Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Cuddy píše:
@ka2ka Mne se zase nelibi model byt 3 roky plne doma s ditetem a pak ho odlozit na 10 hod do skolky, prilitnout s nim v pul 6 domu a zacnou kmitat kolem domacnosti. Chapu zeny, ktere z tohoto duvodu zustanou doma, rano odvedou dite do skolky, behem tech 4 hodin obstraraji domacnost, v poledne si pro dite prijdou a cele odpoledne se mu mohou venovat. A ze je zivi muz? Je to rodinna investice, muz pracuje, zena rozviji deti. A to jsem nekdo, kdo z pracovniho procesu nevystoupil ani na md, takze zadny lenoch nespokojeny se svoji praci.
jasně to se mi taky nelíbí, ale zase se mě osobně příčí být úplně doma
@ka2ka
já už dva roky nepracuju a nejspíš už nikdy ani pracovat nebudu
. Já před dětma makala jak blázen a s první dcerou jsem byla sama 5 let. Hlavní živitelka neúplné rodiny. Záhul, v podstatě jsem došla k syndromu vyhoření. Pro mě už práce není zdroj realizace. Jen příležitostně lektoruju loni (3× za rok) a poskytuju konzulatce k projektům. Jednak „mě“ živí partner a jednak mám zdroje z prodeje pozemků a pronájmu nemovitostí. To je dědictví po tátovi, který předčasně zemřel v 60ti nedožitých. Sedřel se, náhlé úmrtí, to pro mě byl bod zlomu, kdy jsem si řekla, že já chci svůj život jinak. Doma se nenudím, společenský život mám celkem bohatý a jsem aktivnější než když jsem byla v pracovním procesu. Navíc mě baví dělat zázemí, užívat si rodiny a dětí. Partner je taky rád, má to pro něj výhody a navíc je rád, že jsem spokojená a zlepšil se rapidně můj zdravotní stav. Já jsem se naučit nepracovat bez pocitů viny naučila díky psychoterpii dost možná bych jinak skončila jako táta. ![]()
@ivašot. píše:
Já jsem si třeba hodně cenila toho, že nemusím řešit jestli ta rýma, kterou dítě má je už tak velká, že do školky nemůže nebo jestli ho tam můžu šoupnout. Prostě jsem mohla automaticky dítko nechat doma a počkat až bude OK, aniž bych se musela nervovat, jak se mi to v práci nakupí a jak to pak budu dohánět. Taky třeba příprava do školy se starší dcerou probíhala daleko víc v klidu a s mojí větší trpělivostí než teď se synem, kdy školu řešíme až po mojí práci a kroužkách.
jasně je to všechno víc v klidu, to chápu, no ale já pořád v sobě řeším, že bych se cítila jako příživník jak tu někdo napsal proto jsem založila tuhle diskuzi abych si to v hlavě srovnala
@Létavice1992 tak snad nemusím chodit do zaěmstnání, abych se realizovala, ne
většina chlapů už pochopila, že je lepší mít doma upravenou ženu, zařízenou domácnost, zajištěné děti, než vystresovanou hysterku, která lítá z práce do školky a ze školky vařit večeři
Já si myslím ze tady zas tolik maminek není, jež by si mohly zůstat doma, Jen tak protože má manžel hodně peněz - cestovat, vzdělávat se mít nové koníčky a tak jak se tady píše.
Spíše si myslím ze ženy co zůstávají doma by si to měly dvakrát rozmyslet. Raději vzít kuráž a něco ze svého pracovního života vykřesat. I když to třeba znamená rekvalifikaci, nebo nové začátky v nové práci, která není ideální.
Podle mě jen sedět doma šest let nechat se živit průměrně vydělávajícím manželem, nemůže nikdy dopadnou dobře.
Viz odchod do azylaku, stěhování do garsonek, stěhování zpět k rodičům, žádné peníze bokem atd… nikdo by neměl být na Nikom závislý pokud to není vyloženě nutné nebo pokud nejsme děti do 18 let, či studující..
@Anonymní píše:
@ka2ka
já už dva roky nepracuju a nejspíš už nikdy ani pracovat nebudu. Já před dětma makala jak blázen a s první dcerou jsem byla sama 5 let. Hlavní živitelka neúplné rodiny. Záhul, v podstatě jsem došla k syndromu vyhoření. Pro mě už práce není zdroj realizace. Jen příležitostně lektoruju loni (3× za rok) a poskytuju konzulatce k projektům. Jednak „mě“ živí partner a jednak mám zdroje z prodeje pozemků a pronájmu nemovitostí. To je dědictví po tátovi, který předčasně zemřel v 60ti nedožitých. Sedřel se, náhlé úmrtí, to pro mě byl bod zlomu, kdy jsem si řekla, že já chci svůj život jinak. Doma se nenudím, společenský život mám celkem bohatý a jsem aktivnější než když jsem byla v pracovním procesu. Navíc mě baví dělat zázemí, užívat si rodiny a dětí. Partner je taky rád, má to pro něj výhody a navíc je rád, že jsem spokojená a zlepšil se rapidně můj zdravotní stav. Já jsem se naučit nepracovat bez pocitů viny naučila díky psychoterpii dost možná bych jinak skončila jako táta.
dobře, ale ty jsi finančně nezávislá a to je obrovská výhoda, jinak tatínka je mi líto
@ka2ka píše:
jasně je to všechno víc v klidu, to chápu, no ale já pořád v sobě řeším, že bych se cítila jako příživník jak tu někdo napsal proto jsem založila tuhle diskuzi abych si to v hlavě srovnala
To, jak se budeš cítit, zase ovlivníš jen ty sama a taky záleží na postoji tvého partnera a samozřejmě financích.
Dá se i pracovat z domu a nebo najít nějaký přivýdělek. Oboje má svoje pro a proti.
@EmmaAnna píše:
@Létavice1992 tak snad nemusím chodit do zaěmstnání, abych se realizovala, nevětšina chlapů už pochopila, že je lepší mít doma upravenou ženu, zařízenou domácnost, zajištěné děti, než vystresovanou hysterku, která lítá z práce do školky a ze školky vařit večeři
No anebo mít doma ženu, co nemá žádné uplatnění na pracovním trhu. Žije z manzelovych peněz, není upravena tak jako tak pac je stejně furt doma..
Plus je vystresovana a frustrovana pac doma děla jen služku manželovi a dětem
@zudina píše:
Tak jdi do prace kdyz chces a hled si sveho ne?
já si hledím svého třídím si myšlenky a zajímají mě různé pohledy a názory ![]()
@EmmaAnna píše:
@Létavice1992 tak snad nemusím chodit do zaěmstnání, abych se realizovala, nevětšina chlapů už pochopila, že je lepší mít doma upravenou ženu, zařízenou domácnost, zajištěné děti, než vystresovanou hysterku, která lítá z práce do školky a ze školky vařit večeři
U nás v rodině pracovaly všechny ženy, kromě mé mamky, která byla se mnou doma z důvodu srdeční vady. Jenže když mi bylo deset, tak taťka zemřel a naše životní úroveň se snížila. Jde mi o to, že když je žena dlouho v domácnosti, časem bude mít obrovské problémy zařadit se do pracovního procesu. Co když se s jejím mužem něco stane? Co potom bude dělat? Vím jaké je v tom vyrůstat a proto nechci opakovat matčiny chyby. To má ta ženská být na někom finančně závislá? Navíc z výplaty přispěje velkou měrou do rodinného rozpočtu a navíc může něco našetřit dětem do budoucna. Proč to všechno nechávat na jednom člověku? O rodinu se mají starat oba partneři. Jak finančně, tak se mají podílet na výchově i na chodu domácnosti. Takový stereotypní model jako vyznáváš ty já neuznávám.
Příspěvek upraven 15.03.18 v 19:42
@ka2ka píše:
jasně je to všechno víc v klidu, to chápu, no ale já pořád v sobě řeším, že bych se cítila jako příživník jak tu někdo napsal proto jsem založila tuhle diskuzi abych si to v hlavě srovnala
Nikdy jsem neměla nejmenší pocit, že jsem příživník, asi díky chlapovi. Ten ke mě vždycky spíš vzhlížel, jak to doma a s dětmi zvládám. Dělala jsem zázemí díky kterému on mohl ve firmě osobní starosti omezit na minimum. Neměl problém se našeho uspořádání zastat. Jednou do mě nějak ryla švagrová, tak ji setřel, že je to naše rozhodnutí a že nám to tak vyhovuje.
Vždycky to prostě musí vyhovovat oběma partnerům, není dost dobře možné, aby ženská chtěla být doma i za cenu, že chlap bude padat na hubu, aby rodinu uživil.
@ka2ka píše:
jasně je to všechno víc v klidu, to chápu, no ale já pořád v sobě řeším, že bych se cítila jako příživník jak tu někdo napsal proto jsem založila tuhle diskuzi abych si to v hlavě srovnala
Necítím se tak. Necítila bych se tak, ani kdybych chtěla zůstat doma uz úplně. Manžel by byl i radši - je to pro nej pohodlnější, neřešit děti, vyzvedavani, nemoci, teď vse okolo stavby domu řeším také já. Navíc když jsem spokojena a v pohodě, tak jsou takové i děti a on
je to proste jiný model rodiny, za mne přirozený - žena se stará o rodinu a domácí krb a muž vydělává
@Létavice1992 píše:
U nás v rodině pracovaly všechny ženy, kromě mé mamky, která byla se mnou doma z důvodu srdeční vady. Jenže když mi bylo deset, tak taťka zemřel a naše životní úroveň se snížila. Jde mi o to, že když je žena dlouho v domácnosti, časem bude mít obrovské problémy zařadit se do pracovního procesu. Co když se s jejím mužem něco stane? Co potom bude dělat? Vím jaké je v tom vyrůstat a proto nechci opakovat matčiny chyby. To má ta ženské být na někom finančně závislá? Navíc z výplaty přispěje velkou měrou do rodinného rozpočtu a navíc může něco našetřit dětem do budoucna. Proč to všechno nechávat na jednom člověku? O rodinu se mají starat oba partneři. Jak finančně, tak se mají podílet na výchově i na chodu domácnosti. Takový stereotypní model jako vyznáváš ty já neuznávám.
přesně tak to je další věc, která mě třeba zaráží, že spousta těch žen v domácnosti nemá strach jak by existovala pokud aby se něco stalo, jasně některé podnikají atd ty nepočítám myslím ty co jsou fakt finančně závislé
@ivašot. @Tichošlápek a nemáte strach co bude pokud se manželovi něco stane? Upřímně jste schopný ze dne na den jít do práce a fungovat naprosto jinak?