Těhotná v 18...Potrat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Hledáte maminky ve stejné situaci? Najděte je na eMiminu
Hledáte někoho, kdo porozumí vaší situaci? Zapojte se do skupiny
Reakce:
Já bych v 18 šla na potrat, ale rozmyslet si to musíš sama a a ni tahle diskuse ti nepomůže, část lidí ti napíše dítě si nechat, část bude pro potrat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Je to těžké rozhodnutí, ale hlavní je že máš podporu jak v příteli tak v rodině 😊 na tvém místě bych si mimčo asi nechala. Už jen z důvodu rizik co potrat obnáší a časem by si toho mohla litovat. Rozhodnutí je ovšem jenom na tobě 😊 držím pěsti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
V 18 letech už s téměř hotovou školou bych si dítě nechala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já taky otěhotněla v 18. Dítě si nechala, ale můj partner byl schopny se o nás finančně i jinak postarat a na dítě se cítil (je starší),byli jsme spolu 2,5 roku. Takže jsem byla v jiné situaci. V 21 letech se nám narodilo druhé dítě, mezitím jsme se vzali. Já si na rodicaku udělala VŠ a teď pracuji v oboru a starší má 6. Vlastně jsem žádný čas „neztratila“. Ale bylo to náročné, ne že ne. Zase jsme neměli pomoc prarodičů.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ja bych šla na potrat, ale pro mne byla představa dítěte v 18 největší noční můra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tohle je bohužel zkušenost nepřenositelná. Je to jen na tobě. Některá se s potratem vyrovná dobře a jde dál, jinou to trápí celý život. Co dát dítě k adopci? Je opravdu hodně páru, co čekají na miminko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Prosím tě, dítě není stěně, takže o adopci ani neuvažuj!
No, ještě jednou to prober s rodiči, otcem dítěte a co nejdříve se
rozhodni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já to tak nemám ráda, když nekdo argumentuje zkaženym životem kvůli dítěti. Z mého nynějšího pohledu si ho stejně tak můžeš pokazit traumatem z potratu. Když mi ale bylo 18, jednoznačně bych na potrat šla. Teď téměř o 20 let starší bych si ho určitě nechala. Je to na tobě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Víš, kolik z nás mělo v 18 dítě? 
Za studií? Víš, kolik z nás potom opustil
partner? 
A víš, že jsme rádii, že
přes všechny obtíže dítě máme. A pokud je zdravé, aspoň trochu,
díkybohu! 
Odpadly starosti s hledáním tatínka, obtížným otěhotněním, ve
starším věku se o nás " má kdo postarat", a tím nemyslím jen
nemohoucnost, ale třeba naučí nás s počítačem a provede novou dobou…
Máš podporu rodičů - ne každá to tak má. Pravděpodobně jsou na vrcholu
sil, ochotni a schopni do Vás investovat. Asi víc než unavení důchodci.
Zkazit si život… Pro každého to znamena něco jiného. Stejně tak jako ho
naplnit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Takco akorát dnes se z toho dělá hrůza hrůzoucí mít dítě mladá. Konec světa hadr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jsem o trochu mladsi nez ty a vim ze bych sla na potrat. Ale je to
individualni, pro me by proste v tomto veku dite nebylo to co chci, ale kazdy
to ma jinak. je to tezke, zvladni to a ozvi se,
jak jsi se nakonec rozhodla
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Je potřeba si sednout s přítelem a rodiči. Pokud jste schopni se domluvit na základních věcech - bydlení Vaši nové rodiny, finance, pomoc v začátcích s dítětem.
Ale hlavně se domluvit Ty a partner, jestli miminko chcete a jestli se na rodičovství a povinnosti z něj plynoucí cítíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
V 18 nevím co bych dělala. Vím že bych měla 100% podporu rodičů, nejspíš bych si dítě nechala. Teď o 10 let později kdybych se měla rozhodnout co bych v 18 udělala tak bych si dítě 100% nechala. Není nic hezčího než mít toho drobečka. Když se budeš jenom trochu snažit můžeš si dodělat VŠ dálkově pokud bys samozřejmě chtěla. S partnerem ti neporadím, dítě vás může stmelit a nebo taky ne. Jediné co mi trochu “vadí” že jste neměli prostě zatím možnost zažít a vyřešit spolu větší komplikace protože s dítětem to určitě řešit budete. Rodičovský příspěvek dostaneš, pokud budete bydlet sami tak nejspíš i příspěvek na bydlení a příspěvek na dítě vzhledem k tomu že partner moc nevydělává. Partner by si možná měl najít lépe placenou práci popř. ještě brigádu, ale zase záleží jestli se mu to bude líbit aby to pak neházel na tebe. Ale ty ho znáš nejlépe, ty nejspíš víš jak se zachová.
Držím pěsti ať se dobře rozhodneš, důležité je že máš podporu
rodičů, věř že když si miminko necháš nebudeš NIKDY litovat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
V 18 bych si miminko nechala. Maturitu jeďte zvlsdnes, VŠ si případně
dodelas dálkove s prckem. Finančně vám snad pomohou rodice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Mam menstruaci, mohu byt tehotna?
- Nemocné děti kamarádky, já těhotná
- Těhotná svědkyně - šaty
- Potrat 7tt - 8tt
- Pojišťovna pro těhotné?
- Je možné být těhotná 6+ měsíců a mít negativní testy ?
- Těžké Uspavani 18 měsíčního dítěte
- Těhotná 14 dni před svatbou
Zdravím, potřebuji poradit, já už jsem z toho zoufalá.
Otěhotněla jsem v 18 i přesto, že jsme se s partnerem chránili a teď nevím co dál. Moje rozhodnutí se mění ze dne na den, jsem stále ve stresu a brečim kvůli tomu, jednou jsem pro potrat a podruhé pro to si dítě nechat. Děti jsem vždycky chtěla, ale bojím se, že teď je na to ještě brzo, v květnu budu maturovat, ale v 5. měsíci těhotenství asi sotva seženu práci (momentálně jsem ve 4tt), sama sebe si ještě nedokážu představit v roli matky, když teď mám úplně jiné priority, prostě mi to zatím nejde dohromady, přesto si myslím, že podvědomě bych si to dítě nejradši nechala a kdybych šla na potrat, tak si z toho odnesu akorát trauma, když vidím jak na tom je moje psychika poslední dobou.
Mému partnerovi je 21, pracuje, ale nevydělává si tolik, aby dokázal uživit mě a ještě k tomu dítě, je na 100% pro potrat, protože se na otce ještě vůbec necítí, ale říkal, že ať se rozhodnu jakkoliv, tak se mnou zůstane a podpoří mě, bohužel já se bojím, že by byl pak nespokojený nebo mi to vyčítal a nakonec by mě opustil. Každopádně je to skvělej člověk, vztah máme perfektní, nikdy jsme mezi sebou neměli žádný velký konflikt a jednou spolu určitě plánujeme budoucnost (bydlení, svatba, děti,…), jen jsme spolu teprve 10 měsíců, ale známe se už asi 3 roky.
Z rodičů to ví pouze moje mamka, která mi víceméně řekla to co můj partner, jen má obavy z toho, že si zkazím život a partner mě opustí, každopádně by mi s tátou určitě pomohli.
Tak se ptám, zda-li je tu někdo kdo zažil nebo zažívá něco podobného a třeba mi poradil nebo mi jen napsal svůj příběh. Co byste dělaly na mém místě?