Celkové hodnocení porodnice:
Já jsem v Českých Budějovicích v porodnici rodila v červnu 2009 a šla bych tam znovu jen kvůli tomu, že je tam o miminka opravdu hodně dobře postaráno. Hned pod odd.šestinedělím je neonatologie, kde jsou moc milý a hodný personál. když by se jednalo jen o mne, do budějc už nejdu.
Kontrakce mi začaly ve čtvrtek ráno, po pěti minutách. Jako prvorodička jsem jela tedy hned, natočili mi monitor, vyšetřili s tím, že k porodu to není. Šla jsem na odd.šestinedělí mezi maminky s dětičkami. Od čtvrtka od šesti hodin do pátku 14:00 mne nikdo nevyšetřil. Chodila jsem po chodbách z nepříjemnými kontrakcemi po čtyřech minutách. Sestry jen říkaly - „když můžete ještě chodit, tak to k porodu není a běžte si lehnout, potřebujete spát a ne se tady producírovat“. Nemohla jsem ani ležet, natož spát. Když jsem si lehla že bych třeba usnula - po sprše to bylo lepší , brečeli miminka na pokojích. Odcházela jsem pravidelně do sprchy, která je pro šest (!!!) žen. Neustále jsem musela odcházet, neboť se maminky potřebovaly taky sprchovat. Měla jsem k dispozici velký fitball pro který jsem se stejně musela ploužit přes celé oddělení, nebot tam byl jen jeden a na pokoj na konci chodby přišla další rodička, která nebyla ještě k porodu. V pátek mne tedy vyšetřili s tím, že sice kontrakce jsou,ale jsem otevřená jen na dva prsty, šla jsem zpět na šestinedělí. Takhle jsem tam ten den byla dvakrát. Byla jsem vyřízená, unavená.Dostala jsem něco na zmírnění bolestí (abych se prý mohla alespon na chvilku vyspat), když mi to nezabralo, sestřička mne pomalu seřvala jak to, že to není možný. V sobotu v jednu hodinu ráno jsem byla už tak vyčerpaná, že jsem brečela ve sprše, sestra za mnou přišla a seřvala mne, že mi to k ničemu není at si jdu laskavě lehnout a nebudím ostatní. V sobotu mne tedy znovu vyšetřili, už jsem byla na tři prsty a paní doktorka mi tedy píchla vodu. Šla jsem na klystýr a jedna asistentka mi tam říkala, at se jdu projít po chodbě že mi to pomůže. Když jsem se procházela, přiběhla další a začala na mne řvát, co tam lezu at si jdu na pokoj…od té doby si mne nevšímali. DOktorku jsem viděla až za 8hodin, měla jsem kontrakce po minutě, ležela jsem sama na hekárně a vzdychala bolestí. V tom pokojíčku třikrát tři metry, kde jsou dvě postele a mezi nima stoleček, jsem vrazila právě do toho stolku a rozlila sklenku s vodou - za to jsem dostala taky vynadáno:)) sestra na mne vyjela, že jsem ji jako mohla zavolat, když jsem to tu rozlila. Ano, to mne zrovna tak zajímalo:)Měla jsem nutkání tlačit - ona mne hned vyšetřila na lůžku a řekla, že jeste nemá. Opět zmizela a já tam byla tři hodiny uplně sama. Nakonec jsem poprosila o epidural, provokačky - v pět hodin jsem byla pořád na tři prsty - šla jsem tedy na sál, kam za mnou přišel i přítel. V pul desáté večer se dcerka narodila. Při porodu - při samotném tlačení, jsem asi křičela (hrozně mi to na konci kontrakce pomáhalo) Přítel říkal, že se sestry na sebe smály. Když mi vyndavaly epidurál ze zad, začaly se opět smát, že má „maminka na zádech druhý bříško“. To mi přišlo hodně netaktkní ,při těhotenství jsem nabrala 36kg a byla jsem opravdu silná, ale tohle si přece nemůžou dovolit. .. Je to tam všechno jako na běžícím pásu, nikdo si nikoho moc nevšímá, nikdo neporadí, člověk je tam v těch nejtěžších a nejbolavějších chvílích první doby porodní úplně sám…partner mohl až k samotnému porodu, tam jsem ho ani nevnímala. Kdybych se rozhodovala za sebe, už do Českých Budějovic rodit nejdu, rozhoduji však pro blaho dítěte a o to je opravdu dobře postaráno.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
pevné nervy