Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak především asi těžko můžeš „se synem do Prahy“, pokud partner nebude souhlasit.
Pokud jsem ve spokojeném vztahu, ještě se společným dítětem, tak bych určitě tohle neměnila za žití v Praze. Fakt budeš pak šťastnější? Budeš sama, syn pravděpodobně ve střídavce, pro něj to taky bude komplet změna….
Máme oba sen mit roubenku v horách. Ale jsme ve městě, kde je vše po ruce a když je potřeba někam jet, stačí autobus, nebo vlakem, auto nemáme. Jsme spokojení i tak ![]()
Ujasni si, co presne te zrovna na Praze laka? Jestli se za tim neskryva neco, co ti chybi a dalo by se nahradit jinak nebo najit kompromis.
Jinak tezko se mi chape veta „miluji ho“ a vzapeti uvaha o opusteni partnera po 10 letech vztahu plus odvezeni jeho ditete.
A co na té Praze vidíš? To ti píšu jako rodilá Pražačka. Včera jsem šla po Karlově mostě a nebylo možné se těmi davy turistů prodrat. Takže bydlet někde v historickém centru je k ničemu a velice drahé. Neidealizuj si to, bydlet v Praze není nic moc. Ještě možná je dobré přestěhovat se do Prahy když je člověk mladý, po škole, svobodný a bezdětný. Čím později se tam odstěhuje, tím hůř si tam bude zvykat. Bydlení drahé, ani ta práce se tam dneska tak lehce nehledá.
@Anonymní píše: Více
Proč zrovna do Prahy?
Kvůli práci, kultuře, lidem, ráda tam jezdíš nebo proč?
Jinak tohle sis měla rozmyslet dřív, chlap může chtít střídavku, dítě časem nemusí chtít v Praze být vůbec, ted bych upozadila svoje blbé nápady a do Prahy si občas zajela.
Řekla bych, že se nudíš, nevíš coby, opravdu si najdi nějakou zábavu, činnost v místě, pro všechny zúčastněné to bude lepší ![]()
Takže tě to jen láká, ale nikdy si v takovém městě nežila? Co od toho očekáváš? Žila jsem v Brně pět let a jediná výhoda, všude se člověk dostal MHD, jinak moc lidí, nakupování mě nebaví a nebavilo nikdy, do divadla a do kina člověk tady nechodí třikrát týdně a po třicítce s dětma se s kamarády vidíme tak jednou za měsíc nebo hromadně s dětma na nějaké akci, takže na trajdání po kavárnách to taky není… a když jsem viděla ty malé děcka do deseti let, jak se motají mezi šalinama, to jsem trnula.
Jít „se synem“ bydlet do Prahy? Kde bereš tu jistotu, že s ním? Partner ho může chtít mít u sebe zrovna tak jako ty, ještě když ty jsi ta, kdo by rozpad rodiny zapříčinil a vytrhával syna z jeho zázemí. Jak je Praha daleko od místa, kde bydlíte teď? Byla by možná střídavka?
Tvrdíš, že členy své rodiny miluješ, ale klidně bys je hodila přes palubu, aby sis splnila svůj sen.
No, nazvat Sofiinou volbou to, jestli žít s milujícím chlapem a společným dítětem někde, kde mám zázemí, nebo dítě sebrat a od chlapa zdrhnout do velkoměsta… to svědčí buď o dost silném žaludku nebo zásadní neznalosti klasické literatury ![]()
Možná bych úvahy o odchodu chápala, pokud bys byla jako městská holka nucená žít na samotě u lesa a obdělávat vlastnoručně širé lány, ale odchod z malýho města do velkýho, ná já bych si to moc neidealizovala. Mě osud z maloměsta do Prahy zavál a nemůžu si stěžovat, ale zfleku ti vyjmenuju deset věcí, který mě tu oproti maloměstu fakt štvou. A představa, že budu s pražskýma cenama a s nulovým zázemím samoživitelka, no good luck. Jen to fakt, prosím, nenazývej Sofiinou volbou, spíš pálením dobrého bydla, a to je sakra rozdíl.
Holky, 10 let jsem s partnerem. Miluji ho, máme syna 4 roky, partner je o 20 let starší.
Žijeme na malým městě, kde má pritel pracovni zázemí (živnost, kancelář, pole,…). Já od dětství sním o životě ve velkém městě, podvědomě cítím, že mě to bude dělat šťastnou a miluji Prahu, je to můj sen. Partner se tam nikdy stěhovat nechce, já nejsem v aktuálním bydlení šťastná a pořád přemýšlím, jestli tu lásku,,vyměnit,, za splnění si snu a jít se synem bydlet do Prahy.
Co byste dělali vy?
Příspěvek upraven 05.10.25 v 18:46