Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní píše:
Tak diskusi čtu už od jejího založení a dnes jsem se po přečtení celá zpotila.Bude to tu znít troc.hu hloupě ale minulý týden jsem měla šílený sen o paní co v tom snu Aničku zabila. A o to větší strach mám ted protože se tu o nějaké paní zminujete. Nejhorší na tom je že se mi už pár snů vyplnilo a jelikož tu čtu že by to mohl číst i někdo jiný raději budu anonym
Tak to děsné, jen doufám že se ten tvůj sen nevyplní, i když na ně taky věřím, jen tak by se ti to asi nezdálo. Uvidíme co přinese zítřek.
Tak ja na sny neverim. kdyby se mely plnit moje sny, to by bylo mrtvol. Jen moje dite by bylo mrtvy uz nejmin 5×. Ve snech se realizuji nase obavy, abychom si je odzily. Je to produkt toho, co uz v mozku mame, ne toho, co teprve bude. Samozrejme,pokud jsou obavy realne, tak se vyplnit mohou. Treba podle meho nazoru Anicka mrva uz je, takze pokud by se mi o tom zdal sen, muze budit dojem, ze je vestecky.
Budu reagovat na ten sen.
Protože jsem pročítala diskuze pod články, které se objevovaly na informačních serverech, spousta lidí tam mělo „sny“, a většinou tvrdili, jak se vyplňují.
Byly tam různé verze. Od starého shrbeného muže až po ženu, a taky různý průběh toho trestného činu. Detaily teda psát nebudu, nepřipadá mi to moc košer.
Moc bych sek tomu neupínala. Radši.
Člověku v noci mozek pracuje různými obrátkami.
JO a ještě zmíním něco - k těm senzibilům:
asitak před sedmi lety jsem viděla v televizi dokument, jak (tuším v Americe??? rozhodně to bylo v cizině) hledali dlouho dívku. Po několika letech policie stále pátrala, a nakonec se rozhodli skutečně dát na radu dvou „vyhlášených“ senzibilů (ale to byli skutečně často oslovovaní a známí senzibilové).
Takže:
jeden tvrdil něco, a druhý pravý opak a řekl i přesné místo, barvu auta…
Tomu prvnímu to absolutně nevyšlo, ale pozor: když šli po stopě, kterou naznačila druhá senzibilka (byla to žena), tak došli na místo, kde dívenku našli. Dost děsný.
Byl to tehdy špatnej konec, ale to teĎ nic neznamená.
Pudloslava píše:
Tak ja na sny neverim. kdyby se mely plnit moje sny, to by bylo mrtvol. Jen moje dite by bylo mrtvy uz nejmin 5×. Ve snech se realizuji nase obavy, abychom si je odzily. Je to produkt toho, co uz v mozku mame, ne toho, co teprve bude. Samozrejme,pokud jsou obavy realne, tak se vyplnit mohou. Treba podle meho nazoru Anicka mrva uz je, takze pokud by se mi o tom zdal sen, muze budit dojem, ze je vestecky.
To je pragmatický postoj.
A mírně se pozastavuji nad pragmatičností, se kterou sděluješ tu poslední větu.
Ne, ne - moment, Pudlo.
Vlastně se pozastavuji i nad pragmatičností, s jakou sděluješ hned tu DRUHOU VĚTU.
Přiznám se, že toto je druh věty, kterou se neodvažuju v tomto smyslu VYSLOVIT, ani kdyby se mi o tom zdálo.
Chápu, jsi lékař, pragmatičnost ti možná musí být dána do vínku.
hele to tady napsal uz nejeden clovek. Ja samozrejme anicce nic zleho nepreju a moc bych si prala, aby to nebyla pravda.
Spousta lidi to napsalo, spousta lidi to nenapsalo a mysli si to.
Kdyby tady do teto diskuse chodila jeji matka, asi bych svoje slova vic vazila.
ohledne tech snu - ja jsem to psala do vsech dikusi kam chodim - zdaji se mi desive sny. Mam o svoje dite strasny strach a uz v tehotnestvi se to promitalo do snu. Kdyz o tom napisu, ulevi se mi (a navic cas od casu nekdo napise, ze to ma stejne). navic jsem o tom psala uz mockrat a proto to nyni sdeluji v takove jakoby pohode. samozrejme po kazdem to snu se klepu.
Ale uz nejakou dobu zadny nebyl a ony ty stare se mezitim zpracuji na „byl to jen sen“.
jestli jde o vyslovene formulaci „kdyby se mi plnily sny, bylo by mrtvy“ - tak to je dane fakt tim, ze na sny neverim a nemam ani v nejmensim dojem, ze bych si s necim zahravala.
Stejne tak, jako me ani malicko nezamrazi, kdyz mi prebehne pres cestu cerna kocka, nebo kdyz rozbiju zrcadlo (teda to me zamrazi leda pri prdstave, ze zapomenu nekde strep a mlade se o nej porani)
Já vesměs souhlasím s Pudlou…naše doktorka vždycky tvrdila, že špatné a děsivé sny jsou výplodem našich obav - tedy toho, čeho se ve skutečnosti bojíme, z čeho máme strach..a protože nejsme schopní to nijak ventilovat, mozek si to tak udělá sám, skrze sny… To, že se Pudle zdálo, že je její dítě mrtvé - mně se takhle zdálo několikrát o celé mojí rodině…prostě je to nevyslovený strach,aby se nikomu nic nestalo ![]()
taky se mi mockrát leccos zdálo.
Mozek v noci pracuje, někdy nechává vyplout potlačené obavy a emoce.
Někdy nechává vyplout tajná přání… To asi tady většina z nás ví.
Záhadou je, kde je ta tenká hranice toho, co někteří z nás nehodlají za žádnou cenu připustit.
Aneb:
že některé osoby - a nemusíme je nutně nazývat „šarlatáni“ (ačkoli mezi lidmi zabývajícími se esoterikou šarlatáni nepochybně jsou).
(budu psát dál malými, protože to je - myslím, na okraj této diskuze… ale téma zmíněno bylo, tak jen přidávám)
Ale - můj názor je, že: i když na esoteriku věřím okrajově, tak není radno vždy KATEGORICKY a bez výjimky zavrhnout všechno, co nelze změřit přístroji.
Třeba: umíte přístrojem změřit vztah dvou lidí? (Jo …v první fázi produkcí hormonů).
Ale co morálka, niterný cit - jde to změřit a dokázat? Jo- je to trošku mimo mísu.
Ale - já nezavrhuju takovou „zdravou míru tajemna“ za tím, co oko nevidí.
Nic není definitivní. Naše oko nevidí např. infračervené záření. Ale přece to záření je. Mohou ho ale změřit naše přístroje. Teď je ale otázka, jestli si člověk příliš nefandí, když se domnívá, že na všechno vynalezl přístroje. Vždyť jen v existenci naší planety představuje éra, kdy „máme přístroje“, pouhý nepatrný zlomeček!!) Lidstvo je velmi ambiciozní.
Na sny věřím, občas se mi zdají nesmysly, občas si ve snech dořeším něco co v reálu nejde a občas se mi zdá něco, co se splní. I tak si z celýho srdce přeju, aby se Anička a všechny ostatní ztracené děti našli. A tuhle naději bych ráda šířila kolem sebe.
janine24 píše:
Na sny věřím, občas se mi zdají nesmysly, občas si ve snech dořeším něco co v reálu nejde a občas se mi zdá něco, co se splní. I tak si z celýho srdce přeju, aby se Anička a všechny ostatní ztracené děti našli. A tuhle naději bych ráda šířila kolem sebe.
TAK!
Dodávám:
víte ono se to strašně jednoduše NAPÍŠE - takhle z domova, z bezpečí, od počítače - ta strašná DOMNĚNKA se tak lehce napíše.
Ale řekli byste to těm lidem do očí? Tuhle domněnku?
Ať si tady děláme sebevětší starosti: jedna věc je jistá. Přímo se nás to netýká, my nejsme v té kůži.
(jó, někdo mi asi řekne, že moralizuju, ale ať. )
Tady od počítače (u kterého sedíme, když sem píšeme), se to „tak jako napíše“. „Já si myslím, že…“
Ale píšem o lidské bytosti.
(už jsem během této diskuze jednou měla mírnou potyčku… kdo ví, tak ví).
Za sebe - nedokážu mluvit o těch věcech tak „syrově“.
Příčí se mi to, až okolnosti vypadají tak nebo tak- přece nemůžu brát někomu naději, i kdyby jí byl už jen ždibíček!
Pořád to vidím z pozice zúčastněných. Tohle by nechtěli slyšet.
Celkově – mám ještě něco na srdci.
píšem tady o velmi vážných, a hlavně reálně se dějících věcech. O kriminálním případu, který burcuje celou republiku.
Tahle diskuze se tak moc liší od nočníčkových, kojících, plenkových, hračkových, školáckých a od většiny ostatních.
V ostatních diskuzích sdělujeme své názory… tvaroh od roka (nebo od kdy.. to je jedno) – já ANO, já NE.
Ale jestli někdo žije – já ano – já ne – sorry -TO NEDOKÁŽU!
Nedokážu ji „pohřbít“, byť „jen“ slovně, dokud to policie neprokáže.
Pudli v něčem máš pravdu ALE mě se sny moc často nezdají a ty co se mi zdáli se opravdu skoro do puntíku splnili já vím bude se ti to zdát nereálný ale je to tak .Začlo to už v páté třídě zdál se mi sen že jedu starým autobusem a teče mi krev z ucha asi o měsíc později jsme jeli pomáhat uklízet kameny s polí s celou třídou kluk který se netrefil kamenem na valník mi tak rosekl hlavu.Ne moc ale krev mi tekla podél ucha jo a kdy mi došlo že jsem todle už vlastně viděla? Domů nás vezl autobus stará karosa a já měla kapesník plný krve na uchu.Mohlo to být varování a takových jsem měla spoustu.Nevím co je s Aničkou jen jsem včera psala jak mě zamrazilo to že se mluvilo o paní .