Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hitparáda tchýní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymni
21.3.06 21:52
- Citovat
- Upravit
21.3.06 23:06
To co jsi tu Gabco napsala, vypada jak na klona me tchyne! Ona sice neni zla zenska a mam ji dokonce rada! Ale to co pises, se mi delo take. Taky vse co jsem udelala, bylo spatne. Kdyz byla u nas na navsteve, kazdou hodinu se ptala, co bude nase holcicka papat a proc je tak nalehko. Venku bylo 20 stupnu a ona prcka narvala do zimni kombinezy, protoze byl trochu vitr. Porad neco kritizuje. Neustale mi predhazuje jak to delaji u bratrance meho manzela (maji totiz o 2 mesice starsi holcicku). Nebo co ji navykladaji zensky v praci (ze to tak nebo jinak delaji jejich synove a dcery). Ale zase ma o nasi dcerku veliky zajem! Je pozorna, stara se, stale se pta co muze pro nas udelat. A taky toho hodne pro nas udelala. Kdyby nebylo toho jejiho nasilneho prosazovani svych nazoru a obcasneho rypani,ktere dokaze poradne vytocit, by byla dobra tchyne. Takto je to 50 na 50. Proste si nevyberete.
Preji hodne pevne nervy.
Preji hodne pevne nervy.
Gabinka píše:
No tak už mi to nedalo, abych nenapsala:)))
Nesnáším mojí tchýni. Když pominu její chování, když jí rupne, tak jsou tu věci kolem výchovy a starání se o malou. Začalo to v těhu, kdy absolutně zavrhla UTZ, protože to může bejt škodlivý, na obrázku nic neviděla, tak jsem přestala ukazovat. O tom, jak mě zpražila, když jsem řekla, že jsem těhu a že začínám 2měsíc, to asi ani nemusim, že jo:)))Pořád mi říkala, co si musim připravit a jak. Nutila mi, že musim látkový pleny, košilky, co a jak…a já prostě řekla, že to dělat nebudu a používat nechci. Začala mě buzerovat, kdy co mam připravit, začít prát, nutně musela vidět, co jsem si sbalila do porodnice (už od 30tt mě nutila si připravit tašku do porodnice vzhledem k častým kontrakcím, abych nedopadla jako paní na Smíchovském nádraží, snad aby nemusela balit ona?). Mohlo jí trefit šlak, když viděla, že mam pro holku na cestu z porodnice modré. Prej mě to asi nebere a urazila se smrtelně, když jsem si nevzala růžovej pletenej blaf (kdo chce, najde ho někde v galerce podzimní očekávání). V porodnici se do mě navážela, že mě bolej stehy, co ona musela vytrpět (jenže každej má jinej práh bolesti a vydrží něco jinýho). O tom, jaký držky dělá na autosedačku dodneška, ani nemluvim. Je to blbost, navíc se nemusí přeci kurtovat do auta, jsem blbá, že dítě v 25st v měsíci bylo jen v bodýčku a ponožkách, bude mít zápal plic, ví vše nejlíp. Vychovala 3 děti, tak si myslela, že mi může rozkazovat, jak oblíkat moje dítě. Já s nervama v šestinedělí málem příšla o mlíko (ženská, která vychová 3 děti, mi cpe, že dítě řve jen hlady a žízní a na to kojení nestačí, že je lepší nekojit, protože vidim, kolik vypije, e mam dokrmovat a dávat čaj a urazila se, že jsem rezolutně řekla ne), holka má kvůli ní atopickej ekzém (myslím, že by se neprojevil, kdybych jí odpálkovala, ale nezmohla jsem se na to). Urážela se, protože jsem všechno dělala podle svého a ne jejího. Že je doktor blbej, když mi řekl, že mam dítě oblíkat stejně jako sebe. Že mi poradili na kyčlích špatně, když mam balit tak, že plenu složim na 3 části, prej na 4. Že jí kojim jak chce ona a ne podle hodin. Že jí neposazuju, netaham za ruce (prej je opožděná, když v půlroce pomalu nechodí za ruce). ŽE nedávám sladkosti, ale rýžové chlebíčky, to jsou hrozný moresy. Že jsem nedávala orhlík a vůbec všechno, piškoty. Musela jsem se o tom dohatovat i s jejíma sestrama, když nechtěly pochopit, že Bára prostě sušenku nedostane. O dítě má zájem jen, když je návštěva, všem se chlubí, co dělá a nedělá a že je Bára hodná, přitom se pořád vzteká. Přijde, začne na ní ty chudinko, co ti to zas dělaj. Nemá na ní čas, ale v zimě si myslí, že jí malou nastěhuju. Že nočník. A proč ne sladký k narozeninám, proč nejdřív po 2 roce. Jsem divná, že nesedim doma na p rdeli, ale s malou jezdim plavat (bože, jaká jsem herodeska, když jí potápím), pořád někam za kamarádkama s dětma. Moc čtu knížky, jak se co dneska dělá, že ona to ví nejlíp. Absolutní odpor ke všemu, co se dělá jinak (nechápe, proč se to tak dělá - ale sama na valše nepere).
Prostě všechno, co dělam, dělam špatně jen proto, že to nedělam jako ona. Štve jí, že se s ní neradim. Mě štve, že neprojeví zájem o to, proč to tak je, třeba by něco uznala. A tak jsem radši, když si nás nevšímá a mam klid.
Musim dodat, že s nima bydlíme v jednom baráku.
Mohla bych psát víc, ale zbytečně bych se rozhohnila a byl oby to na dlouho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.06 07:21
tchyně
Ahoj holky,
přidám se k vám do diskuse. Sice mám tchyni v celku hodnou, ale zase je úplně praštěná, mam pocit, že je zralá na léčení. Jsem po IVF a hrozně jsem si mimi přála. Když jsme to přišli oznámit manželovo rodičům, tak si na to oba zapálili cigárko a phoda. Když jsem jim řekla, že si nepřeju sedět v zakouřeném prostředí, protože jsem teprve čekala, jestli se nám mimi vůbec uchytí, tak mi odpověděli, ať to nepřeháním, že kouření a alkohol prý v těhu vůbec nevadí a že jsem moc úzkostlivá. Pak jsem se dozvěděla, že jsetli to budu takhle přehánět, tak akorát potratim a nebo porodim malého nerváka. Šla mi z toho hlava kolem. Vrcholem bylo, že mi při každé návštěvě nabízeli alkohol a když jsem řekla, že fakt pít v těhu nebudu, tak na mě koukali, jak na magora. Bylo to jak na schvál. Také mi těsně po IVF tchyně sdělila, že se ještě v žádném případě necítí být babičkou. To mi samozřejmě přišlo líto, po tom, co jsem všechno podstoupila. Moje těhotenství začali brát v úvahu teď, což je měsíc a půl před porodem a to mi zase sdělili, že si to novorozeně hned vemou na chatu, že si musí koupit postýlku a tak. Tak jsem jim zklidnila hormon, ať s tim nepočítají, že jim to dítě půjčim nejdřív ve třech letech na nějakou chatu. No děs.
Uvidíme, co bude dál. Mějte se krásně, já se ještě určitě s nějakou historkou ozvu. Ahoj Karolína
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.06 07:41
Karolinko - Já mám stejný problém. Celá rodina z manželovi strany kouří. Pro změnu celá moje rodina nekouří.
Nyní mě čekají 60-tiny tchýně. Bude tam i celá její rodina. Ani si nedokážu představit, co zase zkusím. Nikdo tam nemá ohled na těhotné a děti. Dokonce tam těhotné i hulí a nikomu to nepříjde divné. Nějaké ty účinky pasivního kouření jsou jim tabu. Můj manžel se to tchýni pokusil vysvětlit. Ona mu řekla, že jsem kdysi kouřila taky, tak mám mlčet.
Já přestala kvůli prvnímu těhotenství.
Tak jí na těch 60-tinách popřejem a půjdem ven. Malá tak zbytečně přichází o babičku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.06 07:46
Takjsem si procetla vase pribehy a musim rict, ze je to fakt des… 
Ja osobne mam uzasnou tchyni - nemam ji co vytknout. Bydlim 1000 km daleko od svych rodicu a moje tchyne me prijala jako svou dceru. Je to super. Nema zadne ‚sve chvilky‘.
Doufam, ze to takhle bude pokracovat. 
Ted cekame mimi, vsichni se na nej tesi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.06 13:05
uff … deset stránek děsu … brrr
jsem rád, že má moje žena dobré rodiče (na které velké T nepatří) a že i moje rodiče jsou pro ni dobří žít v nenávisti bych asi nesnesl!
No přeju všem dobré nervy a zlepšení stavů.
Maminku Martiny jsem znal od svých patnácti (volejbal) a až v šestadvaceti (+-) jsem poznal i její dceru, do té doby jsem si myslel, že má jen syna 
No teď čekáme zda se povede IVF a budou děděčkem a babičkou i z naší strany … brácha i švára už jim tento „stav“ přivodili 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.06 20:55
Trochu odlehčení (i když z příspěvků by to mnohá z vás vítala ):
Tchýně přijíždí na návštěvu, zazvoní, otevře jí zeť.
„Ááá… maminka. Přijela jste na dlouho?“
„No, dokud vás neomrzím, děti.“
„A nevypijete si aspoň kafe?“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andela
6.4.06 20:03
ahojky
Ahojky všem,
ten vtip je fakt trefnej. Moje tchyně zase bodovala. Mám měsíc do porodu a už jsem se od ní dozvěděla, že rodit budu určitě císařem nebo že můj porod bude trvat nekonečně mnoho hodin a ať se připravim na šílený porodní bolesti a ještě, že je strašně divný, když mi bývá na uzv špatně, to asi nejsem v pořádku. Zkrátka podpora jsko hrom.
PS: vyměnim tchyni za lepší
ahojky Karolína
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.06 07:40
Re: ahojky
karolinakarola píše:
Ahojky všem,
ten vtip je fakt trefnej. Moje tchyně zase bodovala. Mám měsíc do porodu a už jsem se od ní dozvěděla, že rodit budu určitě císařem nebo že můj porod bude trvat nekonečně mnoho hodin a ať se připravim na šílený porodní bolesti a ještě, že je strašně divný, když mi bývá na uzv špatně, to asi nejsem v pořádku. Zkrátka podpora jsko hrom.
PS: vyměnim tchyni za lepší
ahojky Karolína
já tu svou neměním
představ si ji na záchodě jak poulí očička a hned se musí udělat líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.06 22:20
Karolínko, já tu svou nedám, kdo ví, co by mě ještě potkalo 
No fakt, normálně musím říct, že nestačím zírat. Je to čím dál tím lepší, dokonce už ani neprudí co se týče názorů na uspořádání našeho pokoje, malého pohlídá, když je potřeba, i třeba ne chvilinku jen abych se mohla v klidu nasnídat (byla teď doma, tak než abych ,ěla za sebou dítě zmítající se v židličce a dožadující se maminčiny snídaně, tak jsem ho radši donesla dolů, aby si pohrál s babičkou, on ji má rád, ona jeho taky, věnuje se mu…). Fakt super.
No ale absolutní bomba podle mě je, že malý už umí chodit za ruce, ale já s monžou nechceme, aby tak chodil, jen jsem to vyzkoušela, když se nám zdálo, že u ohrady nebo u židle stojí hrozně pevně, fakt statečně. A fakt by mu to šlo. Ale neleze, tak nechci, aby to přeskočil, přece jen je ještě šance, že bude…
No a ona to naprosto respektuje, i když i ona svoje kluky vodila za ruce, dokonce když ho tam má, tak se snaží ho motivovat, aby se dostal ze sedu do kleku a trochu popolezl, no prostě fakt na jedničku. Podotýkám, že když jsem nechtěla, aby ho posazovala, tak to nedodržovala, to bylo jak u blbejch. Tak prot mě to překvapuje.
Tak přeju všem, ať to nakonec taky dopadne tekhle, ne li líp. A doufám, že už to bude jen lepší.
Jo, Lucko, to je pak těžký, když to máte takhle, tak lepší tohle, než nic… No je to ale stejně hrůza, že je jim to jedno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.4.06 11:50
Ahoj všem bojovnicím na tyto stránky chodím od doby co vím o těhu, teď jsem cirka měsíc po porodu a nedá mi to se nepřipojit k diskuzi a popsat svůj maličký příběh. Během těhu jsem hodně četla o „tcháňácích“ a říkala si, že až na malé kolize mám vcelku fajn tcháňáky a litovala holky co popisují hrůzostrašné historky. První co mě mrzelo, že se moc během těhu nezajímali - měla jsem zdravotní problémy, neptali se na jména (nenechali jsme si říci co to bude) a když se jednou tchyně vzácně zeptala na datum porodu (30/3/06) tak akorát řekla „aha na jaře“. Problémy byly (jsou) dva - jeden s kočkama, od malička nemám ráda kočky, zvlášt u jídla a v domě (než se do mě pustí milovnice koček, ani psa bych nenechala lítat po lince, stole, jíst ze společného talíře a dodržovala bych základy hygieny atd a to psy miluju) a druhý problém byl, že jsem odmítla svatbu v kostele (nakonec tchyně naznačila, že na svatbu nepůjde když je „jenom“ na úřadě - načež jí v té době ještě přítel odvětil, že mu to je líto, ale bude jediná kdo o ni přijde a tím skončil hovor na toto téma)
No a mám nový lepší a čerstvější zážitek. Porodila jsem v 39tém týdnu (nečekaně, ségry i maminy přenášely tak jsem s tím počítala) a 2 dny po porodu jsme tcháňáky pozvali do nemocnice. To že poděkovali za vnučku (jako bych ji rodila jim) a manželovi poblahopřáli k dceři ani nekomentuju (kdybych v tu chvíli vyskočila z okna ven tak si toho všiml asi jen manža 
) Pak tchyně došla k postýlce a četla jméno holčičky - jako by ho nevěděla od porodu kdy jsme jim volali, poté na mě mrkla a řekla mi, že jsem nějaká oteklá (to žena po porodu, kdy s ní zmítají emoce potřebuje slyšet - to jsem měla ještě porupanou kůži na obličeji a krku z tlačení - naštěstí neokomentovala) Manžel jí na to údajně něco řekl, ale asi né dost důrazně. No pak si tchán malou pochoval, tchyně odmítla, že spí a pak si s náma půl hodiny povídal (vedl monolog) o nějakých akumulátorech a ona seděla koukala do země - na tuhle návštěvu asi nikdy v životě nezapomenu. Po asi hodině trapné návštěvy se mi „naštěstí“ udělalo špatně a návštěvu jsem ukončila. Ze začátku jsem to brala v pohodě, ale potom mi postupně docházelo, jak to bylo trapný. Manža se mě snažil uklidnit a řekl mi, že jeho rodiče musím brát s rezervou - tak jsem mu oznámila, že pokud si toho nevšiml, tak po porodu a v šestinedělí jsem já a né oni a že to oni by měli brát ohled na mě a né naopak. Malou nakonec odvezli na přeléčení na JIPku (další depka). Pak nás pustily z nemocnice a na návštěvě u Dr mi řekla, že malá zhubla (špatné zvyky z JIPky ohledně kojení - další depka). No a volal tchán jak je malý, tak jsem říkala, že zrovna kojím a že nic moc, protože zhubla (byla tady možnost, že infekci chytne zpátky a projevilo by se to mimo jiné úbytkem váhy) Tak věřte nebo ne mi poradil úplně úžasnou věc na kterou bych nikdy nepřišla - prý jí mám dávat víc mlíčka! To jsem nakonec taky oplakala (jsem stále v šestinedělí a hormony lítají) kde si asi podle něj to mlíko mám vycucat? - když ho nemám tak ho nemám! Naštěstí za pomoci mé dětské dr už druhý týden malá nabírá k naší rodičovské spokojenosti
Jsem ráda, že mám v šestinedělí zakázané návštěvy protože kdybych tyhle přiblblé rady dostávala osobně, tak bych je asi poslala někam…
Snad mě zlost brzo přejde i když už to je 4 týdny a pořád to ve mě vře když si na to vzpomenu.
Teď mám mlíka pro změnu moc a mám teploty a náběh na zánět (naštěstí už to je snad na ústupu - nejhůř bylo v pátek)
Vím, že manžu mrzí přístup jeho rodičů, ale opravdu to byl zážitek. Je to popsané narychlo pod vlivem emocí, ale snad to je trochu srozumitelné…
Držím pěsti ať je jenom líp a holky hlavně hodně silných nervů 
Pindruse
- Citovat
- Upravit
Anonymni
16.4.06 12:23
zase další příběh, kde nevím o co go. nevidím nic hrozného na tom, co ti řekli, snad je to jenom tím, že jsi v šestinedělí. asi už mají strach ti cokoliv říct, protože tebe se dotkne všechno. a mmch , když mi tchýně v porodnici děkovala za vnučku, brečely jsme obě a bylo to moc dojemný.tak ti přeju at se hormony zklidní a uvidíš, že se pak všechno urovná a budeš si mateřství už jenom užívat. a to o kočkách jsem taky nepochopila, oni k vám domů nosí kočky?
- Citovat
- Upravit
Anonymni
16.4.06 13:21
díky za názor, ale mě bohužel nikdo nepoděkoval nebo nepogratuloval. Je jasný, že když u toho nejsi tak nemůžeš objektivně posoudit. Já tcháňáky až dosud omlouvala a dokonce se jich zastávala před švagrovkou co má syna, že nejsou tam hrozní (teď už trochu chápu jak to myslela). Mí rodiče nám pogratulovali k dceři (neděkovali za vnučku, ségry nám gragulovali k dceři a negratulovali k neteři) Jde o to jak to řekli než co řekli a hlavně to chování potom - jinak by mi ta gratulace k vnučce snad ani tolik nevadila (nevím zda to v předchozím článku zmiňuji). No a o tý kočce - to se zmiňuji jen na okraj, že to byl jeden z větších problémů před otěhotněním co jsme za ty roky měli (nebudu se o tom rozepisovat, to by bylo na několik stránek a navíc toho se tahle diskuze netýká…) No a když i manža, jejich syn uznal, že to co předvedli na návštěvě bylo trapný tak na tom asi něco je. Ale vážně dík za názor, chápu že to bereš i z jejich pohledu…
Pindruse
- Citovat
- Upravit
16.4.06 21:47
O Pindruše, doporučovala bych ti, aby sis prosím tě přečetla svoje naříkání tak za tři měsíce - aspon. Není to ode mne ironie. Jen doufám, že za tu dobu se tvůj pohled posune a ty něco pochopíš. Když tak čtu tvoje povídání, tak zněj cítím jediné, velkou poporodní únavu, zmatek a snahu najít někoho, obvinit někoho za všechny problémy, co tě potkaly. Tak, jak je složité mluvit s těhulí je ještě složitější mluvit s šestinedělkou, navíc uprostřed hormonálních bouří a s komplikacemi, které postihly tvoje miminko. Ano, manželovi rodiče jsou jiní, nebudou se nikdy chovat podle tvých očekávání. Ale to je vše, co dokážu vyčíst z tvých řádků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Čau holky, takovou škeblu jakou mám já nemá asi nikdo,do očí pěkně za zády pomlouvá ,když někdo příjde tak by se přetrhla jak leze do zadku jenom odejdou tak zase pomlouvá,nemůžu ji ani cítit.Když se malý narodil,tak se chtela odstěhovat na pečovatelský dům ,nám řekla že aby měl malý pokojík všem ostatním vykládala že ju vyhazujem z baráku.Na konec se neodstěhovala ,prý nevyjde schody,knám schody vyjde akorát když nikdo není doma.Je to taková falešná fena a já nevím jak dlouho to ještě vydržím,kdybych měla kde se odstěhovat neváhám ani minutu.Čau Mimi