Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Syn je hulvát
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.10.14 12:48
@pavoučnice dala bych na @Ester13, už tu mnohokrát radila a zjevně ví, o čem mluví, tak se zkuste poradit do SZ.
Je mi to opravdu moc líto. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 12:49
@pavoučnice píše:
Já na něj nic neházím, možná jsem špatná máma, možná jsem ho nezvládla, nevím…jen už prostě nemůžu, jsem vyčerpaná, unavená, klepou se mě ruce, brečím…Prohlížím si fotky když se mě narodil a nemůžu uvěřit že ´je to ten stejný kluk co mě ani neřekne ahoj mami, co mě nedá pusu, co mě nepotřebuje k životu…
poslouchej mě, nejsi špatná máma.. udělalas to tak jak jsi nejlíp uměla, že syn potřeboval něco jiného - trochu víc hranic a práce to vidíš sama, ale rozhodně nemá cenu se ted nějak bičovat a nebo sebemrskat.. jak říkám, uděalas to jak jsi nejlíp uměla holt to nebylo to pravé
otázka je co ted s tím.. musíš sebrat sílu být důsledná a přísná ale přitom zůstat milující a to je těžké.. co takhle psychologa pro sebe - abys trochu získala sebevědomí a sílu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.10.14 12:50
Píšu anonymně, protože je to pro mě moc citlivé…ale něco podobného nyní prožívám se svou dvacetiletou dcerou…sice se ji fyzicky nebojím, ale to jak se mnou jedná, je opravdu někdy nad moje chápání…kde se to v ní bere… do loňského roku byla v pohodě, teď jak je na vš- učí se velmi dobře, jezdí jen občas-pro peníze, vyvolá hádku, všichni jsme úplně pitomí (hlavně já), veškerý můj zájem ji vadí…mluví se mnou nejčastěji jednoslabičně (nic, dobrý)…a přitom to byla taková pohodová holka…říkám si, že má pubertu asi až teď a čekám, že ji to přejde…je to jednodušší v tom, že je doma jen občas (to zní hrozně), je to pro mě moc těžké-ten pocit, že moje milovaná holčička už o mě nestojí…ale je to její volba a já ji v cestě za štěstím stát nechci…teď se už neozvala přes 14 dní…a když jsem se ji pokusila dříve zavolat, buď mi to nevzala, nebo dala jasně najevo, že ji ruším a nemá čas…tak ji už ani nevolám…asi prostě někde udělali soudruzi chybu…
- Citovat
- Upravit
7.10.14 12:54
@Anonymní píše:
Píšu anonymně, protože je to pro mě moc citlivé…ale něco podobného nyní prožívám se svou dvacetiletou dcerou…sice se ji fyzicky nebojím, ale to jak se mnou jedná, je opravdu někdy nad moje chápání…kde se to v ní bere… do loňského roku byla v pohodě, teď jak je na vš- učí se velmi dobře, jezdí jen občas-pro peníze, vyvolá hádku, všichni jsme úplně pitomí (hlavně já), veškerý můj zájem ji vadí…mluví se mnou nejčastěji jednoslabičně (nic, dobrý)…a přitom to byla taková pohodová holka…říkám si, že má pubertu asi až teď a čekám, že ji to přejde…je to jednodušší v tom, že je doma jen občas (to zní hrozně), je to pro mě moc těžké-ten pocit, že moje milovaná holčička už o mě nestojí…ale je to její volba a já ji v cestě za štěstím stát nechci…teď se už neozvala přes 14 dní…a když jsem se ji pokusila dříve zavolat, buď mi to nevzala, nebo dala jasně najevo, že ji ruším a nemá čas…tak ji už ani nevolám…asi prostě někde udělali soudruzi chybu…
Chápu, jak je to těžké. Ale já bych dceři, která se ke mně chová takhle přezíravě, rozhodně kasičku nedělala. Dáváš mi najevo, že ti na mě vůbec nezáleží, odmítáš se se mnou bavit a chovat se ke mně alespoň v základech slušnošnosti: Mrzí mě to, jsi moje dcera, mám tě ráda, ale takové jednání si líbit nenechám. Takže tě žádám, abys okamžitě přešla na dálkové studium, našla si práci a svůj život a studium si financovala sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 12:56
@Anonymní píše:
Píšu anonymně, protože je to pro mě moc citlivé…ale něco podobného nyní prožívám se svou dvacetiletou dcerou…sice se ji fyzicky nebojím, ale to jak se mnou jedná, je opravdu někdy nad moje chápání…kde se to v ní bere… do loňského roku byla v pohodě, teď jak je na vš- učí se velmi dobře, jezdí jen občas-pro peníze, vyvolá hádku, všichni jsme úplně pitomí (hlavně já), veškerý můj zájem ji vadí…mluví se mnou nejčastěji jednoslabičně (nic, dobrý)…a přitom to byla taková pohodová holka…říkám si, že má pubertu asi až teď a čekám, že ji to přejde…je to jednodušší v tom, že je doma jen občas (to zní hrozně), je to pro mě moc těžké-ten pocit, že moje milovaná holčička už o mě nestojí…ale je to její volba a já ji v cestě za štěstím stát nechci…teď se už neozvala přes 14 dní…a když jsem se ji pokusila dříve zavolat, buď mi to nevzala, nebo dala jasně najevo, že ji ruším a nemá čas…tak ji už ani nevolám…asi prostě někde udělali soudruzi chybu…
Urvala se ze řetězu, to bude dobré, jen musíte obě přetrvat. Nech jí prostor. Píšu z pozice tvé dcery, byla jsem stejná koza, ale za půl roku to přešlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 13:05
Zajímavé, já v jeho věku už se vdávala 
ale jinak souhlasím, dospělého nepřevychováš, jen určit pravdila aby to bylo alespoň trochu k žití.
Internet vypojit, nedostal by ani najíst, dokud něco neudělá, pokud ani to nezabere, milánkovi bych sbalila kufry a poslala na intr, at se stará. Velký je na to dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 13:10
@Denisa56 píše:
Chápu, jak je to těžké. Ale já bych dceři, která se ke mně chová takhle přezíravě, rozhodně kasičku nedělala. Dáváš mi najevo, že ti na mě vůbec nezáleží, odmítáš se se mnou bavit a chovat se ke mně alespoň v základech slušnošnosti: Mrzí mě to, jsi moje dcera, mám tě ráda, ale takové jednání si líbit nenechám. Takže tě žádám, abys okamžitě přešla na dálkové studium, našla si práci a svůj život a studium si financovala sama.
Je to drsný, ale taky mě to napadlo. Proč sebou nechat zametat? Ve dvaceti by měla mít rozum. Takové chování k rodičům je nepřípustné. Já měla taky těžkou pubertu. Ale v sedmnácti skončila a i když jsem se chovala dost nevhodně (tajně jsem v noci utíkala ven, pila alkohol a kouřila ) k rodičům jsem měla respekt, když mě o něco požádali, nenapadlo mě to neudělat, i když obličeje jsem určitě házela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 13:16
@Elilen píše:
Je to drsný, ale taky mě to napadlo. Proč sebou nechat zametat? Ve dvaceti by měla mít rozum. Takové chování k rodičům je nepřípustné. Já měla taky těžkou pubertu. Ale v sedmnácti skončila a i když jsem se chovala dost nevhodně (tajně jsem v noci utíkala ven, pila alkohol a kouřila
Moje starší dcera měla taky náročnou pubertu, ale v 18 letech se z toho najednou doslova vyspala a bylo to v pohodě. Já myslím, že normální rodiče snesou hodně a vydrží víc než voli. Ale mělo by platit odsud pocud. Malé děti si taky člověk nenechá skákat po hlavně a nějak jejich chování koriguje, proč by měl trpět pohrdavé a neuctivé chování od dospělého dítěte?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 13:18
Ja v dnesni době pozoruju frackovite jednani ještě u 26ti letych 
.
Mame takhle 2 mladsi kolegyne v praci, a tragedie. Obe po vysoke skole, podotykam. Ja jsem v jejich veku uz mela rodinu, v praci jsem od 18ti a troufam si tvrdit, ze to, co tu nekteri popisuji, jsem ja osobne predvadela rodicum nekdy v 16ti (drzosti, odmlouvani, hadani se s rodicema atd., do zadele jsem je neposlala, protože by me tata zmaloval - a dobře by udelal , ale kdo tuto stopku v sobe nemá, asi nemá hranice, v urcitem veku). Podivne je, v kolika letech to dneska na lidi prijde 
. Trochu to prikladlam tomu, ze dneska málokdo jde po stredni skole do práce, každý leze na vejsku, s beznym životem se setka tak v tech 25ti, a to je pak fičák 
. Jen oni jsou nejchytrejsi, všichni ostatní pitomci, potom taky takova ta „neomylnost“, nebo jak bych to rekla, ze proste mladi mají pocit, ze když někdo udela chybu, nebo je doktor nevezme na radu v objednany cas, uz je to pitomec a debil, a je to „v tomhle state hrozny“… jo jo, toto posloucham z ust mladych kolegyn často.
Není to asi uplne k tématu, ale jak tu někdo psal o te puberte, co prisla az později, tak mi to nedalo nenapsat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 13:23
@Anonymní píše:
Píšu anonymně, protože je to pro mě moc citlivé…ale něco podobného nyní prožívám se svou dvacetiletou dcerou…sice se ji fyzicky nebojím, ale to jak se mnou jedná, je opravdu někdy nad moje chápání…kde se to v ní bere… do loňského roku byla v pohodě, teď jak je na vš- učí se velmi dobře, jezdí jen občas-pro peníze, vyvolá hádku, všichni jsme úplně pitomí (hlavně já), veškerý můj zájem ji vadí…mluví se mnou nejčastěji jednoslabičně (nic, dobrý)…a přitom to byla taková pohodová holka…říkám si, že má pubertu asi až teď a čekám, že ji to přejde…je to jednodušší v tom, že je doma jen občas (to zní hrozně), je to pro mě moc těžké-ten pocit, že moje milovaná holčička už o mě nestojí…ale je to její volba a já ji v cestě za štěstím stát nechci…teď se už neozvala přes 14 dní…a když jsem se ji pokusila dříve zavolat, buď mi to nevzala, nebo dala jasně najevo, že ji ruším a nemá čas…tak ji už ani nevolám…asi prostě někde udělali soudruzi chybu…
Asi mám předsudky, ale u holek je velká šance, že to přejde. Ona se teď dostala do „velkého světa“ a její provinční (atk to vidí ona) maminka jí dusí, chová se k ní jako k malému děcku, nevidí, že ona je už tááááák dospělá. Řešila bych to jako ve vztahu s chaleom, který se začne odtahovat. trocha ignorace. Máš ještě jiné děti?
Vzpomínáš si na ty situace, kdy byla batole a posílala tě někompromisně pryč, že si chce hrát s babičkou/tátou/dědou a pak upadla na kolínko a okamžitě se ozvalo „maminkooo“?
Tohle je podobné. Až si někde spálí čumák, taky se ozve „maminkooo“. Protože nakonec, kam by měl člověk v takové situaci běžet.
Ale kluci… Inu, kluci, to bývá bohužel často jiný příběh.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 13:24
@nakukovatelka píše:
Ja v dnesni době pozoruju frackovite jednani ještě u 26ti letych
Mame takhle 2 mladsi kolegyne v praci, a tragedie. Obe po vysoke skole, podotykam. Ja jsem v jejich veku uz mela rodinu, v praci jsem od 18ti a troufam si tvrdit, ze to, co tu nekteri popisuji, jsem ja osobne predvadela rodicum nekdy v 16ti (drzosti, odmlouvani, hadani se s rodicema atd., do zadele jsem je neposlala, protože by me tata zmaloval - a dobře by udelal
mně je taky 26 
ale jinak souhlas, hodně mých vrstevníků(90% má nebo dělá VŠ) se chová tak, jak jsi popsala - stát na h.vno(volit nejdou, na co?), všichni jsou debilové, za 15čistýho dělat nikomu vola nepudou, tuten je ma.or, tamten c.rak.. no des
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 13:29
@nakukovatelka píše:
Ja v dnesni době pozoruju frackovite jednani ještě u 26ti letych
Mame takhle 2 mladsi kolegyne v praci, a tragedie. Obe po vysoke skole, podotykam. Ja jsem v jejich veku uz mela rodinu, v praci jsem od 18ti a troufam si tvrdit, ze to, co tu nekteri popisuji, jsem ja osobne predvadela rodicum nekdy v 16ti (drzosti, odmlouvani, hadani se s rodicema atd., do zadele jsem je neposlala, protože by me tata zmaloval - a dobře by udelal
Ale to je úplně normální. Sociální role se posunuly určitě tak o pět let. Kdyby dřív někdo ve třiceti vyváděl jako dnešní třicátníci, ´vypadal by jako blázen. Před těmi třiceti lety byl třicátník usedlý už přes deset let makající fotřík s několika dětmi. Dneska je to kluk, co zrovna vylezl ze školy a nastoupil do pořádné práce.
V majoru Zemanovi je holka, která flirtuje s tenisty. A ten Zemanův kolega říká něco jako „to víš, je jí tak pětadvacet“ a zeman ho opraví, že „klame tělem a je jí třicet dva“ a ten nevěřícně vykulí oči. Prostě ženská přes třicet byla mamina druhostupňového školáka s deseti poporodními kily a krátkou trvalou na hlavě. Ne holka jako lusk, co ještě dovede zaujmou chlapy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 13:30
@atominnka píše:
mně je taky 26
puberta 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
