Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@syslomil
Možná je pro ni samotnou těžké si to připustit. Protože ty věci, kvůli kterým se potenciálně rozvádí, v zásadě věděla odjakživa…
@Anonymní píše: Více
@Anonymní píše: Více
A ty už s ním nechceš být, nemáš ho ráda? Nebo ti jen hrabe ze stereotypu?
@pikola mám ho ráda, chci s ním být, chtěla bych s ním trávit více času
Teda jako je mi líto tvého chlapa. Jako, že bych byl vyměněn za jiného chlapa, nepříjemná představa, ale byl bych to schopný nějak pochopit. Být, ale vyměněný za Prágl?
@Anonymní píše: Více
A tomu by pomohlo stěhování jak? On asi takový byl vždy, tak asi teď nechápe proč ti to po 10 letech vadí. Ty jsi dospěla a asi teď vidíš život jinak. Pokud on podniká, tak to asi moc změnit nepůjde v jeho věku
On nemá tolik možností jako 30 letá holka a bohatý asi taky uplně nebudete, že by toho nechal a žil z renty, co?
@Anonymní píše: Více
A tak ho ženeš do střídavky přes dvě města. ![]()
@Anonymní píše: Více
Jenže ty si strašně protiřečíš. O syna se staráš sama, chtěla bys víc času pro sebe, cítit se milovaná, tak chceš za každou cenu do Prahy, třeba i bez manžela, i když ho miluješ a chceš s ním trávit víc času. Copak nevidíš, jak to nedává smysl? Záleží ti víc na manželovi, nebo pár barácích? (Omluva Pražákům a našemu hlavnímu městu.) Svůj život můžeš zlepšit i doma. Jiná práce, třeba i bydlení ve větším městě o kousek dál, nenechat rodiče s tebou zacházet jako s děckem, zařídit si víc času pro sebe, víkend pro dva… Ještě pořád jsem se nedozvěděla, jak konkrétně ti má Praha pomoct k tomu všemu, co bys chtěla. Že se ti líbí je odpověď jak od dítěte. Co konkrétně ti má Praha dát, co jinde mít nemůžeš? Jak díky ní dosáhneš štěstí? Když je Praha tvůj celoživotní sen a je to tvoje jediná naděje na štěstí a všelék na všechny problémy, měla bys být schopna říct víc než „mám ji ráda“. Jsme na straně 11 a pořád jsi nikomu nevysvětlila, jak konkrétně ti stěhování pomůže. Není to k zamyšlení? Za čím se tam ženeš, když nedokážeš jmenovat ani jedinou věc?
@Anonymní píše: Více
Proboha, mysli. V Praze budeš Urvana jako lochneska, někde v garsonce. Promluv s mužem a nenic si rodinu.
Tuším, že zakladatelka si ve své hlavě vybájila sen o tom, že v Práglu potká toho pravého - mladého, švarného, na koni bílém. Ten poklekne, zahrne ji luxusem a bude ji i syna živit. Její uvažování patnáctileté nanyny by tomu odpovídalo.
Pověsila se na krk „starochovi“, nikdy nedospěla.
Zakladatelko, terapie!!! To je pro Tebe to nejlepší řešení. Až si to v sobě srovnáš, stěhuj se třeba do Venezuely. Chápu, že jsi nešťastná, frustrovaná, ale snad máš i něco v hlavě, abys nevymýšlela podobné ptákoviny. Mluv s manželem a hledej profesionála. Opravdu to potřebuješ.
@Lojzísek to samé jsem psala já… prostě Praha fakt není lék na nešťastný život, ten si musíme uspořádat sami…
Určitě zkus psychologa. Pokud ti neustále jedou v hlavě nějaké myšlenky, že musíš toto a tamto, jsi špatná máma, neschopná hospodyně, rodina s tebou jedná jako s nesvéprávným dítětem, tak si úplně dovedu představit, že už toho máš všeho dost a chceš od toho utéct. Ty problémy si ale odvezeš s sebou, pokud je nebudeš řešit.
@Anonymní píše: Více
Syna by si se nevzdala, ale on není jen tvůj…mimo toy tvoje potřeby jsou momentálně na druhém místě..co se synem podnikáte jen vy dva? co děláš doma po. praci? jak využíváte volno? měla by si si uvědomit, že teď prostě neodejdeš a věnovat energii do syna..nikdo ti nebrání věnovat se sama sebe…kamarádky by si nějaké měla, ale to by musela chtít..kdo myslíš že ti bude dotovat život v Praze? manžel asi těžko
ale. dpbre mu tak, když si nabrnkne mladou a ještě si uplete dítě na stará kolena…