Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holka, já být rádcem, řekla bych to samé, tak moc bych si přála mít jinou hlavu…třeba tu tvou…mám svou hrdost, sebevědomí, ale ta naše láska byla tak osudová, přes internet, no já vím, někdo řekne haha…navíc jeho jméno je stejné jako mé dcerky
…a od začátku jsme oba měli ten pocit, že se známe strašně dlouho…a hrozně moc mi v jistých chvílích připomínal i tatku mé dcerky…brala jsem to jako osud, že mi ho hodil do cesty…je toho moc, čím so to vše asi ospravedlňuji…a neboj, tak y jsem na něj byla pěkně tvrdá, jsou tomu asi 2 dny…prostě dostal nůž na krk zůstat nebo odejít…rozhodl se odejít…tak to tak beru, nevolám nepíšu, ale nutný kontatk přijde…zítra má malá svátek…
Ještě se Tě musím zeptat, Ty píšeš, že Tě manžel zmanipuloval…asi jsi měla velké životní trápení…a jsi hodně poučená a dost rozumná, mohu se zeptat na Tvůj osobní příběh a kde jsi našla ten svůj vnitřní klid?? Předem moc děkuji.
Pokud o svém soukromí nechceš psát, plně to respektuji…máš děti??
@Vikya Jejda, to jsi v tom pořádně zamotaná. Vždyť ty jsi na něm závislá jak na drogu! A navíc ještě i finančně! Tak hned v pondělí s tím něco udělej, myslím s prací a tak. Přece v Praze se najde zaměstnání. Vzala bych pro začátek cokoli, jen abych se vymanila z finančního otroctví. Ale je to tvůj život. Ty o něm rozhoduješ.
Děláš si iluze, že budeš žít vdaná, mít miminko - zajištěná jak v bavlnce a už jen pohoda? Úplně jsi mě vyděsila. Aby měl člověk pohodu, tak tu si musí předem sám odpracovat. To za tebe nikdo neudělá.
Existují „Občanské poradny“. Zdarma tam radí se sociálně právními problémy.
http://www.obcanskeporadny.cz/…temid,8/view, poradny/
@Vikya píše:
Ještě se Tě musím zeptat, Ty píšeš, že Tě manžel zmanipuloval…asi jsi měla velké životní trápení…a jsi hodně poučená a dost rozumná, mohu se zeptat na Tvůj osobní příběh a kde jsi našla ten svůj vnitřní klid?? Předem moc děkuji.
Pokud o svém soukromí nechceš psát, plně to respektuji…máš děti??
Můj příběh je hodně dlouhý - je to celý můj život. Obětavý. Děti máme 4. Když jsem všechno pochopila, co se dělo, co se stalo a proč, mám najednou mnohem lepší vhled do vztahů. Je mi líto vidět, jak se druzí trápí. Pro mě už je lehké se netrápit, ale stručně to zatím říci neumím. A tak občas sem na stránky nakouknu, koho tu potkám, abych sem dala svůj úhel pohledu.
A můj vnitřní klid? To jsou andělé, co mě z té mé hrůzy vynesli, tak si to vysvětluji. Sáhla jsem si, jak se říká, na dno. „Když pravda je horší než lež, pak už jen snům věřit chceš.“ A já jsem svým snům uvěřila a pak jsem je šla uskutečnit. Za mým klidem je mnoho mé práce a také práce mnoha lidí, kteří mi pomohli. Také se snažím pomáhat. Třeba teď tobě, třeba žes na chvilku přestala plakat, trápit se a třeba, že ráno začneš přemýšlet jinak. Že se začneš spoléhat sama na sebe.
Milá Poučená, z Tvého psaní tuším, že muselo jít opravdu o životní děs pro Tebe, a opravdu možná tady ty mé problémy jsou jen střípky Tvých zkušeností a prožitků! Ale strašně moc Ti děkuji za Tvá slova plná síly, povzbuzení a odhodlání jít dál. MLuvíš o andílcích, věř, že i já na věřím a musím říct, že mi vždy pomohli, ale občas jsou to šprýmaři, právě i s mým přítelem, je tomu rok a kousek kdy jsem šla do sklepa (v té době jsem byl 2,5 roku sama s dětmi), a něco jsem hledala, najednou mi na hlavu spadl molitan a já si tam tak sedla a hulákám: Do pr…já už chci nějakého chlapa, já už nechci být na vše sama, chci aby měl rád mě, mé děti a aby uměl třeba i vařit! Nepotřebuji peníze, majetek nic, CHCI JEN LÁSKU, CHCI TOHO PRAVÉHO! A netrvalo to ani týden a ON si mě našel!! Prostě osudová láska a já na to věřím, že Ti andílci mi ho do života dali, jen nevím, proč, když teď udělal to co udělal…
(doufám, že tu nevypadám pro mnohé jako blázen, ale mám to tak), mám i takovou úžasnou kamarádku…tak to spolu navzájem řešíme, jenže bydlí 250 km ode mne
…
No každopádně máš můj obdiv, stejně tak mi to říkali známí před pár lety, kdy jsem se sama odhodlala odejít z nefungujícího vztahu, noo byla jsem za hrdinku, i když bláznivou…já vím, jaké je to být sama…ale možná o to víc mě to bolí, to prázdno, ta prázdná postel, žádné teplo, a navíc to obrovské zklamání z jeho slov, kterých nedostál!!! BOLÍ TO VŠE MOC A MOC!!!
Dnes jdu k jedné kartářce, potřebuji nezaujatý pohled, prý je výborná a já si tam jdu hlavně popovídat a nabrat síly…tak vám se potom sdělím mé vyhlídky z jejího úhlu pohledu
ALE JAK ŘÍKÁM, OBROVSKÝ DÍKY ZA PODPORU…strašně moc mi to pomáhá!!! A 4 děti wow…úžasné, miluju velké rodiny, já chtěla vždy 3 děti…právě jsem mimčo plánovali…:(
Moc vám všem děkuji za příspěvky, musím říct, že mi dodává sílu číst vaše příběhy, člověk si pak nepřipadá na všechno tak sám. Tenhle víkend byl velice zajímavý. S manželem jsme a jeho rodinou (sourozenci) jsme totiž měli jít na ples a manžel na poslední chvíli akci změnil, šli jsme posedět s přáteli. A já se včera dozvěděla proč. Na plese se totiž ukázala ona s manželem a matinkou. A co mě trošku potměšile těší, vůbec si ho neužili. Manželova rodina je totiž vůbec nemusí a dali jim to dost najevo - naprosto je ignorovali. Navíc jsme tam nebyli my, takže jejich plán (aspoň si myslím že to byla schválnost, věděli že půjdem)se nepovedl. Tak se mi trošku zvedla nálada, navíc jsem ráda, že jsme šli jinam. Myslím si, že manžel věděl, že tam přijdou, tak schválně změnil plány, bál se setkání tváří v tvář a nějakých scén.
Mám podobnou historku. Manžel tak nemohl na oslavu narozenin kamaráda. Na tu, co slavil se spolupracovníky nešel, protože tam byla jeho bývalá milenka (tak kvůli mně tam nechtěl jít
). Vymyslel to tak, že půjde místo toho na oslavu, co ten kamarád dělá za týden pro kamarády. Dva dny před ní se dozvěděl, že na té oslavě hraje manžel té milenky.
Tak nešel ani tam. V první chvíli jsem se tomu smála. Ale pak mi to zas připomnělo celou tu historii a bylo mi z toho pár dní divně. ![]()
Možná z mých slov to tak hodně vypadá, píšu to, jak to cítím, nechci se tady kroutit a dělat ze sebe hrdou a rozhodnoutou, když tomu zatím tak není!!!
Mám své zdravé sebevědomí a nemám problém si najít prácí, naopak, už něco mám, je to na zkoušku na 14 dní, uvidím, pokud to nevyjde, mám tu kamaráda, kterého znám 15 let a ten mi už poněkolikáté nabízel práci, ale já měla své důvody, proč se tín´m nezaobírat!! Psala jsem, že jsem já 2× opouštěla partnera, tak mi věř, že umím žít sama!!! Akorát tahle situace mě potkala poprvé, samozřejmě umím žít a musím jít dál, kvůli sobě i dětem, jen jediný háček to má…že ho STÁLE MILUJU!!! Nejsem jedna z těch, která si chce hrát na chudinku a čekat, kdo ji co dá, ale s přítelem máme ještě dost nevyřešených fin. věcí a tak je nutné, abychom se o ně dělili, a to i v případě nájmu za uplynulý měsíc, když jsme tu byli oba…to jen na vysvětlenou s tou drogou!! Ano mám ho drogu jako LÁSKU, která mě k němu stále žene, ale to jsou mé niterné pocity, které vám tu píšu, ale o kterých on neví…tedy jistě, že ví, že ho mám pořád v srdci, když odcházel, tak jsem mu to řekla, stejně jako on mne…ale nejsem zoufalá…jsem jen strašně SMUTNÁ…a to je rozdíl!!! Ano, neumím být tím člověkem, který si ze dne na den řekne, tak ať si jde a jdu si žít vlastní život…myslím, že kdo je schopen tohle udělat, tak je povrchní sám k sobě! To je stejné si ze dne na den říct, tak a najdu si chlapa…a dopadne to jak? Katastroficky…protože nemám vyřešené své city a Miluji pořád toho svého mužského!! Je to BLBLOST takhle něco uspěchat…a z toho jak se znám, vím, že si tím musím projít, a to, že mu dám šanci, je to možná podle vás hloupost, ale myslím, že každý si zaslouží šanci…chybovat je lidské (dobře teď si říkáte, ježiš ta je pitomá), ale ruku na srdce, která z vás někdy neudělala nějakou pitomost, třeba v jiném vztahu…ono je strašně jednoduché soudit, než se sám člověk do té situace dostane!!! Nejsem typ ženy, na které by mohl muž dříví štípat, nikdy jsem si nenechala líbit nic, co by se mi neíbilo, a ano ani tohle se mi nelíbí!! Navíc to moc ublížilo…olí to, ale zivot přeci nemůže být jen o konech, odchod, začátek…asi to vidím opravdu vše jinak, než pisatelky tady…ale i tak děkuji za každý názor, který mne obohatí!!!
Je jasné, že člověk nakonec stejně udělá to, co cítí…třebaže je to chyba…sám si musí tou chybou i projít!!
Jen abyste rozuměly, nečekám, že se k nám přítel vrátí, ano přála bych si to a moc, ale stejně tak nevím, zda toto prání budu mít i za 1 měsíc či dva??? Vše ukáže čas, který je největší lék, i když někdy pěkně zdlouhavý!!!
Závěrem snad jen, jsem člověk, který se na to umí podívat ze všech úhlů pohledů, ale vyberu si jistě jen jeden, třeba správný, třeba ne…ale nemyslím si, že je nějak špatné zachraňovat něco na čem nám záleží…i když vím, že na to nemůžu být sama…takže zatím si budeme bydlet každý sám a myslím, že již za 4-5 týdnů bude zase vše zřejmější
DOUFÁM TEDY
Ahoj holky, já jsem na mrtvici z mýho manžela a mám takový podezření, že mě podvádí. Začal pracovat jako policajt v Ústí a tam si našel nový kamarády. Jeden z nich čeká rodinu a ptal se ho, jestli mu pomůže vyštukovat dvě místnosti. Manžel si na to půjčil od táty věci a v neděli ráno odjel. Předtím jsme se nepohodli. nechtěla jsem, aby odjel, protože máme dvě děti, jedno je 4 leté a druhý bude mít 2 měsíce. Jsem ráda, když je s náma doma a já s nima nejsem sama. Dal mi pusu a odjel. Když tam dorazil, tak mi volal, že je na místě, ale já ho odbyla a zavěsila mu. Od tý doby se mi neozval. Volala jsem mu, i psala, ale nic. Dneska mi i zavěšoval telefon a pak napsal, že jede do práce a že toho v noci moc nenaspal. Jak tomu moc nenaspal mám rozumět? Volala jsem mu, ale už mi to nebral ani nezavěšoval. Vrátit se má až ve čtvrtek ráno a já nevím, co mám dělat. Celou noc jsem nespala, pořád jsem byla venku a snažila se to rozdýchat kvůli dětem, ale nejde to. Jsem s nervama v čudu a nevím, co mám dělat. Odejít od něj nemůžu. Nemám kam a jsem na něm i finančně závislá. ![]()
Tak před chvílí mi volal a říkal, že pracovali dlouho do noci a slyšela jsem v pozadí toho kluka, jak vypráví ostatním o štukování.
už jednou jsem zažila krach vztahu s o dost starším partnerem a jak koukám, asi mě to hodně ovlivnilo…
Holka zlatá, nemyslím, že se máš čeho bát…:-)…Tvůj manžel se prostě jen zachoval tak jak mu jeho ego velí…ty ses na něj zlobila, a tak on měl zřejmě důvdo také, proto ti nezvedal ten telefon a nereagoval! Oni jsou hrdí a tak to potřebují chvíli vydýchat!! A být Tebou, tak se rychle zklidním a užívám si té pohody, kterou máš, pokud je jinak vše v pořádku, vždy je ve vztahu jeden, který se víc bojí o své postavení v něm a řekněme i možná miluje víc…a jak správně píšeš, určitě Tě Tvůj vztah ovlivnil (ten předchozí), a proto, se zklidni, stejně tak své myšlenky a podezření, že má Tvůj muž ženu řeš opravdu tehdy, až Ti budou jasné i ostatní varovné signály! Ale tady si jsem skoro jistá, že je vše tak jak má bý
. Sama vím, jak člověk je nedůvěřivý, když má zklamání za sebou, ale musíš dát možnost muži věřit a opravdu nebýt za stíhačku. Tak se drž a uvidíš, že vše bude dobré
.
@Anonymní píše:
Moc vám všem děkuji za příspěvky, musím říct, že mi dodává sílu číst vaše příběhy, člověk si pak nepřipadá na všechno tak sám. Tenhle víkend byl velice zajímavý. S manželem jsme a jeho rodinou (sourozenci) jsme totiž měli jít na ples a manžel na poslední chvíli akci změnil, šli jsme posedět s přáteli. A já se včera dozvěděla proč. Na plese se totiž ukázala ona s manželem a matinkou. A co mě trošku potměšile těší, vůbec si ho neužili. Manželova rodina je totiž vůbec nemusí a dali jim to dost najevo - naprosto je ignorovali. Navíc jsme tam nebyli my, takže jejich plán (aspoň si myslím že to byla schválnost, věděli že půjdem)se nepovedl. Tak se mi trošku zvedla nálada, navíc jsem ráda, že jsme šli jinam. Myslím si, že manžel věděl, že tam přijdou, tak schválně změnil plány, bál se setkání tváří v tvář a nějakých scén.
Ahoj všichni, tak se po 14 dnech ozývám, abych napsala, jak to vypadá dál. manžel se chová celkem normálně, a až na jedno odpoledne, kdy mi asi 20 minut nezvedal telefon ho nemám z čeho podezřívat. Každopádně jsem v sobotu dostala od jeho sestřenice dost nepříjemnou zprávu. Prý kdosi v týdnu zavolal manželově staré babičce a řekl jí, že se manžel tahá z tou dotyčnou a ona z něj tahá peníze. Babička z toho měla málem smrt, nejí, nespí, všude se vyptává a to celé je prý moje vina, že jsem ho nevyhodila a že prý ať si nemyslím, že to zkončilo. Dost mě to sebralo. Každopádně si myslím, že je to práce oné dotyčné, protže z rodiny by to nikdo neudělal. Přijde mi to jako pomsta, i když na nepravém místě. Před tím plesem se totiž ta dotyčná objevila s celou svojí povedenou rodinkou u babičky, bez zazvonění vlezli dovnitř a čekali, že je babička přivítá s otevřenou náručí. Ona je však vyhodila. Tak teď nevím, jak tohle řešit. Rozhodně si však myslím, že pokud by to mezi nimi pokračovalo, tak to spíš bude tutlat, než to takhle ventilovat.
Co si o tom myslíte?
Jinak já jsem v tuhle chvíli nasadila vyčkávací taktiku. Vzhledem k tomu, že manžel se chová jako dřív, tak buď to opravdu zkončilo, pak je to OK, nebo se jen přetvařuje a to nedokáže pořád. Dříve či později se přetvařovat přestane a prozradí se. V tuhle chvíli však nemám v ruce jediný důkaz a tetnto naschvál mi jako důkaz nepřijde.