Katka III.

...pokračovaní Mrchy

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

Zvoní mi budík, je 7 h. ráno, pondělí. Odkopu peřinu, natáhnu si župan, otvírám okno a odcházím z pokoje rovnou do kuchyně. Ze skříňky si beru misku, Emco a z lednice bílej jogurt a borůvky. V konvici je uvařenej ovocnej čaj, nalívám si plnej hrnek pomalovanej kočkama. Dělala jsem ho v 10 letech v keramice, kočky vypadaj spíš jako myši křížený s netopýrama… neptejte se. I tak je to můj nejoblíbenější hrnek, dobře padne do ruky.

Chystám si snídani, rychle se najím, nádobí dávám do dřezu a spěchám zpátky nahoru a do koupelny, vyčistit zuby, udělat culík, trošku pudru na nos a bradu, malinko řasenky. Lukáš mě má nejradši nenamalovanou, po škole se máme sejít v kavárně. Konečně, už druhej víkend po sobě se mi vyhýbal. Snad se vysvětlí proč.

V pokoji se oblíkám, džíny a světle žlutej svetr. Beru si batoh a odcházím z domu. Lucka na mě čeká u Lidlu jako vždycky. Je to moje nejlepší kamoška od školky, od toho okamžiku, kdy jsem jí do nosu narvala omylem kuličku z mozaiky. Touhle historkou nás rodiče ztrapňujou na všech narozeninových oslavách, takže nějakých 11 let. Už je ani jedna z nás nepřerušuje a prostě to ignorujem.

Přicházím až k ní a objímáme se. A jéje, Lúca už má Vánoce, v uších se jí houpou křiklaví Santa Clausové… no jo v neděli byl advent. Nevím, jak to s ní do Vánoc přežiju, je vánoční maniak. „Hojec, blázne! Tak jaká? Zase tě miláček psů a ochránce matek celej víkend ignoroval?“

No jo, Lucinu prostě musíte milovat. „Ahoj zlato, jojo pořád. A neříkej mu ochránce matek, dobře víš jak to je doopravdy.“ „No jasně, v pohodě, já jen, že jsem ho v neděli viděla se psem u rybníka.“

To bylo divný, protože jsem tam pokaždý chodila s ním. Na vibru mi psal, že k rybníku nepůjde a Badda, že vezme jeho taťka. Od tý chvíle Lucku nevnímám, někde mezi informacema o jejich sobotním předvánočním náletu na obchoďáky a večerním povinným kinu s mladší ségrou se ztrácím ve svých myšlenkách.

Ve škole se přezouváme a míříme do třídy, máme češtinu, super rozjezd na pondělní ráno. Probíráme starověkou literaturu. Najednou se mi v kapse džín rozvibruje mobil, tahám ho z kalhot a koukám na display. Lukáš. Píše, že končí dřív a staví se za mnou o volný hodině. Ať na něj počkám v parku u školy. To je celej on, zná přesně můj rozvrh. A nejen rozvrh, pamatuje si telefonní čísla, jména všech mých kámošek, data a výročí, kdy máme školní výlet a texty všech písniček Mirai. Den co den, vidím jen ty tvoje oči… to mi notuje na uvítanou. Pološeptem. Dívá se mi přitom na rty a já se nemůžu dočkat pusy, která následuje potom. Ruku má přitom na mý tváři a lehce se usmívá. Teda… aspoň to takhle bývalo.

Odepisuju mu jen 2 písmena ok.

Bezmyšlenkovitě si dělám zápisky probíraný látky a myslím na naše první a zatím poslední milování. Bylo to, no zvláštní. Jako by to dělali dva cizí lidi, já necítila nic. Ani bolest, ani jsem neměla orgasmus. Lúca mě na to připravovala, ale Lukáš byl tak něžnej, jemnej. Rozhodnutí se s ním milovat bylo správný, jen mě mate, co je teď mezi náma jinak.

Zbytek dne ubíhá rychle, poslední předmět před volnou hodinou máme tělák. Převlíkáme se s holkama v šatně, zní tu smích, zvuk sprejování se deodorantem a hudba z mobilů. V tělocvičně je nachystaná překážková dráha, paráda. To mě baví nejvíc. Prolízačky, skákačky, šplhačky, běh. Kulička mozaiky vedle mě sténá, ta to nesnáší. Směju se jí a dělám povzbudivý gesto, že to zvládne.

Hodinu se moříme na dráze, někteří úspěšně a někteří vypadají jak po celodenním testu z matiky. Rychle do sprchy, převlíct a za Lukášem do parku.

Ne, dneska s váma nejdu na oběd, zase. Mám něco lepšího. Holky odcházejí beze mě, já se zdržuju v šatně, upravuju si vlasy a obličej, koukám na sebe do zrcadla. Jsem červená z namáhy a horký sprchy. Kolem je ještě pára.

Přivírám oči a cítím, jak mě mrazí v žaludku a potom i v krku. Ten pocit znám. Už se mi to párkrát stalo. Potřebuju se vyzvracet. Když to udělám, mráz zmizí.

Vcházím do kabinky, zavírám za sebou dveře. Klekám si na podlahu, zvedám prkýnko a zvracím.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PenelopaW
2985
17.2.20 09:25

Takže přece jenom anorexie??
Já jsem tedy lehce rozezlena, protože pořád čekám na setkání a rozhovor s Lukášem, a nedočkala jsem se :).

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
17.2.20 11:11

@PenelopaW Já vím, já vím..zas se bude frflat, že to natahuju :mrgreen: Zdání klame, takhle ten příběh,,chtěl" být psanej :kytka:

  • Upravit
VeruMar
1504
17.2.20 11:55

Kruciiis, uz zase v tom nejzajimavejsim - konec :lol: :lol: :lol: Moc pekne se to cte :) pri dnesni davce Lany jsem si vzpomnela, jak jsme kdysi s kamoskama hltaly Lanczovou a jeji holcici romany :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Sergej
224
17.2.20 13:29

Opět a zase supeeer :potlesk: Těším se na další :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Miriana
8596
17.2.20 13:55

@PenelopaW Nevidim to na a anorexii. Spis je Katka “v tom”.

  • načítám...
  • Zmínit
finduska
17.2.20 14:01

@Miriana mam to stejné v hlavě :lol:

  • Upravit
PenelopaW
2985
17.2.20 14:10

@Miriana @finduska Vycházím z komentářů k předchozím deníčkům, kdy jsme těhotenství tipovaly všechny, co jsme to četly, a Lana nás vyvedla z omylu…

https://www.emimino.cz/…ka-ii-14264/

Tak uvidíme ;) 8).

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
17.2.20 15:08

@VeruMar Veru děkuju, Lanczovou jsem myslím četla taky :kytka: a ono se to v tom nejnapínavějším tak nějak ukončí vždy samo. :oops:
@Sergej Děkuju :andel: :kytka:
@Miriana @finduska @PenelopaW Holky, na psí uši a na kočičí svědomí fakt těhotná není ;) :P

  • Upravit
dagmarkaa
17.2.20 16:22

@Lana25 :kytka: :hug:

  • Upravit
Anonymní
17.2.20 16:22

Doufám, ze to zvracení nebude začátek bulimie. Mám za sebou v kombinaci s anorexií. Bohužel mám toho v životě za sebou tolik, že mi ta bulimie úplně vypadla z hlavy. Vtipné, že… Dvacet let staré dveře a ony se otevřely.

  • Upravit
PenelopaW
2985
17.2.20 16:40

Anonymní: Bohužel občas i něco mnohem nevinnějšího dokáže na světlo vyhrabat dávno zasuté vzpomínky :(. Protože jsem optimista, věřím i v kladný osud fiktivní hrdinky Katky. Doufám, že Tys svůj boj vyhrála?

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
17.2.20 17:41

Ta porucha příjmu potravy tam v nějaký formě probíhá, nebude to přímo anorexie nebo bulimie. Potřebuju tu problematiku trochu víc prozkoumat.

  • Upravit
Štofik
17.2.20 17:43

Anonymko to mě mrzí, nechtěla jsem otvírat nikomu staré rány.

  • Upravit
jamik1416
1606
18.2.20 09:11

Teda to je napínavé jak kšandy… :) :palec:
Pokud teda není holčina těhotná, tak bych si to tipla na stres a nervy :think:
Tož počkám si na další díl… :D
Piš dál, je to super!

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
18.2.20 09:31

@jamik1416 Děkuju :kytka: :dance:

  • Upravit
nakreslenypanacek
719
23.2.20 16:52

Jaký máš pocit, když se vciťuješ do té postavy, která píše/říká „ej“ (bílej, ovocnej, pomalovanej)? Na mě to působí nesympaticky, nevím přesně proč…

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
23.2.20 17:05

@nakreslenypanacek Normální, nepřijde mi to. Já se tak asi taky vyjadřuju.

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Kratší vánoční prázdniny? Mně jako mámě dvou dětí naprosto vyhovují

Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě

Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?

Deníček jedné maminky: O štěnicích, úřadech a naději, která neumírá

Nesnáším manželovy kamarády. Jejich vtipy mě uráží

Vzali mě s sebou na dovolenou. Můj syn se snachou netušili, co všechno uvidím

Dopis těm, co zůstávají: Jak jsem chtěl zachránit děti před rodinnou tragédii

Upozornila jsem matku na řvoucí dítě. Hned se do mě pustily

Dítě v práci? Pohoda. Přežít cestu vlakem domů v těhle vedrech? Masakr

Je mi skoro 38 a pořád čekám, až budu někam patřit