Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Ahoj, pokud se mohu přidat. Četla jsem všechny příspěvky. Je to dost zamotané. Zajímavé je, ze za největší problém, který tu byl na zacatku. Chodi -li do hospody s chlapama tak se zakladal na pravdě. Spíš je tedy problém s tím hotelem. Což asi mlží, ale proč? Určité je to těžké pochopit. Pokud by ale v úterý chodil s chlapama do hospody, kdy by měl čas dorazit do hotelu s milenkou. To byl o tom buď všichni nebo aspoň někteří museli vědět a patrně by si ten hotelový pokoj museli pronajímat opakovaně. Popřípadě pokoj i v jiném hotelu.GPS bych asi neresila tak nemusí být přesná.
@Anonymní píše:
Ahoj, pokud se mohu přidat. Četla jsem všechny příspěvky. Je to dost zamotané. Zajímavé je, ze za největší problém, který tu byl na zacatku. Chodi -li do hospody s chlapama tak se zakladal na pravdě. Spíš je tedy problém s tím hotelem. Což asi mlží, ale proč? Určité je to těžké pochopit. Pokud by ale v úterý chodil s chlapama do hospody, kdy by měl čas dorazit do hotelu s milenkou. To byl o tom buď všichni nebo aspoň někteří museli vědět a patrně by si ten hotelový pokoj museli pronajímat opakovaně. Popřípadě pokoj i v jiném hotelu.GPS bych asi neresila tak nemusí být přesná.
Hledat milenecký azyl není jednoduché. A když to v jednom funguje k plné spokojenosti…
@Anonymní píše:
Ahoj, pokud se mohu přidat. Četla jsem všechny příspěvky. Je to dost zamotané. Zajímavé je, ze za největší problém, který tu byl na zacatku. Chodi -li do hospody s chlapama tak se zakladal na pravdě. Spíš je tedy problém s tím hotelem. Což asi mlží, ale proč? Určité je to těžké pochopit. Pokud by ale v úterý chodil s chlapama do hospody, kdy by měl čas dorazit do hotelu s milenkou. To byl o tom buď všichni nebo aspoň někteří museli vědět a patrně by si ten hotelový pokoj museli pronajímat opakovaně. Popřípadě pokoj i v jiném hotelu.GPS bych asi neresila tak nemusí být přesná.
Dobrý večer, já už se v tom ani nechci přehrabovat. Nechci zažívat ty pocity, co jsem měla mezi pondělním až středečním večerem. Manželovi věřím. Žárlení moc bolí, ty dva dny mi bohatě stačily. Nevím, jak funguje, ten kdo tím trpí pořád. Manželovi jsem řekla, ať mi od teď neříká kam a s kým jde - stejně ho nemůžu hlídat a akorát bych se trápila nejspíše klamnými představami. Jsem teď klidná. Ale zařádila jsem si pěkně. Myslíte, že ti, co žárlí obecně a dlouhodobě prožívají také takovou bolest? Stejně důkaz věrnosti nenajdou. Děkuji za reakce, dost mě to celé posunulo.
@Anonymní píše:
Dobrý večer, já už se v tom ani nechci přehrabovat. Nechci zažívat ty pocity, co jsem měla mezi pondělním až středečním večerem. Manželovi věřím. Žárlení moc bolí, ty dva dny mi bohatě stačily. Nevím, jak funguje, ten kdo tím trpí pořád. Manželovi jsem řekla, ať mi od teď neříká kam a s kým jde - stejně ho nemůžu hlídat a akorát bych se trápila nejspíše klamnými představami. Jsem teď klidná. Ale zařádila jsem si pěkně. Myslíte, že ti, co žárlí obecně a dlouhodobě prožívají také takovou bolest? Stejně důkaz věrnosti nenajdou. Děkuji za reakce, dost mě to celé posunulo.
Zakladatelka
@Anonymní píše:Žárlivost si ze mě na pár let udělala nejlepší kamarádku a moc dobře ji znám. Když ono je hodně těžké rozeznat instinkt od žárlivé paranoi. Nejvíce mi pomohla kniha od pana Plzáka „Othelon aneb manuál žárlivosti“. Ta mi otevřela oči a hlavně mi pomohlo vážit si sebe a byt trošku"sobec". Jinak ale jak píšeš ať ti neřiká kam jde a s kým, tak to je důkaz velké žárlivosti. Žárlivec jde z extrému do extrému, nezná zlatý střed. Víš proč? Ještě více se budeš užírat. Př. Muž se oblíká, beru bundy boty, řekne čau a zavře dveře. Opravdu ti bude jedno kam šel a za kým? Ne, zblazniš se a žárlivost poroste. Hlavně celkově mi to přijde absurdní. Myslimzeani jemu by se nelíbilo kdyby si odešla a neřekla kam, už i kvůli bezpečí.
Dobrý večer, já už se v tom ani nechci přehrabovat. Nechci zažívat ty pocity, co jsem měla mezi pondělním až středečním večerem. Manželovi věřím. Žárlení moc bolí, ty dva dny mi bohatě stačily. Nevím, jak funguje, ten kdo tím trpí pořád. Manželovi jsem řekla, ať mi od teď neříká kam a s kým jde - stejně ho nemůžu hlídat a akorát bych se trápila nejspíše klamnými představami. Jsem teď klidná. Ale zařádila jsem si pěkně. Myslíte, že ti, co žárlí obecně a dlouhodobě prožívají také takovou bolest? Stejně důkaz věrnosti nenajdou. Děkuji za reakce, dost mě to celé posunulo.
@Anonymní píše:
Zakladatelka
Ale i přesto si myslím, že někdy mé výstupy byli oprávněné, jen on to hezky uměl hodit na mě a udělat ze mě blázna. Chlapi to fakt umí. Ale proč se v tom zpětně rypat. Kazi to veselý život mě i jemu. A hlavně když jsem v klidu a veselá já, tak on taky a nemá potřebu utíkat před stíhačkou, ale naopak byt často se mnou.
Domněnka je domněnka, není to důkaz nevěry. Věrnost nelze dokázat, musíš jen věřit. Pídit se po důkazech je jako pídit se po tom, kdy a na co umřeš, protože když konečně ten důkaz najdeš, tak tě to ještě víc zničí. Jsi v p.deli , že důkaz ne a ne najit a když přijde, totálně tě odrovná. Když topřeženu ![]()
@Psisuchar píše: Žárlivost si ze mě na pár let udělala nejlepší kamarádku a moc dobře ji znám. Když ono je hodně těžké rozeznat instinkt od žárlivé paranoi. Nejvíce mi pomohla kniha od pana Plzáka „Othelon aneb manuál žárlivosti“. Ta mi otevřela oči a hlavně mi pomohlo vážit si sebe a byt trošku"sobec". Jinak ale jak píšeš ať ti neřiká kam jde a s kým, tak to je důkaz velké žárlivosti. Žárlivec jde z extrému do extrému, nezná zlatý střed. Víš proč? Ještě více se budeš užírat. Př. Muž se oblíká, beru bundy boty, řekne čau a zavře dveře. Opravdu ti bude jedno kam šel a za kým? Ne, zblazniš se a žárlivost poroste. Hlavně celkově mi to přijde absurdní. Myslimzeani jemu by se nelíbilo kdyby si odešla a neřekla kam, už i kvůli bezpečí.
Ta bezpečnost už mě také napadla, už dávno dříve. Ale já stejně nemůžu kontrolovat a vědět, kde přesně např. leží zraněný. Možná na vesnici v zimě v mrazech bych chtěla vědět, kam jde do hospody a kudy se bude vracet. To už jsem si vyřešila dávno a s dětmi jsem se začala v tomto směru bát spíše o ně.
S tou žárlivostí - mě to do teď bylo opravdu jedno. On mi vždy řekl, kam jde a s kým, ale mě to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Tak si myslím, že nad ničím přemýšlet nebudu. On mi asi nevěrný nebyl - to je teď můj pocit. Pokud se pletu, tak to stejně nezjistím a budu se trápit pokaždé, když půjde pryč? To ani náhodou, nestojí to za to a hlavně to ničemu nepomůže. Nebo spíše obráceně, hlavně to nestojí za to.
A to si se opravdu dva roky se trápila? A měla si ty pocity vždycky? Se všemi chlapi? Já právě nikdy, a to mě před manželem dva kluci opustili, ale to mi nebylo ani 22. Já spíše vždy po začátku vztahu trpěla tím, aby se jim něco nestalo. U manžela to bylo až asi do narození syna, nevím, kdy to přesně zmizelo.
To tě to bolelo tak, že jsi chvíli brečela, pak zase nenáviděla, tak jako já v úterý a ještě kousek středy? Ale to nebylo denně? To je mi moc líto, já vím, že emoce se ovládat nedají.
Zakladatelka
@Psisuchar píše:
Domněnka je domněnka, není to důkaz nevěry. Věrnost nelze dokázat, musíš jen věřit. Pídit se po důkazech je jako pídit se po tom, kdy a na co umřeš, protože když konečně ten důkaz najdeš, tak tě to ještě víc zničí. Jsi v p.deli , že důkaz ne a ne najit a když přijde, totálně tě odrovná. Když topřeženu
Já teda ty dva dny hledala důkaz věrnosti, ne nevěry.
Zakladatelka
Zakladatelko nevim nevim…psala si, že se to táhne už skoro rok…rok téměř každé úterý chodí do hospody, pokaždé „s někým jiným“, po návratu pokaždé raději spí v pokojíčku, hotel ti nedokázal vysvětlit, našlas mu v batohu kondom, zatahoval do alibi kamarády i šéfa..tzn.: že všichni kolem o těch útercích ví…ty uděláš hysterickou scénu (o nafackování raději pomlčím), a pak mu řekneš, ať si chodí kam chce, a nic ti neříká, abys zase nežárlila…nechci ti brát iluze, ale to je jak propustka k milence…dělej si co chceš, hlavně mi o tom neříkej…teď už si tím tuplem bude dělat co chce, když ví, že ty s tím nic neuděláš a má tvé " požehnání", hezky tě zpracoval…
@Jana3452 píše:
Zakladatelko nevim nevim…psala si, že se to táhne už skoro rok…rok téměř každé úterý chodí do hospody, pokaždé „s někým jiným“, po návratu pokaždé raději spí v pokojíčku, hotel ti nedokázal vysvětlit, našlas mu v batohu kondom, zatahoval do alibi kamarády i šéfa..tzn.: že všichni kolem o těch útercích ví…ty uděláš hysterickou scénu (o nafackování raději pomlčím), a pak mu řekneš, ať si chodí kam chce, a nic ti neříká, abys zase nežárlila…nechci ti brát iluze, ale to je jak propustka k milence…dělej si co chceš, hlavně mi o tom neříkej…teď už si tím tuplem bude dělat co chce, když ví, že ty s tím nic neuděláš a má tvé " požehnání", hezky tě zpracoval…
Přesně tak, hlavně po tom všem ti to jedno fakt nebude a vztah půjde do kytek.
@Anonymní píše:To je to samé. Proč hledáš důkaz věrnosti? Protože si myslíš, že ti je nevěrný. To už je jen slovičkaření. Jinak, to že do toho tahá šéfa, majitele hotelu je prostě divný. Proč ti chce tak strašně dokázat, že je věrný? Navíc chlapi drží spolu.
Já teda ty dva dny hledala důkaz věrnosti, ne nevěry.
Zakladatelka
@Psisuchar píše:
To je to samé. Proč hledáš důkaz věrnosti? Protože si myslíš, že ti je nevěrný. To už je jen slovičkaření. Jinak, to že do toho tahá šéfa, majitele hotelu je prostě divný. Proč ti chce tak strašně dokázat, že je věrný? Navíc chlapi drží spolu.
Proč? Manželka si něco strašně moc přeje a chlap to plní. Ona velmi nemilosrdně ty důkazy chtěla. To se tady doporučuje ne, plnit přání ženy? ![]()
Zakladatelko, já jsem měla pocit, že jsi normální rozumná ženská. Tím, co děláš, jsi to zazdila. A nejvíc směšná jsi tím, jak se snažíš sobě i nám namluvit, jak jsi už v pohodě a nad věcí.
Ty ses do toho hodně zamotala a opakuji, že tě čeká dlouhá cesta. A po těchto tvých reakcích už si nejsem jistá, že ty se z toho někdy dostaneš. Jsi mistr rychlých řešení, ty ale v tomto případě neexistují. Semínko nedůvěry bylo zaseto a bude klíčit.
Tvůj muž je hlupák, že ti dává mobil, aby jsi s ním mohla jezdit po městě. i v tom, jak zuřivě shání ty důkazy, promiň, řítíš se do záhuby.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Já si myslím, že on něco provedl, asi i tu nevěru. Ovšem ty se chováš dost nemožně, co z toho máš? Já být manžel tal zdrhám. Jo a učitelka jsem taky, tím. spíš si práci netahám. domů…