Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Snacha - tchyně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.2.15 13:34
@snacha píše:
Ahoj, jsem tu nová, ale mohu se s Váma podělit o své zkušenosti z pohledu snachy ke tchýni.
S manželem jsme spolu 13 let, mame dve nadherne a velice uspesne holky( 11 a 9let).Když jsme se s manželem seznamily, oba dva jsme měli za sebou dloholete vztahy. Mozna to byla chyba, ale vzali jsme se po roce znamosti…Stacilo mi bydlet tyden u tchyne pod jednou strechou, nestesti moje mama ji prokoukla hned a ihned nam uvolnila byt, abychom se s manželem osamostatnili a vedli si svůj život. Tchyne a jeji maminka mely tendence do vseho mluvit. A presto, ze tchyne s nama nebydlela, mi po narozeni me první holcicky ztrpčovala život. Tyden po prichodu z porodnice, mi každý den volala a ptala se jak se mala ma, vybrala si opravdu vhodnou chvili, takze ji slyšela jak breci a do telefonu mi rikala jaka je chudinkaKdyž jsem to manzelovi rekla a on ji, aby mi nevolala každý den, ihned se stahla a uz nevolala vubec
Když to vemu zpatky zbytecne jsem se trapila a hádala s manželem, jelikož ted po 13 letech jsem udelala nejlíp, stykam se s ni minimalne a holky vida taky minimalne.Ano můžete me teda rozcupat, ze je to babicka, ale když Vam dite rekne ze babicka rekla at si zije svůj život a zaridi si ho podle sebe, dceri rekni do telefonu ze babicka je prednejsi nez jeji vysneny sen, tak si asi dovedete představit, kam by to vsecko vedlo…Navíc přednedávnem ovdovela a stacilo mi par tel. s ni, rikala mi ze ted lituje toho ze nemela tri deti, jak je na tom zdravotne spatne atd…
no nechápu, co je na ní strašného? Když volala často, nemohla tušit, že se strefí do kojení - a bylo to špatně. A když jste jí řekli, at tak často nevolá, tak nevolala - a zase špatně. Když jsi potřebovala pohlídat, pohlídala - a zase špatně? jenom proto, že hlídala doma? Že řekla, že bude náročné starat se o dvě malé děti narozené krátce po sobě - to bylo špatně? Proč? Vždyť je to pravda. Že dceři radí, at žije svůj život, to je taky špatně? A Ty máš právo si žít ten svůj a dělat to, co Tě baví? A Tvé dcery ne? Nechápu proč ne.
A že si chtěla postěžovat, že je škoda, že neměla aspoň tři děti - no a co je na tom špatně probůh. Zřejmě si uvědomila, že mít větší rodinu by bylo pro ni plus, měla by víc blízkých, kteří by jí pomohli ten těžký čas po smrti manžela překonat. Ty jak se zdá k ní nejezdíš, dcery také ne, takže je sama. Proč je tedy špatné přání mít víc dětí, kdyby to ještě bylo možné? Prostě tady se zase vyvrbila tchyně, která kdyby se roztrhala, bude vždycky špatná.
Jo a s tím kupováním titulů - tak to mě pobavilo. Pokud vím, prodávala je jen plzeňská VŠ. Ještě jsem neslyšela, že by si někdo koupil třeba Mudr. na Karlově univerzitě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.15 15:04
@inkakřivák
Není nutné zakazovat styk s ní, ale neměl by trvat na tom, abych tam pokaždé jezdila. Až bude malá větší, tak tam s tátou třeba taky pojede, ale to přece není důvod, abych já tam musela jet.
Tak třeba když tě baví nakupovat hadry na sebe a víš, že to zabere celý den protože si to chceš fakt užít, tak bereš manžílka s sebou, když víš, že on nákupy nesnáší, nic na sebe nepotřebuje a vytáčí ho, když si zkoušíš desatery džíny a stejně pak si řekneš, že to chce něco jiného? Manžílek už po 20 minutách je nesmírně otrávenej, znuděnej, podrážděnej, že nejsi schopná čapnout 1 věc, která se ti líbí a tu si zkusit a případně jí koupit. Nebo si na tendo den raději vezmeš kámošku, která má stejnej zájem a naopak tě bude podporovat?
Proč by se člověk měl do něčeho nutit, když je mu to krajně nepříjemné.
Například tchýně pochopila, že k nám může jezdit na návštěvu a chovat se jako návštěva, ale už ne, se sem nakrvartýruje a bude se tu chovat jako by to bylo její.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.15 15:16
Jenže rifle nejsou matka tvého manžela a babička tvého dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.15 19:31
@paduska Už jsem sama babička. Nepřej si, aby ses jednou dočkala toho, co děláš ty své tchyni. Každý jsme nějaký, nikdo z nás nemůže vyhovovat všem, jak se říká, není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Stejně jako ona nebo kdokoli jiný, ani ty nejsi bez chyby. Bohužel, až se jednou sama staneš babičkou tak pochopíš, jak velká a hluboká je láíska k vnoučatům, jak s nimi ráda trávíš čas, jak se na ně těšíš… doufej, že se kvůli nějaké pitomině svým dětem a jejich protějškům nezprotivíš a oni ti budou kontakt s milovanými vnoučátky dávkovat po kapkách. Musí to pro ni být hrozné, zvlášť, když nedávno ovdověla. Máš vůči ní spoustu kritiky, ale ty sama jsi jako kus ledu, chybí ti empatie, pochopení, tolerance a nadhled.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.15 09:48
@Denisa56 Souhlas,, je to stejné, jako láska k vlastnímu dítěti - kdo je ještě nemá, neumí si tu sílu citu představit. A vnouče? To je totéž, je to přímo dar z nebes pro nás. Ta bezvýhradná láska.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.15 10:12
@inkakřivák Přesně tak. Když to tady kolikrát čtu, tak jsem ráda, že mám dcery. Od maldší mám třiletou vnučku a neumím si představit, žy bych ji nemohla z nějakého hloupého důvodu vídat. Neříkám, že je vždycky vina na straně snachy, to určitě ne, některé babičky mají opravdu problém s komunikací a s respektem, ale v případě této zakladatelky myslím, že jde z její strany o styl: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Já když byla mladá, taky jsem měla tendence na tchyni vidět každý prd a cítila jsem se děsně důležitě. Ona na mě taky viděla kde co. Pak mi zemřel manžel (její syn) a najednou nám oběma došlo, jak hloupé ty žabomyší spory o nesmyslech byly. A teď kdy už mám padesátku za sebou, se cítím mnohem vyrovnaněji po té duševní stránce, kde to není potřeba, nehrotím, je to jen zbytečné otravování života. Ale na to si asi každý musí přijít sám, tyhle životní zkušenosti jsou nepřenosné, ty si musí každý odžít. V případě zakladatelky je ale škoda, že zcela zbytečně ochuzuje babičku o vnoučata a vnoučata o babičku. Ty promarněné roky, kdy spolu mohli prožívat krásné chvíle a budovat vzájemné citové pouto, jim už nikdo nevrátí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.15 10:13
snacha-tchýně
Byla jsem snachou, teď jsem tchýni. Je mi smutno při čtení příspěvků snach plných zloby a neúcty. Vaše maminky vám ukázaly špatnou cestu.
Dana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.15 10:38
@Denisa56 Tak k tomu není co dodat. Snad jen to, že syn mi přivedl zlatou snachu stejně jako dcera zetě. A jsem za to vděčná. A oni přes své mládí naštěstí nemají sklony vyvolávat tyto nesmyslné rozbroje. Vážím si toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.15 10:47
@Denisa56 píše:
@inkakřivák Přesně tak. Když to tady kolikrát čtu, tak jsem ráda, že mám dcery. Od maldší mám třiletou vnučku a neumím si představit, žy bych ji nemohla z nějakého hloupého důvodu vídat. Neříkám, že je vždycky vina na straně snachy, to určitě ne, některé babičky mají opravdu problém s komunikací a s respektem, ale v případě této zakladatelky myslím, že jde z její strany o styl: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Já když byla mladá, taky jsem měla tendence na tchyni vidět každý prd a cítila jsem se děsně důležitě. Ona na mě taky viděla kde co. Pak mi zemřel manžel (její syn) a najednou nám oběma došlo, jak hloupé ty žabomyší spory o nesmyslech byly. A teď kdy už mám padesátku za sebou, se cítím mnohem vyrovnaněji po té duševní stránce, kde to není potřeba, nehrotím, je to jen zbytečné otravování života. Ale na to si asi každý musí přijít sám, tyhle životní zkušenosti jsou nepřenosné, ty si musí každý odžít. V případě zakladatelky je ale škoda, že zcela zbytečně ochuzuje babičku o vnoučata a vnoučata o babičku. Ty promarněné roky, kdy spolu mohli prožívat krásné chvíle a budovat vzájemné citové pouto, jim už nikdo nevrátí.
V tom s vámi opravdu souhlasím a je úžasný, že se vám s tchýní podařilo vybudovat pěkný vztah. Opravdu je to dar.
Jen mi řekněte co dělat pokud mám (jako snacha) 15 let upřímnou snahu mít hezký vztah s tchýní. Přecházím její neustále rýpání, invektivy zaobalené do medové věty, věčnou nespokojenost a lítost nad synem, že si nevybral někoho jiného (popravdě pro ní by jiná lepší nebyla, ideální je žádná). Jak jsem psala přecházím to, usměju se, obrátím to do legrace, ale štve mě to řáááádně. Tchýni je přes 80 let, nechci se s ní hádat, přít, přetlačovat, taktizovat. Je to ale bohužel člověk, který potřebuje k životu nepříjemnou atmosféru a zlobu. Jen mi řekněte co dělat, aby si člověk udržel psychickou pohodu a nadhled. Díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.15 11:06
@Špageta píše:
V tom s vámi opravdu souhlasím a je úžasný, že se vám s tchýní podařilo vybudovat pěkný vztah. Opravdu je to dar.
Jen mi řekněte co dělat pokud mám (jako snacha) 15 let upřímnou snahu mít hezký vztah s tchýní. Přecházím její neustále rýpání, invektivy zaobalené do medové věty, věčnou nespokojenost a lítost nad synem, že si nevybral někoho jiného (popravdě pro ní by jiná lepší nebyla, ideální je žádná). Jak jsem psala přecházím to, usměju se, obrátím to do legrace, ale štve mě to řáááádně. Tchýni je přes 80 let, nechci se s ní hádat, přít, přetlačovat, taktizovat. Je to ale bohužel člověk, který potřebuje k životu nepříjemnou atmosféru a zlobu. Jen mi řekněte co dělat, aby si člověk udržel psychickou pohodu a nadhled. Díky.
To je těžká rada. Asi dělat to, co děláte doteď, je to těžké, já vím. Ale co chcete dělat s 80 letým člověkem? To je prostě povaha. Leda snad předcházet těm situacím. Nevím rady. Já měla tchyni hodnou, tchána děs, taky rýpal a taky takhle, taky jsem kvůli tomu semtam bulela, ale nakonec se to utřepalo. Trvalo to tak 15 let. Takže jedine držet se a říkat si - nebudu si kazit život zbytečnýma nervama, stejně se nic nezmění. Taky záleží na tom, jak často se vídáte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
26.2.15 11:19
@Špageta píše:
V tom s vámi opravdu souhlasím a je úžasný, že se vám s tchýní podařilo vybudovat pěkný vztah. Opravdu je to dar.
Jen mi řekněte co dělat pokud mám (jako snacha) 15 let upřímnou snahu mít hezký vztah s tchýní. Přecházím její neustále rýpání, invektivy zaobalené do medové věty, věčnou nespokojenost a lítost nad synem, že si nevybral někoho jiného (popravdě pro ní by jiná lepší nebyla, ideální je žádná). Jak jsem psala přecházím to, usměju se, obrátím to do legrace, ale štve mě to řáááádně. Tchýni je přes 80 let, nechci se s ní hádat, přít, přetlačovat, taktizovat. Je to ale bohužel člověk, který potřebuje k životu nepříjemnou atmosféru a zlobu. Jen mi řekněte co dělat, aby si člověk udržel psychickou pohodu a nadhled. Díky.
Já jsem teda s manželem jen zlomek času oproti tobě, ale už teď tyhle řeči neřeším. Naštěstí to moc neříká přede mnou, takže ať si to manželovi říká a on ať mi to, pokud možno, ani netlumočí.
To je přesně ono, která by vlastně byla ta správná. Vidím to u švagra, protože u něj u se jich pár vystřídalo a špatná byla každá, tak si nedělám iluze, že zrovna já jsem ta nej partie nebo že by nějaká byla 
- Citovat
- Upravit
26.2.15 11:29
Já jsem se dozvěděla, že manželova bývalá je (dělá to bú). Ale to nic nemění na tom, jak se k ní budu chovat já. Známe se přes jednoho společnýho kamaráda. My když se potkáme, pokecáme spolu a mně přijde fajn. Máme si co říct… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.15 11:57
@Špageta S tímhle se nic moc dělat nedá, ji nezměníš (taky mi tykej, prosím tě). Kór když je jí už přes osmdesát, v tomhle věku už ten mozek nepracuje, jako v produktivním věku. Jestli byla taková rýpavá vždycky, patrně se to u ní s věkem ještě zhoršilo (každý skutečně stářím „nezmoudří“). Podle mě to, jak se k tomu stavíš, děláš dobře. Ji změnit nemůžeš, můžeš změnit svůj postoj k tomu, jaká je a co říká. Tak, abys nedovolila, aby tě to zasahovalo. Když spusté své rýpance, tak bych na to asi nijak nereagovala, neoponovala, pouštěla to hlavou jako průtokáčem a snažila se zavést řeč na nějaké neutrální téma. Na hodně lidí - zvlášť těch starých - zabírá, když se o ně zajímáš, jak jim je jak se cítí, i o minulost, co dělali, jaké bylo to či ono za jejich dětství a mládí… většinou rádi vzpomínají, a když to okořeníš ještě nějakou pochvalou či obdivem, jak třeba určité životní situace zvládala, tak by to mohlo pomoct. Ber to ale spíš jen jako obecnou radu nebo návod, ono na každého platí něco jiného a na někoho neplatí nic. Jsou prostě lidi, kteří konflikty potřebují k životu. Tak těm aspoň nedat moc prostoru a hlavně - nezatěžovat tím sama sebe. Děláš to dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.15 13:09
@Mimuško píše:
Byla jsem snachou, teď jsem tchýni. Je mi smutno při čtení příspěvků snach plných zloby a neúcty. Vaše maminky vám ukázaly špatnou cestu.
Dana
Naše maminky??? To snad ne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.15 13:30
A kdo vás tedy nenaučil toleranci, schopnosti slušně jednat s lidmi a brát to, že můžou mít i jiný názor než vy? Někdo to byl, a většinou se na výchově podílí nejvíc matka. Problém je v tom, co si tady žádná nechcete připustit - děti se nejvíc naučí pozorováním svých blízkých v různých situacích. Marně jim budete vysvětlovat, že např. sprostá slova se nepoužívají, pokud je používá tatínek, že k babičce se chová slušně, pokud vy na ni vyštěkáváte, že ruce se před jídlem musí umýt, pokud to nevidí doma. Tak to je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
