Syn se chce ženit.

@robínek píše:
Díky, to jsem nevěděla! Je to stejěn strašně divné, že by se někdo měl oženit / vdát, a přitom aby ho živili rodiče. Čistě teoreticky můžou mít na VŠ děti dvojčata a rodiče je budou život všechny.

No když jsem kdysi žádala o zvýšení výživného a bylo mi už 18, tak se mě ptali, jestli jsem svobodná, bezdětná..tehdy mi to přišlo k smíchu, byla jsem ve třeťáku na gymplu ( no při této diskuzi mě přešel smích 20 let uplynulo a mám tři syny, tak doufám, že problémy tohoto druhu se mi vyhnou).
Po svatbě se mě otec ptal, zda manžel studuje nebo pracuje, aby věděl jak s alimenty. Pracoval, takže ty skončily.

@Keyllah píše:
a to jsou konkrétně jaké? reálně si je moc představit nedokážu -) bydlet u nich nechce, penězma asi argumentovat taky nepůjde, takže jaké páky na něj mají?

1. upravila bych vztahy s protistranou. Tedy s jejími rodiči. Pozvala bych je na kávičku a koláč a mezi řečí bych zmínila syna gaye. Dál bych zavedla řeč na to, že je super, že když spolu už dva roky chodí, tak to holčina vydržela a opravdu se synem spát nechtěla. Až teda na tu epizodu, kdy syna chtěla vidět nahého… Prostě jim jemně sdělit, že dcerka je občas trošičku lhářka a že naše rodina je ekl, když se urodil syn gay…

2. bych se od nich na té návštěvě vyptala na svatbu. Bude v kostele? Musí syn vstoupit do církve? Co se stane, když nebude chtít? Pokud by byl podmínkou vstup do církve, nastudovala bych si všechny věci, které s tím souvisí (návštěva kostela a tak…). Se synem bych si o tom promluvila a zvlášť zdůraznila negativa.

3. bych se fakt vykašlala na hrdost. Zakladatelka píše, že proti ní nic nemá a že jí jde jen o to, aby syn počkal a dostudoval. Jenže zároveň tlačí na to, aby si tu holku syn vůbec nebral a tím ho postrkuje do svatby. Takže bych jim dovolila bydlet u nás (místa je dost) a klidně ať se dál scházejí do svatby. Alespoň se syn bude učit do školy a ne někde hákovat na statku. Ono když budou hodně spolu, třeba se omrzí.

4. bych se se synem dohodla jednak na tom, že pokud se po svatbě přestěhují k nám, tak budou přispívat na nájem, elektřinu a podobně. Případně, pokud budou oba studovat vejšku, tak tyhle poplatky platit nemusí. Tenhle bod je pro to, aby kdyby náhodou k té svatbě došlo, aby šel syn fakt studovat.

Jinak je to doufám jasné - čím víc bude matka s manželem proti svatbě a budou jim bránit, tím více budou syna do svatby tlačit. Naopak když je nechají trávit spolu čas, třeba to kluka omrzí a vycouvá sám.

@Modesta píše:

1. upravila bych vztahy s protistranou. Tedy s jejími rodiči. Pozvala bych je na kávičku a koláč a mezi řečí bych zmínila syna gaye. Dál bych zavedla řeč na to, že je super, že když spolu už dva roky chodí, tak to holčina vydržela a opravdu se synem spát nechtěla. Až teda na tu epizodu, kdy syna chtěla vidět nahého… Prostě jim jemně sdělit, že dcerka je občas trošičku lhářka a že naše rodina je ekl, když se urodil syn gay…

2. bych se od nich na té návštěvě vyptala na svatbu. Bude v kostele? Musí syn vstoupit do církve? Co se stane, když nebude chtít? Pokud by byl podmínkou vstup do církve, nastudovala bych si všechny věci, které s tím souvisí (návštěva kostela a tak…). Se synem bych si o tom promluvila a zvlášť zdůraznila negativa.

3. bych se fakt vykašlala na hrdost. Zakladatelka píše, že proti ní nic nemá a že jí jde jen o to, aby syn počkal a dostudoval. Jenže zároveň tlačí na to, aby si tu holku syn vůbec nebral a tím ho postrkuje do svatby. Takže bych jim dovolila bydlet u nás (místa je dost) a klidně ať se dál scházejí do svatby. Alespoň se syn bude učit do školy a ne někde hákovat na statku. Ono když budou hodně spolu, třeba se omrzí.

4. bych se se synem dohodla jednak na tom, že pokud se po svatbě přestěhují k nám, tak budou přispívat na nájem, elektřinu a podobně. Případně, pokud budou oba studovat vejšku, tak tyhle poplatky platit nemusí. Tenhle bod je pro to, aby kdyby náhodou k té svatbě došlo, aby šel syn fakt studovat.

Jinak je to doufám jasné - čím víc bude matka s manželem proti svatbě a budou jim bránit, tím více budou syna do svatby tlačit. Naopak když je nechají trávit spolu čas, třeba to kluka omrzí a vycouvá sám.

dost dobrý a s chladnou hlavou bych se to pokusila řešit podobně. Jen nevím jestli tady zakladatelka neprokaučovala už ten začátek a ty body 1+2 půjdou už hůř…
Nejdůležitější je získat čas, aby si to mohl kluk, až spadnou růžové brýle, sám promyslet a třeba vycouvat. Jak se bude tlačit, naběhnou do nejbližšího kostela…

V kazdem pripade by se rodice obou meli sejit. Duvodem muze byt prave dohodnuti vse kolem pripadne svatby, bydleni mladych apod. Rodiny by se mely navzajem predstavit a seznamit se s tim, jak to u nich chodi.
Rozhodne bych se neprezentovala jako ekl rodina, ale prave naopak jako moderni otevrena rodina vcetne vstricneho pristupu k homosexualum, vericim. Pokud divcina bude bydlet u vas, zakladatelko, tak samozrejme dohodnout vysi vyzivneho ze strany jejich rodicu, a naopak. Kolik vy byste synovi jako vyzivne davali, kdyby bydlel u nich.

A syn si zrejme bude muset uvedomit, ze do ted poslouchal doma sve rodice, od ted bude poslouchat cizi lidi. A jestli si mysli, ze ne, tak se sakra myli 

@Modesta píše:

1. upravila bych vztahy s protistranou. Tedy s jejími rodiči. Pozvala bych je na kávičku a koláč a mezi řečí bych zmínila syna gaye. Dál bych zavedla řeč na to, že je super, že když spolu už dva roky chodí, tak to holčina vydržela a opravdu se synem spát nechtěla. Až teda na tu epizodu, kdy syna chtěla vidět nahého… Prostě jim jemně sdělit, že dcerka je občas trošičku lhářka a že naše rodina je ekl, když se urodil syn gay…

2. bych se od nich na té návštěvě vyptala na svatbu. Bude v kostele? Musí syn vstoupit do církve? Co se stane, když nebude chtít? Pokud by byl podmínkou vstup do církve, nastudovala bych si všechny věci, které s tím souvisí (návštěva kostela a tak…). Se synem bych si o tom promluvila a zvlášť zdůraznila negativa.

3. bych se fakt vykašlala na hrdost. Zakladatelka píše, že proti ní nic nemá a že jí jde jen o to, aby syn počkal a dostudoval. Jenže zároveň tlačí na to, aby si tu holku syn vůbec nebral a tím ho postrkuje do svatby. Takže bych jim dovolila bydlet u nás (místa je dost) a klidně ať se dál scházejí do svatby. Alespoň se syn bude učit do školy a ne někde hákovat na statku. Ono když budou hodně spolu, třeba se omrzí.

4. bych se se synem dohodla jednak na tom, že pokud se po svatbě přestěhují k nám, tak budou přispívat na nájem, elektřinu a podobně. Případně, pokud budou oba studovat vejšku, tak tyhle poplatky platit nemusí. Tenhle bod je pro to, aby kdyby náhodou k té svatbě došlo, aby šel syn fakt studovat.

Jinak je to doufám jasné - čím víc bude matka s manželem proti svatbě a budou jim bránit, tím více budou syna do svatby tlačit. Naopak když je nechají trávit spolu čas, třeba to kluka omrzí a vycouvá sám.

@Modesta píše:

1. upravila bych vztahy s protistranou. Tedy s jejími rodiči. Pozvala bych je na kávičku a koláč a mezi řečí bych zmínila syna gaye. Dál bych zavedla řeč na to, že je super, že když spolu už dva roky chodí, tak to holčina vydržela a opravdu se synem spát nechtěla. Až teda na tu epizodu, kdy syna chtěla vidět nahého… Prostě jim jemně sdělit, že dcerka je občas trošičku lhářka a že naše rodina je ekl, když se urodil syn gay…

2. bych se od nich na té návštěvě vyptala na svatbu. Bude v kostele? Musí syn vstoupit do církve? Co se stane, když nebude chtít? Pokud by byl podmínkou vstup do církve, nastudovala bych si všechny věci, které s tím souvisí (návštěva kostela a tak…). Se synem bych si o tom promluvila a zvlášť zdůraznila negativa.

3. bych se fakt vykašlala na hrdost. Zakladatelka píše, že proti ní nic nemá a že jí jde jen o to, aby syn počkal a dostudoval. Jenže zároveň tlačí na to, aby si tu holku syn vůbec nebral a tím ho postrkuje do svatby. Takže bych jim dovolila bydlet u nás (místa je dost) a klidně ať se dál scházejí do svatby. Alespoň se syn bude učit do školy a ne někde hákovat na statku. Ono když budou hodně spolu, třeba se omrzí.

4. bych se se synem dohodla jednak na tom, že pokud se po svatbě přestěhují k nám, tak budou přispívat na nájem, elektřinu a podobně. Případně, pokud budou oba studovat vejšku, tak tyhle poplatky platit nemusí. Tenhle bod je pro to, aby kdyby náhodou k té svatbě došlo, aby šel syn fakt studovat.

Jinak je to doufám jasné - čím víc bude matka s manželem proti svatbě a budou jim bránit, tím více budou syna do svatby tlačit. Naopak když je nechají trávit spolu čas, třeba to kluka omrzí a vycouvá sám.

Ano, snažím se mu vysvětlit, že za dané situace je svatba opravdu blbost. Ono kdyby spolu fakt opravdu chodili se vším co k tomu patří, trávili spolu i víkendy, jezdili na výlety a poznávali se. Tak, kdyby v tom nebyla ta víra, tak i když bych si kepala na čelo, kdyby za takové situace přišli se svatbou, řekla jim na to svůj názor, že nemusí spěchat, ale kdyby na tom trvali, nechala bych to být. Jenže oni žijou jinak. Jsou spolu jen všední dny pár hodin, kdy se učí nebo chodí po městě za ručičku. Že se společně připravují na vysokou školu oceňuji, ale to je tak jediné, co je spojuje, kromě lásky. Nejsou zvyklí spolu trávit více času. Syn je přes týden vzorný student v osm doma, protože slečna jde na intr, nevidí ani kamarády. V pátek jen co za ní zavře ve vlaku dveře, jde za kamarády, paří do rána, má kapelu. Žije dvojí život. Na jednu stranu alespoň, že o tom víkendu se vyblbne a žije přiměřeně jeho věku,. Pokud by ale spolu žili, určitě mu to skončí a bude žít jak v sedmdesáti letech, takhle mladý, co má život před sebou a má si užívat a poznávat. Vyblbnout se, aby byl jednou dobrý táta a neměl potřebu nic dohánět. Když bude žít u nich, bojím se, že by na školu ani nešel a bude žít jak za krále kladka někde na statku. Poslouchat a tak si pro svého syna život nepředstavuji. Kdybych věděla, že tak bude šťastný, dobře, ale on si to vůbec neumí představit. Kdyby se sám rozhodl stát se věřícím, také bych to vzala, ale jeho žádná víra ani teď nezajímá, on to bere tak, že to je nutnost, aby mohli být spolu. Je tak zamilovaný, že nic jiného nevidí. Když se ho na rovinu zeptám, zda by byl radši, kdyby slečna nebyla věřící, řekne, že jí bere takovou jaká je. Hezké, ale problém je, že oni ho takového neberou, ten otec se snad těší na jeho převýchovu, ale to on vidět nechce. Prý to bude adrenalín. Jestli chce adrenalín, ať jde skákat padákem a ne se hnát k lidem a do prostředí, které mu je úplně cizí. Je vychován úplně jinak, je dospělý, já jsem pyšná, že je slušný a hodný, ale nepotřebuji, aby ho ovlivňoval cizí chlap. Úplně by mi stačilo, kdyby měl svůj rozum, jenže ten on momentálně bohužel nemá. A když ho nemá on, musíme ho mit my. Ta normálních okolností bych ho nechala, nemám potřebu mu rozkazovat a řídit mu život. Výchovu od nás dostal, vím, že co se nestihne do puberty se těžko dohání, jsem na něj pyšná a nemám důvod mu stát ve štěstí a kecat mu do života. Jenže, když vidím, že to nedopadne dobře, že je úplně mimo a nepoznavam ho, tak nám to rodičovská láska nedovolí a udělám všechno, abych ho od toho ochránila. Jestli se někdy vrátí k rozumu, myslím, že nám ještě poděkuje.

@neila píše:
no já to pochopila tak, že zakladatelka už ty kompromisní možnosti vyčerpala tím, že on si chce zaš..kat a ona k tomu potřebuje být vdaná nevidím žádný prostor na nějaké schůdné kompromisy. Promluva s rodiči, kteří vychovali děcko takhle ortodoxně bude v tomhle směru asi úplně zbytečná, nemyslíš? Syna bych nevyhnala, to rozhodně ne. Ale ani bych nebyla schopní přihlížet takové blbosti. Možná bych se vypravila za jejími rodiči a přesvědčila je, že on není ten pravý, je nevěřící, ať jí najdou vhodnějšího partnera, nebo nevím… něco bych určitě zkusila. Se svatbou bych ovšem zcela jistě nesouhlasila.

Takže bys „ty špatné“ udělala z rodičů tě holky… No, taky možnost… Ale ne pro mě.

Jako milá anonymní sorry, ale komu není rady, tomu není pomoci. Mě je celkem u zadele, jak moc syna miluješ a jak moc velká chyba to je a jak moc toho syn bude litovat. Jde o to, co s tou situací uděláte a tady jste celkem dost selhali.

S panem manželem jste to dojebali (a to by se dalo použít ještě horší slovo),takže jestli chcete, aby měl syn jednou pocit, že se k vám domů může vrátit, vezměte hodně rychle zpátečku v chování a trochu kluka podpořte. Přestaňte se k němu chovat jako k malému dítěti a začněte respektovat jeho názory. To je jediná cesta k tomu ho neztratit.