Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
S tím mazlením tě i chápu, v tom je moje tchýně stejná. Ale je to takové falešné mazlení. Hlavně před někým, aby ukázala, že má vnouče, jinak si ho nevšimne. Otočí se tady jen na 2 minuty a to bydlí o patro níž.....
Kacakaca:píšeš-abys ji jednou nenačapala že ti něco cpe do malé. To se právě já bojím u mé budoucí tchýně.Že když bude chtít pohlídat dítko tak do něj bude cpat co jí vyhovuje.Např.kozí mléko,je na to uplně ujetá.bojim se že až malé dítko bude hladné tak se párat nebude a dá mu kozí mléko-to dítko mluvit neumí.Tak to neřekne že mu to nechutná a nebude mít na výběr jak bude hladné tak hlady vypije i to kozí mléko. Což vím že bud.tchýně taková bude že jak bude mít dítko u sebe tak do něj nacpe co ji napadne.
A co psala zakladatelka,chápu ji že ji vadí že ji ignoruje,to by mi vadilo taky.
Jinak já mám bud.tchýni že všechno ví líp,vše líp udělá a musí být po jejím. Tzv.jeho maminka-Generál.
Ahoj zakladatelko,
já tě chápu, ale nic se nesmí přehánět. Jsou věci, které by ses měla naučit přehlížet, pokud to neohrozí zdraví dítěte, tak to prostě neřeš. Když ti něco vadí hodně, tak to striktně zakazuj a klidně opakovaně. Já musela udělat to samé. Spoustu věcí radši přehlídnu, když vím, že to neuškodí dětem. Když má tchýně chytré řeči a radí, co mám dělat s dětmi, tak dělám že neslyším také a udělám si to podle sebe. A když dělá ona něco, co jsem už jednou zakázala, tak ji to ráda zopakuji, klidně i víckrát a každé další opakování je důraznější. Pokud chceš, aby tě respektovala jako matku, tak se tak začni chovat a stůj si za svým, ale neřeš prkotiny jako mazlení s dětmi a přehnaný strach, že ti upustí dítě na schodech. Je to její vnouče, tak snad dá pozor ne?!
Ahoj zakladatelko,
tak já Tě chápu. Na nošení po schodech jsem taky jako ostříž a nechávám nést jen toho komu důvěřuji. Bydlíme v domě bez výtahu a na ty čtyři patra musí být důvěryhodný nosič
. Tchánovi je přes 70 let, sotva k nám vyjde, trápí ho klouby, nadváha atd. a tak když chtěl odnášet holky jako miminka do kočárku, tak jsem řekla ne (snažila jsem se tehdy ještě diplomaticky). Extrém pak je když se dostaví švagrová ve vysokých podpadcích a já vidím, že už jen na té rovině v nich klopýtá, tak s dítětem v náruči ani náhodou.
Pokud můžu poradit, tak bych začala být „tvrdší“ a hned bych se nahlas ohradila. A pokud by dělala, že neslyší apod., tak bych prostě šla a malého bych si vzala zpátky k sobě nebo ho vrátila na deku. Na muže bych tedy moc nespoléhala, vyřídila bych si to hned sama.
Mám to podobně jako Ty - tchýně a poslední dobou i tchán jsou často zasaženi selektivní hluchotou a pokud se jejich nápadům někdy hned nezastavím, tak se pak večer akorát užírám.
Larr píše:
Nejste vy náhodou anonymní spolek alkoholiků:)))))))))))Ale chápu, máte pravdu - panáka - já tohle zažívám s naším psem, je zlý na ostatní psy a vždy říkám, že venčení bez panáka nezvládám:))
Spolek alkoholiků
Ale vážně, mě to potvrdil i můj známý psychiatr, že lepší občas panáka na uvolnění, než se ládovat antidepresivama a hlavně - vono to fáááákt funguje
![]()
Já myslím, že všichni mají trochu pravdu - maličko přeháníš, páč ti nesedla a tchýně maličko hraje roli milující babičky aniž by hnula prstem.
Neradím nic..ono se to vyvrbí uvidíš..
( mě také nikdo nehlídá, přesto vím, že dcery milují)
Ale já bych si třeba s milým usměvem na tváři příště rýpla, že u mé mamky malá nebrečí, protože jí často hlídá a vozí..( až jí zase bude za řevu muckat)..
Ona ta rivalita mezi babičkami také dokáže udělat divy.. ![]()
Larr píše:
Nejste vy náhodou anonymní spolek alkoholiků:)))))))))))Ale chápu, máte pravdu - panáka - já tohle zažívám s naším psem, je zlý na ostatní psy a vždy říkám, že venčení bez panáka nezvládám:))
Nee, nejsme, ale s takovou možná budem
Zakl.
Laaja píše:
Ahoj zakladatelko,
já tě chápu, ale nic se nesmí přehánět. Jsou věci, které by ses měla naučit přehlížet, pokud to neohrozí zdraví dítěte, tak to prostě neřeš. Když ti něco vadí hodně, tak to striktně zakazuj a klidně opakovaně. Já musela udělat to samé. Spoustu věcí radši přehlídnu, když vím, že to neuškodí dětem. Když má tchýně chytré řeči a radí, co mám dělat s dětmi, tak dělám že neslyším také a udělám si to podle sebe. A když dělá ona něco, co jsem už jednou zakázala, tak ji to ráda zopakuji, klidně i víckrát a každé další opakování je důraznější. Pokud chceš, aby tě respektovala jako matku, tak se tak začni chovat a stůj si za svým, ale neřeš prkotiny jako mazlení s dětmi a přehnaný strach, že ti upustí dítě na schodech. Je to její vnouče, tak snad dá pozor ne?!
Špageta píše:
Ahoj zakladatelko,
tak já Tě chápu. Na nošení po schodech jsem taky jako ostříž a nechávám nést jen toho komu důvěřuji. Bydlíme v domě bez výtahu a na ty čtyři patra musí být důvěryhodný nosič. Tchánovi je přes 70 let, sotva k nám vyjde, trápí ho klouby, nadváha atd. a tak když chtěl odnášet holky jako miminka do kočárku, tak jsem řekla ne (snažila jsem se tehdy ještě diplomaticky). Extrém pak je když se dostaví švagrová ve vysokých podpadcích a já vidím, že už jen na té rovině v nich klopýtá, tak s dítětem v náruči ani náhodou.
Pokud můžu poradit, tak bych začala být „tvrdší“ a hned bych se nahlas ohradila. A pokud by dělala, že neslyší apod., tak bych prostě šla a malého bych si vzala zpátky k sobě nebo ho vrátila na deku. Na muže bych tedy moc nespoléhala, vyřídila bych si to hned sama.
Mám to podobně jako Ty - tchýně a poslední dobou i tchán jsou často zasaženi selektivní hluchotou a pokud se jejich nápadům někdy hned nezastavím, tak se pak večer akorát užírám.
Tchýně je typ - PODPATKY
To k těm schodům. Jsem dělala na úrazovce tak jsem na tohle ujetá. A na různé další úrazy jako hlavy, zlomeniny a tak, prostě nemoc z povolání. To pro holky které nechápou ty schody ![]()
Lizbeth píše:
Já myslím, že všichni mají trochu pravdu - maličko přeháníš, páč ti nesedla a tchýně maličko hraje roli milující babičky aniž by hnula prstem.Neradím nic..ono se to vyvrbí uvidíš..
Ale já bych si třeba s milým usměvem na tváři příště rýpla, že u mé mamky malá nebrečí, protože jí často hlídá a vozí..( až jí zase bude za řevu muckat)..
( mě také nikdo nehlídá, přesto vím, že dcery milují)
Ona ta rivalita mezi babičkami také dokáže udělat divy..
Kdybych si rýpla tak to bych jí asi ublížila, to neee, na to su moc trapně shovívavá a zbabělá
Ale umím si to v duchu představit. ![]()
No samozrejme, je to zakladatelky dite a muze si dupnout a diktovat - a pak se taky muze stat, ze ditko nebude mit babicku. To je treba pred dupnutim si uvazit. Tezko lze od nekoho ocekavat, se mi bude pomahat s ditetem a soucasne bude muset vsechno delat striktne podle me - takova osoba by byla asi svata.
Mila zakladatelko, ja te uplne chapu, moje tchyne je skoro to stejne. Naprosto vim, co to je, kdyz se o tebe nekdo, se kterým se vidas pravidelne, vubec nezajima.
Ona maleho strasne miluje, pul hodiny tydne se na nej dokaze divat a delat oblicejicky a pred manzelem ho pusinkovat. Tot vse. Manzel odejde na zachod a v tu ranu je klid, ztrati zajem. Me se nikdy nezepta, co honzik, jak se ma, nebo ze by se me dokonce zeptala, jestli to zvladam. jen slysim, ze jeji dcera, moje svagrova, to mela nejhorsi, ona s ni zustala i doma, sla do predcasneho duchodu, aby sve dceri pomohla.
Mne rika, ze nevim, co je materstvi, protoze mam hodne dite, protoze tu pulhodku, co honzika vidi, honzik neplace a tak si mysli, ze asi honzik cely den jen lezi a ja s nim nemam zadnou praci.
Ona se me dokonce ani nezeptala, jak se citim po porodu, kdyz se prijeli podivat na Honzika.
Jsem proste jen ta, co jejimu synovi porodila dite. Vim, ze to tak je. Nastesti mam skvele rodice, co mi obcas pomuzou, abych zustala psychicky normalni a manzel se o maleho taky stara.
O jeho matce se nebavime, on neni schopen to pochopit a tak bychom se jen hadali. Jeho matka je nas jediny problem.
Dalsi dukaz, ze jsem pro ne jen rodicka, mi ted poskytla i ma svagrova, ktera je doktorka a u ktere se lecim na stitnou zlazu. pred otehotnenim jsem vubec nesmela jod, protoze beru leky na stitnou zlazu. behem tehotenstvi a ted co kojim, mi na krku narostly velke uzliky, ktere jsou videt i normalnim okem, mam skoro vole:-) a svagrova rikala, dal jez tablety s jodem, je to pro dite nejlepsi, tvoje zdravi jde stranou, na prvnim miste je honzik. Me dite je samozrejme na prvnim miste, ale ja bych chtela byt zdrava, tak jsem si zasla k jinemu endokrinologovi a ten mi zakazal brat ty zvysene davky jodu a at pouzivam jen jodidovanou sul, ze to diteti uplne staci a ja se tim nezhuntuji. a stasne se divil, proc beru jod v tabletach:-)
Draha zakladatelko, to bylo neco i z meho zivota, otazka ale je, co s tim? jak docilit toho, aby nam to bylo jedno, jaka je nase vyvdana rodina, protoze myslim, ze je neprinutime, aby jsme pro ne byly neco vic nez jen rodicky:-)
Holky…možná, že jsem přecitlivělá a bláznivá, ale potřebuju se někomu vypsat… ![]()
za chvíli se nám narodí miminko a tchýně se rozhodla k nám na pár měsíců nastěhovat…už teď mám z toho stresy a nejsem schopná nebýt protivná…tchýně je šedesátiletá paní, která má pocit, že ví všechno nejlíp a všechno si dělá po svém…švagrové se narodilo miminko před rokem…tchýně ho pořád mačká, háže si s ním, okusuje ho…a když jí švagrová řekne ať je opatrnější tak jí jen řekne, že se přehnaně bojí a že ona vychovala 4 děti a ví co dělá…už teď se hrozím toho, jak mi bude do všeho kecat a jak bude zacházet s malou a já na to budu jen koukat
nevím, jak bych jí měla říct, že nechci, aby se takhle chovala…navíc je z ciziny a já jejich řeč moc neumím, takže je taky problém se správně vyjádřit
navíc je to strašná bordelářka…a já jsem hrozně puntičkářská…všechno musí být čisté na svém místě…ona jen co přijede, všechno přehází, ve všem se vrtá…je po ní špinavej záchod, protože nesplachuje (NIKDY!
) pořád všude zavírá dveře i přesto že vidí, že já chodím a zase je po ní otevírám…v koupelně je pořád všude voda, promáchané ručníky…po záchodě se jde umýt do vany a utírá se do ručníku, který my používáme na obličej…používá moji kosmetiku, všude jsou její vlasy…když si sedne k televizi, jezdí prstem po skleněném stole, který je pak upatlaný, chodí po celém bytě s jídlem a drobí, když jde ven a něco zapomene, neobtěžuje se zouvat a prostě si pro to doběhne v botech…pořád nosí popelník ze zahrady do kuchyně, kde ho strká k nádobí…když se rozhodne, že si něco uvaří, celá kuchyně je po ní špinavá, všude olej, všechno jí padá a kape, nekrájí na prkýnku…psychicky to moc nezvládám, pořád jen běhám a uklízím po ní a jsem potom na všechny akorát protivná…teď máme novou kuchyň a bojím se, že nám jí akorát zničí…nevím, ale, jak jí říct, že dělá bordel a ať nejlíp na nic nesahá a nehýbe se
jsem z toho jejího příjezdu zničená už teď…a představa, že já budu v porodnici a ona bude sama u nás mě ničí…nevím, jak si s tím poradit…nevíte, jak si s ní nějak slušně poradit?
![]()
Proč jsi souhlasila, aby se k vám na několik měsíců!!! nastěhovala? To mi hlava nebere. Speciálně když víš, jaká je a že ti to nevyhovuje. ![]()
A to ze se k vam nastehuje vymyslel kdo? Pokud ona, tak se vas prece nejdriv musea zeptat a nekdo to odsouhlasil, ne?
Jinak to co pises, kazdy ma jine zvyky a jiny prah poradku. Ja bych si domu na par mesicu nevzala teda ani vlastni mamu.
Protože jsme s manželem spolu jen dva roky…nastěhovala jsem se k němu a na nic mu nepřispívám…tudíž mi přijde hloupé rozhodovat o tom, jestli k nám jeho matka může nebo ne…navíc kdybych řekla, že ne, tak by mi to asi stejně moc platný nebylo…jednou když jsem si na ní manželovi stěžovala, tak mi řekl, že to chápe, ale že je to prostě jeho máma a když bude chtít tak u nás prostě bude