Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hitparáda tchýní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymni
17.4.06 02:37
- Citovat
- Upravit
Anonymni
17.4.06 05:22
Ještě mi to nedá a zkusím to raději dovysvětlil. Ve svém příspěvku na začátku uvádím, že za dobu co jsem s manžou (cca 5,5 let) se vyskytly jen 2 větší problémy s jeho rodiči a ty se stejně obešli bez hádek.
Jejich návštěvu v porodnici se snažím zlehčit vtipem - že kdybych vyskočila z okna tak si toho snad nikdo až na manžu nevšiml - snažila jsem se to nadlehčit 
jako, že jsem tam ani být nemusela- doufám, že to nezní doslova (že jsem chtěla vyskočit, byl to vážně pokus o vtip, zlehčení - proto také ten smajlik u toho…)
Dále pokud uvádím v závorce (depka) nemyslím tím nějaké hrůzostrašné stavy, ale čistě, že jsem si poplakala a ulevilo se - no na druhou stranu koho by nechalo chladným vidět své dítě připojené na hadičky na Jipce? nebo když víte, že pokud vám začne hubnout je tady riziko zpětné nákazy infekce - a pár dní po příchodu z nemocnice mimísek zhodí? to by snad oplakala každá mamina - některé mé kamarádky plakaly v šestinedělí i kvůli míň závažnějším věcem a nepřijde mi to divný…
Je pravda, že do příspěvku se nevejde vše co jsem myslela (ani není v mé moci to vše shrnout do pár odstavců, šlo mi vážně čistě jen a jen o „vykecání“ což se mi asi moc nepovedlo a to mě mrzí…)
Pindruse
- Citovat
- Upravit
17.4.06 07:41
Pindruse klid! To je normalni babyblues - moje kamoska napriklad chtela opravdu vyskocit z okna a to bez toho, ze by ji nekdo prudil. Ja jsem se zase v sestinedeli vsemu smala jak debil. (Jaka skoda, ze mi to nevydrzelo:-))).
Uvidis, ze se to s tchanama vsechno uklidni, mozna i oni ze same radosti jednali neadekvatne.
Drzim palce!
Mirus
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.06 08:00
Milá Pindruše, jak tě chápu. Znám to taky. Ještě dítě nemáme, ale velice intenzivně se o ně snažíme. Když jsem tchýni řekla, že jsem přestala brát prášky, tak řekla: no to je teda hezký. 
Co si o tom člověk má myslet? Když přijdu od kadeřnice tak řekne: no ty zase vypadáš a další.
Jinak je to o tom, že u nich bydlíme a já držim hubu. Ona mi pořád do všeho kecá. Jakmile začnu něco dělat, ona všeho nechá a stojí mi za zadkem. A nejlepší je: dělej to takhle, já to tak začnu dělat, abych měla klid a ona za týden řekne, ne takhle to nedělej. Dělej to takhle (tak, jak jsem to dělala původně). To by mi šlehlo.
Jinak je celkem v pohodě, do tý doby, než se namaže. To je pak pěkně zlá. Vyhazuje nás apod. Jenže ona ví, že kdyby nás vyhodila, tak to tu sami neutáhnou (velký barák i zahrada), jak finančně, tak i co se týká práce. Nic jí není dost dobrý a všechno kritizuje. Někdy jsem z ní úplně hotová. A nejhorší je, že přítel odsud jít nechce.
Jen jsem zvědavá, co nám řekne, až opravdu budeme něco čekat. Jsem rozhodnutá jí to říct až ve chvíli, kdy to na mě bude vidět. Protože to by bylo, tohle nejez, tamhleto nedělej, pojď udělat tohle, jak to, že je ti zle, ten guláš jsem vařila já a tak dále.
Takže všem pevné nervy s tchánovcema.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
17.4.06 08:39
Pro Jofinku - děkuji za podporu, já narozdíl od tebe měla fajn vztah s oběma manželovýma rodičema, ale poslední dobou - no nevím. Hlavně tchyně už nemá zájem skoro o nic - jen čumí na potroublý telenovely o kterých já odmítám hodiny nebatovat a obstarává domácnost. Tchán si stěžoval, že už nechodí ani nakupovat a radši mu napíše lístek a pak mu vynadá, že neobjel všechny slevy jak mu dle letáků napsala. Dřív byla vážně lepší a ráda jsem si s ní vykládala, ale to je tak rok a půl pasé (je asi o 3 roky starší než mamka, ale chováním a přemýšlením teď vypadá starší tak o 20 let… ) Co jsem byla těhu a teď co už mám malou tak se trochu obávám rozporů ve výchově i když manža stojí hodně při mě. A když nesouhlasí tak přesto stojí při mě a pak si to doma se mnou „vyříká“ 
) ale naštěstí se mnou čte články nebo knížky a byl se mnou i u Dr tak má podobné názory, je vážně skvělej. Drž se a o těhu jí řekni až ty uznáš za vhodné a rozhodně si do toho nenech moc mluvit - jak jsem četla příspěvky - čím dřív to člověk utne tím líp… Držím moc pěsti!
Pro Mirusi - doufám, že mě to po nějaké době trochu přejde, opravdu nechci malou ošidit o jedny prarodiče a naopak. I když budu muset trochu zkousnout, ale snad se to trochu vystříbří. Je pravda, že si přáli vnučku (mají 3 syny a jednoho vnuka a při oznámění těhu mluvili o kudrnaté holčičce - to se mi moc nelíbilo, ale nekomentovala jsem. Naši mají 3 dcery a dokonce od séger 2 vnučky a nikdy by neměli řeči, že to musí být kluk a po narození malý měli opravdu obrovskou nehranou radost z další holky v rodině.
Díky za podporu, už se cítím o mnoho lépe, když si nepřipadám jak úplný pacoš 
Pindruse
- Citovat
- Upravit
17.4.06 08:49
Pindruse to je v poho, vykašli se na ně, dyť co jde vidět, že manžel stojí při tobě a to je hlavní. Rodinu si nikdo nevybírá a navíc když se do ní přivdáš a nejsi správně obrněná tak je to pak horší.
Holky (respektive anonyme, nevím jestli to jsou dva lidi, nebo jen jeden) já nechápu, proč jste se do ní tak pustily, když všechny chápete jaký to je být v šestinedělí. Myslím, že si prostě chtěla ulevit a ponadávat, taky myslím, že od toho to tady je. Kdyžtak by to chtělo diskusi obhajoba tchýní, tam bych to pochopila.
Takže Pindruse, sere pes, hlavně, že je dětátko v pořádku a vy se s manželem máte rádi. Hlavní je tvoje pohoda, z okna může hopnout tchyně (to byl vtip pro ty útlocitnější)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.06 08:55
Mila Pindruse, ja mam tchyni primo desnou, ty jeji reci musim vydychavat zhluboka. Vydrzim to jednak proto, ze nasi dceru opravdu miluje a pak proto, ze by me stvalo, kdyby se muj manzel choval spatne k moji matce, ktera taky neni jednoducha. Ale tohle mame diky te vzdalenosti snazsi, vzycky se to da tech par dni nejak vydrzet.
Nevyhodou je, jak jsem uz psala, ze nemame zadne hlidani a napriklad za ty tri roky jsme nikde nebyli s manzelem sami dva. Proste bud jde mala taky nebo se musime vystridat.
Takze vsude je neco! Chce to trochu nadhled a uvidis, ze to pujde!
Mirus
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.06 09:30
Pindruše, taky dík za podporu. Je to děsný. Moje tchýně se zase chová, jak kdyby jí bylo dvacet. Chodí na zábavy (k nám-máme hospodu), tam se vždycky zmastí a pak tancuje. Je to někdy docela trapný. Tchán tam radši vůbec nejde.
Jinak tvoje tchýně je zase druhý extrém, děla ze sebe starou. To je taky naprd. Ale s tím ty asi nic neuděláš.
Miruše, taky někdy tchýni musím docela intenzivně vydýchávat. Seberu se a jdu nahoru. Stačí, když se blbě vyspí a to je pak mazec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.06 19:07
pro verbascum: myslím že to tady je nejen pro nadávání, lhát si do kapsy je moooc jednoduché, ale taky proto, aby se na to člověk podíval jiným pohledem. Myslím, že Pindurše je chytrá holka a kromě zanadávání taky potřebovala nastavit zrcadlo. A to není vždy příjemné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.06 20:05
Možná máš pravdu, brala jsem to prostě podle sebe, že by mě to možná bylo líto. Ale tak o nic nejde, to je můj syndrom zastávat se lidí i když o to třeba nestojí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
17.4.06 21:32
konečně malá usnula tak honem na emimino a pak spát…
pro Verbascum - není pravda, že bych o tvoje zastání nestála - ba naopak zahřálo na duši. Pobavilo mě hlavně rčení „sere pes“ 
Je pravda, že když jsem četla první dva příspěvky tak jsem na sekundu zalitovala, že jsem příspěvek napsala, ale pak jsem si řekla, že každý postoj je dobrý a respektuji je (snažím se, určitě jsem nečekala jen kladné postoje). Osobně si vážně nemyslím, že bych byla až tak zaujatá nebo oviňující proti tcháńákům v mém původním článku - ale je možné, že to tak vyznívá ač nemělo - proto jsem pak dopisovala, že mi šlo čistě o to se „vykecat“ a „ulevit si“.
LinkaK - trochu jsi zaujala postoj, že jsem pod vlivem emocí v šestinedělí - určitě jo i když i těch dobrých emocí nejen plačtivých, ale né až tak, abych neuměla posoudit jak na mě návštěva zapůsobila (kdyby toho nebylo na jednu návštěvu tolik tak bych to taky hodila za hlavu - jako často předtím). Tobě opravdu přijde úplně normální to chování v porodnici? Ber to tak, že by jsi tam byla ty a takhle by proběhla návštěva rodičů od manžy? Nikdo by si tě nevšiml (ani dotaz na zdraví, porod, malou) - akorát by ti řekli jak jsi opuchlá a pak by tam někdo vedl většinu času monolog o čemsi, čemu nerozumíš a ani nemáš náladu o tom v nemocnici debatit (a to si u kafe pokecám o všelisčem s kámošema) Mě to vážně přišlo líto a do nemocnice nevhodný…
Anonym psal, že mi mají strach cokoli říci - absolutně není pravda - by si jistě tchyně odpustila poznámku na můj vzhled (ono která rodička vypadá jak z přední strany časopisu, že? a většina lidí se zdrží komentáře)
Opravdu díky za příspěvky a všem kdo máte neshody držím palečky ať je co nejdřív líp..
Pindruse
- Citovat
- Upravit
17.4.06 21:46
Pindruše: Škoda, že jsi anonym a nemohu ti poslat soukromou zprávu. Nemám chuť sem vytahovat příliš svoje soukromí. Ano dovedu si tu situaci v porodnici představit. Mám vlastního tátu na prd. A právě proto jsem se naučila neočekávat a nehodnotit a nezraňuje mě to. V šestinedělí jsem také provedla pár kravin. Když se na ně zpětně dívám, tak vím, že to byly hlavně moje hormony. Některé věci mi ovšem po šesti přišly tak zá:,–(ní, že jsem svůj postoj nezměnila.
Moje slova byly drsný, mám pro tebe radu, ještě jednu, zkus si z toho vytáhnout větu, která tě ode mě nejvíc štve. Tam hledej příčinu vzteku a přijdeš na to. Jestli je to jen o tom, že nemáš pocit, že ti věřím, mýlíš se. Moc s tebou cítím, ale nerada bych, aby ses v takto náročné životní situaci ukvapila s hodnocením a řešením. Proto ta lhůta. Snad jsem to vyjasnila. Kdyby něco, písni mi majl na SZ a já ti určitě odpovím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.06 22:05
Přesně tak jsem to myslela, tvůj první příspěvek mě přišel ulovovací a vykecávací, tak jsem si říkala, že jsi jistě čekala hlavně povzbudivá slova. Ale nakonec z toho třeba vzejde víc, když si s Linkou promluvíte. Mějte se holky obě pěkně 
Já jinak k tchýním totiž nemůžu nic moc napsat, protože mám tu svoji 2000km daleko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
18.4.06 07:57
no já sice zaregistrovaná jsem, ale nepustí mě to přes heslo… Když chci poslat potvrzovací kod - tak mi sice napíše, že odesílá, ale na mail mi nic nepřijde. Pokud chci udělat novou registraci, tak mi to píše, že email je už registrovaný - pořád dokola… Proto se nepřihlašuji, jen podepisuji.
Pro LinkuK - máš už nějaký zážitky za sebou a proto se na to dokážeš podívat i z jejich pohledu. To vážně oceňuji. Já se snažím je chápat, ale prostě mi to jejich chování občas nejde na rozum. Většinou jsem s nima vycházela dobře (problémy jsou všude žejo )
Naštěstí mi to moje rodina vynahrazuje víc než dost (manža, naši a ségrušky)
Já si pořád říkala co to je SZ - tj na mail? mám pindruse01@centrum.cz
Snad se mi povede obnovit registraci i když zkoušela jsem to už několikrát a bohužel.
Pindruse
- Citovat
- Upravit
18.4.06 11:12
jé pindruse, já si dodnes pamatuju, jak se mi vařila krev /fakt jsem ten stav do tý doby neznala/ ve chvíli, kdy si u nás báby dělaly kafe dýchánky, tahaly malýho tak, že mě z toho šla hlava kolem a já jen tiše trpěla, potila se, štípala mě kůže, potřebovala jsem si vyměnit vložku, nejlíp se osprchovat, belhala se po šíleným nástřihu a potřebovala jsem se svlíknout úplně, protože mě jakákoliv látka na prsou hrozně kousala. Do toho horečka po porodu, která se mě držela tři týdny, nato zánět prsu, prostě lahůdky, který NIKDO nerespektoval.
Jak se prosímtě dělají ty zakázaný návštěvy? To pro příště…
Jinak se drž, ono se ten pohled trošku po roce změní, budeš klidnější a nebudeš to takhle prožívat. Se mnou ty hormony cloumaly taky hrozně. V porodnici příště nechci žádný návštěvy a jednopokoják. Protože když v horečce stepujete na chodbě dvě hodiny, čucháte zpocený lidi, bolí vás půl těla, při každým pohybu zkoumáte, jestli už ta vložka protekla nebo ještě pomůže, když scvaknete nohy k sobě… 
a to nemluvím o báječným vzhledu mastných vlasů, pleti, oteklosti. PRostě pobyt v porodnici je tak půl u miminka a druhá půlka ve sprše se šamponem v ruce…
Milá pindruse, ani nevíš, jak moc tě chápu. A tak ti přeju hodně sil a věř mi že doopravdy čas to vyhladí a za chvíli bude líp..
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Když jsem příspěvek psala tak vyloženě jako „úlevový“ proto jsem s jeho napsáním pár dní/týdnů čekala a rozhodně jsem nechtěla, aby vyzněl jako, že kohokoli obviňuji ze zdravotních problémů malý nebo mých. To jsem opravdu nechtěla a navíc si to nemyslím. Příspěvek si ráda za pár týdnů přečtu (ale nemyslím si, že bych byla až tak pod emocema, aby se můj názor za tu dobu změnil - možná se změní slova nebo věty jenž bych použila, ale princip si myslím zůstane - toť můj názor)
Jak píšu, kdyby se ta návštěva odehrála trochu jinak asi bych naštvaná nebyla, ale opravdu poslouchat půlhodinový monolog o akumulátorech v porodnici není až tak zábavné (manža se snažil změnit téma a zapojit jeho máti - bohužel bezůspěšně) Nečekala jsem od nich nějaké velké vyptávání, ale snad za jednu dvě otázky na to jak se nám s malou vede by jim pusa neupadla (a né mi říci, jak strašně vypadám - to by mi přišlo líto kdykoli nejen po porodu)
Je mi líto, že můj příspěvek vyznívá jinak než byl myšlen, snad nebudu litovat, že jsem ho psala
Pindruse