Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@pavoučnice píše:
Asi je to moje chyba vše jsem za něj dělala a snažila se aby byl spokojený a nic nemusel. Manžel se na vychově skoro nepodílel byl pořád v práci.
@pavoučnice píše:
Taky mě napadá jestli to nezavinilo narození jeho brášky. S manželem jsem si pořídili chlapečka má 2 roky a syn ho moc nemusí, nechce s ním trávit ani trošku času, vadí mu…
Tak teď si ty 2 vlastní věty spoj dohromady a přemýšlej.
Nikdy nic nemusel, autoritu neměl žádnou ani v tobě ani otci a nyní se narodil (pro něj) „vetřelec“ a on MUSÍ pomáhat
(taková změna). V tom vidím gró problému.
Bohužel řešení mě nenapadá
bude to chtít tvrdé sankce a pokusit se nastolit řád, kdo velí a kdo dodržuje pravidla a když nebude chtít, tak může jít… kam bude chtít.
Jak bylo zmíněno trvalé bydliště, ty mu ho můžeš kdykoliv odhlásit na městský úřad. Ty jsi majitel domu, ty rozhoduješ, kdo tam má právo bydlet a syn nemá automaticky právo bydlet u tebe pokud ty nchceš a je již plnoletý. Dokud studuje musíš ho živit, ale ať se soudí
soud má určí nějaké výživné (rozhodně méně než je jeho představa) a dál ať se stará sám o sebe.
Dále pokud by ti ublížil nebo se o to pokusil, tak ho živit už ani nemusíš, to by ti soud uznal.
A to začal až teď? To pochybuju. Možná je chyba i v tom, že nezapojuješ manžela. Ne možná určitě. A promiň, ale za jeho chovámní si můžete jen vy dva, nechali jste si ho přerůst přes hlavu.
My jsme odmala doma dělali - úklid, zahrada, dříví, hklídání mladších sourozenců, jinak nebyla TV, nebyl počítač, nebyly vycházky. Samozřejmostí byly i ucházející známky. Asi trochu drsný, ale máme dobrej základ.
Dala bych mu ultimátum, starej už je dost. Bud začne doma makat a sekat latzinu a nebo potáhne na intr.
A pokud bude mít kecy typu, že živit ho musíš - no to sice musíš, ale podstrojovat a dělat vše za něj nemusíš. ![]()
A pokud by ti náhodou jednu plesknul, tak okamžitě volat PČR, vesnice nevesnice
@jdukolem píše:
tak nešílí ale jistě zvládne pocit mám sourozence - minimálně rozumově ne? už je to dospělý muž..
No, to jsem právě myslela tím, co jsem napsala, že by mohl respektovat jeho existenci ![]()
Moc děkuju za rady názory. On nikdy nepůjde do poradny nebo jinam, tam ho prostě nedostanu. Víte nejhorší je že se ho opravdu bojím a když přijdu domů, procházím barák jestli na mě někde nečeká třeba s úmyslem mě zabít. Nechci nechávat s ním samotného ani jeho brášku ani sestru. Když se mě dcera zastane tak jí hrozně nadává. Vím že si to musím vyřešit sama, děkuji za podporu.Asi zavolám na školu zda může na internát a zkusím to takto vyřešit, Brečím tu jak želva, holky nepřeju Vám nikomu takovou bolest, vím asi jsem to zavinila já…
@pavoučnice píše:
Chtěl mu dát facku ale ovládl se
Jedna přesně mířená je lepší než 100 slov. Ale mě přijde nedůstojné bít dospělé dítě. Plácnout po zadku malé dítě protože už 20× jsem upozornila, že nemá chodit k hořícímu krbu je jedna věc…ale nedovedu si představit dát facku naší 16ti leté holce.
Každopádně v případě tvého syna by to možná vyvolalo jen další agresi. Já bych prostě volila variantu jako ostatní holky radily - zabavit jako tres mobil, wifi zapnout na hodinu kvůli domácím úkolům, nevyvařovat a pěkně by musel makat! V případě drzého chování bez kapesného…Jenže to musí být v tobě! Musíš to sama chtít.
@pavoučnice Me by otec nastolil, pravidla, mela jsem to dokud s nami bydlíš délka se o domacnost i o nájem a energie, kdyz by ne vyhodil by me… Mela jsem tvrdou skolu od táty ![]()
@JulkaD píše:
Necetla jsem komentare. Ale z vlastni zkusenosti-mela jsem bourlive roky 17-21let, stejne tak jako vsichni moji vrstevnici kolem. Tak to proste je. On to ma tezky sam o sobe-kluk 20let, nevi co se sebou (teda podle toho co pises),buhvi jaky starosti se mu honi hlavou, jestli neni zamilovany atd atd atd.
Ja bych radila proste vstricnejsi, chapavejsi pristup, bez zakazu a rozkazu. Nenucene s nim promluv bez vycitek, uvidis. Ale myslim si, ze pres silu se nic nezmeni, naopak si myslim, ze by vysledek byl jeste horsi.
@brumdinka píše:
@puntice no dobře, ale snad už je dost velkej na nějaký žárleníkdyž to vezmu, tak já v jeho věku už byla rok z domu a rozhodně jsem nebyla sama…prostě je dospělej, tečka, at´se podle toho začne chovat, fajn studuje zřejmě Vš existujou koleje, může chodit na brigády atd… nazdar…Příspěvek upraven 07.10.14 v 11:17
S tím plně souhlasím
![]()
@pavoučnice píše:
Moc děkuju za rady názory. On nikdy nepůjde do poradny nebo jinam, tam ho prostě nedostanu. Víte nejhorší je že se ho opravdu bojím a když přijdu domů, procházím barák jestli na mě někde nečeká třeba s úmyslem mě zabít. Nechci nechávat s ním samotného ani jeho brášku ani sestru. Když se mě dcera zastane tak jí hrozně nadává. Vím že si to musím vyřešit sama, děkuji za podporu.Asi zavolám na školu zda může na internát a zkusím to takto vyřešit, Brečím tu jak želva, holky nepřeju Vám nikomu takovou bolest, vím asi jsem to zavinila já…
A on je na střední nebo vysoké škole? Případně skutečně není problém zapsat ho na ubytovnu (ano, k Ukrajincům a Bělorusům, ale i Čechům, kteří zrovna nemůžou jinak) ať pozná, co je život. Pokud se ho bojíš, tak se váš vzájemný vztah určitě nebude společným soužitím vyvíjet k lepšímu, nemyslíš?
Co kdyz se jen nemuze srovnat s tim., ze uz pro vas neni tim nejdulezitejsim po narozeni brasky? Vsechno se toci kolem maleho, veskera pece i pozornost, a on muze zarlit. Kdo nemate deti ve veku zakladatelky radeji ani nazory nepiste, nemuzete to posoudit dost objektivne, i 20lete dite je jen dite
, me takhle zarlila dcera od 18 ti do 21 na male brasky, a to jsem si myslela jak je nema rada. ted ma 22 a zklidnila se, pochopila, otocila zase zpet, ale trvalo to. Zkus se mu vic venovat, trochu ho pochopit, ukazat mu ze i jeho mas rada
na lasku neni nikdo dost stary ![]()
@pavoučnice hlavně o tom mluv s manželem, protože bez jeho podpory to nemá smysl.
Přidám jednu mojí čerstvou zkušenost s mojí sestrou. Nedávno jsem tady zakládala diskuzi a prosila o rady, třeba jí dohledáš ![]()
Sestra 19let, poslední rok na SŠ. V 17letech, v době kdy já jsem se odstěhovala a založila svojí rodinu, začala mít mamka se ségrou fakt problémy. Mamka nás vychovávala tak, že bylo vše na dohodě. Nikdy to nebyla taková ta přísná máma byla to-a pro mě pořád je-naše nejlepší kamarádka. Já jsem mamku respektovala a nikdy jsem nedělala nic bez jejího vědomí. Myslela si, že takhle bude fungovat i výchova ségra ale to se sakra sekla. Segra si zvykla na to, že nic nemusí, že jsem za ní doma odmakala všechno já a později kdy jsem se odstěhovala jí nenapadlo umýt nádobí nebo tak něco. A mamka jako samoživitelka, věčně v práci…no co tady budu vyprávět
Ze sestry se stal prostě spratek, dělala si co chtěla, nepomohlo ani odstřihnutí od fin. prostředků. Vyvrcholilo to letos o prázdninách. Mamka už nevěděla kudy kam, ségra každýho těžce „na háku“ tak jí vykopla. Zbalila ji věci, vzala klíče a nazdar. Je to přes dva měsíce co žije se svojí „velkou láskou“ a spokojeně rozhodně nevypadá. Už byla s prosíkem u mě at jí vezmu ke mě, že má strach jít odprosit mamku, ale spíš je v tom jaká si její hrdost.
Pokud ti tedy můžu poradit. S dvacetiletým opravdu nic nezmůžeš. To, že ho musíš živit není pravda. Musela bys mu dávat výživné, které by vyměřil soud dokud by studoval. Rozhodně bych si nenechala kálet na hlavu od takovýho sígra. Nechceš doma makat a budeš drzej? Zbal svých pár švestek a mazej do světa on tě život naučí a pochopíš co jsi doma měl a neměl ![]()