Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně :-/
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
18.9.13 17:25
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.9.13 09:19
Asi pomůže jen promluva s tím, že jí vše řekneš. A pokud by si pořád jela tu svou, tak jí to vždy znovu zopakovat. Jinou radu nemám. 
Aby to nakonec nedopadlo jako u nás. Nestýkáme se, protože já nemohla snést její poučování a ona nemohla snést, že by mě nepoučovala. Přišla o vnouče, mé dítě o babičku, ale takovou babičku bych mu asi ani nepřála. Jen poučování a příkazy mé dítě poslouchat nebude!! 
- Citovat
- Upravit
30.1.14 13:31
PRO ANONYMNI
Ahoj anonymni, kvuli tobe jsem dneska udelala i povinnou registraci, abych pridala prispevek… ZCELA TE CHAPU! Uplne mi mluvis z duse, a nemyslim si, ze by to bylo tim, ze jsi cerstve po porodu. Ja mam temer 2leteho syna a pokud za me po porodu mluvily hormony, tak asi mluvi do ted.. Tchyne prijede jednou za mesic, o malyho zajem az nejaky tutu nunu nejevi - tedy, souhlasim s tim, ze je to cele o duvere, a ja k ni duveru nemam.. Ale vsima si jen meho manzela a malyho a ja jsem vzduch, prijede s tchanem, musim se ji 5× zeptat jestli si da kafe, jak je z malyho paf, me se ani nezepta jak se mam, nic.. Prijde mi, ze se to hodne zmenilo od porodu - ze si uvedomila ze jeji milovany syn je otec a ma svoji rodinu a uz tak „nepatri“ do ty jeji… nebo nevim. Manzel mi dava rady, abych si s ni promluvila, ale ja nevim jak na to.. ptat se ji, co proti me ma? nebo ji zadat aby me neignorovala a aspon jednu vetu ke me rekla? Prijde mi to zacarovany kruh.. rada bych s ni mela kvuli malemu hezky vztah, ale ikdyz si nejsem vedoma toho, ze bychom si neco konkretniho udelaly, tak to mezi nami dobry neni… Vlastne od ni nic necekam ani nechci, jen aby me neignorovala… ale asi chci moc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.14 17:02
@lalalaaa A respektuje tě tchýně jako matku??? Respektuje tvá přání a tvoje postoje??? Pokud ano a jediné co dělá, tak je to, že tě ignoruje, tak jsi více či méně z těch šťastnějších 
Chápu, že bys chtěla tak nějak lepší vztah i třeba kouskem duše kvůli sobě, že sis to takto nepředstavovala, ale z mých zkušeností to ne vždy jde, na budování a fungování vztahu musí být dva, jeden nestačí 
Asi bych s ní tedy opravdu promluvila, pozvala jí třeba do kavárny, protože evidentně žádný vyhrocený problém nemáte jen z ní cítíš to, že tě prostě přijmout nechc, no a pokecala bych si s ní jako ženská se ženskou a nějak navázala toto téma. Trošku bych zahrála na city a řekla něco ve smyslu jestli třeba si jí něco neprovedla, že ti příjde pořád taková odměřená a že by tě zajímalo co jí vůči tobě nebo i sobě trápí. Buď se rozkecá a nebo to popře a pojede si stále to svoje. Pokud by padla ta druhá možnost, pak bych se asi přestala snažit, ptž to vypadá, že je skalně rozhodnuta tě prozatím jakoby nevpustit do toho svého světa. Jak jsem řekla: nabudování dobrého vztahu musí být dva 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.14 17:22
@Lady Bee píše:
@lalalaaa A respektuje tě tchýně jako matku??? Respektuje tvá přání a tvoje postoje??? Pokud ano a jediné co dělá, tak je to, že tě ignoruje, tak jsi více či méně z těch šťastnějších
Diky za rady.. No, asi me nerespektuje, nebo nevim - dela si co chce… Treba me hrozne moc vytaci, ze prijde k nam domu a neumyje si ani ruce, ale to jen tak zminuju na okraj.. jsem prave ta blbka, co se boji ozvat (jinak jsem takova tlama nevymachana) ale proste se asi bojim ji zbuzerovat ji za to/nebo slusne poprosit?! aby si prosim dosla umyt ruce..?! 
Moje prani a postej jak pises nezna, nebot se na to nikdy neptala, neptala se nikdy na moje nazory a jak si predstavuju vychovu (ze treba v roce mu fakt nedam slehacku a strasne sladkej krem z dortu) atd.. a na druhou stranu, ja o tom taky nemluvim, protoze jako „do ticha“ o tom zacit mluvit, mi prijde takovy… kdyby ji to zajimalo, se zepta, ne? A ne abych si proti ni sedla a zacala dvojtecka… a mlela si svy… Nejak nevim co je dobre, jestli nejaky promluveni pomuze, nebo zase bylo obdobi kdy byla tak strasne hodna, az to zase hezky nebylo, on si clovek asi nevybere… (strasne hodna = kupovala nam milion veci a telefonovala ohledne milionu veci, kdy z nas zase delala neschopny si sami neco koupit/obstarat)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.14 18:39
@lalalaaa píše:
Diky za rady.. No, asi me nerespektuje, nebo nevim - dela si co chce… Treba me hrozne moc vytaci, ze prijde k nam domu a neumyje si ani ruce, ale to jen tak zminuju na okraj.. jsem prave ta blbka, co se boji ozvat (jinak jsem takova tlama nevymachana) ale proste se asi bojim ji zbuzerovat ji za to/nebo slusne poprosit?! aby si prosim dosla umyt ruce..?!
mila zlata, kdyz ji nereknes, ze ti neco vadi tak se asi nic nezmeni… ona asi neni telepat? a tebe to bude uvnitr stvat cim dal tim vic a vypestujes si totalni averzi a zaludecni vredy proste bych ji oznamila, ze si to predstavuju tak a tak. pro zacatek bych si vybrala jednu nebo 2 veci, ktery ti opravdu pripadnou dulezity a taktne a slusne bych ji to rekla. pokud bude reakce zadna nebo negativni, pak si muzes stezovat 
zatim neni na co
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.14 19:19
@lalalaaa Rozhodně musíš překonat nějaký ten jakýsi strach a ozvat se, věřím, že ona si taky na plnou hubu řekne co se jí líbí nebo ne… já tě chápu, člověk k tomu musí najít určitou dávku síly, odhodlání a i ignorace, že mu je to vlastně jedno jak ten druhý bude reagovat. Prostě musí dospět do určitého bodu a v tomhle je důležitá i podpora partnera, aby ti pomohl jí usměrnit, protože pokud to zopakuje třeba on, nebo to řekne sám, pro ní to snad teda bude mít větší váhu než od tebe. Taky dost záleží jaký má třeba respekt celkově k ostatním lidem a jakou má povahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.14 19:34
Ahoj ženy, chtěla bych se trochu vypsat a možná i požádat o rady.
Mám v podstatě skvělou tchýni! Je hodná, svýho vnoučka miluje a všechno, ale u nás je to trošku jinak, než v předchozích příspěvcích. V podstatě bych řekla, že ho miluje až moc. 
Můj manžel je nejstarší z jejích 4 dětí (nejmladšímu je 7), tudíž má s dětmi opravdu veliké zkušenosti, ALE… Ještě než jsem otěhotněla, tak bylo vidět, že se jí vůbec nelíbí, že chceme fungovat jako samostatná jednotka. Každé Vánoce, nejlépe každý Silvestr a všechny možný oslavy - všeho jsme se museli účastnit. Když jsme jí řekli, že Vánoce (letos poprvé) chceme slavit už sami jako rodina, tak se stále odvolávala, že kluci (manželovi mladší bráchové) budou strašně smutný. No dejme tomu. Ale teď co máme syna (3 měsíce) to je pořád, že jí ho vůbec nepůjčíme, že kluci se na něj furt ptaj, že by ho chtěli vidět atd. Moje mamka ho vidí zhruba 1 týdně a to jí mám hned vedle v baráku. Za ní musím jezdit s malým do práce a že tam jezdím teda třeba i 4 do týdne, furt je jí to málo. Na malýho je strašně hodná, ale příde mi, že ho spíš bere jako svýho syna, než vnuka. Její nejmladší syn je už opravdu nevychovanej a takový strašný třeštiprdlo, takže se ho bojim k mýmu chlapečkovi pouštět, ale stejně tomu nezabráním, vždy zatnu zuby a doufám, že se nic nestane. Cokoliv dělám, co se výchovi týče, jinak než ona, je to špatně, i když vím, že nám a i mýmu synovi to vyhovuje víc. Ráda od ní vyslechnu rady, ale stačí říct každu jednou a pokud se jí budu nebo nebudu řídit už by mělo být snad na mně?! Jednou mi dokonce vyprávěla o svojí vnučce, jakože je to její vlastní dítě. 
V podstatě nechce ani pouštět švagrovou a vnučku s někým koho nezná autem. Že neví jak řídí. Takže by zřejmě nejdřív potřebovala všechny z našeho okolí vyspovídat a pak se rozhodnout, jestli svoje vnoučata někam vůbec pustí s vlastníma rodičema. Už se jí chci zeptat, jak často by si představovala, aby jsme za ní s prcekm jezdili 
I když jí manžel už několikrát říkal, že buď je ona v práci nebo on v práci (já se k tchýni domů bez auta nedostanu a řidičák nemám), tak že to prostě nejde, aby ho viděla každej den, stejně pořád opakuje tu samou písničku:,,Já ho vůbec nevidim… Kluci ho chtějí vidět… Proč s ním vůbec nepřijedete…'' nebo,,Nekupuj mu tohle, kup mu tamto… Proč ho koupeš v tolik a né v tolik… A proč je takovej a né makovej…'' Já už vážně nevím. 
Chci si s ní udržet dobrý vztah, mám jí ráda, ale vážně nechci, aby si přivlastnila mýho syna stejně jako si přivlastnila svojí vnučku, která teď se vším běhá za babičkou a babička je na prvním místě, maminka až na druhým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.14 19:42
@misasimkova
V klidu říct, že ona si už vychovala 4 děti, Ty si vychováváš a užíváš první, že je fajn, že má malého ráda, ale že přemíra všeho dusí a může pokazit vztahy, což bys nerada, takže je třeba se domluvit tak, aby to vyhovovalo všem a hlavně tobě, muži a malému - něco nastav a neustupuj, na omeldovávání, že malého málo vidí, nasaď úsměv a nereaguj.. Rady, které tě sejří pouštěj jedním uchem tam, druhým ven, případně řekni díky, ale nám to vyhovuje tak a tak a měnit to neplánuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.14 19:46
@BellinkaX Zkusím to nějak nadhodit, až za ní teď v týdnu ZASE pojedeme. Snad to bude něco platné. Děkuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.14 19:55
Hlavně v klidu, pohodě a s úsměvem, to se mi osobně osvědčuje. Zejména když spolu vycházíte, prostě na upřímno. ale fakt to řeš zavčasu, ať si kvůli neschopnosti vymezit vlastní rajon nevypěstuješ na tchyni averzi. Asertivně, no. Jako vím, že se to líp píše než dělá, taky jsem se to musela naučit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.14 20:02
No já jsem přesně takovej typ, že držim hubu a krok, ale tohle už je na mě moc. Hlavně jsem to vždy brala tak, že problémy s mojí mamkou řeším já a problémy s tchýní řeší manžel. Jenže on je takovej, že nakonec uzná za pravdu mámě a jsme zase tam, kde jsme byli. Prostě nic moc podpora od muže u tchýně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.14 20:07
Píšu obecně:
Já bych řekla, že taky velký problém je ve VÁS. Je mí líto, ale budete si stěžovat hodně dlouho, pokud nepochopíte vy sama, že jste dospělá, máte vlastní rodinu a 3-měsíční miminko. Tzn. vlastní názor, vlastní život a možnost rozhodovat se sama. Neříkám bortit vztahy, ale vše si jde v klidu vyříkat. Myslím, že se tomu říká asertivita… 
Prostě je nutné ukázat rodičům, že jste dospělí a máte vlastní život. Protože pokud to nedokážete, pořád vás budou brát jako děti a nebudou vás brát vážně.
Nemyslím si ani, že dobrý přístup je nadhodit, že ZASE přijedete. Hlavním problémem všech vztahů je ten, že se nekomunikuje jasně a přímo, potom se můžete tak akorát užírat, že to tchýně zase nepochopila.
Malé miminko potřebuje jistotu a bezpečí domova, když chce vidět malého, tak ať přijde ona na návštěvu. I já to tak praktikuji. Nám naše doktorka řekla, že vlastní dceři nařídila, že do jednoho roka života vnučky k ní nebude chodit na návštěvy, pouze ona k ní. Dělala to jen a jen pro dobro miminka, které si teprve buduje svoji identitu, kam vůbec patří. A patří do svého domova.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.14 20:14
Tak já si též myslím, že řešit důležité věci by si měl s tchyní manžel, ale takové to „proč koupeš v tolik a ne v tolik?“ si myslím, že se dá řešit jednoduše „protože nám to tak vyhovuje, protože mi to tak přijde lepší.“ Nenechala bych se zavléci do žádných zdlouhavých diskuzí- ty jsi přeci matka a nemusíš se obhajovat. Dělám to tak, jak mi to vyhovuje, tečka. Popř. ještě se dá říct" „dělám to tak a tak, protože mi to tak doporučila dětská doktorka,“ to pokud potřebuješ mít svůj názor před tchyní podepřen nějakou autoritou.
Když už bych chtěla být hodně vstřícná, tak bych takové ty rady zkušenější matky odbývala tím, že o tom budu přemýšlet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.14 20:38
Když to je přesně ono. Nechci to tolik hrotit, protože jí nedělá moc problém vyjet na mě a úplně vidím, jak se celá chvěje na to, že vezme dítě a odjede s ním pryč. Vždy když si chce prosadit svou, tak se snažím jí rozumně vysvětlit, proč já to dělám jinak, ale ona přece vychovala 4 děti (ačkoliv s tím čtvrtým už se o výchově mluvit nedá, vzhledemk tomu, že na něj už nemá sílu, takže si dělá co chce a nedělá mu problém mě i praštit, ale nikdy to není jeho vina… takže asi tak) a já mám první, takže ona má pravdu vždy a já nikdy. Spoustu věcí mi ani nedovolí si obhájit, protože okamžitě naváže na další věc, kterou mi vyčte a manžel jen sedí, hraje si na mobilu a ani nepípne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky holky. Taky už se musím trochu vypsat, proto se omlouvám za anonym…S manželem bydlíme v baráku hned vedle jeho rodičů a nyní máme půlroční dceru. Jeho rodiče jsou super, do narození naší holčičky jsem s nimi neměla problém, i když během rekonstrukce bydlení měli celkem dost keců jako teď, ale tehdy jsem to asi tak moc nevnímala jako teď. Manželovi pomohli dost finančně (i když já už jsem také do oprav zainvestovala nemalé peníze), a právě proto mě to nutí asi držet pusu, i když mě to už strašně trápí. O víkendech chodíme k nim na oběd. Bohužel, moje tchýně mi příjde čímdál víc nesnesitelná. Je to učitelka, a tak jsme trávili spolu nebo vedle sebe téměř celé léto. Problém je, že je šílená histerka a stále jsem ji měla za zády a pořád jen radila. Všechno, jak jsem si udělala s malou já, to bylo špatně - nejdřív jsem ji málo oblíkla, potom jsem jí zase nechala ty ponožky zbytečně, pak se malá začala zvedat, tak jsem ji občas podepřela v kočáře, no to bylo taky zle, protože „chápeš, M., ona ještě nemá ty svalečky pevné, honem ji dej zase na ležení! ", potom byl problém, když si malá brala do ruk hračky a prohlížela si je, tak že jí je máme okamžitě vzít, protože bude švidrat. Tchýně má takovou kliku, že vždycky k nám příjde zrovna v době, kdy malou koupu a tak mě popohání, abych ji rychle oblíkla, že zmrzne, v létě jsme byli blázni, že jsme s ní chodili vůbec ven v ty horka…No prostě je toho tak moc a já nejsem schopná jí říct, ať se sakra stará o sebe a třeba radí své jednatřicetileté dceři, aby si už konečně našla chlapa…Pak jsme si museli vzít po babičce psa (umřela dva týdny po narození dcery) a nakonec i to jídlo, které jsem mu dávala, bylo špatné, prý to nechtěl ani do huby, takže jsem se na krmení vykašlala a chodí ho krmit ona, jenže to je zas furt u nás nasáčkovaná a kontroluje, jestli dcerka nemá náhodou studené ruky. Ale když jsem se minulou neděli ptala, kdo s ní půjde ven na dvě hoďky (potřebovala jsem si něco vyřídit), tak se na mě usmála a řekla "NIkdo“… Je fakt, že ona taková byla vždycky, ale mám pocit, že když jsem na té mateřské, tak není úniku, chová se ke mně pořád jako učitelka, pořád mě poučuje a nakonec mojí švagrové (od bráchy ženě) říkala kdysi, že je ráda, že jsem se hodně věcí od ní naučila, tak si asi myslí, že podle ní budu dělat všechno. Ale to se mýlí, ráda bych jí to i někdy v klidu řekla, jenže ten kolotoč poučování by se rozběhl zas. Fakt netuším, co s tím, protože jen tak hodit za hlavu to nejde, když je tady pečená vařená…Předem vám děkuji za podporu a budu ráda, když napíšete svoje zkušenosti…