Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Poslala bych ji natvrdo do ř. ti! Ať si telefonama obtěžuje někoho jiného ![]()
@zuzukobylka Ne, bydlíme nějaký 10 km od sebe, kdysi jsme docela využívali na hlídání její mladší dceru- sama se nabídla..vždy za to dostala nějakou čokošku nebo tak něco a samozřejmě, že jsme poděkovali…od výčitky, co mi řekla, že jsme málo vděční a měli to nějak víc dokazovat už nehlídali..
To je strašné…
Neodpovídala bych ji už na jedinou sms a na rovinu ji řekla, že ty si už s ní žádné sms zprávy posílat nebudeš. Že pokud něco chce má se to vyřešit mezi čtyřma nebo více očima a s manželem. Jinak je její chování podle mne také manipulátorské a vyděračské. Už by ode mne neviděla jedinou sms, protože to je přesně to co ona chce..za zády tvého manžela řešit nějaké spory..atd. Hnusné…a jemu ještě napíše něco jiného no blázen. Aby vás poté nerozeštvala ještě proti sobě. Okamžitě bych sms zprávy utla a takto to oznámila i manželovi, že si nepřeješ, aby ti ještě někdy psala. A že problémy s ní chceš řešit přímo když nějaké má.
Já myslim, že časem vyměkne..až bude chtít vidět vnoučata, tak se nakonec sama ozve a třeba už v dobrým. Ted bych se jí prostě neozývala a uvidíš, jak se bude dál chovat. Když by mi pak napsala nějakou normální sms, tak bych normálně odepsala, ale na smsky předchozího typu bych nereagovala. Zase ji člověk nemůže uplně odepsat, jak si psala, je to babička tvých dětí. Držim place, at se tchýně umoudří
.
Taky si myslím, že nejlepší bude ignorace. Prostě buď ráda, že ti teď dá chvíli pokoj a buď se to pak nějak vyřeší nebo ne. Vůbec mi nepřijde normální, aby něco s tebou řešila za zády manžela a pak byla naštvaná, že mu to řekneš
Neexistuje, ty a manžel jste základ rodiny a měli byste spolu mít vztah bez tajností a tímhle se vás snaží poštvat proti sobě. Tchýně to taky zkoušela, ale já na tohle neslyším a všechno, co se nás jakkoli týká, manžel prostě ví a probíráme to spolu. Věty typu: Tohle, ale M neříkej, on by se na mě zlobil. - Já zcela ignoruju, první jsem já a můj muž, pak teprve všechno to ostatní.
A mám teda můžu říct, že jsem se sní chtěla sejít a co napsala?..nebo už i to mám nechat tak…? ![]()
@Anonymní píše:
A mám teda můžu říct, že jsem se sní chtěla sejít a co napsala?..nebo už i to mám nechat tak…?
Já bych se už na všechno vyprdla. A kdyby ještě jednou otravovaa tak bych jí napsala - promiňte ale nemám čas si s vámi korespondovat, pokud něco potřebujete zavolejte synovi. Přeji hezký den.
@Anonymní píše:
A mám teda můžu říct, že jsem se sní chtěla sejít a co napsala?..nebo už i to mám nechat tak…?
Já bych to muži řekla. Vůbec si myslím, že by jsi to s ním měla konzultovat a popř: ať si tyhle problémy řeší on. Je to jeho matka a měl by vědět jak ji usměrnit… ![]()
@Anonymní píše:
A mám teda můžu říct, že jsem se sní chtěla sejít a co napsala?..nebo už i to mám nechat tak…?
Určitě to řekni manželovi. A taky souhlasím s tím, že každý si má řešit svoje rodiče. Já řeším cokoli s našima a určitě to berou ode mě líp, než od manžela a tak by to mělo fungovat i obráceně. Přece jen když jsi jejich dítě, tak ten vztah se buduje dlouho a je jednodušší cokoli řešit, než jako někdo, kdo se přivdal nebo přiženil ![]()
Souhlasím, i když je to obtížné, je nutné si nastavit hranice. Tchýňe nám lezla až do postele a to byla poslední kapka. Vzala jsem si jí stranou a otevřeně promluvila. Od té doby máme klid ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, promiňte za anonym, ale je to pro mě citlivé téma.
Chci se spíš vypsat, zjistit jestli to nemáte stejný jak já… Moje tchýně je zlatá. Hodná, pečlivá,je výborná kuchařka, domácnost má do puntíku naleštěnou. Ale…nesnesu se s ní!Co přijedeme, hned je u malé, bere ji z autosedačky/kočárku, miláčku zlatíčko, pusinky…malá se kroutí, chce ke mě, a ona si ji prostě vynucuje. Já stojím opodál a bojím se něco říct
Tak je to od narození. Už jsem zkoušela i na manžela, že je malá hladová, že si ji H. může pochovat později až ji nakrmím, a ne, manžel mami malá má hlad a ona jakoby neslyšela, hrne se k ní a dalších pět minut se s ní vítá. Malá řve, já supím opodál, ale držím se, je to přece babička mé holčičky
JInak..dojde na kafe, ale povozit? Jednou za měsíc, dva. Každý týden mi ji moje máma hlídá ať si uklidím, odpočinu… a ona?Jen třeba: jdu okolo, stavím se pozdravit malou. A zdrží se na kafe, hodinu se muckuje a ahoj. Já zas sedím jak trotl. Mě se nezeptá - jak se máš, co děláš, zvládáš…to je furt jen koťáááátečko mojeee na malou
Říkala jsem si no tak co, prostě nechce hlídat, no nic s tím neudělám. Ale mrzí mě to, hl., když nevidím zájem, a pak vidím to miliskování
Z toho pramení i to že jde vidět jak si malá pěstuje vztah s mou mámou a s ní ne, prostě nechce u ní moc být. To mě taky mrzí, hl. kvůli malé. Teď se stala taková věc: jeli jsme k nim na oběd. H. ji hned vytahovala z kočáru a do náruče. Můj stál vedle mě a já na muže a´t ji veme aspoň do těch schodů(je to přehnané? Třeba naši mi malou ze schodů i do schodů dávají ať ji nepustí nebo nezakopnou nebo tak.) I když jsem to zopakovala před ní, tak ona se otočila na podpatku s malou v rukách a s úlisnýma řečma na malou prostě šla. Tak jsem čuměla s otevřenou pusou, neschopná slova. Ignorace největší. Při obědě malá pásla koníčky u stolu a začla nabírat. Tchýně se zvedala a já říkám: H., učíme ji že nepřiběhnem hned při prvním zakňourání, jestli jdeš ted za malou. Tak ji chvíli nech poplakat… No a ona jakoby zas neslyšela a šla za ní na tu dečku a miláááčku copak je atd atd. U stolu ticho, nikdo se neodvážil pípnout. A já si připadla jak největší idiot, neschopná matka, která si ani neprosadí svou. Muž mi řekl že mě neslyšela. Hmm, 2× po sobě, jasně
Prostě…spolu se o normálních věcech bavíme násilně, nepopovídám si s ní, mám pocit že ji vlastně nezajímám já jako člověk, ale jen jako matka její vnučky, jako nějaký opatrovatelŠtve mě že na kafe vleze, ale s malou mi nepomůže. Štve mě jak se mnou jedná, jak jsem psala nahoře. Nechápu. Štve mě, že já - největší držka pod sluncem nedokážu nic říct, jen vždycky zrudnu a držím hubu a krok! Co mám dělat? Jak se chovat? V zájmu rodiny teda…nechci být za buřiče, chci být slušná ale když mě tak ignoruje, začíná to ve mě slušně vřít. Jinak je to hodná baba, malou miluje, to vím…ale…spíš jde o vztah tchýně - snacha. Chci si vydobít nějakou pozici, ale zároveň vidím jak ona využívá té své a mě to nějak nejde.
Já ti rozumím. Řeknu ti můj případ ale jen ve zkratce. Bydlíme v Anglii s přítelem. Poprvé když sme sem přijeli tak sme bydleli u nich. Všechno OK. Pak sme se odstěhovali. Chodili do práce a pak sme se přestěhovali znovu. Byla jsem v 7 měsíci a musela sem líst po oknech a umývat je a ona je doma a nemá co na práci a vůbec mi nepomohla ani s jednou věcí. A hlavne ze pred přítelem řekla: jó já jí přijdu pomoct
hruhruhrůza no. Ale na druhou stranu sem si říkala ze to je v pohode ze aspon mi nemůže nic vyčíst. pak se mala narodila. Jelikoz bydlíme v cizině tak tu nemám nikoho z moji rodiny. Přítel chodí na noční 12ky. Bylo mi 19, první dítě. Z ničím mi nepomohla ani nepovozila ani nepohlídala jen přišla, koukala na malou a ze uz musí jít. Jen ji zajímalo jestli mám uklizeni a uvareny pro synáčka(přítele). Někdy me to fakt doslova se*e ale co už. Na všechno ale opravdu na všechno sem byla a sem sama. Ale nikdo mi nemůže vyčíst nic. A ja sem na to svým zpusobem hrdá. Přítel ten doma nedělá absolutne nic. Přijde z noční jde spát, zbudit se, najít se, zase usne a pak jde do práce. Mezitím si tak 10 minut pohraje s malou a to je všechno. Jako on ji zbožňuje to zase jo ale je unavenej tak nema naladu.ale nikdo se nadiva na to ze já taky nejsem stroj. A vztah mezi mnou a tchánovcema je na bodu mrazu. Oni me mezi sebe neprijmuli. Jsem jen přítelkyně jejich syna a matka jejich vnucky. Toť vše…
promiň že sem se tak rozepsala ale občas z nich vážně pěním… A to se pak píse samo.
tak pevný nervy přeju ![]()