Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci umřít
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
16.4.18 07:18
- Citovat
- Upravit
Černá vdova
16.4.18 07:23
@Anonymní píše:
Nikdo to nevi, je mi 25, dite ma 4 roky. Kdyz mam nekam jit a neco zaridit, tak se na to pripravuji dlouhou dobu. Mota se mi hlava a chce se mi omdlit. Je mi zle od zaludku atd. A to jsou i blbosti, jako zaplatit nakup.
Nech si pomoct od odborníků. Ale řekni rodičům pravdu, jak to je. Je Ti mizerně hlavně proto, že žiješ tolik let ve lži. S tou neschopností něco zařídit ti pomůžou jiní. Tohle už sama nezvládneš. A když budeš dělat, že žádný problém nemáš, tak tím se sám nevyřeší. Nechápu, že si toho nikdo nevšiml, že máš takový velký problém.
Hlavně to začni co nejdřív řešit, hodně se Ti uleví.
- Citovat
- Upravit
16.4.18 07:41
A jak ti je dnes? Co budeš dneska dělat? Dítě máš ve školce? A rodiče jsou v práci, já nechápu, jak to před nimi dokážeš utajit, že nejsi ve škole, ale budiž. Jak je u váš? U nás prší 
Hele a mě třeba pomáhá, číst si motivační články. Pak taky přestaň se obviňovat a říkat, že jsi hrozná a nemožná a nevím co. NEJSI!! Říkej si opak, jsem v pohodě, jsem normální, zvládnu to. Nevěřila jsem tomu, ale to to si říkáš, to se ti pak děje, je to pravda. Teď jsi těhotná, zvládla bys třeba chodit na těhotenskou jógu? Nebo alespoň nějaké těhu cvičení, předporodní kurz a podobně. Zkus u vás něco najít a jdi tam. Uvidíš, že při cvičení, takové myšlenky nemáš a to proto, že tvůj mozek je zaměstnaný. Bydlíte v bytě, nebo v domku? Máš možnost se rejpat někde v hlíně? Něco si s dítkem třeba zasadit, nebo jen tak plet a okopávat? Asi to zní blbě, ale prostě, to chce něco dělat a zjišťovat, že život je fajn. Já teda na smrt nikdy nepomyslela, ani v té nejhorší chvíli a že jsem schopná tři dny ležet, řvát a nehnout se z postele, ale svým dětem a rodině bych nikdy takhle neublížila, nikdy v životě. Chci tu s nimi být, radovat se, vidět své děti vyrůstat a snažím sebe sama překonávat. Jde to, je to v hlavě, jen špatné myšlenky, které si tam člověk nevědomky cpe sám. Držím ti palce, určitě s tím dokážeš něco udělat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.18 08:02
Je mi zle, nevim jak se postaram o dite. Vcera byla u tatinka a dnes se vrati. Me driv pomahalo se zamestnat, ale ted poslednich 14 dni to nejde. Kdyby to slo, tak jen lezim a cumim do stropu.
- Citovat
- Upravit
16.4.18 08:16
Spouštěč depresí (úzkostí)
Může být spousta. Mám kamarádku, které to spustilo těhotenství a porod. Vzniklo to náhle a po porodu byla dost nemožná. Musela brát léky.
A také mám příbuzného, kde to zřejmě je něco vrozeného a podpořeného tím, jak jako rodina žili.
Bez léků to nepůjde. Psaní sem Ti pomůže to jen říct, ale léčba to není. Musíš k obvodnímu lékaři, aby Ti dal doporučení na psychiatrii nebo psychologii. Zabere to za 14 dní. Když ne, možná bude potřeba vyměnit léky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.18 08:31
@Anonymní píše:
No tajim to uz hodne let, je tom plno nervu a strachu. Mozna tusi, ze skolu nedelam, ale pochybuji. Maji me radi a nevidi, neslysi. Ted ziju u rodicu, pred tim s partnerem. Ale hodne jsne se stykali a pomahali mi.
Ahoj, to není nic, s čím by se nedalo pracovat. Prvně si zajdi do psychiatrické ambulance, existují léky, které se dají brát i v těhotenství. Popovídáš si, tam Ti poradí, nasměřují Tě, pak řeš věci s rodiči a peníze. Toto opravdu není nic, kvůli čemu by se měl končit život. Taky jsem dočasně brala antidepresiva, není to ostuda, někdy to život tak zamotá. Vždycky je pro co žít, ty máš rodiče, dítě a jsi těhotná. Hodně důvodů pro život. Já jsem taky introvert. Máme to těžší, ale uvidíš, že s léky to půjde vše lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.18 08:33
@Anonymní píše:
Je mi zle, nevim jak se postaram o dite. Vcera byla u tatinka a dnes se vrati. Me driv pomahalo se zamestnat, ale ted poslednich 14 dni to nejde. Kdyby to slo, tak jen lezim a cumim do stropu.
Měla jsem období, kdy jsem nemohla ani vyjít z domu, třepala jsem se, prostě konec, doma 4 děti. Vzchopila jsem se a zašla si k odborníkům, během 14 dní mi prášky zabraly, pak jsem se smířila s nastalou situací a teď jsem zase naprosto v pohodě a prášky pomalu vysazuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.18 08:34
Možná bys to měla všechno vyklopit rodičům hned a začít to řešit, oni Ti pomůžou jak s dítětem, tak s těmi lékaři atd. Uvidíš, rodiče obvykle milují své děti i když udělají hloupost. A toto je opravdu řešitelný problém, neboj. Držím moc palce a dej vědět jak postupuješ. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.18 08:39
Třeba ti pomůže, když ti stručně napíšu pár příběhů z mého okolí. Jedna „slečna“. Chytrá, pečlivá, nicméně medicínu studovala 10 let. Před každou zkouškou se dokázala tak psychicky sesypat, že poté předvedla naprosté fiasko (pomohl jí psycholog). Doma celou dobu různě lhala o ročníku, ve kterém se nachází. Nyní šťastný člověk. Další známá šla na medicínu ve 30 letech, dostudovala. Říkala, že mají v ročníku paní, které je 34 a má 2 děti, sestavila si rozvrh, aby byla ve škole co nejméně, děti pomáhá hlídat mamka. Zvládá. Další měla s rodiči problematický vztah, hodně se jich bála, asi si v dětství dost užila. A jak se bála rodičů, stejně se bála i ve škole - komunikovat s učiteli, do kolektivu nezapadla, bála se chdodit na zkoušky. A takhle začínala VŠ několikrát, aniž by třeba došla na jedinou zkoušku a doma mysleli, že bude už dostudovaná. Té taky pomohl psycholog. Měla deprese a krom jiného hrozně odsouvala problémy, které vlastně nijak strašné nebyly, kolikrát třeba na úřad jsem volala místo ní, protože se bála mluvit s úřednicí. Jinak velmi inteligentní, sympatická holka. Takže doporučuji určitě najít hodně dobrého psychologa, který pomůže s řešením problému a třeba i poradí, jak se zachovat doma, jakým způsobem to sdělit.
Prosím o zachování anonymu-citlivé informace o mé kamarádce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.4.18 08:40
Mam strach, ze me nepochopi, ze neuveri. Budou si myslet, ze jsem simulant a lina.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.4.18 08:42
Anonymni- to je presny, jak o me. Kdyz mam nekam volat, trepu se nekolik dni dopredu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.4.18 08:51
@Anonymní píše:
Anonymni- to je presny, jak o me. Kdyz mam nekam volat, trepu se nekolik dni dopredu.
Tak to měla přesně ona, řekli jí, že má deprese a sociální fóbii. Co vím, dostala nějaké léky (asi od psychiatra), ale nejvíc jí prý pomohl psycholog. Docházela tam pravidelně a dostávala i různé úkoly, pro zdravé lidi „legrační“ - do příště zvolat na úřad, vyřídit to a to, nebo jít s kamarády do kina…Dokud s tím nezačala, dokázala být třeba zalezlá doma, zírat před sebe a hrnout ty problémy. Ono samozřejmě to ze začátku žádné problémy nebyly, ale jak se to odkládá příliš, tak to narůstá a pak je toho na člověka moc. Psychologovi se mohla svěřit (když doma se bála) a on ten problém s ní řešil. Nyní už je v pořádku, vídáme se máloky, ale je z ní relativně úspěšný a spokojený člověk.
Prosím anonym-citlivé údaje o kamarádce
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.4.18 08:54
Kdybych aspon mela tu stredni, je to ostuda. Rodicce si na vzdelani potrpi a doma maji tohle.
- Citovat
- Upravit
16.4.18 08:56
@Anonymní píše:
Je mi zle, nevim jak se postaram o dite. Vcera byla u tatinka a dnes se vrati. Me driv pomahalo se zamestnat, ale ted poslednich 14 dni to nejde. Kdyby to slo, tak jen lezim a cumim do stropu.
Jde to musíš se dokopat, dítě bys měla mít ve školce, proč tam není? Když ho dáš do školky, máš čas jít k doktorovi. Vidíš, že ti tu všichni radí, vyhledat pomoc. Sama se s tím budeš trápit a nic nevyřešíš. Nic ti není, překonej to a jdi ven, krátká procházka, dítě se zabaví a ty se provětráš. Pak musíš přeci vařit oběd, takže další práce. Místo procházky se můžeš i s dítětem vydat k doktorovi, řekni mu jak se cítíš, že to nezvládáš a že potřebuješ pomoc. Tím že jsi těhotná se tvůj stav jedině zhoršuje až porodíš budeš z toho akorát šílená ještě víc, dělej něco dokud je čas. Když jsi to všechno před rodiči tajila do dnes, tak už se to pár dní nezblázní, začni se sebou a pak jim to řekneš až se na to budeš cítit. Máš peníze? Jestli jo, tak jděte si třeba koupit nějakou modelínu, nebo nové omalovánky a vytvářej něco i ty maluj, modeluj. Jakého máš obvoďáka, zavolej a řekni jak ti je a že bys potřebovala poradit kam si máš zavolat nebo zajít, ale udělej to ještě dnes, nejlépe teď ráno. Připrav si co potřebuješ říct, třeba si to napiš a zavolej tam. Proboha, vždyť se nic neděje, jen se ti nechce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.18 09:01
@natyber píše:
Jde to musíš se dokopat, dítě bys měla mít ve školce, proč tam není? Když ho dáš do školky, máš čas jít k doktorovi. Vidíš, že ti tu všichni radí, vyhledat pomoc. Sama se s tím budeš trápit a nic nevyřešíš. Nic ti není, překonej to a jdi ven, krátká procházka, dítě se zabaví a ty se provětráš. Pak musíš přeci vařit oběd, takže další práce. Místo procházky se můžeš i s dítětem vydat k doktorovi, řekni mu jak se cítíš, že to nezvládáš a že potřebuješ pomoc. Tím že jsi těhotná se tvůj stav jedině zhoršuje až porodíš budeš z toho akorát šílená ještě víc, dělej něco dokud je čas. Když jsi to všechno před rodiči tajila do dnes, tak už se to pár dní nezblázní, začni se sebou a pak jim to řekneš až se na to budeš cítit. Máš peníze? Jestli jo, tak jděte si třeba koupit nějakou modelínu, nebo nové omalovánky a vytvářej něco i ty maluj, modeluj. Jakého máš obvoďáka, zavolej a řekni jak ti je a že bys potřebovala poradit kam si máš zavolat nebo zajít, ale udělej to ještě dnes, nejlépe teď ráno. Připrav si co potřebuješ říct, třeba si to napiš a zavolej tam. Proboha, vždyť se nic neděje, jen se ti nechce.
Dnes jdu na gyndu, mam se mu rict, ze mam problemy a potrebuji nejakeho psychologa? Pomuze mi on? Je to pro me lepsi nez volat. Ja donedavna byla vcelku normalni, mela jsem spatny stavy, ale i hezke chvilky. Ted jak se mi rozpadl vztah, druhe dite a dluh na pojistovne, tak uz to nezvladam.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
To co tě trápí má tisíce jiných lidí, věř že nejsi jediná na světě a je to opravdu jen ve tvé hlavě. Já trpím sociální fobií, takže vím jaké to je jít třeba jen na blbej nákup. Najdi psychologa, zvládneš to. Ten pak určitě doporučí psychiatra. I v těhotenství můžeš brát léky na uklidnění. Překonej strach, ten tě ničí a brání ti. Když začneš mít špatné myšlenky, tak si řekni: koukej zmizet z mojí hlavy ty škaredá opice, táhni pryč. Jdi rychle něco dělat, zaměstnej mozek něčím jiným. Když jdeš třeba do krámu, tak se nadechni, nahlas si řekni, že to dáš, že to je v pohodě a prostě jdi. Je to jen ta chvíle co jsi venku, až se vrátíš, tak domů, pochval se zase nahlas, musíš se tomu naopak postavit. Postupně ten strach překonávat. Klidně jak tady radí ostatní, napiš rodičům dopis, jestli je to pro tebe lehčí. Smrt rozhodně nic neřeší, ty tady nebudeš, ale tvoje čtyřleté dítě tě miluje i kdybys byla nejhorší na světě, nedělá rozdíly, jsi máma, kterou potřebuje. Proboha vždyť si mladá ženská, máš všechno před sebou. Máš nějakou kamarádku, které se můžeš svěřit? Zkus to vážně se ti uleví, určitě ne hned, ale časem zjistíš, že se to dá všechno zvládnout.