Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hitparáda tchýní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.1.06 09:21
Tak taky si přidám svoji kapku, ale musím říct, že teď už bych řekla, že mám dobrou tchýňušku, prvních pár let to byl boj.
Když mne manžel představil, začali mi říkat ona, to trvalo asi tři roky.Návštěvy se konaly docela často, já tam seděla a modlila se, aby už byl konec. Manželovi se nabídlo jídlo a pití, já nic. Když jsme spolu začali bydlet, bylo to drsný, protože nemůžeme bydlet jet tak, když jsme se zasnoubili a byli u nich i s našima, tchýně přrdvedla hysterický záchvat se vším všudy, že se nemáme brát, jsme mladí atd. Nutno podotknout, bylo nám 23 
Dárky je taky super kapitola, například kalhoty,který jsem nikdy nenosila, za půl roku mi řekla, ať jí je dám, že je stejně nenosím
No, když se narodil syn, ani mi nezavolali, do porodnice taky nepřijeli a na mimko se přijeli podívat po 2 měsících, to víte, nebyl čas, sice jezdili kolem našeho domu každý týden, ale čas nebyl.
Ale abych jen nečernila, teď už je to v pohodě, dokonce řekla, že je ráda, že jsem si jejich syna vzal aprávě já. Čekáme druhé mimko a myslím, že máme super tchýni, která pochopila, že jí syna neotrávím, nevezmu, že se o něj budu starat a rozmazlovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.06 13:43
taky mi nedá, abych nepřispěla svou troškou do mlýna…tchýni máme vzdálenou 1300 km, vidíme se 3× do roka…štve mně,ale ne kvůli jejího vztahu ke mně, ale k mému manželovi… ze začátku, když mě můj milý přivedl představit a přestěhovala jsem se na půl roku asi 100 km od nich tak jsem byla úžasná - pracovala jsem tam jako dobrovolník, docela rychle jsem se učila řeč i zvyky, dostala jsem dokonce nabídku k normálnímu zaměstnání - prostě z jejich pohledu úžas… ale.. nedostala jsem pracovní povolení a tak si můj našel práci tady, dohodli jsme se, že se vezmeme a přestěhujeme se tady (to jsme měli v plánu i před tím, jen asi o rok později - jenže oni o tom nevěděli) a ouha… po minutě ticha začali být rozpačití a najednou jsem začala mít určité chyby… jeden příklad za všechny — myji nádobí tím způsobem, že si dávám jar na houbičku - nenapouštím si tedy dřez se saponátem… a ona hned - „a oni v čechách nepoužívají jar???“ a další, všechno co jsem dělala (v kuchyni a tak) jsem dělala špatně. no nic. obrnila jsem se trpělivostí… během následujícího půl roku (před svatbou) jsem několikrát musela být přítomna děsivé scény, jak jim bude jejich synáček chybět a tak… nikdy totiž moc necestovali a měli pocit, že tu žijeme v zemljankách… potom se konečně jeli podívat k nám domů (máme dům společně s mými rodiči), nový, krásný, útulný, praktický o prostě super) a spadla jim brada…
největší problém je, že se jim vždycky snažíme všechno dopředu popsat a vysvětlit, ale v ten moment je to třeba nezajímá, nebo to není aktuální a neposlouchají nás… pak to zjistí a najednou je všechno zle…a špatně a my jsme se třeba už nějak zařídili podle toho, jak jsme jim to vysvětlovali posledně a musíme to dělat znovu…
a taky, že ze začátku dělali, jak jim strašně na F. záleží a teď se skoro neozývají a nějak zájem o něj neprojevují… a přitom vím, jak mu to chybí, že já mám rodinu, ale on ji potřebuje taky… a tak se my musíme starat, aby oni byli navýsost spokojení, ale oni se o něj nezajímají..... škoda, vidím, jak ho to trápí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.06 14:30
Já mám celkem fajn tchýni, nějaké výhrady se najdou, ale to jsou jen prkotiny. Mám dvouletá dvojčata a jelikož chodím na 5h denně do práce, tak tchýně 2× týdně hlídá (ty další pracovní dny hlídá manžel, který chodí na směny). Děcka umí spoustu básniček-samozřejmě že já je učím taky, ale vždy nějakou začnu a oni už to znají od tchýně a doplňují mě.Taky je začíná učit aby se sami oblíkali, to že děcka si začínají postupně sami říkat na nočník, je taky víc její zásluha i když i my se snažili. Je to tím že celé dopoledne je s nima a nemusí nic dělat jen být s nima. Je uklizený i navařený. Ale i tak když čtu tadyněkteré odezvy, tak si myslím, že každá tchýně by to nezvládla- zvlášť dvojčata. To mi určitě potvrdí každý kdo je má, že je to zas o něco složitější než jedno dítě, nebo třeba i dvě ale s časovým rozestupem. Takže jsou i fajn tchýně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.06 14:56
No jo tchýně, z té mojí mi mnohdy teda řádně lítá tlak. Teda vesměs vždy. Naštěstí bydlí 400 km od nás, ale stejně se vídáme někdy i 2× za měsíc. Přijde mi, že to je ženská naprosto z jiného světa. Myslí si, že vše ví nejlíp, párkrát jsme se dostali do sporu, hlavně kvůli dcery.kdysi mě to její chování nijak neovlivňovalo, to jsem si vždycky řekla své, ale byla jsem ticho. Teď je to jiné, protože se hodněkrát jedná o dceru, o náš čas, o náš byt atd. Většinou ale neposlouchá a ještě nezapomene dodat, že jsme nevděční. Je poměrně mladá, ale nikdy mi nenabídla tykání a dokonce ji oslovuji paní … 
No zní to dost divně.
Myslím, že se dost snažím,aby nebylo dusno, ale čeho je dost toho je příliš. S manželem jsme naštěstí zajedno a máme na ni stejný názor. Ach jo, jak já bych chtěla normááální tchýni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.06 15:33
Teda to jsou šílený příběhy 
Mám prima tchyni a prišlo mi to jako normálka. Od teď si toho začínám vážit. Nejvtipnější byl můj táta,který se ptal proč dáváme dětem místo jmen nadávky-Matěj a Kuba 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
8.2.06 16:10
tak moje tchýně na začátku byla úplně super a těhotenstvím to začalo…Nejdřív že SI ME BUDE HLIDAT!…Když se malej narodil,ani moje máma se v porodnici bez optání neodvážila malého vyndat z pelíšku-tchýně ho dokonce vybalila z dečky..Pak začala,že nám ho vezme sociálka-to když jsme u známých byli v létě po 19.h na zahradě a maličkej spinkal v kočárku/při přenosu do postýlky ani nemrknul/.Chodila ho ukazovat kamarádkám a všude vyprávěla,jak je malej po ní nebo po mém muži.Brala ho z postýlky a budila s tím,že nechce spát-to jsem myslela,že vypěním.Teď je zle,že chceme druhé mmi-protože její dcera stejně stará jako já nemá ještě ani první a ona ví,že o mém dítěti rozhodovat rozhodně nebude.Sotva k nám přijede na návštěvu,začne mi tu uklízet i přes můj výslovný zákaz a malej nesmí nikde tahat hračky-dokonce ani v pokojíku si nesmí krámovat.Naposled na něj dokonce zakřičela at se nevzteká-to když večer plakal únavou.Nejraději by měla jen mého muže a mého syna-já bych asi být nemusela.Ona ví,že já vím,jak mě nemusí a já jí taky nemusím.Potrpí si na zlato,i když na to nemá-je nezaměstnaná.Poslední dobou je hit,že při každé návštěvě malému něco je-jednou je to vybočená nožička,jednou nějaká virová choroba typu spály,jednou jaktože mu ještě nejde úplně přetáhnout předkožka…Je špatně i to,že nechceme stavět barák společně s její dcerou…Myslím,že být vedle jejího syna kdokoliv,dopadne stejně.Ted naučila malého,že chodí po svých jen a pouze za bonbonky a chce ho neustále učit sprosté básničky a krkat a takové ty prasárny co já nesnáším a myslím,že každý normální člověk.Na to jsem řekla,že pak už tam malého neuvidí.,Nesnáším vychloubavé pokrytce a to je přesně ona.Manžel o tom ví,ale nechce si to moc připouštět-nedivím se.Já bych to o své matce taky těžce nesla.Jenže moje máma se do nás nemontuje a neradí tam,kde o to nikdo nestojí a hlavně si nehraje na něco co není.Takže už tchýni i záměrně provokuju a usmát se na ní neumím ani coby přetvářkou…BOHUŽEL
Mirka
- Citovat
- Upravit
8.2.06 16:44
Marty 1 nemáme náhodou stejnou tchýni?
Já také bydlím pod jednou střechou s manželovými rodiči, táta je v pohodě i když popleta, ale tchýně hrůza děs bojím se dne kdy se nám narodí mimco, vypadá to že si na něj jště radeji počkáme.
Radí mi naprosto ve všem ve svých skoro 24 jsem dítě a nehodí se abych výchovně napomínala svoje synovce a neteře i přesto že moje švagrové porodily v 19.
Když jdu něco ukuchtit musím si vyslechnout sáhodlouhé (pořád stejné) rady.
Tento nůž si neber tenhle je lepší s tím se mi krájí líp.
Neustále poslouchá naše soukromé rozhovory a co neslyšela a na to se bez ostychu zeptá ptá se pořád a na vše, něco jako soukromí jí nic neříká.
O víkendu mě naprosto dorazila, přijeli na návštěvu moji rodiče a jak už to bývá začalo se bavit o miminku jestli si pořídíme a tak - to by mi nevadilo, ale potom si tchýně vzpoměla, že jednou poznala na zákaznici, podle očí, že je těhotná a řekla jí to ( určitě to vykecala i dalším) a paní už se nikdy neobjevila, strašně se divila jakmůže někdo tajit těhotenství.
Načež jsem ji řekla že jej budu tké tajit (blízké rodině to oznámím - kromě tchýně) dokud nebude, alespoň první trimstr za mnou a ona mi hned řekla, že musí být první kdo to bude vědět, moje máma s hrůzou vykulila oči.
Můj muž byl naštěstí té lásky a upozornil svoji „drahou“ maminku, že první by to měl snad vědět on potom moje maminka a potom se to dozví ona - a to jen možná protože bychom ses touto novinkou rádi pochlubili sami
To že se budeme brát stihla vykecat hned druhý den dopoledne a to nám řekla, že je to až za dlouho a že si to máme raději nechat ještě pro sebe.
Fuj TCHÝNĚ
Chce ji někdo? - za odvoz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.06 17:59
Ty jo já nestačím zírat…já mám snad nejlepší tchýni na světě a máme se moc rádi…a to byslíme taky pod jesnou střechou ale ve dvou bytech. Nemůžu si to bynachválit.
Jednou můj muž řekl něco v tomm smyslu, že jeho mamka něco vaří líp (byla to náhoda jinak to nikdy neřekl a všechno mi moc chválí) a ona na něj hned vystartovala co to povídá a ať je rád že umím tak dobře vařit a že to máme skoro stejný a ať si na to dává pozor. Prostě je super!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
20.2.06 15:10
Nejdřív jsem se odhlásila, abych případně nepřilévala olej do ohně a přihlašuji svou tchýni do hitparády. Máme doma trochu jiný případ: Maminka mého muže mne zbožňuje. Ale to jen proto, že jí jen velmi opatrně říkám vlastní názor. Jde totiž o věc choulostivou. Ona sama se o mého muže moc nestarala, pořídila si ho velmi brzo a s tím svým se do 1/2 roku po svatbě rozvedla. Říká, že jí podvedl ale já tuším, že to bylo obráceně. Dítě bylo na překážku a tak šup s ním k babičce. Pak se narodilo další a příběh se (s jiným tatínkem) opakoval. Byla 4× vdaná a měla 4 děti. Jediný můj muž je normální. Jeden syn je postižený, druhý v protidrogové léčebně, dcera spáchala sebevraždu. To, že je můj zázrakem normální, milující, vydělávající vyrovnaný vysokoškolák je jen zásluhou, že na něj jeho vlastní matka měla tak malý vliv. Do naší svatby se prakticky nestýkali. Utratila mu všechny jeho peníze, neměl se po škole kam vrátit. Po celou dobu, co jsme spolu chodili jsem z něj opatrně tahala, že vlastně vše, co umí, ho naučila babička. Vyprávěl mi, když jsem se ptala, proč jsou jeho sourozenci tak zaostalí, že jemu babička četla pohádky, učila ho říkanky, od se mala učil disciplíně a taky se musel starat o pokakané sourozence, když maminka vyspávala opisi nebo tlachala u kamarádky na cigaretce. A tahle paní, která mne má tak ráda, mi dává rady do života. Poučuje mne, jak se musím dítěti věnovat, co a jak je vhodné mu koupit, jak to prospívá psychosomatickému vývoji. Má po ruce vždy smutný příběh, jak jednoho jejího syna zmrzačili doktoři, dceru někde znásilnili ale ona, kdyby to věděla, tak jí pomůže a druhý syn, jak je chytrý - bohužel se dostal do špatné praty - to se může stát dneska každému. Vypráví, jak se věnovala mému muži a že je pouze její zásluha, že vystudoval dvě vysoké školy a uměl si najít tak báječnou ženu. Vím, že to tak není ale copak se na tohle dá něco říct? BTW: Když nepočítám švagry v ústavu, je tahle paní v okruhu 300 km jediný příbuzný.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
9.3.06 11:56
Přidám Vám jednu historku s mým budoucím tchánem.
Když jsme s Tomem ještě bydleli každý doma tak jsem za ním přijela na víkend. V neděli odpoledne jsem dostala chuť na něco sladkého.Rodiče nebyli doma a tak Tom šel do ložnice k tátovi do stolku a přinesl mi čokoládu. Oni totiž sušenky nekupují (tchýně peče) a čokolády co dostanou si tchán schovává (aby mu je nikdo jiný nesnědl!).
Když se rodiče vrátili zjistil tchán, že mu jím „jeho čokoládu" a rozkřičel se na Toma jakto, že si dovolil mu ji vzít! Myslela jsem z prvu, že si dělá legraci, ale brzy jsem pochopila, že ne.
Byl tak rozčílený, že to vypadalo, že ho raní mrtvice 
Tohle já z domova neznám, naši by se pro nás rozdali.
S brekem jsem utekla do pokoje a klepala se jak ratlík. Tom mě uklidňoval, že je táta prostě rapl a že si na to zvyknu (za 6 let jsem si nezvykla) 
Po této scéně jsem se rozhodla jet okamžitě domů. Když jsem usedala do auta volal na mě tchán ať tam zůstanu, že si dáme kafe Doma jsem o tom řekla rodičům a ty se nestačili divit.
Když od tchána přišla nabídka, že k nim můžeme jít bydlet rezolutně jsem odmítla. Teď už naštěstí byt máme svůj a jsme přeci jen kus od nich!
Bohužel tohle je jen 1 z mála příhod s tchánem. Být jeho žena tak s ním už dávno nejsem!
Díky Bohu, že je Tom úplně jiný
- Citovat
- Upravit
9.3.06 12:06
No Gabinko, ja nemozem uverit vlastnym ociam PRESNE tie same vyroky pouziva moje tchyne, ta tiez vychovala 3 deti. Doktori, Betynky a ine casopisy co citam, internet - to su vsetko hluposti, ona vychovala 3 deti, nic im nechyba tak budem pocuvat ju!!!! Ach jo, chce to pevne nervy, spunty do usi, klapky na oci a hlavne - co najdalej od nej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.06 12:20
Noooo holky to s tou dobrou naladou nieje spatny napad! Svata pravda, ze nic nedokaze cloveka viac nas… , ako ked ma ten druhy dobru naladu. Je fakt ze moje znervoznovanie, protiargumenty, nikdy nezabralo, ba noapak, stale ju to viac vyhecuje 
.
Aj ked...... uz nejaky ten den som viac-menej nad vecou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.06 12:23
Moja budúca tchyně : to je echt kafe same o sebe.
Ona je možno super ale tá láska k jej synáčikovi a dcéruške je taká maxi opičia, že jej 38 ročná dcéra je stále doma ako stará dievka a môjho chlapa som až po 5 rokoch randenia dokopala k tomu aby sme vyrobili potomka. A to má prosím pekne 35 rokov a nevie ani len riady umyť poriadne - mamička mu všetko strkala až pod nos a keď zavelila tak som sa mohla aj chorá po zemi plaziť ale on utekal plniť jej požiadavky.
Má však našťastie iné dobré charakterové vlastnosti inak by som s ním nebola.
Vplyvy na jeho a teda na náš život som vyriešila rázne, sťahovaním sa do mesta 400 km od ich rodnej dediny. Odvtedy som k nej „páchla“ 1 X a nemienim k nej chodiť často ani po narodení našej dcérky (som v 6 mesiaci tehu). Úplne mi stačia sprosté reči ktoré má priateľ minimálne týždeň po takejto návšteve a ktoré viem že mu do hlavy narvala ona.
Teším sa inak na srandu zvanú sobáš, zatiaľ to stále s úspechom odkladám -:)))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andela
9.3.06 20:57
je to fakt síla, co některé tchýně a mámy dokážou. Moje bývalá skorotchýně je taky pěkná semetrika.
Už když jsem začla s přítelem chodit, moc jsem se jí nezamlouvala. A já jí taky zas tak nemilovala. Ale vždycky jsem se k ní chovala slušně a kamarádsky. Dorážela mě spousty věcma - že používám tampony, že se maluju, že jsem se nechala ostříhat, že pořád jezdím k rodičům ( v létě každý den když u nich byli neteře a synovec) … atd atd. Mohla jsem si u ní i postěžovat, ale moc pozdě jsem poznala že to hraje na všechny strany. Když ke mě někdo přišel na návštěvu, hned byla dole u mě jako že se na mě jde podívat a nevěděla že tam někoho mám. Byli to sposty věcí. A největší špek - její syn (švagr) tehdy ještě nástiletý, přivedl svou holku do jiného stavu. Ta na nátlak rodičů(ještě studovala) a prý i ze zdrav. dův. kvůli astmatu, šla na potrat. tehdy mi tchýně povídá :" zkuste za mnou přijít, že seš v tom a necháš si to vzít, tak dostaneš na držku " .Na to jsem jí odpověděla, že říct mi tohle moje máma, tak jí povím, že je to moje tělo, můj život a já si o něm budu rozhodovat.
Abych to shrnula … za Těch 5 let, mezi námi došlo k více či méně vážným sporům - ale pořád to šlo. Ke konci jsme s přítelem žili jen vedle sebe - já se nestarala o něj, on o mě, a bylo. To jsem se tchýni svěřila, že to ještě do nového roku zkusíme, a když to nepoklape tak půjdu. No, po vánocích u mých rodičů jsem se vrátila dom - dveře do „bytu“ zamčený - vyzvedla jsem si klíč u přítele s tím, že nejsou jen noclehárna. Pak se přiřítila tchýně a půstila se do mě, sebrala mi klíče od baráku a že mě tam nechce ráno vidět. No, zavolala jsem domů ať táta přijede, a balila. Celou dobu tam ta XXXXX stála vedle přítele, koukala co si beru a říkala mu - vidíš jakou svini sis přitáhl? S holou prdelí přišla a teď ti vše sebere. Od té doby jsem jí neviděla. Jen se mi snažila vyhrožovat smskami, na čež jsem jí na radu kolegiň napsala, že jestli mě bude obtěžovat, podám na ní trest. oznámení. Po roce a půl jsem se od kamarádky dozvěděla, co o mě vykládala - kamarádka jí řekla že čekám mimi a mám chlapa s barákem ve vilový čtvrti . - ať pukne mrcha jedna (tchýně, ne kamarádka )
A abych to napravila - teď mám tchýni zlatou. Sice mě nejdřív taky nemohla překousnout( přítel se rozešel s holkou a měli spolu dceru), má taky občas svoje výlevy a snahy radit, ale máme myslím super vztah. Někdy uvařím já a pozvu je, někdy ona a pozve nás, do malýho mi kecá, ale s rozumem a nestojí si za tím … A myslím že i pro našeho syna bude super babička . Snad jí mám za odměnu, za tu semetriku před ní. Jo, mimochodem - obě moje tchýně spolu chodili do školy, jen ta bývalá to neví ke komu já teď patřím
- Citovat
- Upravit
Anonymni
10.3.06 14:54
Tady se vykecávaj zajímají týpci
andela píše:Teď mám tchýni zlatou. Sice mě nejdřív taky nemohla překousnout( přítel se rozešel s holkou a měli spolu dceru)…
No ty musíš být teda dáreček, asi se nedivím, že tě tvoje bývalá skorotchyně nemusela. S tebou to bude asi taky veselý.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
