Katka III.
- O životě
- Štofik
- 17.02.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...pokračovaní Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
- Mrcha
- Ona
- Rybník
- Mrcha se zamýšlí
- Tílko a kraťasy
- Ex
- Jsi tam?
- Happy end
- Katka
- Lukáš
- Ex II
- Cizinec
- Dě*ka
- Ztracená
- Lukáš II.
- Led
- Těsto
- Katka II.
Zvoní mi budík, je 7 h. ráno, pondělí. Odkopu peřinu, natáhnu si župan, otvírám okno a odcházím z pokoje rovnou do kuchyně. Ze skříňky si beru misku, Emco a z lednice bílej jogurt a borůvky. V konvici je uvařenej ovocnej čaj, nalívám si plnej hrnek pomalovanej kočkama. Dělala jsem ho v 10 letech v keramice, kočky vypadaj spíš jako myši křížený s netopýrama… neptejte se. I tak je to můj nejoblíbenější hrnek, dobře padne do ruky.
Chystám si snídani, rychle se najím, nádobí dávám do dřezu a spěchám zpátky nahoru a do koupelny, vyčistit zuby, udělat culík, trošku pudru na nos a bradu, malinko řasenky. Lukáš mě má nejradši nenamalovanou, po škole se máme sejít v kavárně. Konečně, už druhej víkend po sobě se mi vyhýbal. Snad se vysvětlí proč.
V pokoji se oblíkám, džíny a světle žlutej svetr. Beru si batoh a odcházím z domu. Lucka na mě čeká u Lidlu jako vždycky. Je to moje nejlepší kamoška od školky, od toho okamžiku, kdy jsem jí do nosu narvala omylem kuličku z mozaiky. Touhle historkou nás rodiče ztrapňujou na všech narozeninových oslavách, takže nějakých 11 let. Už je ani jedna z nás nepřerušuje a prostě to ignorujem.
Přicházím až k ní a objímáme se. A jéje, Lúca už má Vánoce, v uších se jí houpou křiklaví Santa Clausové… no jo v neděli byl advent. Nevím, jak to s ní do Vánoc přežiju, je vánoční maniak. „Hojec, blázne! Tak jaká? Zase tě miláček psů a ochránce matek celej víkend ignoroval?“
No jo, Lucinu prostě musíte milovat. „Ahoj zlato, jojo pořád. A neříkej mu ochránce matek, dobře víš jak to je doopravdy.“ „No jasně, v pohodě, já jen, že jsem ho v neděli viděla se psem u rybníka.“
To bylo divný, protože jsem tam pokaždý chodila s ním. Na vibru mi psal, že k rybníku nepůjde a Badda, že vezme jeho taťka. Od tý chvíle Lucku nevnímám, někde mezi informacema o jejich sobotním předvánočním náletu na obchoďáky a večerním povinným kinu s mladší ségrou se ztrácím ve svých myšlenkách.
Ve škole se přezouváme a míříme do třídy, máme češtinu, super rozjezd na pondělní ráno. Probíráme starověkou literaturu. Najednou se mi v kapse džín rozvibruje mobil, tahám ho z kalhot a koukám na display. Lukáš. Píše, že končí dřív a staví se za mnou o volný hodině. Ať na něj počkám v parku u školy. To je celej on, zná přesně můj rozvrh. A nejen rozvrh, pamatuje si telefonní čísla, jména všech mých kámošek, data a výročí, kdy máme školní výlet a texty všech písniček Mirai. Den co den, vidím jen ty tvoje oči… to mi notuje na uvítanou. Pološeptem. Dívá se mi přitom na rty a já se nemůžu dočkat pusy, která následuje potom. Ruku má přitom na mý tváři a lehce se usmívá. Teda… aspoň to takhle bývalo.
Odepisuju mu jen 2 písmena ok.
Bezmyšlenkovitě si dělám zápisky probíraný látky a myslím na naše první a zatím poslední milování. Bylo to, no zvláštní. Jako by to dělali dva cizí lidi, já necítila nic. Ani bolest, ani jsem neměla orgasmus. Lúca mě na to připravovala, ale Lukáš byl tak něžnej, jemnej. Rozhodnutí se s ním milovat bylo správný, jen mě mate, co je teď mezi náma jinak.
Zbytek dne ubíhá rychle, poslední předmět před volnou hodinou máme tělák. Převlíkáme se s holkama v šatně, zní tu smích, zvuk sprejování se deodorantem a hudba z mobilů. V tělocvičně je nachystaná překážková dráha, paráda. To mě baví nejvíc. Prolízačky, skákačky, šplhačky, běh. Kulička mozaiky vedle mě sténá, ta to nesnáší. Směju se jí a dělám povzbudivý gesto, že to zvládne.
Hodinu se moříme na dráze, někteří úspěšně a někteří vypadají jak po celodenním testu z matiky. Rychle do sprchy, převlíct a za Lukášem do parku.
Ne, dneska s váma nejdu na oběd, zase. Mám něco lepšího. Holky odcházejí beze mě, já se zdržuju v šatně, upravuju si vlasy a obličej, koukám na sebe do zrcadla. Jsem červená z namáhy a horký sprchy. Kolem je ještě pára.
Přivírám oči a cítím, jak mě mrazí v žaludku a potom i v krku. Ten pocit znám. Už se mi to párkrát stalo. Potřebuju se vyzvracet. Když to udělám, mráz zmizí.
Vcházím do kabinky, zavírám za sebou dveře. Klekám si na podlahu, zvedám prkýnko a zvracím.
Přečtěte si také
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 3862
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 2944
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 1618
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 1120
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 903
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2980
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 1016
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 4218
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 1479
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1901
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
.
Zdání klame, takhle ten příběh,,chtěl" být psanej 
Těším se na další 
.
. Protože jsem optimista, věřím i v kladný osud fiktivní hrdinky Katky. Doufám, že Tys svůj boj vyhrála?
