Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel mě podvádí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.3.13 08:57
@G12 píše:
Manželství ti to nevrátí, vztah s mužem nezlepší. A pokud mají takový blízký vztah, tak s tím stejně nepřestanou. Já bych žádné takové pomsty nedělala, připadá mi to zbytečné a trapné.
Já to necítím jako pomstu. Ale jako zvíření usedlé hladiny, ve které se anonymní topí. Něco aktivně udělat musí. Jinak to zůstane od zdi ke zdi. Jistě, jsou i jiné možnosti. Jaké? Buď vztah rekonstruovat, anebo rozvod. Třeba tahle akce k rekonstrukci vztahu povede, anebo urychlí rozvod.
Udělat cokoli je lepší, než doma brečet. Píši to proto, že i já byla pořád rozumná, hlavně abych neudělala chybu. A pak to přeteklo jako oceán. Teď to musí řešit kriminální policie. Poučila jsem se hodně. A proto říkám, abys zakladatelko udělala cokoli, protože to cokoli tě někam posune. Hlavně to nezůstane tam, kde jsi. Kde jsi tak nešťastná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.13 10:05
Zakladatelko, jestli budeš ty psát z cizího čísla jí, tak je pravděpodobné že první co udělá je že to zavolá tvému muži nebo bude volat na to cizí číslo a pátrat kdo to je, takže se může stát že budeš mít zle doma ty a k jejímu muži se to vůbec nedostane.
Jak píšeš o rodinných vazbách jejich rodičů, co dopátrat jejího muže přes tyhle příbuzné? Chceš ji vystrašit nebo aby se to dozvěděl její muž? Anebo udělat „ostudu“ aby museli chodit kanálama? Nebo zachránit svoje manželství a jenom aby ta madam dala pokoj tvému muži?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.13 10:50
Tohle jsou takové hry, když se člověk bojí, postavit se problému čelem. Já měla jasno v tom, že nevěru nesnesu a můj muž měl v tom mém jasnu také jasno. On mě trápil jinak - přes svoji nemoc. Manipuloval mě jí. A já ho litovala a sloužila do roztrhání těla a duše. Zachránila jsem se zázrakem. Ale je to jedno, o jaký problém v partnerství jde, protože výsledky devastace vztahu jsou stejné.
Kdybych neměla strach - a opět je jedno, o jaký strach jde, tak jsem si to dávno nenechala líbit. Nemá to žádný smysl, nechávat si cokoli líbit a trápit se, anebo nechávat se trápit. Je třeba něco udělat. A nejdůležitější je: přestat se bát. Říci si: Co se stane nejhoršího, když…
Já jsem se pak přestala bát a postavila jsem se svému problému čelem a všechno se zázračně dalo do pohybu a já jsem ze svého trápení vynesená a osvobozená pro svůj nový život. V mém novém životě mě nikdo trápit nebude. Nikdy, nikdo.
A tak bych ti zakladatelko ze všeho nejvíc přála, abys dostala odvahu a postavila se všem svým strachům čelem. Protože sladká není pomsta -pomsta je jedovatá-, sladká je radost z osvobození od trápení se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
8.3.13 10:54
Osvobození se dá dosáhnout i jiným způsobem, než tímto. Ale každý má evidentně jiné metody a chování.
- Citovat
- Upravit
8.3.13 11:09
Ahoj milý anonyme, na to vše, co tu píšeš se dá odpovědět strašně jednoduše, něco v tom smyslu, manžel je prostě sobec, který upřednostnil svůj zájem před Vaší nemocnou holčičkou, to my ženy nikdy nemůžeme pochopit vzhledem k mateřskému pudu!!! Ale jak je vše jednoduché zhodnodit a napsat, tak o to je těžší vše reálně udělat!!! Samozřejmě se tu nabízí varianta vyhodit manžela za flígr, ať si uvědomí, ale stále musíme mít na paměti, že tu jsou děti, péče o ně, milující láska, kterou k ním cítíme a jistě i on, a v neposlední řadě peníze a postarání se o rodinu!!! Sama prožívám teď velmi těžké a smutné chvíle, psala jsem sem 20.2 můj příběh a počínaje včerejším večerem si přítel vzal věci a odstěhoval se slovy, že miluje mně i děti a strašně mu na nás záleží…přesto odešel, že musí být sám, i když jsem mu dala možnost zůstat a odustit mu, protože jak to tak bývá, když má chlap v hlavě zatmění řeší to milenkou, nicméně, s tou není, je to spíš takový úprk..spí ted u kamaráda, protože jsem mu řekla, buď s námi zůstaneš za podmínek, že budeš spát doma a s ní to ukončíš, nic jiného po Tobě zatím nechci, nebo musíš odejít, protože tím trápíš mne a děti…musím zde zdůraznit, že mám dceru 10 let a syna 7 let, a nejsou jeho děti, byli jsme spolu rok…rok plný lásky, muž, který je prostě dokonalý…zodpovědný a najednou 19.2 jsem se dozvěděla o ní, o jeho myšlenkách v hlavě a teď už je pryč…má strašně moc svých plánů a rád by je realizoval a prý ted bychom se s ním jen trápili!! Já ho nemohu nutit tu zůstat, i když včera jsem ho v objetí prosila ať zůstane!!! Nemůže, a já to asi i chápu!!! Nevím, zda se vrátí, odjel ted na víkend, prý vyčistit si hlavu, ale celý měsíc už byl špatný 
. Ale abych se vrátila k tobě milý anonyme…máš to o to těžší, že on je otcem tvých dětí, a přesto se chová takto, ale když si přečteš diskuse na téma nemocné dětátko a zvládání u mužů…ONI TO PROSTĚ NEDÁVAJÍ…neumějí se smířit s tou drsnou realitou a poslat své Ego do pr…v tomto hledu jsou to JEN MUŽI . A věř, že chápu, že strašně trpíš…a když budeš chtít reagovat, moc ráda si tady s Tebou budu psát…pokud budeš chtít připiš klidně své jméno a bydliště, já jsem Mirka z Prahy!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.3.13 15:00
@Vikya Děkuji za tvoji reakci. Je to přesně jak píšeš. Kdybych byla sama, bylo by to jednodušší, ale jsou tu děti. Starší 6ti letá dcerka na tátovi hodně visí, každý den ho vyhlíží. kdy už přijede. Neumím si představit být s nimi sama, prvňačka, do toho péče o mladší dcerku - každodenní cvičení, časté kontroly. A to nemluvím o finanční stránce, kdy manžel má napsáno minimum a zbytek dostává na ruku, už vidím ty alimenty.
Co se týká nemoci, manžel to ze začátku bral dobře, jenže si asi jako všichni kolem myslel, že operací to zkončí, bude z ní zdravá holčička a bude jako všechny ostatní děti. Jenže ono to není tak jednoduché, stále je pozadu ve vývoji, ani za 2 roky to nedohnala, chodíme na neurologii kvůli hypotonii, do gastroporadny kvůli neprospívání, na kardiologii se srdíčkem. Malá začala chodit teprve ve 2 letech, stále nemluví, pouze slabikuje, nenají se, neustrojí, je na plenách. Do 3/4 roku věku brala léky, takže nějaké celodenní hlídání bylo nemyslitelné, protože se toho každý bál.
Takže je to celkově strašně složité a těžké.
- Citovat
- Upravit
8.3.13 18:36
Tvá odpověď mě nutně vedla k zamyšlení, že se opravdu v životě dějí strašnější věci, než,,jen,, přijít o milovaného mužského - myslím v mém případě!!! Já si to samozřejmě uvědomuji a vždy jsem měla hodnoty nastavené na zdraví, protože kdybych měla vedle sebe položit otázku odchodu muže, anebo nemocné dětátko, tak ať si on odejde a hlavně, že mě děti jsou zdravé!!! Vždy jsem říkala, že zdraví je nejvíc co v životě může být, a tak si uvědomuji, jak jsou díky Tvému příběhu některé příběhy ostatní jen smítkem v louži. Samozřejmě každý se trápíme tím, co zrovna prožíváme a cítíme to tak nejsilněji, ale já si zrovna uvědomuji, jaké mám štěstí, že mám zdravé děti!!! Dovedu si představit, co prožíváš, to mi věř!! Dělala jsem, sice ne moc dlouho s postiženými a jinak nemocnými dětmi a mnohokrát jsem byla vrbou takovým maminkám, které opouštěli jejich partneři, protože nezvládli, neunesli tíhu zdra. komplikací jejich dítěte…tak opravdu vím, co prožíváš, i když jsem to nezažila na vlastní kůži!!! Když tak nad tím přemýšlím, my všechny tady řešíme problémy…nejčastěji problémy s muži, a oni??? Většinou se potácí v náručích svých milenek a nám hodným ženským ubližují…ano já chápu, že oni mají také své myšlenkové pochody a nejde, tedy já to nedělám, je hned odsoudit…ale jednu věc nikdy nepochopím - všichni muži při větších či menších potížích utíkají a nechtějí nic řešit a nás pak je vše jen lepit, a ještě být tolerantní…Bože…jsem ráda ženou, ale nechápu, proč těm mužům ten jejich svět nebyl alesponň trochu zkomplikován jako nám…Každopádně pokud si přeješ a chceš bojovat za vaši lásku, tak bojuj, i kdyby ten boj nedopadl, alespoň budeš mít ten klid, že jsi zkusila úplně vše, tak jako jsem to udělala já…řekla jsem i udělala vše, možná i něco navíc, ale můj přítel stejně musel odejít, a já ho asi chápu, měl hodně komplikované a kruté dětství a holt neví jak má být štastný ve vztazích, vlastně ví, ale neví jak je udržet a sám sebe udržet štastného a nehledat rozruch někde jinde…ve svobodě…A hlavně nedělej nic, co tak necítíš a řiď se jen svým srdíčkem, občas i rozumem 
…ale myslím, že ted´Tvé srdce převládá…ono dojdeš do chvíle, kdy si sama řekneš, zda to má cenu a hlavně, zkus to, i když je to těžké se sem tam vžít do jeho situace a ptej se sama se proč reaguje tak jak reaguje a zda bys byla v něčem stejná!! Možná si řekneš, že je to bláznivé, ale vcíti tse do druhého, i když dělá kopanec za kopancem umí málokdo kdo, ale často to odpoví na spousty otázek, které si pokládáš!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.13 22:04
Také mám ve své širší rodině podobný příběh. Deset let usilovali o miminko, už ani moc nevěřili, a pak byla velká radost a za tři roky druhá radost - kluk jako buk a holčička jako princezna. Jenže. On život každého je o nějakých JENŽE. Jejich maminka dostávala mnoho nejrůznějších hormonů ap., než se zadařilo, a bohužel pak s dětmi byla nejen radost, ale i velké množství starostí nad hlavu. Mamince pomáhala její maminka a jejich život se točil prakticky výhradně kolem dětí. Tatínek byl moc hodný, v dětech se viděl, pomáhal také a ještě dost vydělával. Roky plynuly a jejich partnerství postupně vyhořívalo. Děti se staly alfou a omegou života jejich maminky a manžel tu byl takovou samozřejmostí z důvodu, že ho děti jako otce potřebovaly. On jednoho dne potkal dávnou spolužačku, která byla rozvedená a od rodiny k šoku všech odešel a rozvedl se. Nelíbilo se mu být to páté kolo u vozu.
Napsala jsi, že jste si udělali romantický víkend. Tak co abys něco takového co nejčastěji zorganizovala. Sblíží vás to, překlenete propast, co mezi vámi narůstá. A pak se o všech věcech snáz domluvíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 08:59
@Vikya píše:
Když tak nad tím přemýšlím, my všechny tady řešíme problémy…nejčastěji problémy s muži, a oni???
Jenže to jsou naše problémy a my za jejich vyřešení máme vzít zodpovědnost. Říkáme si nejčastěji, že „je to jeho vina“, že „kvůli němu se teď cítíme špatně“ - jsme různým způsobem nešťastné. Jenže - a to jsem teprve před časem pochopila, že když se člověk cítí být oběť, tak s tou svou situací nemůže nic rozumného udělat. Správné je NE si říkat, aby on se změnil, ale říkat si: „Co JÁ s tím mohu udělat, abych se netrápila.“ Ta cesta je, změnit sama sebe. Protože jsem to byla já, kdo si právě tohoto partnera vybrala. Kdybych byla jiná, tak bych si vybrala někoho jiného. Kdybych byla jiná, tak bych se v téže situaci chovala jinak, než se chovám teď.
Na těžké situace -každý člověk se ocitá v těžkých situacích- se jde podívát z různých stran, z různých úhlů pohledu. Proč ale my na to koukáme pořád tím jedním pohledem a považujeme ho za správný? „Když chceš mít věci jinak, musíš je dělat jinak.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 09:28
@Vikya píše: …řekla jsem i udělala vše, možná i něco navíc, ale můj přítel stejně musel odejít, a já ho asi chápu, měl hodně komplikované a kruté dětství a holt neví jak má být štastný ve vztazích, vlastně ví, ale neví jak je udržet a sám sebe udržet štastného a nehledat rozruch někde jinde…ve svobodě…
O čem je ta jeho „svoboda“?
Moje je o vymanění se z otroctví, kde mě manžel zmanipuloval, abych převzala zodpovědnost za jeho život i smrt. Měl jenom práva a já to zbývající a stejně mu to pořád bylo málo, a tak byl agresivně nespokojený. „Svoboda“ tvého přítele mi připadá být o tom, že nechtěl převzít zodpovědnost za váš vztah a vše, co s tím souvisí.
Tvůj přítel má nevyřešenou minulost. Nejspíš jsi mu chtěla pomoci, a tak jsi ji s ním i řešila. A proto ho chápeš a i mu odpouštíš, že tě opustil. Tvůj přítel tě svou nevyřešenou minulostí také manipuloval. Zneužil tvého soucitu. Zatěžoval vztah něčím, co měl řešit jinde. Má těžké trauma a to ho „opravňuje“, aby za sebou zanechával trosky vztahu - vztahů. Žádný člověk nemá však právo zanechávat za sebou trosky vztahů. Když má člověk trauma, má si ho řešit s odborníky. Psychology, psychiatry, anebo i alternativními metodami.
Vikya, dávám ti svůj úhel pohledu. Aby ses netrápila, abys ho nechala jít i ve svém srdci. Protože TRÁPIT SE JE ŠPATNĚ. SPRÁVNĚ JE RADOVAT SE.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 20:52
Děkuji Ti za názor Poučená…tvá přezdívka má opravdu své opodstatnění!!!Ano nechávám ho jít, nemůžu nutit člověka, zůstavat tam, kde necche být a ani bych to nechtěla!!! A ano naprosto s Tebou souhlasím, že člověk si svá traumata má řešit - jenže copak je muži řeší??? Málokterý…já si říkám, že jsem opravdu mnohdy moc chápavá a máš pravdu v tom, že nikdo nemá právo Ti ubližovat, jenže život není jen o kráse…a také vím, že si nechám ubližovat tak dlouho, jak to budu snášet…je to vždy o mém rozhodnutí trápit se, či nikoliv!!! To vše si uvědomuji!!! Nikdy mě muž neopustil a to je pro mne také velkým soustem, nechci tím, říct, že mé ego bylo pošramoceno, to ne, ale tohle jeho rozhodnutí přišlo jako blesk z čistého nebe…nikdo by to do něj neřekl!!! Byl opravdu vzorem skvělého a zodpovědného chlapa, i když jen 14 měsíců…stále se potácím mezi těmi pocity odpuštění, já ho prostě jen nechci hodnotit za uplynulý měsíc, protože uplynulý rok byl fantastický…ano ublížil mi, strašně, stejně tak i dětem…i když ty to řeší tak na půl, ještě je ten jeho odchod takový nedotažený a myslím, že oni to nedomýšlejí, ale můj 7-letý chlapeček to vnímám moc a chrání mě, a řeší to, a to mě stršně mrzí!!!
Dne mi volala jeho dlouholetý kamarád a ptal se jak jsme na tom, já ho viděla jen jednou a přesto má takovou starost, popsala jsem mu vývoj událostí a on mi říká,,,tak jak ho znám a jsme si hodně podobní, tzak věř, že on se vrátí jako zpráskaný pes, Miluje Tě a strašně děti, jen ho nech v té jeho svobodě a pokud Ti za to stojí, tak mu odpusť. Ano s rizikem, že by to mohl udělat opět, ale myslím, že pokud si teď ujasní své myšlenky a nadýchá se svobody, což měl udělat ihned po návratu z vězení, tak už u vás zůstane!!! Nevím, on je jediny, člověk, který mi říká, že se vrátí…já tomu moc nevěřím!! Dozvěděla jsem se, že ta dáma, se kterou se stýká je manažerka…35 let, bezdětná, no ještě aby ho taková zoufalka nechápala, sama nechápu, že si najde chlapa z kuchyně a nehledá si někoho na své úrovni, asi je opravdu zoufalá!!! Tím nechci říct, že práce kuchaře je něco míň, naopak mne takoví muži imponují, ale Jí??? tomu fakt nerozumím…no ona je v té pozici, kde on se cítí uvolněně…a ačkoliv jí nemiluje a není ona tím důvodem odchodu, tak mu to krásně ulehčila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 22:11
@Vikya V duchu poděkovat za to hezké, co jsi s ním prožila a odpustit a nechat jít. Šanci s tebou měl. Když neodpustíš, uděláš sama sobě trauma. A mít trauma, či si ho dokonce pěstovat, to není vůbec k ničemu dobré. Neodpustit znamená zablokovat sama sebe.
Jestli se vrátí, neber ho zpátky. On se nezmění. Když ho přijmeš zpět do vztahu, za čas ti udělá totéž. Lidé žijí ve stále stejných schématech chování, jedou jakoby ve stejném programu, „hrají pořád stejnou písničku“. kamarád ti řekl, že „Vrátí se jak zpráskaný pes“. Zná jeho schéma chování. A ty jsi už předem připravena soucitně se o něj postarat. Přímo na to budeš čekat, předem ho lituješ. I ty hraješ stále stejnou písničku. On bude z vděčnosti dokonale zodpovědný a až se zahojí, zase se půjde nadýchat svobody. A ty budeš mít oči pro pláč. Vikya, všechno má mít správnou míru - i soucit.
Až se zklidníš, uklidní se i tvůj 7 letý chlapec. Protože on tě vnímá, jak jsi nešťastná. Až budeš v pohodě, bude v pohodě i on. Obejmi se se svými dětmi a udělejte si hezkou neděli. Na světě je přece tak krásně 
http://www.youtube.com/watch?…
Sbohem lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid. Žádnej pláč už nespraví, ty mý nohy toulavý.
Já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát.
Nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 22:57
Kopla bych ho do pr… at si za ní táhne. to je největší pomsta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 23:29
Samozřejmě naprosto ve všem souhlasím, co tu píšeš!! I s tím, že až se zklidním, sklidní se i ten můj brouček…a myslím, že se opravdu snažím!! Je mi 32 let a je to opravdu moje první zkušenost s nevěrou…proto mi to asi takhle dlouho trvá, myslím to chápání a touha odpusti!! Já nejsem žádná chudinka, už jsem byla 2,5 roku sama (odešla jsem tehdy já, ale ne k muži, prostě sama, byly finanční problémy a manžel je neřešil), tak vím, jaké to je být s dvěma dětmi!! Akorát to bylo tehdy o mnoho lehčí, protože jsem byla ve městě, kde jsem měla přátele, rodinu, kdežto tady v Praze, je tomu 6 měsíců, co jsme se sem přistěhovali a On až v prosinci začal mít myšlenky na svobodu, to mi říkal zpětně…asi si to vysnil na té palandě…Také si myslím, že ne vždy musí být nevěru důvodem k rozchodu, možná jsem opravdu moc liberální, ale v tomhle ohledu asi souhlasím s psychology na vztahy, že pokud ten muž vás nebije, není agresivní opilec nebo závislý na drogách, ale holt ujel, tak se s tím dá něco dělat, asi i z tohoto názoru jsem si něco vzala. Kruci já nechci patřit mezi těch 50% vztahů, kdy se každé druhé rozchází!!! Ano být mi 20, bezdětná, zapláču si a jdu dál…ale ve 32 letech (neříkám, že jsem stará , nechce se mi začínat už po čtvrté, navíc děti…nechci jim představovat zase dalšího mužského …a také vím, jak jsem na výběr partnera náročná…už prostě nechci čekat na dalšího, který ve finále zjistí, že chce svobodu, nebo, že se zamiloval do mladší…ano asi už začínám být hodně nedůvěřivá…konečně…ale to vše mě vrací zpět…už jsem na ty začátky unavená, chci mít klid, spokojenost v rodině a užívat si pohodlí…samozřejmě starostí, finančních i z předchozích vztahů je dost a dost, ale o to víc si říkám, ve dvou se to lépe táhne…ale zase vše vysvětlovat někomu dalšímu…ježiši mně se nechce…a v neposlední řadě jsme také plánovali na podzim mimčo, svatbu, a mé děti On miluje jako své a oni mají tuze rádi jeho…Jojo, tak bych vrátila čas..ale to už nejde…Umím být silná holka, možná už i trochu jsem, ale zatím jsem v situaci, že bych si moc přála, aby zjistil, že udělal chybu a snažil se ji napravit…(odcházel se slovy, že ví, že dělá chybu, a že nás miluje, a že si musí vše srovnat)…možná jsou to lži, možná ne…já můžu buď čekat, a přitom žít svůj život, ale stejně budeme v kontatku, chce vidět děti, a také mě finančně pomáhá, jsem zrovna teď bez práce a v pronájmu, ne zrovna levném, byli jsme tu spolu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
