Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hitparáda tchýní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymni
10.3.06 16:58
- Citovat
- Upravit
10.3.06 17:03
Já si to myslela, že anonym se tu vyzná a mám svůj soukromý tip. No i tak považuju za srabárnu psát anonymně jen proto, že tě tu ostatní znaj. Ale tvůj boj;)
JInak vim, že tě to nezajímá, ale budeš se divit, jak mi je do breku, když zjišťuju, že člověk, s kterým jsem 8rok, je pro mě vlastně neznámej a že najednou uvažuju, kde se co změnilo a kde se stala chyba, co jsem udělala (ano, i já mám podíl na tom, že mezi námi je jak je, za to můžou vždy oba). Pozdě, když mam rodinu. A tak jen řešim, jak to vyřešit, aby se to srovnalo. I já mám svý chyby a velký, každý je máme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 17:12
Mily anonymni pane,
jste ten nejchytrejsi, nejnezavislejsi, nejuprimnejsi, nejskvelejsi nejnekonfliktnejsi chlap. Jiste se svou „uprimnosti“ mate mnoho pratel. A navic se za sebe nestydite, kdyz se umite podepsat.
Preju vam krasny slunecny den.
RADKA
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 17:16
Anonym - vykašli sa už na to prosím ťa. Pobav sa nad našimi super story o „semetrikách“ a nechaj nás tu „nariekať“ nad nepriazňami osudu.
Nikto, naozaj nikto tu nestojí o tvoj názor, nehnevaj sa.
Tie tvoje pripomienky nemajú žiaden zmysel, ledaže by si sa vyžíval v provokáciách, nemáš toho dosť v práci prip.inde ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 17:29
Jako už holky nade mnou - Gábinka, Radulka, Barbados - i já tě znechucený chlape prosím:
Nech nás holky řešit si tady svoje nicotné holčičí problémky a nenavážej se do nás … !!!
Baghira , znechucená znechuceným „chlapem“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 17:33
Taky myslím, že anonymní pán má velký kus pravdy - a to jsem ženská a podepsaná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
10.3.06 17:40
Barbados píše:
Anonym -
Nikto, naozaj nikto tu nestojí o tvoj názor, nehnevaj sa. ?
Mila devenko z Barbadosu, ja se na tebe nehnevam. Co se tyce tveho nazoru, ze na muj nazor neni nikdo zvedavy, a tveho doporuceni, abych se z techto stranek odstehoval nekam hodne daleko, tak te budu muset zklamat. Tvymi radami se rozhodne ridit neminim, takze si je muzes rovnou nechat pro sebe a sve blizke.
Gabino, nevim, proč si mysliš, že mě tve problemy nezajimaji? Kdyby mě celá tato debata nezajímala, tak tady nejsem, nemyslíš? Pro mě jako pro muže je to skutečně zajímavé nahlédnutí do ženského světa.
Nemohu, ale souhlasit s postojem „čti si to a nech nás tady vybrečet, proto se tady slézáme.“ Já mám takový dojem, že si tady radíte, jak tento nepříznivý vliv (=vlezlé tchýně) ze svého života co nejvíce eliminovat. A teď mi tady tvrdíte, že to tak není, že se chcete jen vykecat.
Skutečně? Nebo jen nemůžou některé z vás překousnout, že někdo jiný nechápe ten poraženecký přístup? A dokonce chlap?
Když vás tak strašně irituje, že se tady nepohybuji pod nějakým nickem, tak se tedy zaregistruji. Až se příště potkáme, tak aspoň budete vědět, komu vynadat. A nejsem nikdo ze stálého osazenstva, jsem tady nový a moc často se ozývat nemíním. Ono se stejně asi nemá smysl, taky se jede v zajetých kolejích.
- Citovat
- Upravit
10.3.06 17:44
tak anonymního chlapa bych doma chtěla mít … FAKT.
No skoro takovýho mám, tak jsem ráda…
Souhlasím s ním, myslím, že tady pročeřil vodu a hodil mužský názor. A ten není od věci… 
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 17:51
Anonyme, myslim, ze sis odpovedel sam - nemas problemy s rodici - respektive tva zena s tchany, jelikoz bydlite daleko a casto k nim nejezdite… takze asi tezko nekomu poradis, vid??!
A myslim, ze zadna zenska tady nepise, ze vychovavani deti je zalezitosti matky, naopak jsou tu dost smutne diskuze, kdy chlapi opousteji zenu se TREMA detma na krku, ze ve svych 30ti letech zjistili, ze se jim libi bavit se..
R.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 17:53
Znechucený chlape,
jsi úplně mimo, soudíš lidi podle pár příspěvků, aniž víš, v jakých podmínkách žijí… Mně si například osočil, že nemám odvahu říci své tchýni pravdu do očí … Jenže to se mýlíš! Mýlíš se i v mnoha jiných věcech, alespoň co se mně týče!
Prostě zbrkle soudíš - a odsoudíš.
A mmch - nevím, proč bych si nemohla „mezi svými“ postěžovat na to, co mě trápí! Někdo to dělá v hospodě (to není útok na tebe), někdo v internetové diskusi. Ublíží to někomu?????
Pokud si se mnou budeš chtít popovídat o tom, co si o mně myslíš, učiň tak prosím prostřednictvím icq (191 410 498 nebo na skype baghira1978, příp. prostřednictvím mailu.
Děkuji předem za to, že už se tu o mně nebudeš otírat!!!!!!!
Baghira
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 18:09
registrace anonymniho chlapika
Na pocest Baghiry jsem zvolil nick EinsteinII.
Baghiro, ty ses otrela prvni, ale neminim se k tomu vracet, nikoho to tady nezajima.
Radko, ja mam SVE rodice daleko, ma tchyne bydli 30 km daleko, donedavna jen cca 5 km. Neni to sice semetrika, ale take tam byly naznaky strkani cumaku do veci, do kterych ji nic neni. Razne jsme to utli a bylo to vyresene. Kdyz budu citit, ze mam radu, rad s ni prijdu, ale foukani na bebinka ode me necekejte, to tady zvladate dokonale samy (nic ve zlem).
Je mi jasne, ze na nektere zenske zadna domluva nestaci, nektere vase pribehy to jasne dokumentuji. Na druhou stranu, je tu dost zen, ktere dokazy i u „sani“ pro:,–(it sve limity, nasly nakonec prijatelny kompromis - jenze se nebaly jit do otevreneho konfliktu. Co si mam ale myslet o zenske, ktera tu breci, ze jeji tchyne ji jezdi ze 700 km dalky bez ohlaseni, vypina jim v byte topeni, kazi jim vychovu male a ona nevi co s ni? Je to snad male decko, ze ji nedokaze vyhodit z bytu?
Tak se tu mejte hezky a preji vam hezky vikend a hodne sil k samostatnemu zivotu na vlastnich nohou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 18:18
Já si naopak nemyslim, že by sem Chlapík neměl psát. Sama jsem kolikrát byla ta, která dala opačný názor než sdílela většina diskuse a jen proto, že má jiný názor ho nevyhodim. To je to, co se na emiminu často stává. Opakuju, nelíbí se mi, jak jednoduše odsoudil Andělu.
Rozhodně si nemyslim, že by vždy byla vinna tchýně. Nebo naše matka. Je to prostě o tom, že lidi maj na spoustu věcí jiné názory a když se liší, je ohen na střeše. A tak tchýně (popř. naše matky) nás pomlouvají v práci a všude jinde, kde mohou a naopak my pomlouváme je tady. Vyléváme si srdíčko. My tu situaci samozřejmě vidíme jinak než naše tchýně z jejího pohledu. A zákonitě potřebujem pofoukat bolístku. Tak se vypíšeme tady. Komu jinému. Budu mluvit za mou rodinu. Já s manželem zkoušela mluvit o tom, o mě trápí.
O tom, jak jsem se cítila strašně odstrčená a ignorovaná, když se sem po rozchodu vrátila švagrová s klukem. Dokud tu nebyla, dalo se s ní mluvit, stála o mojí společnost. A najednou nic. Jen umýt nádobí, ani ven jsem s nima nemohla. Jasně, probíraly její problém. Jenže to tak bylo pořád.
Ráno jsem vstala a blbě na mě koukaly - bodejť ne, že jo. Spala jsem do 9 a ještě nás občas z postele tahali. Proč bychom měli spát dýl, když ona vstává ve 4ráno denně? A tak se stalo, že jsem začala pociťovat takový vkrádavý pocit, začalo mi být špatně a přestala jsem tam radši chodit, než by na mě někdo házel vražedný pohledy (a to si nepřikresluju). Přestala jsem jíst, bylo mi zle.
Ne, nechci ze sebe dělat chudinku. Tohle tak fakt bylo. Švagrový nevyšlo manželství, dostala přes ústa, manžel odešel za ženskou a nechal jí samotnou s klukem. A pomlouvala a štípala proti nám rodiče a šlo jí to skvěle. Protože kdykoliv tu nebyla, byl klid a jak tu byla, tchýně koukala jak vrána, pořád jí něco vadilo a pořád nám nadávala. A tehdy jsem se začala opravdu stranit a přestala se snažit zapojit.
A nevim, jak ostatním, ale mě teda nedělalo potěšení. Chtěla jsem s ní vycházet. Koneckonců je to matka mýho partnera, dnes muže. No a pak už to jede jedno s druhym. Manžel mě s ní nechával samotnou, byl pořád (a je dodnes ) v práci, vždycky o tom říkal, tak se na ně (s prominutím) vyser, ignoruj je, nevšímej si jich. Nepomohl mi.
Situace se uklidnila, když něco potřebovaly - nejčastěji švagrová vozit po doktorech. To jsme jim byli dobří.
Klid nastal, když šla švagrová do práce a už sem tolik nejezdila. Do chvíle, kdy jsem otěhotněla, reps. měla před porodem.
Navážela se do mě kvůli pitomosti, že holka půjde v modrém z porodnice, co mám jak připravit a dělat, jak nechápe dnešní dobu (kojení, co se nadělá s klistýrem, že nebudou košilky, jednorázovky, prostě klasika). Já vim, nemusela jsem s ní o ničem mluvit. Jenže jsem chtěla. Neměla jsem tu svoji mámu a navíc je to babička mýho dítěte, žiju s ní v jendom baráku, chtěla jsem s ní komunikovat a nějakou formou fungovat.
Po porodu to začalo - denně mi lezla do pokoje, bez zaklepání a vyzvání, bylo jí fuk, jestli kojim nebo jsem nahatá či co. Prostě nerespekt k tomu, že i kdyžjsme v jejich baráku, jsou to naše dva pokoje. Že malá pláče hlady, mam slabý mlíko, mám dokrmovat, mám dávat čaj, protože mlíko není ani na jídlo ani na žízeň. Že jí rozmazluju chováním, ale když jsem jí nechala plakat, taky jsem byla špatná. Neptala se, jestli může ven s malou, prostě mi jí vzala, oblíkla podle jejího vkusu - a to neřešim to, co jí dala, šla s ní ona, tak mi to bylo jedno, aby měla radost, ale kolik (bodýčko, 2 kabátky bavlněné, 2 pletené, dvoje dupačky, zavinovačka, 3 deky - do hlubokého tmavého kočárku ve 20st venku. Můžete namítnout, mohla jsi jí umlčet. Jenže jsem byla po porodu, vyřízená tím, že nám nešlo kojení, nevyspáním (já vím, kdo není), únava a menší depky. A místo pomoci mě někdo takhle deptal. Moje dítě začalo mít ekzém. Když jsem holku nechala jen v bodýčku, byla jsem blbá, p rotože bude mít zápal plic. Všemu asistoval manžel. Prosila jsem ho, ať jí něco řekne, ať nám do toho nekecá, ať mě nechá, že to je moje dítě a moje zodpovědnost. Ona mi neradila, ona mi rozkazovala a nevím, jestli si chlap dokáže peřdstavit, jak se ženská může po porodu cítit a když jí pak někdo začne shazovat a buzerovat. Prostě toho bylo moc.
Do toho mi manžel začal říkat, ať jí ignoruju, že je vidět, jak se nesnášíme (když mi dávala chytré rady a já jí řekla, že to dlěat nebudu). A nezaplácnul jí pusu. Jsem přesvěčená o tom, že kdyby to udělal, byl klid hned. Já n ato neměla sílu, protože by z toho bylo neskutečný zle.
A tak trvalo měsíce, než pochopila. Všechno, co se příčilo mému přesvědčení, jsem ignorovala. Dozvěděla jsem se, že ekzém má malá z otho, že jí nechávám zapařenou, že jsem špatná máma, když na kožní čekám 2měsíce jen proto, že jsem chtěla k dobré doktorce a radši počkat. Že je zaostalá, protože v 6měsících nechodí, že jí nevodim a moc čtu knížky, že si dneska navymýšlíme blbostí (uznávám, pokrok bude blbost asi jednou i pro nás). Že jí nepřikrmuju a nebo že to dělam špatně. Že holka trpí hlady . Nicméně časem dala pokoj a byl klid.
Jenže se to ve mě hromadí. Takže já se přiznávám k tomu, že dneska, když už o ní mluvím, tak mluvím zaujatě. Prostě to dospělo někam, nahromadilo se to a pak se řekne tchýně a jedu. Ano. Určitě jsem udělala chybu někde i já.
Jenže jsem se bohužel dostala do rodiny, kde nejsou zvyklí odporovat a hlavně - mluvit, diskutovat a říct si (a to slušně), co se komu nezdá nebo nějak řešit některé problémy. Jsem zvyklá se s mojí mámou bavit i o velmi důvěrných věcech, o všem, i když je to občas těžký. A tady se nediskutuje o ničem. Protože bď je oheň na střeše, nebo je druhá varianta a to ta, že děláme všechno špatně, že za nich se to dělalo jinak.
Za dobu, kdy jsme byli výdělečně činní oba, se nám prostě nepodařilo ušetřit a vyřídit bydlení. Nevim, kam to napadalo. Jak jsem psala, myslela jsem, že dítětem se situace zlepší, ale byl to hlubokej omyl. Přijde mi, že je manžel radši v práci, než by jezdil domů, já pak poslouchám, jak mu mám říkat, co má dělat a nemá a někd yjsem ta mezi mlýnskýma kamenama já. Na to jsm se naučila, že si to maj řešit mezi sebou a netahat mě do toho.
I já jsem složitá povaha. Jsem hádavá. Přiznávám to. Ani se mnou není pořízení. Jenže proč já za svojí mámou můžu jít a říct jí, když je něco třeba nebo když se jsem se jí ještě v 18musela hlásit telefonem denně? A proč manžel nemůže jít za mámou a slušně jí říct, aby nám nekecala do života?
Já vim, že to zní jako otřepaná fráze, jenže on se po narození dcery hodně změnil. I já. Samozřejmě. Jenže situace se celkem stabilizovala a místo, aby byl klid, najednou se hádáme a máme krizi a najednou teprv teď zjišťuju, že ho neznam, že je jinej. A co mam dělat?
A tak se stane, že se dostanu mezi partu holek, kde si můžu (ano, v podstatě anonymně) vylít srdíčko. Říct tu svojí verzi - neříkám s přikrášlením, ale někdy bez ostatních faktů. A čekat, až mě někdo polituje. A mě to udělá dobře na duši. Vypovídat se, protože nemám komu. A tady najdu někoho, kdo mi rozumí a má to podobné. A tak se stane, že je tu sposuta diskusí, kde jen pomlouváme tchýně.
Omlouvám se za to, jak to je dlouhý. Omlouvám se, nejspíš je to chaotický, ale takhle nějak to je a tak nějak to vidím, tak nějak to cítím. Původní skutečné problémy přerostly už kolikrt v malicherné problémy, v chování natruc a najust.
Nevím, jestli to někdo pochopí. Určitě jsem něco vyjádřila špatně a tak žádám o schovívavost. O to, abyste mě neodsoudil nikdo za to, co a jak cítím. Já se fakt omlouvám, ale radši končím. Kdyžtak něco doplním.
A nakonec dodám, že už mi tchýně ta knevadí jako dřív. Mrzí mě jen, že to je tím, že jsem ji tak dlouho ignorovala (protože jsem byla sraba neřekla jí to na plnou hubu - svojí), až dala pokoj (až na občasné výlevy, ale kdo je nemá?). Že se to nedalo probrat jako mezi dospělými lidmi. Možná jí naznačilo, když jsem si u ní v časopise četla článek právě o tchýních a jejich narušování soukromí dětem a jejich partnerům, že jsem ho nechala na té stránce otevřený, když jsem odcházela. Nevím.
Jen mě mrzí, když někdo někoho soudí a nezná ho. Anděla udělala to, co mi ostatní - řekla svojí verzi, svůj pohled. Tchýně a maminky by ho měly taky jiný a naši drazí také. A naše děti taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 18:41
Gabinko - no ja mela po porodu to same v bledemodrem, ale tohle chlap nepochopi, nepochopi, cim si zena po porodu prochazi.
Nejhorsi je, kdyz te nikdo nepodpori a drasa te tim, ze „mas slabe mliko, hodne ji oblekej, nechovej ji, rozmazlis ji,..... oo boze, jak casto ja tohle slychala…
A myslim, ze jsi to vystihla presne, clovek se potrebuje vypovidat a proc ne tady, mezi ostatnima maminkama, tady ti zadna nerekne "mas slabe mliko, hodne ji oblekej, nechovej ji, rozmazlis ji,..... , tady te zensky proste vyslechnou a podpori. A o tom to je.
Nejsem proti opacnym nazorum a mam rada diskuze, kde to trochu jiskri, ono zrovna s tchynema se spatne radi, je jednoduchy napsat, ze je nekdo hloupa husa a tchyne je chudinka… ale konkretni radu nikdo nenapise, protoze nevi. Takze priste misto reakce "jstehloupenanynky“ bych prosila radu od dotycneho premoudreleho pisatele.
A taky je dobry, ze vime, ze v tom clovek neni sam 
Radka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 18:52
Radko, tvůj názor mě nadzvedl. Můj manžel, a je to chalap v tom se nepletu, skutečně pochopil, jak mi po porodu bylo. A že pro mě to nebylo vůbec jednoduché.
Když si vybereš partnera, který ti není oporou, tak si svůj život máš té situaci přizpůsobit sama. Nikdo jiný to za tebe neudělá. Chápu, některý ženský, v přechodu i po něm, to aby člověk pohledal, bývají skutečně na zabití. Ale když vy holky se samy nepostavíte na svoji stranu, nestanovíte pravidla, která budute dodržovat, budete stále jen plakat. A já říkám plačte a trpte, když to tak chcete.
Děkuju za chlapský pohled na věc. Oni to maj mužští v tomhle ohledu jednodušší, vidí problém, zanalyzují, vytáhnou podstatné - a nevidí ty naše ohledy.
Vyjít spolu je těžký pro obě strany, chce to hodně toleranci. Nepominu se když moje dítě líbá babička, kterou já nemusím, protože vím, že moje dítě ji potřebuje. Nepominu se, když dítě dostane čokoládu, bonbon, štávu s éčky. Když je to jen u babiček - dítě se tím snad neotráví. (Samozřejmě v případě alergie je to o něčem jiném). Babičky a dědové jsou tu od toho, aby dítě rozmazlovali. Děti brzy poznají co mohou doma a co u nich. Obohacuje to jejich pohled na svět.
HOlky stanovte si pravidla a zkuste v sobě hledat pochopení. Hodně trpělivosti a síly do práce s herdekbabami
přeje LinkaK
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.06 20:09
Anonymni_chlapik píše:Barbados píše:
Anonym -
Nikto, naozaj nikto tu nestojí o tvoj názor, nehnevaj sa. ?Mila devenko z Barbadosu, ja se na tebe nehnevam. Co se tyce tveho nazoru, ze na muj nazor neni nikdo zvedavy, a tveho doporuceni, abych se z techto stranek odstehoval nekam hodne daleko, tak te budu muset zklamat. Tvymi radami se rozhodne ridit neminim, takze si je muzes rovnou nechat pro sebe a sve blizke.
Tak sa v poho bav. Charakter tejto diskusie i tak nezmeníš. Téma a zmysel bol zadaný hneď na začiatku : vyhráva tá najkomickejšia resp. najtragickejšia príhoda resp. skúsenosť (-ti) s tchýní. To jest bolo jasné že sa bude i sčasti preháňať a písať subjektívne.
Okrem toho diskusia podľa mňa slúžila a slúži ako super bútlavá vŕba. Diskusia nebola otvorená ako poradňa, to jest nikto tu na žiadne rady (a už vôbec nie myslené ironicky) ani kritiku nie je zvedavý. Minimálne 2/3 tých kočiek čo sem napísali svoje skúsenosti s tchýní si svoje problémy už vyriešilo resp. v budúcnosti vyrieši aj bez tvojich premúdrelých názorov. To že mali potrebu o tom písať na tomto fakte NEZMENI ZHOLA NIČ. VEĽA ZDARU INTELIGENTE.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jo a nechci se přihlásit, protože spoustu z vás znám a nechci, abyste mě rozcupovaly.
Ale hlavně je to jedno.