmeš - tj. bez výhrad a neustálého srovnávání, porovnávání a rozebírání její povahy ji začneš respektovat jako dospělého člověka - nebo ji takovou nepřijmeš, budeš se ji neustále snažit předělávat a přistupovat k ní jako k méněcenné (i když to samozřejmě popřeš, přesně toto děláš, protože jsi o tom v hloubi duše přesvědčena).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 11:16
Moje babička. Moje úžasná moudrá babička jak z Boženy Němcové. Babička, kterou respektuje i tchýně. A víte, co ta na adresu mé tchýně prohlásila? Na adresu ženy, která se snaží být pomáhající, milá, vlídná, štědrá a vždy na blízku s moudrou radou?
„Vždyť si vás kupuje!“
Ale do háje s tím pomlouváním, ona jako babička je fakt milionová, nemít jí, bylo by to hodně těžký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 11:38
@Mimuško Uff, tak teď jsi mi připomněla mou tchýni. S těmi jejími klady a zápory, ona vždy řekne, že je prostě taková a máme si zvykat, ale že si často sama do pusy nevidí a chová se „nevychovaně“, tak to je v pořádku… Ono je nereálně, abyste si řekli, co vás na sobě štve jako kamarádky. Prostě jsi tchýně a snacha k Tobě musí mít nějakou úctu… a i proto to bude odtažitý vztah…Ona nabízená pomoc je na obtíž, taky bych nechtěla, aby mi někdo říkal, jak co mám dělat… nech ji, ať si pro tu pomoc příjde, když sama bude chtít…A pomoc v domácnosti - od maminky ano, ale tchyně ne. Připadala bych si jako neschopná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.14 11:51
@veveruschka souhlas jen upřesním, já tu pomoc v domácnosti nechtěla a nechci ani od maminky, poradim si sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
