Těsto
- O životě
- Štofik
- 09.01.20 načítám...
...pokračování Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
- Mrcha
- Ona
- Rybník
- Mrcha se zamýšlí
- Tílko a kraťasy
- Ex
- Jsi tam?
- Happy end
- Katka
- Lukáš
- Ex II
- Cizinec
- Dě*ka
- Ztracená
- Lukáš II.
- Led
Prsty mi drtí zadek, hněte ho jako těsto… škoda, že není pekař, jde mu to tak dobře. Cítím se jako kostka másla a jeho ruce se dostávají skrz až na dřeň, až ke kostem. Měla bych se bránit, měla bych utíkat, ale je to tak lehký zůstat a být těstem.
Dává mi do oběhu chtíč v prášku, mísí ho spolu s mým odporem, až už žádnej odpor nezbývá. Jsem jak šílená, chci, aby mezi námi nebyl žádnej prostor a žádný oblečení. Chci ať si mě vezme, hned. Jenže on to neudělá, hraje si se mnou a já jsem tak poddajná, jako zkrocená kobylka po letech nezkrotné divokosti. Nevěřím, že je toho schopnej. Nevím, kde se to bere, vím jen, že se asi zblázním. Což je v kontextu se vším dost vtipný. Křížím nohy, silně k sobě tisknu stehna, jsem vlhká. Nechci, ať to ví. Už tak si připadám moc obnažená, kdyby chtěl odpřísáhnu mu cokoliv. Přiznám se k vraždě, jen abych směla do smrti opakovat jeho jméno.
Pořád dokola… jeho jméno a mokrý nateklý rty po jeho polibcích.
Byla bych jeho navěky, jen kdyby zůstal a já byla jediná. Nedává to smysl. Tohle už dávno skončilo, nebo ne?
Drží mě za stehno a druhou ruku mi dává na bedra, zvedám nohu a zaháknu mu ji za pas. Ví, co chci, popadne mě v pase a zvedne, nohy mu motám kolem těla a křížím je v kotnících. Prsty mu zaplítám do vlasů a rty tisknu k jeho, otvírám ústa, chci jeho jazyk. Jen mi s ním přejede od středu rtů ke koutkům. Mám chuť křičet. Nenechá toho. Už mezi náma není žádej prostor. Je to intezivnější než sex. Jako když se poprvý zamilujete a chcete toho kluka se vším všudy, berete ho celýho. I s jeho babičkou.
Vyšel měsíc, jak poetický.
A my tu můžeme takhle stát hodiny, nevinně se líbat a osahávat a je to to nejintimnější, co jsem zažila, cítím, že jsem ve tvářích úplně rozpálená. Pálí mě každej kousek těla. „Miluju tě.“ „To je špatný, nejsem ta pravá.“ „Ne, ty jsi přesně ta pravá.“
Vrtím hlavou a vím, že kdybych teď otevřela oči a podívala se na něj, tak se rozpláču. Šaty mám vyhrnutý do pasu. On je v riflích. Má dokonalý tělo, Christian Grey se může jít bodnout.
Nevím, jak se to stalo, jak se ocitl v mým bytě, v tomhle pokoji. Někde mezi telefonátem a žádostí o schůzku, vysvětlováním, kde jsem byla, spojením našich rukou a okamžikem, kdy jsem ho vedla do schodů… mi to došlo. Když jsem mu pohlídla do očí, nervózní jako nikdy, jsem věděla, že jsem v pasti. Byl jako magnet. Viděla jsem v jeho očích bolest, když jsem mu říkala, že jsem se stáhla pryč kvůli němu. Že jsem problémová, že jsem začala něco, co nemůžu dotáhnout do konce. Že by to skončilo špatně pro všechny. Chtěl mi to vyvracet, říkal, že je to silnější než on, že nic takovýho necítil a, Bůh mi odpusť, já mu to chtěla věřit.
A tak tu stojíme, naprosto pohlcení sami sebou, učí se moje tělo nazpamět, jak kdyby se to nemělo opakovat a on měl jen tuhle šanci. Já dělám to stejný, vím, že to je špatný, ale je mi to jedno. Když se mi ruku snaží už po několikátý zasunout mezi stehna, tentokrát ho nechávám a a využiju chvilky, kdy má pootevřený rty. Vklouznu do nich jazykem.
Konečně.
Je to jak zásah elektrickým proudem přímo do mozku, do srdce.
Dotýká se mě dole a já se trapně udělám, jak malá nezkušená holka v rukou zkušenýho milence.
Tisknu se k němu pevněji a koušu ho do ucha. Pak se rozbrečím. „To nic, je to dobrý. Jsem tu s tebou.“ Déjà vu. To jsem už slyšela, ale kdy?
Ale pro jednou to je pravda.
Konecně tu se mnou někdo po 6 měsících doopravdy je.
Přečtěte si také
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2277
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 3220
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 1910
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1214
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 4647
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 6150
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 5492
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 2618
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 1269
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 5338
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...