Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak tohle znám… Ne až takový extrém, ale něco podobného a uprimne si bydlení nedovedu vůbec představit. Já se snažím vse slusne, ale razne oznámit, zatím to funguje. Myslím, že to tak budeš muset taky resit, jinak se drive nebo později zblaznis. Ja byt i tvou svagrovou, rekla bych, že pokud nebude respektovat moji výchovu, nebude se na ni podílet. Ale to chce podporu i partnera… Držím palce ![]()
Já bych takovou tchyni brala všema deseti.Moje nemá o malou vůbec zájem.
@Anonymní píše:
Protože jsme s manželem spolu jen dva roky…nastěhovala jsem se k němu a na nic mu nepřispívám…tudíž mi přijde hloupé rozhodovat o tom, jestli k nám jeho matka může nebo ne…navíc kdybych řekla, že ne, tak by mi to asi stejně moc platný nebylo…jednou když jsem si na ní manželovi stěžovala, tak mi řekl, že to chápe, ale že je to prostě jeho máma a když bude chtít tak u nás prostě bude
Na nic mu nepřispíváš…tak předpokládám, že se staráš o domácnost ne? To mi přijde do začátku jako dobrý příspěvek. ![]()
Měli byste snad rozhovat spolu nebo o všem rozhoduje on, protože ty nepřispíváš? ![]()
Nevím, co poradit. Třeba to tak zlé nebude.
Ale já bych byla zralá na AD po týdnu. ![]()
Nezávidím situaci. Neumím si představit, že by se k nám moje tchýně nastěhovala a už vůbec ne na několik měsíců
. Promiň, ale někdo to přece musel odsouhlasit přesně, jak píšou holky. Tos měla hned v začátku říct, že si to nepřeješ. Nebo prostě to nějak zaobalit a hezky ji to vysvětlit, že ty máš prostě svoje představy o prvních měsících s mimčem a, že budeš ráda, když někdy přijede, ale že bydlení u vás už je pro tebe moc. Že máš ráda soukromí a budeš potřebovat klid po porodu a tak…nevím nějak bych ji to zkrátka vysvětlila takhle…zvlášt když ti vadí všecko co dělá..tak to nechápu…to tě lituju…ono člověk má po porodu dost starostí sám se sebou, pak o mimčo a + se ještě starat o tchýni a nebo přemýšlet nad tím kde co udělá…to budeš mít co dělat..já bych s tím nesouhlasila v žádném případě v mém případě…byla jsem štastná, že mám klid a návštěvy mě dost vyčerpávaly..ty první týdny..ale já rodila CS..tak jestli to jde ještě zrušila bych to u tebe…prostě s tím musíš buď něco udělat nebo se s tím smířit, ale nestěžovat si pak… ![]()
Tak tohle by chtělo nejdříve vyřešit s manželem… Jinak mě kdyby tohle čekalo, tak snad skáču z okna
To jsi teda asi nechtěla slyšet, ale základ je se domluvit s manželem a říct, že si nepřeješ, aby u vás bydlela a navíc na takhle dlouho! Kdyby šlo o týden, dva… Několika měsíční pomoc stejně nepotřebuješ a vše zvládneš sama. Jinak moc nechápu výrok, že manželovi na nic nepřispíváš. Když je to manžel, tak se snad na všem podílíte společně, ne? I na názorech na to, kdo a jak bude vést vaši domácnost a kdo do toho bude zasahovat. To bys pak taky mohla říct, že dům/byt je manželovo a ty že tam nebudeš uklízet.
No jenže ona normálně žije v Německu…takže jen tak na návštěvu přijít nemůže, když se sem vydá, tak prostě na dýl…a zase chápu, že chce vidět svoje vnouče… ![]()
@Anonymní píše:
No jenže ona normálně žije v Německu…takže jen tak na návštěvu přijít nemůže, když se sem vydá, tak prostě na dýl…a zase chápu, že chce vidět svoje vnouče…
Německo není Jižní Afrika nebo Austrálie. Jako na návštěvu ano, ale tak na 14 dní, ne?
Ale je vidět, že ji obhajuješ, tak třeba se snesete ![]()
Hele, tak když to nejde po dobrém, tak to zkus po zlém. Já mám celkem horkou hlavu, ale být ještě těhotná a být v téhle celkem bezvýchodné situaci, tak bych prostě manželovi řekla buď ona nebo já… za tohle by mi to nestálo. Moje máma byla také celkem čuně a nedovedu si představit, že by u nás byla jen na jednu noc a nedovedu si představit, že bych někomu dala své dítko, aby se k němu takle neopatrně cjhoval. Byla jsem po prvním maximálně hormonálně v prdeli a nebyla jsem schopná malou svěřit nikomu než sobě a manželovi.. jako no.. obdivuju tě, že to zvládáš.. zatím:) já bych asi už jiskřila jak prskavka.
přece jen, je to tvá domácnost a ty, manžel a mimi jste „nová“ rodina. Vím, jak to bylo u mě doma, před porodem, jsem i manžela donutila čurat v sedě, aby nikde nebyly kypance… Potřebuješ klid a mír v zázemí, kde se cítíš dobře a všechny stresy, co teď máš přenášíš na to malé, jena tobě, jestli ti to za to stojí. Tohle bys měla říst i tomu svému, jestli chce, aby i mimi bylo hnedka ve světě, který je naplněný nepohodou a nepřátelstvím. Věř mi, že by ti stejně dříve nebo púozději ruply nervy a řekneš, co bys ani říct nechtěla.. ![]()
To ne, ale má to k nám 1000 km a je už docela stará…takže prostě nikdy nejezdí na chvíli…
Tak ji holt oznamit, ze jsou pravidla a at se je snazi respektovat kdyz je na navsteve. ja tady mam nastehovanou moji mamu uz patej tyden a nez nastoupila do letadla tak ji pry moje sestra kladla na srdce, ze kdyz ji neco reknu, tak at to tak dela… no nekdy je to prd platny, ale snazi se ![]()
@Anonymní píše:
To ne, ale má to k nám 1000 km a je už docela stará…takže prostě nikdy nejezdí na chvíli…
Tak je to na tobě:) jestli to polkneš a počkáš než zase odjede nebo to vyřešíš.
@MarieOVMUC píše:
Tak je to na tobě:) jestli to polkneš a počkáš než zase odjede nebo to vyřešíš.
tak nech manzela po ni uklizet a splachovat a myt zachod a on si to rozmysli, nebo ji neco rekne ![]()
@careynka píše:
tak nech manzela po ni uklizet a splachovat a myt zachod a on si to rozmysli, nebo ji neco rekne
dobrej nápad…akorát že většina chlapů by se na nějaké uklízení vybodla (ostatně on v matčině domácnosti vyrůstal, takže mu to asi zase tak šílené nepřijde, je zvyklý) a zakladatelku z toho šlehne.
Já bych zkusila manžela ukecat o odklad návštěvy. Jednou holt asi přijede, je to jeho matka a chce vidět své vnouče…ale ty začátky budou těžké, budete se sžívat s rolí rodičů, budeš v šestinedělí, potřebujete si všechno zaběhnout, dát se do kupy, sžít se jako rodina…a až budete fit, tak pak ať tedy tchyně přijede. Takhle bych to manželovi vysvětlila a požádala ho, ať to tak s matkou domluví. Je sice hezké, že je to jeho byt a že má svou mámu rád a nechce jí návštěvu odmítnout, ale ty jsi jeho partnerka, porodíš za chvíli jeho dítě a v tuto chvíli by měl brát ohledy především na tebe…matka může třeba 3 měsíce počkat, však ono jí nic neuteče.
Situace je to teda příšerná, já bych z toho šílela taky. Ale předně je potřeba domluvit se s manželem. Že na nic nepřispíváš přece neznamená, že o ničem nebudeš rozhodovat. Nežijeme ve středověku. Chápu, že tchýně se těší na vnouče a odpírat jí ho nemůžeš, ale být tebou, tak trvám aspoň na tom, aby dorazila nejdřív po šestinedělí, až se dáš trochu do kupy. A taky nemusí přeci bydlet u vás, můžete jí ubytovat někde poblíž v hotelu (i když náklady na několik měsíců by se asi vyšplhaly hodně vysoko). Ze všeho nejdůležitější ale je podpora manžela.
@Anonymní píše:
Protože jsme s manželem spolu jen dva roky…nastěhovala jsem se k němu a na nic mu nepřispívám…tudíž mi přijde hloupé rozhodovat o tom, jestli k nám jeho matka může nebo ne…navíc kdybych řekla, že ne, tak by mi to asi stejně moc platný nebylo…jednou když jsem si na ní manželovi stěžovala, tak mi řekl, že to chápe, ale že je to prostě jeho máma a když bude chtít tak u nás prostě bude
Tak ať si to po ním uklízí manžel ![]()