Tchýně :-/

@Anonymní píše:
Ahoj holky, promiňte za anonym, ale je to pro mě citlivé téma.
Chci se spíš vypsat, zjistit jestli to nemáte stejný jak já… Moje tchýně je zlatá. Hodná, pečlivá,je výborná kuchařka, domácnost má do puntíku naleštěnou. Ale…nesnesu se s ní! Co přijedeme, hned je u malé, bere ji z autosedačky/kočárku, miláčku zlatíčko, pusinky…malá se kroutí, chce ke mě, a ona si ji prostě vynucuje. Já stojím opodál a bojím se něco říct Tak je to od narození. Už jsem zkoušela i na manžela, že je malá hladová, že si ji H. může pochovat později až ji nakrmím, a ne, manžel mami malá má hlad a ona jakoby neslyšela, hrne se k ní a dalších pět minut se s ní vítá. Malá řve, já supím opodál, ale držím se, je to přece babička mé holčičky JInak..dojde na kafe, ale povozit? Jednou za měsíc, dva. Každý týden mi ji moje máma hlídá ať si uklidím, odpočinu… a ona?Jen třeba: jdu okolo, stavím se pozdravit malou. A zdrží se na kafe, hodinu se muckuje a ahoj. Já zas sedím jak trotl. Mě se nezeptá - jak se máš, co děláš, zvládáš…to je furt jen koťáááátečko mojeee na malou Říkala jsem si no tak co, prostě nechce hlídat, no nic s tím neudělám. Ale mrzí mě to, hl., když nevidím zájem, a pak vidím to miliskování Z toho pramení i to že jde vidět jak si malá pěstuje vztah s mou mámou a s ní ne, prostě nechce u ní moc být. To mě taky mrzí, hl. kvůli malé. Teď se stala taková věc: jeli jsme k nim na oběd. H. ji hned vytahovala z kočáru a do náruče. Můj stál vedle mě a já na muže a´t ji veme aspoň do těch schodů(je to přehnané? Třeba naši mi malou ze schodů i do schodů dávají ať ji nepustí nebo nezakopnou nebo tak.) I když jsem to zopakovala před ní, tak ona se otočila na podpatku s malou v rukách a s úlisnýma řečma na malou prostě šla. Tak jsem čuměla s otevřenou pusou, neschopná slova. Ignorace největší. Při obědě malá pásla koníčky u stolu a začla nabírat. Tchýně se zvedala a já říkám: H., učíme ji že nepřiběhnem hned při prvním zakňourání, jestli jdeš ted za malou. Tak ji chvíli nech poplakat… No a ona jakoby zas neslyšela a šla za ní na tu dečku a miláááčku copak je atd atd. U stolu ticho, nikdo se neodvážil pípnout. A já si připadla jak největší idiot, neschopná matka, která si ani neprosadí svou. Muž mi řekl že mě neslyšela. Hmm, 2× po sobě, jasně
Prostě…spolu se o normálních věcech bavíme násilně, nepopovídám si s ní, mám pocit že ji vlastně nezajímám já jako člověk, ale jen jako matka její vnučky, jako nějaký opatrovatel Štve mě že na kafe vleze, ale s malou mi nepomůže. Štve mě jak se mnou jedná, jak jsem psala nahoře. Nechápu. Štve mě, že já - největší držka pod sluncem nedokážu nic říct, jen vždycky zrudnu a držím hubu a krok! Co mám dělat? Jak se chovat? V zájmu rodiny teda…nechci být za buřiče, chci být slušná ale když mě tak ignoruje, začíná to ve mě slušně vřít. Jinak je to hodná baba, malou miluje, to vím…ale…spíš jde o vztah tchýně - snacha. Chci si vydobít nějakou pozici, ale zároveň vidím jak ona využívá té své a mě to nějak nejde.

Konecne nekdo, kdo svou tchyni nazývá slušně. Jsem opravdu mile překvapena a jsem si jistá, ze to nějak zvládneš. Vim, že se asi opravdu cítíš strašně, ale alespon máš tchyni, o které víš, ze má tvoje dítě ráda. Já jen doufám, že té paní při vší lásce k tvé dceři dojde, ze jsi také pouze člověk a matka její vnučky a zasloužíš si jeji úctu a zájem. Možná, že se pouze tak moc na malićkou těšila, že se v tom trošku ztratila a uvědomí si to. Jinak, pokud třeba bude chtít vyndat malou z kočárku a ty s tím nesouhlasíš, tak ji zastav a nedovoluj to. Řekni ji to slušně a vysvětli, proč to nechceš. Budu ti držet palce ať to zvládneš. Myslím, že rozumna jsi dost a můžeš na sebe být hrdá.