Kdo jsou moji rodiče?

Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat

Velikost písma:
801
27.6.17 18:33
@Kobliha51 píše:
A pamatujete si tohle?
https://www.emimino.cz/…esit-153462/

Já si to pamatuju… Hned ráno jsem vždycky koukala jestli tam není něco novýho :lol:

  • načítám...
1769
1.7.17 11:20

Zakladatelko doufám, že ses nenechala odradit nevěřícnými komentáři. Něco nového? Snad jen dobré zprávy. Nechaly jste si už se sestrou udělat testy?

  • načítám...
6.7.17 23:10

Přidávám se k dotazu.
Posunula jsi se blíže k pravdě? Je něco nového?

  • načítám...
11037
7.7.17 05:15

Já myslím, že pohádka už skončila ;) jsou tady jiné

  • načítám...
6419
7.7.17 09:20
@Anonymní píše:
Chápu, že tomu někdo nevěří, kdyby se mě to netýkalo, tak si taky poklepu na hlavu a nevěřím tomu. Posledních pár měsíců si připadám, jak kdybych žila život někoho jinýho a čekám, kdy se vzbudím. Nepotřebuju nikomu nic dokazovat a vysvětlovat, mně tahle diskuze hodně pomohla a to je pro mě nejdůležitější. Teď už je to na mě a kamarádce.

Zakladatelko, je něco nového??

  • načítám...
1503
10.7.17 14:56

Zakladatelko, myslim na tebe. Jak se to u vas vyviji?

  • načítám...
Anonymní
10.7.17 15:06

Nového není nic, s kamarádkou jsme si nechaly udělat testy a čekáme na výsledky, kvůli svátkům to bude trvat déle.

  • Upravit
5708
10.7.17 20:54
@Anonymní píše:
Nového není nic, s kamarádkou jsme si nechaly udělat testy a čekáme na výsledky, kvůli svátkům to bude trvat déle.

Držím ti pěsti, ať ti vše dobře dopadne.

  • načítám...
21918
10.7.17 21:37
@Anonymní píše:
Nového není nic, s kamarádkou jsme si nechaly udělat testy a čekáme na výsledky, kvůli svátkům to bude trvat déle.

Taky drzim palce :kytka:

  • načítám...
1503
11.7.17 13:03

I ja drzim palce :hug:

  • načítám...
895
11.7.17 13:31

Také na vás myslím a přeji, aby vše dobře dopadlo  :kytka:

  • načítám...
902
11.7.17 14:03

Ahoj zakladatelko, tvůj příběh ve mně vyvolal hodně emocí a zaměstnal mě na celé dopoledne.Je až neuvěřitelné co se v životě může stát. Musí to pro tebe být velký mezník v životě a je tu už malinký krůček k té pravdě. A to setkání s tvou kamarádkou(sestrou) :hug: Nedokážu si představit jaké to bude pro biorodiče…Doufám, že budeš šťastná :kytka:

  • načítám...
2505
14.7.17 14:10

Jsem napnutá jak „kšandy“ :D za jak dlouho budou výsledky ;)

  • načítám...
Anonymní
18.7.17 20:09

Zakladatelce držím pěsti a přeji spouští spokojených dnů.
Ocitla jsem se ve velmi podobné situaci, 3 dny tuším, že zřejmě nejsem dcera svého otce. A jsem totálně mimo sebe. Otec nežije, s matkou se nestýkam, od dětství mě nemohla vystát, stále mě vyhazovala z bytu, až jsem ve 14 odešla sama. Čas nějak vše urovnal do doby, než se mi skoro ve 40 narodila dcera. Nesnesla jsem, aby se jí dotýkala, chovala, doslova jsem přitom trpěla vnitřně tak, až jsem to vždy pak oplakala.. Nerozuměla jsem tomu proč. Asi za rok po narození dcery mi matka řekla, že ji otravuji život. Takže se s ní 3 roky nestýkam a stále se z okolí dozvídám, jak o mě mluví nepekne. Pokud není můj otec můj otec, bylo mi vysvětleno tak, že v podstatě jsem se stala pro matku problémem již jejim těhotenstvím. Zloba, kterou cítila, nebo vína, za své těhotenství se prý přenesla na mě, jako na plod. A energeticky ničila mě a teď ji opravdu prý nicim život já. A nesu prý a její hřích. Chtěla na potrat, ale nechtěla jít v té době před komisí. O tom bezne mluvila.
Otec mě miloval a při představě, že nebyl mým otcem netrpim. Jen sobě mám vnitřní neklid a trpím, pláču. Nikdo, kdo neprožije nechápe. Nikdy jsem si nemyslela, že by se něco podobneho mohlo stát mě.

  • Upravit
Kobliha51
18.7.17 20:13
@Anonymní píše:
Zakladatelce držím pěsti a přeji spouští spokojených dnů.
Ocitla jsem se ve velmi podobné situaci, 3 dny tuším, že zřejmě nejsem dcera svého otce. A jsem totálně mimo sebe. Otec nežije, s matkou se nestýkam, od dětství mě nemohla vystát, stále mě vyhazovala z bytu, až jsem ve 14 odešla sama. Čas nějak vše urovnal do doby, než se mi skoro ve 40 narodila dcera. Nesnesla jsem, aby se jí dotýkala, chovala, doslova jsem přitom trpěla vnitřně tak, až jsem to vždy pak oplakala.. Nerozuměla jsem tomu proč. Asi za rok po narození dcery mi matka řekla, že ji otravuji život. Takže se s ní 3 roky nestýkam a stále se z okolí dozvídám, jak o mě mluví nepekne. Pokud není můj otec můj otec, bylo mi vysvětleno tak, že v podstatě jsem se stala pro matku problémem již jejim těhotenstvím. Zloba, kterou cítila, nebo vína, za své těhotenství se prý přenesla na mě, jako na plod. A energeticky ničila mě a teď ji opravdu prý nicim život já. A nesu prý a její hřích. Chtěla na potrat, ale nechtěla jít v té době před komisí. O tom bezne mluvila.
Otec mě miloval a při představě, že nebyl mým otcem netrpim. Jen sobě mám vnitřní neklid a trpím, pláču. Nikdo, kdo neprožije nechápe. Nikdy jsem si nemyslela, že by se něco podobneho mohlo stát mě.

Trpíš protože tvůj otec nebyl tvým biologickým otcem a nebo proto, že tvá matka je na tebe hnusná?

  • Upravit

Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová