Porodnice Hořovice

Celkové hodnocení porodnice:

Hořovickou porodnici mohu jen doporučit! Přístup personálu jak u porodu, tak i na oddělení šestinedělí byl úžasný. Rodila jsem poprvé, takže jsem nevěděla, co mě čeká. Sestřičky jsou strašně hodné, milé. U porodu mi porodní asistentka dost pomohla, hlavně psychicky, protože když to na vás přijde, tak vám pomůže, podrží vás za ruku, atd.

Pokud budu rodit znovu, tak jedině tam. Za mě maximální spokojenost!

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Neberte si toho s sebou vážně moc. Oblečení pro mimčo vám tam dají, takže vzít si s sebou jen oblečení na cestu domů. Jsou k dispozici košile, vložky, které se doplňují. Vaří se tam výborně! A to jsem byla na dietě. Hlavně mít doklady, ručníky, jednorázové kalhotky - nejlepší jsou síťkované s nohavičkou - koupíte ve zdravotnických potřebách a mít čím fotit. 

Celkové hodnocení porodnice:

V Hořovicích jsem porodila 18.11.2013 svou první dceru dva týdny před termínem porodu.

Příjem
Proběhl rychle, velmi příjemná sestra. Můžete si nachystat porodní plán, ale jak nám bylo řečeno na semináři (vřele doporučuji, termíny naleznete na webu nemocnice), jsou raději, když vše necháte na zdravotním personálu. Přeberte si, jak chcete. Já žádný neměla.

Předporodní oddělení
Nebylo místo, čekali jsme na příjmu dvě hodiny. Byl nám nabídnut pokoj na gynekologii, který jsem odmítla. Nemohl by tam se mnou být manžel a nechtěla jsem rušit ostatní na pokoji, byla půlnoc.

Porodní pokoj
Je připraven na alternativní porody - vířivka, sprcha, skákací míč. Vše v příjemném duchu, po celou dobo pouze vy a váš doprovod (každou půlhodinu kontrola sestry). Co moc oceňuji, je vyhřívané lůžko pro miminko, máte ho celou dobu u sebe.

Porod
Bez komplikací s epiduralem a nástřihem. Epidural mi byl nabídnut paní doktorkou, měla jsem pouze kontrakce po minutě a vůbec jsem se neotevírala. Bohužel na to nebyli nachystaní (když chcete epidural, nahlaste na příjmu, jinak se čeká!), na úlevu jsem čekala pět hodin. Paní doktorka i sestra, která asistovala porodu, byly velmi milé, dělaly vtípky a povzbuzovaly mě.

Po porodu
Vážení a měření mimča probíhá přímo na pokoji, tak ho máte stále na očí. Na porodním pokoji jsme byli poměrně dlouho - od 9:00 do 13:00, nebyl volný pokoj na šestinedělí. Bohužel mám nějak v mlze (a manžel také), v jakém pořadí bylo očištění miminka, přiložení k prsu apod.

Pokoj č. 18 na šestinedělí
Do této doby jsem byla se vším absolutně spokojená, ale tento pokoj č. 18 byl katastrofa! Omlouvám se, že se rozepíšu, ale tento fakt porodnici zbytečně poškozuje. Nemocnice připravuje rozšíření a právě vedle tohoto pokoje. Veškeré stavební práce probíhají vedle vaší hlavy celý týden včetně víkendů (byla jsem na pokoji týden). Stručně řečeno: když vám usne miminko, když usne miminko vaší kolegyni na pokoji, tak sbíječky, křik dělníků a neustálé bouchání dveří Vám spát nedovolí. A to nemluvím o prachu, který je na chodbě a který se lehce dostane do pokoje, ať otevíráním dveří nebo skrz obuv návštěv.

Na vysvětlenou: tento pokoj se nenachází přímo v prostorách oddělení šestinedělí (za dveřmi, kde musíte zazvonit, když tam chcete vejít, a musíte si na boty nazout návleky), ale hned vedle spolu s dalšími asi čtyřmi. O sterilitě, na kterou jste neustále upozorňovány, nemůžeme mluvit. Ale když si manžel sedl ke mně na postel, tak byl okamžitě napomenut, že se to nesmí z hygienických důvodů!

Byl mi nabídnut nadstandardní pokoj, odmítla jsem, chtěla jsem být v kontaktu s nějakou maminkou. Kdybych to věděla, tak bych kontakt oželela (i když jsem tam poznala fajn paní) a nadstandard si připlatila.

Další negativum tohoto pokoje je velikost. Rozhodně se tam nevejde vaše návštěva a návštěva vaší kolegyně. A když máte mít dítě u okna na světle, tak buď je tam vaše, nebo kolegyně. Obě miminka nemají nárok na žloutnutí.

Personál
Jak jsem psala, všichni moc milí, příjemní a profesionální - paní primářka, lékařky z gynekologie a novorozeneckého, sestry, sanitářky. Bohužel jedna sestra mě přivedla do nesnadné situace. Když nastoupíte na pokoj, je Vám přidělena jedna sestra, která vás se vším seznámí, proškolí a pak podepíšete formulář, že všemu rozumíte. Já to podepsala, ale nepřečetla (po porodu jste ráda, že jste ráda), nic mi vysvětleno bohužel nebylo. Když jsem slyšela, co vše mé kolegyni vysvětlili, tak jsem se ozvala a bylo mi řečeno, že jsem to podepsala, tak to mám vědět!

Ale abych nebyla jen negativní, díky sestrám na novorozeneckém (především těm starším a jedné mladší blondýnce) jsem se rozkojila. Byly neoblomné a tu mou malou cácorku naučily papat ode mě. Za to jim patří ohromné děkuji!

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Předem se informovat na pokoj, nutnost pokoje přímo na šestinedělí.

Celkové hodnocení porodnice:

Do porodnice jsem odjela brzo ráno (v jednu) 4. března 2014 s tím, že trochu krvácím a nevím, co se děje. Už po telefonu mne PA, která měla službu uklidňovala a její „tak přijeďte, ať máte klid na srdci“ mne potěšilo. Na sále měla službu MUDr. Pelikánová, se kterou už jsem se potkala několikrát a která je úplně mega milá. Po vyšetření a monitoru jsme se dohodly, že k porodu to zatím není, ale jestli chci, už tam můžu zůstat (na gynekologii), a kdyby nic, tak mne propustí druhý den. Příjem ve 3 ráno je hodně rychlý. 

Druhý den jsem šla dopoledne na další monitor a o propouštění se už nemluvilo. Kolem 4. odpoledne jsem měla kontrakce pravidelně po sedmi minutách, v osm večer si mne paní doktorka Pohořelská převedla na porodní sál. PA, která měla se mnou službu, byla milounká a sympatická. Jelikož jsem u porodu byla sama, myslím, že se zastavila i častěji, než měla, a zůstávala déle a povídala si se mnou.

O půlnoci přišla znovu i paní doktorka a udělaly jsme dohodu, co dál - dopředu jsem měla rozmyšleno, co skutečně nechci a co mi nevadí, což obě naprosto respektovaly. Dohodly jsme se na epiduralu, který by mi mohl nejen ulevit, ale i napomoct otevírání, které mému tělu bohužel příliš nešlo. Dostala jsem ho cca ve dvě ráno a následující dvě hodiny jsem prospala. Doktorka s asistentkou mi zhasly a přikryly mne. 

Ve 4 ráno mne vzbudily, že jestli to nechci zkusit do konce jejich služby. Monitor, dostala jsem cca na 15 minut oxytocin na „zčitelnění“ kontrakcí a po cca 5 zatlačeních bylo miminko na světě. Dostala jsem ho hned na břicho a byl strašně krásný (a krvavý)! 

Jelikož jsem byla sama, přišoupli mi ho k ruce ve vyhřívaném lůžku a nechali nás dvě hodinky spolu - u maminek, které tam nemají partnera, skutečně nedávají do ruky. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že vědí, co dělají, neudržela bych ho.

Na šestinedělí jsem měla moc milou spolubydlící a doktorky i sestry byly moc milé. Doktorka, která mne rodila i PA, která mne jako první přijímala, se na mne a prcka přišly podívat (a v té hormonální smršti po porodu mne ten projev lidskosti a zvědavosti rozplakal).

Sestry z dětského nebyly v názorech zcela dokonale konstantní, ale byly moc milé a pomohly a poradily, i když je lepší se ptát (což chápu, ony to dělají den co den, přijde jim to jednoduché, jak mají vědět, co se čerstvým matkám líhne v hlavě?).

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Rozhodně doporučuji jejich předporodní besedy a nestydět se ptát. A také si dopředu rozmyslet, co chcete, a stát si za svým, ale naslouchat dobře míněným radám.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Chladný rozum. A alespoň jednu vlastní košili, jejich jsou fajn, ale kolikrát je vám v nich vidět i pupík seshora. 

Celkové hodnocení porodnice:

V Hořovicích jsem 29.8.2013 porodila svého syna.

Porod byl vyvolávaný 7 dní po termínu. Nástup jsem měla na sedmou ráno, strachy jsem skoro nedýchala, ale na příjmu byl velice milý personál.

Po porodu, který také probíhal perfektně, mě na první noc uložili na oddělení gynekologie. Kdykoliv jsem za synem na novorozenecké mohla a druhý den mě přestěhovali za ním.

Pokojíček na šestinedělí jsme měli malý, ale účelně zařízený, perfektní je vlastní koupelna s WC. Já osobně jsem měla problém s kojením - trvalo dlouho, než se mi spustilo mléko. Všechny sestry se mi snažily pomoci, na každé kojení jsem si je volala, ať byl den nebo noc. Ochotně se snažily, rozkojila jsem sice až doma, ale žádný nátlak nevyvíjely a po mém souhlasu byl malý dokrmen. Na každý dotaz mi odpověděly mile a vstřícně.

Takže moje zkušenost je jednoduše perfektní a jestli budu rodit znovu, chci zase v Hořovicích.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Být v klidu a nebát se na cokoliv zeptat.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem zde na jaře 2013 druhé dítko. Vzpomínky jsou rozporuplné - 2 dny po sobě 2 zkušenosti - nejstrašnější a nejkrásnější.

Nejhorší:

MUDr. Pohorelská Marie mi suše oznámila, že se mám připravit na vyvolání a že jsem měla být dávno svlečená. Když jsem slušné požádala o vysvětlení, proč vidí vyvolání porodu jako nutné, byla evidentně naštvaná, že by si někdo troufl o něčem takovém chtít mluvit (2 dny po termínu, den před suspektní monitor, další v pořádku). Začala být vulgární, odmítla podat vysvětlení a používala spojení jako „Já vám nic vysvětlovat nemusím,“ a „Stejně tomu jako laik nemůžete rozumět,“ (vzdělání nezjišťovala).

Když jsem řekla, že bych ráda odešla domů a podepsala reverz, začala být velmi vulgární a obviňovala mne „Vážně chcete zabít svoje dítě?“ apod. Po příchodu manžela přestala být agresivní, jen nepříjemná. Reverz vyřizovala 2 hodiny, odmítala vrátit oddací list apod.

Bohužel jsem ji potkala ještě v pořádně, kde na mne jen vyštěkla (místo odpovědi na pozdrav), co tam dělám, a že bych si měla najít jinou porodnici, že tam na „takové jako já“ není nikdo zvědavý.

Nejkrásnější:

Všechen ostatní personál byl ale velmi milý a profesionální a 2 dny na to jsem prožila úplně normální a přirozený porod s paní doktorkou Pelikánovou. Ani ve snu bych nečekala takový nádherný milý a vstřícný přístup. Všichni usměvaví, profesionální, taktní.

Nejen zázemí nemocnice, ale i klid a fantastická péče - dokonce i takové věci, které jsem považovala za „luxus“, byly zcela samozřejmě - například ztlumení osvětlení při porodu, představení nové příchozích, ponechání miminka v 2hodinové „čekačce“ na těle.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Zjistit, kdo slouží - všichni báječní a jediná „černá ovce“ se dá ohlídat.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Jídlo - večeře chleba „s něčím“ - na rozjezd kojení málo bílkovin.

Celkové hodnocení porodnice:

Jelikož jsem zjistila, že má někdo takovou drzost napsat můj porod úplně nesmyslně vymyšlený jen proto, aby pošpinil nemocnici Hořovice - pracoviště šestinedělí a hlavně pracoviště neonatoligie pod vedením paní primářky Mileny Dokoupilové, na které já nedám dopustit a ještě teď na něj ráda vzpomínám, chtěla bych tímto článkem vše uvést na pravou míru. Rozhodla jsem se napsat, jak opravdu probíhal můj porod v této porodnici! Jmenuji se Petra a můj syn se jmenuje Davídek a narodil se předčasně ve 34. týdnu těhotenství.

Moje celé těhotenství bylo od počátku rizikové. Jelikož se jednalo a těhotenství čtvrté a čekal mě i čtvrtý císařský řez, tak jsem s tím od začátku počítala. Bříško mi od 20. týdne tvrdlo a od 30. týdne častěji. Když jsem byla ve 33. týdnu, byla jsem hospitalizovaná v nemocnici v Příbrami.

4.6. 2013 mi od rána nebylo vůbec dobře, kontrakce a bolesti v jizvě se stupňovaly a proto se rozhodlo o převoz do nemocnice Hořovice kde je neonatologické oddělení, které jsem potřebovala z důvodu předčasného narození mého syna Davídka. Hned po přijetí na porodní sál pan doktor na nic nečekal a rozhodl se ukončit těhotenství císařským řezem. Byla jsem moc ráda, už jsem byla bolestmi dost vyčerpaná.

Domluvili jsme se na částečném umrtvení, chtěla jsem vidět po porodu Davídka. Vše probíhalo úplně suprově, vše mi bylo vysvětleno, dokonce pan doktor mě ujišťoval, ať se nebojím (asi viděl, jaký mám strach), že vše dopadne dobře. Davídek se narodil, ale protože mu šlo špatně, aby dýchal sám (měl nezralou plíci a nějakou infekci), ošetřili ho a odvezli na JIP neonatologie, kde ho hned mohl vidět můj manžel, protože mně to můj stav nedovoloval.

Po ukončení operace mě převezli na pooperační pokoj, kde mohl se mnou chvíli zůstat můj manžel, dokonce si mohl syna na neonatologii vyfotit, tak jsem ho mohla vidět alespoň tak. Sestřičky na šestinedělí opravdu nejsou žádné bezcitné fúrie ani bachařky, byly ke mě moc milé, pořád se chodily ptát, zda je mi dobře a zda něco nepotřebuji Čaj mi dolévaly vždy pravidelně a čerstvý, měla jsem všeho dostatek.

Po 24 hodinách mě přeložili na normální pokoj, kde mi bylo nabídnuto, že se mohu s manžele, jít podívat na Davídka. Byla jsem moc ráda, dokonce mi přistavěli křeslo, abych nemusela jít pěšky, protože rána mě ještě docela bolela! Poprvé jsem viděla syna v inkubátoru, kde byl na kyslíkové masce. Ihned ke mně přišla sestřička, která mi povídala o Davídkovi, jak je hodný a snaží se. Ihned dali vědět paní primářce, která bez dlouhého čekání za mnou přišla a vše mi o Davídkovi řekla - o celém jeho stavu, jak se má, co bere za léky, jak dýchá a jak asi bude probíhat jeho další adaptace.

Jestli jsem někdy brečela v této porodnici, tak to bylo štěstím, že vidím Davídka a pak, když mi vyndavali dreny, při kterých mě sestra držela za ruku a jednala se mnou velice hezky.

Mlíčko jsem pro Davídka odsávala a nosila na neonatologii, kde mu ho sestřičky dávali do sondy. Když byl na tom líp, tak že bych si ho mohla pochovat, hned mi to přišla paní primářka říct. Byl to krásný pocit si Davídka pochovat, vždy když jsem za Davídkem přišla, tak mě sestřičky uvítaly s úsměvem. Byla jsem ráda, že si se mnou povídaly nejen o Davídkovi, ale zpříjemnily mi tam pobyt. Pořád se ptaly, jestli něco nepotřebuji, mlíčko mi uskladnily do lahviček, které mi i následně zapůjčili domů.

Davídka jsem si chodila přebalovat, koupat, vše mi sestřičky ukázaly. Nikdy jsem nezažila, že by na mě byly nepříjemné nebo mi odsekávaly a s Davídkem zacházely naprosto profesionálně. Když přišel den, že jsem mohla dostat Davídka na pokoj rooming, vše mi bylo vysvětleno, Davídek měl ještě sondičku, ale po domluvě s paní primářkou a sestřičkami jsme zkusili Davídka krmit lahvičkou, protože jsem chtěla urychlit odchod domů, protože tam na mě čekaly další 3 děti. Davídek se snažil, šlo mu to úžasně.

Docházeli jsme na JIP na vážení. Kdykoliv jsem měla problém, ať to bylo ráno nebo v noci, nikdy nikdo mě neodmítl a vždy mi pomohli. Dokonce musím říct, že mě vypadl jeden steh z jizvy a sestřička na neonatologii mi to úžasně ošetřila, aby se mi jizva zahojila. Davídek přijímal potravu skvěle, neblinkal, neměl problém, žádný reflux, nic.

Když nadešel den D a já mohla s Davídkem odejít domů, byla jsem šťastná, že mi paní primářka nabídla, abych mohla docházet na kontroly k ní a že můžeme zůstat pod jejím dohledem. Do nemocnice Hořovice dojíždíme s Davídkem do teď jak na neurologii, tak jsme jezdili na kyčle, i když to máme od domova cca 45 km.

Na sestřičky, lékařky a hlavně na moji zlatou duši paní primářku Milenu Dokoupilovou já nedám dopustit, vždy se na kontrolu těším. Paní primářka nám vždy pomohla, jsem s ní pořád ve spojení a vždy, když mám nějaký problém a napíšu jí nebo zavolám, tak mě NIKDY neodmítne, vždy poradí a pomůže. Když malý špatně dýchal nebo špatně papal, vždy nám pomohla a s úsměvem. Nikdy nebrala kontroly, že dítě dáte na přebalovací pult a hotovo. Nejdřív si Davídka pochová, krásně si s ním povídá. Když mu nabírá krev, nikdy nepláče, vše dělá s citem. Takže když někdo za mě píše, jak je toto oddělení strašné, opravdu mě to zvedne ze židle, protože takové pomluvy a lži, to je až neuvěřitelné.

Já na tuto nemocnici budu vždy vzpomínat ráda! Všem ji doporučuji, mému synovi tady zachránili život a za to jim budu vždy vděčná. A jsem moc ráda, že i když je Davídkovi 9 měsíců, tak je pořád v péči paní primářky a já jsem ráda, že má nad sebou tak profesionální dohled a můžu mít klid, že je o něj hezky postaráno!

Celkové hodnocení porodnice:

Porodnice Hořovice – můj nejstrašnější zážitek v životě!

Předčasně mi odtekla v 34. týdnu voda. Do porodnice jsem s manželem přijela ubrečená a ustrašená. Sestřička byla velmi milá. Doktorka ne. Ptala jsem se, jestli bych nemohla třeba ještě den dítě nosit, když nebyla nalezena žádná infekce, ale nechtěla o ničem diskutovat, prostě to bude tak, jak ona říká a šmitec. Na moji informaci, že jsme původně stáli o co nejpřirozenější porod, zvedla oči v sloup, otočila se zády a pronesla: alternativní maminky, to tu tak máme rádi! Já nemohu soudit její rozhodnutí, ale způsob, jakým se mnou mluvila, mě jen více rozrušoval.

Chtěla jsem rodit přirozeně (dítě bylo otočeno koncem pánevním, ale mělo jen 2,5 kg), ale doktorka to kategoricky odmítla. Pak mi slíbila, že bychom odložili císaře na ráno, nakonec si pro mě přišli už v 8 večer. Ale to už jsem s tím byla tak nějak smířená. Při operaci jsem sice měla částečnou narkózu, ale pamatuji si jen, jak malého na stolu měří, že mi ho ukázali z blízka a pak ještě při převozu z operačního, že jsem zahlédla manžela, který mi řekl, že ho viděl. Pochopila jsem, že mi dali něco na spaní.

Probrala jsem se na JIP, poněkud zmatená, ale dobré. Rozhodla jsem se nebrat žádné léky na bolest kvůli kojení, ale malého mi nikdo nepřinesl ani ukázat. Nikdo mi nepřišel říci, jak mu je, jestli je zdravý, dýchá, co plíce, játra. Přece jen se narodil o měsíc a půl dřív. Měla jsem hrozný strach. Spoluležící z JIPky nosily pravidelně dítě a já, pokaždé když vešly s jejím mimčem, jsem se hrozně rozplakala, po dvou dnech pláče jsem ani neviděla na oči. Později jsem se dočetla, že se tomu říká Syndrom ukradeného dítěte a je to relativně častý jev po porodu císařem. Jenže oni tam nejsou, aby se staraly o hysterky, že!

Nejhorší byla sestra na JIP. Za roli bachařky v koncentráku by dostala Oscara. Mně i spoluležící dávala najevo, že ji otravujeme a jsme pro ni prach. V noci, když byla u spoluležící, poprosila jsem ji, jestli by mi nepřinesla čerstvou vodu, zrovna jsem téměř dopila sklenici, ve které zůstalo asi 5 mm vody. „Nejdřív dopijte, co máte!“ a práskla dveřmi. Jako v koncentráku, ani na vodu nebyl nárok. Jediné, co mě podrželo, že tahle „čůza“ rozplakala i sousedku a nebyla jsem v tom sama.

Manžel přemluvil jednu noční sestru, aby mi Davídka, alespoň na chvíli přinesla ukázat (za to má mé tisíceré díky! Byla nejlepší a nejmilejší ze všech!). Byla to asi jen minutka, aby neprochladl, přiložila mi ho na prso (poprvé od porodu), přes oči oteklé od pláče jsem ho ani neviděla, ale byla to nádhera. Jediná minuta asi ve dvou nebo třech dnech. Když mi řekli, že budu moci vstát a že se asi v 10 večer budu stěhovat na normální pokoj, hned jsem volala manželovi, ať přijede, že se půjdeme hned spolu poprvé podívat na syna. Sestra bachařka nás po jeho příchodu seřvala, že se rozhodně nikam podívat nepůjdeme (přitom jsem pak za synem pravidelně docházela včetně nočních hodin!). Byla jsem už úplně na dně a úplně bezmocná!

Když jsem začala chodit na neonatologii za Davídkem, bylo to super, než začal Davídek jíst podle sebe a ne podle jejich tabulek. Muselo se krmit přesně po třech hodinách, přesně 20 minut a musel sníst přesně podle jejich tabulek. No a Davídek snědl vždycky o 20 ml méně. Byla jsem poučena, že do něj musím dloubat a prostě to do něj musím narvat. Většinou to vzaly sestry za mě, protože to na mě bylo dost drsné. Některé sestry byly v pohodě, ale nepřála bych Vám zažít tu jednu fúrii, která vždy celou noční řešila nákupy na internetu a něčí milostné vztahy, jak ta byla naštvaná, že se Davídkovi musí věnovat. Chytla ho, naštvaně poklepávala nohou a dloubala do něho tak ostře a zle, že jsem se málem neudržela.

Začaly opět špatné časy, protože Davídek jedl sice stále víc, ale vždycky o těch 20 ml méně, než říká jejich tabulka. Snažila jsem se prosit, jestli bychom nemohli zkusit krmení po dvou hodinách a menší dávky, ale oni mají své tabulky a tečka. Pak začal Davídek vše zvracet, dokonce i když dostal jídlo kapačkou. Sestra mi říkala, že má podezření na reflux. Nakonec došlo ještě k několika incidentům. Když na mě v noci jedna sestra řvala jak cikánka na cikánku, kvůli tomu, že jsem postupovala dle pokynů jiné sestry, už jsem to nevydržela a byla jsem rozhodnuta jít domů s Davídkem na reverz (po 21 dnech v porodnici). Ráno jsem si ztěžovala na chování sestry a další nepřístojnosti primářce neonatologie a ta mi řekla, ať jdeme domů. Co tam se mnou, s nevděčnicí!

A co se nestalo. To že napsali špatnou váhu při odchodu s porodnice (vím to, protože jsem prováděla poslední vážení), to je asi jedno, ale to, že nezmínili podezření na reflux, bylo dost zásadní. Davídek brutálně zvracel, třeba i 2 hodiny po jídle, kdy zvracel jen žaludeční šťávy. Vlastně kdykoliv se pohnul, pozvracel se. Pak už měl jícen propálený od kyselin, že nadavoval a chroptěl celou noc. Nechtěl na bříško, protože se vždycky poblinkal. Nešla ani cvičit Vojtovka. Doktorka ale vždycky jen řekla, že jsem hysterka a že všechny děti blinkají.

Nakonec jsem se uchýlila k diskuzím maminek na internetu. Po přečtení všech možných i nemožných diskuzí jsme aplikovali polohování na bok a sirup Gastrotus a asi do 10 dnů bylo vše super, v noci spal a začal se otáčet na bříško. Bohužel, díky tomu nabral skluz ve vývoji asi 3 měsíce (k měsíci a půl kvůli předčasnému narození). Kdyby v nemocnici napsali do propouštěcí zprávy, že mají podezření na reflux, mohlo být všechno jinak.

Celkově byla doba pooperační a částečně i doba strávená na neonatologii nejhorší v mém životě. I dnes se mi občas o tom zdá, když jsem třeba nemocná. Bylo tam několik skvělých sester, hlavně lidské, prostředí nemocnice je krásné, ale to vždy zastíní hnusné chování jiných. Myslela jsem, že dnes už medicína ví, že nelze léčit odděleně tělo od ducha a že se chování k pacientům změnilo, ale ne v této porodnici!

Edit 13. 12. 2014

Již jsem jednou psala referencí na tuto porodnici, ale pod tíhou nových informací ji musím doplnit.

Teď jsem viděla ve zprávách a četla na internetu, jak se ve světe a už i u nás praktikuje chování nedonošených dětí skin to skin - kůži na kůži a má to velice dobře výsledky. Mne paní primářka Dokoupilová osobně řekla, že mi nechce dát dítě na pokoj, že bych ho furt ňuňala a ono potřebuje hodně spát. Tak já, věříc primářce, se ani nedotkla. Přebalit, nakrmit, krknout, hned do postýlky a už nedotýkat. Až doma po přečtení relevantních informací jsem zjistila, jaká to byla chyba a jak špatný vliv to má na vývoj dítěte. Dnes mám doma neurotické dítě, které nemá rádo doteky a má sklony k hysterii. Věřím, že to mohlo být jiné, kdybych nerodila v této nemocnici a neřídila se radami primářky a jejího týmu - včetně kojení a krmení, to je další kapitola sama pro sebe!

Navíc kopírují článek z iDNES.cz o mamince, na kterou tato nemocnice zavolala kvůli ambulantnímu porodu policii a iniciovala odebrání dítěte - rodina teď ve Štrasburku vyhrála a dostane odškodnění (viz Soud podpořil matku, která musela zpět do porodnice na http://zpravy.idnes.cz/…/domaci.aspx?…).

Celkové hodnocení porodnice:

Jedním slovem - trauma. Nikoliv pro porod samotný, i když i ten byl dost dramatický, ale pro to, co následovalo.

Na začátku listopadu 2013 jsem v porodnici Hořovice porodila akutním císařským řezem syna, já i on jsme byli zcela zdraví. Kvůli nedostatku lůžek na oddělení šestinedělí jsem byla ihned po porodu umístěna na oddělení gynekologie, kam mají z hygienických důvodů miminka zakázaný vstup. Zároveň nebyl v personálu nikdo, kdo by mě dovezl na oddělení neonatologie, kam byl umístěn syn. Jedinou možností bylo, aby mě moji blízcí v rámci návštěv zavezli na toto oddělení na vozíku, ale to až po uplynutí 24 hodin, kdy mi dovolili vstát (později už bych se tam doplazila i sama, ale zakázali mi pohyb mezi odděleními – bohužel byla od sebe dost vzdálená, na jiném patře).

Na oddělení šestinedělí/neonatologie jsem syna na vyžádání k sobě dostala, ale přikládat na kojení jsem mohla pouze na chodbě, kromě jedné výjimky se mi nedostalo žádné odborné pomoci ani zázemí. Na oddělení gynekologie jsem setrvala celých 48 hodin, než se uvolnilo místo na šestinedělí a konečně jsem byla umístěna na pokoj se synem.

Žádná běžná praxe - přikládání každé 3 hodiny apod. - se nekonala, byli jsme po celou tu dobu dvou dnů separováni. Já i syn jsme pochopitelně utrpěli jak psychicky (to zejména), tak fyzicky oddálením nástupu laktace a začátku kojení. Navíc mě donutili kvůli tomuto zpoždění dávat synovi v začátku umělé mléko. Dodávám, že k situaci došlo z čistě finančních zájmů nemocnice, kdy ředitel zakázal vyhlašovat stop stav, takže se rodičky při plném stavu umisťují odděleně od novorozenců. Obzvláště neetické je to v případě porodu císařským řezem, kdy je znemožněn pohyb a tím pádem kvůli předpisům oddělení gynekologie i styk s dítětem.

Nemocnici Hořovice jsem si pro porod svého prvního dítěte vybrala na základě pozitivních referencí. O to větší bylo mé rozčarování a šok z toho, co jsem zde zažila. Považuji toto zacházení v 21. století za skandální a zcela v rozporu s tím, jak by měl porod a první dny matky a dítěte probíhat. Po neuspokojivě vyřízené stížnosti teď zvažuji i žalobu na nemocnici.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Vypravit se raději jinam.

Celkové hodnocení porodnice:

Porodnici mohu jen doporučit. My jsme si odnesli velmi pozitivní zkušenost.

Na porodním sále jsme byli s přítelem dohromady necelých 24 hodin od příjezdu po odchod na šestinedělí. Vše probíhalo v intimní atmosféře, nikdo nás k ničemu nenutil, po přirozeném porodu syna pouze otřeli a dostala jsem ho do náruče. Pak jsme se synem v náručí strávili o samotě dvě hodiny. Krásné bylo, že po porodu neplakal, jen koukal. Personál respektoval naše porodní přání, jakékoliv odchylky vyžádané situací s námi byly konzultovány. Přístup personálu byl partnerský nikoliv direktivní.

Oddělení šestinedělí není již tak příjemný zážitek. Personál má klíče od pokoje, většinou vstupuje bez zaklepání. Vím, že to závisí na lidech, ale některé dětské sestry nebyly přínosem - namátkou odmítnutá pomoc s kojením, zbytečné kárání typu „Nedávejte zavinovačku na postel“, „Nezavřela jste dveře“). Toto se netýká lékařů, ti vždy ochotně vysvětlili vše a byli vstřícní. Myslím, že žena po porodu potřebuje hlavně klid a ten polovojenský režim neustále se střídajícího personálu určitě nepřináší.

Ale celkový zážitek je pozitivní, kvůli skvělému porodu bych do Hořovic zamířila znovu. Jen bych zvážila délku setrvání na oddělení šestinedělí.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

S sebou partnera, porodní přání a odhodlání. )

Celkové hodnocení porodnice:

V Hořovicích jsem rodila v 10/2012. Do porodnice jsme s manželem jeli, když jsem už 5 hodin měla kontrakce po 5 minutách. Měla jsem slabou děložní činnost, na monitoru nebylo vidět, kdy mám kontrakce (sestra se pořád nevěřícně ptala, jestli a kdy mě to bolí). Tak mě dali na gynekologii, ať si jdu lehnout a vyspím se. Přišla jsem si jako, že otravuji, lehnout si při té bolesti a usnout bylo nemožné. Manžela se mnou nepustili, nebyl ani na monitoru, což mi dost vadilo. V křečích jsem chodila sama na záchod, hodně by mi pomohla teplá sprcha, ale nebylo to možné.

Když už jsem po dalších 3 hodinách měla kontrakce po 3 minutách, tak mě samotnou poslali na sál, s tím že, jejda, rodím. Epidurál mi odmítli dát, stačilo by mi vysvětlit, že při slabé děložní činnosti to nejde. Na sál konečně mohl i můj muž, dostala jsem oxytocin, abych vůbec porodila. Samotný porod trval docela dlouho, neustále se na mě chodili dívat doktoři i vrchní sestra, ale nikdo mi nechtěl nic říct. Nakonec se podařilo a malá byla na světě (nebýt mého muže, tak snad rodím dodnes, hodně mi pomohl . Nicméně ani nebrečela a ani mi ji nedali a odnesli ji do inkubátoru s tím, že je „oblbá“ léky a že by mi to stejně bylo k ničemu. Zvláštní přístup. Mě hned přesunuli na šestinedělí, takže žádné 2 hodiny v klidu s dítětem a manželem. Což ale chápu vzhledem k množství porodů.

Doktor Ševít mi nakonec poděkoval za spolupráci a bezproblémovost, což mi potvrzuje, že se mnou trošku šlápli vedle, když mě dali na gynekologii, ať jdu spát a že možná sestra nepoznala slabou děložní činnost a místo mě vzali na sál někoho jiného. Ten den jsem porodila jako první.

Nicméně na šestinedělí to bylo super, sestřičky všechny strašně ochotné. Měla jsem tedy štěstí, že kojení nám šlo samo hned. Tak nějak všechno bylo přirozené a snadné, takže jsem se ani moc nepotřebovala ptát. Pokoje lehce přetopené kvůli dětem, pleny a oblečení k dispozici, nebyl tam krém na opruzeniny. Jídlo ne úplně vhodné pro kojící, ale dobré.

Porodnici doporučuji, jen mi vadí, že s vámi nikdo nemluví a o ničem vás neinformuje. O tom, že se nepředstaví ani nemluvím.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pevné nervy s personálem, nebát se porodu, nebát se chtít manžela mít u sebe, příště už se odradit nenechám.

Celkové hodnocení porodnice:

V říjnu 2013 jsme zde porodili naše druhé miminko. Už náš první porod byl něco úžasného díky primáři Klánovi, a proto jsme si s manželem říkali, že snad už lepší porod ani zažít nemůžeme. Ale opak byl pravdou a náš druhý porod byl také úžasný a neskutečně rychlý. Během jednoho zatlačení byla naše malá princezna na světě a všichni jsme z toho byli paf. Jak my s manželem, tak PA i doktorka, co nás rodila. 

Nemocnice opět nezklamala ani v jediné věci, se vším jsme spokojeni oba dva - jak já, tak manžel. Kdybychom s manželem chtěli další miminko, tak jedině tady v Hořovické porodnici, člověk se tu cítí nádherně, skvělý přístup, nádherné prostředí, ochotné sestřičky a doktoři na úrovni.

Když jsme odcházeli po třech dnech domu, tak jsme se loučili se spolubydlící na pokoji šestinedělí se slzami v očích, jelikož nám vyšlo krásné přátelství a užily jsme si společně dvě maminky a dvě naše malé holčičky, krásný poporodní pobyt. Není nic krásnějšího nežli mít krásný, klidný, rychlý porod a zdravé miminko. Všem nastávajícím maminkám držím palce, ať mají vše krásné jako my.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Důvěřovat personálu na 100%. Pevnou vůli vše zvládnout bez komplikací.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Doklady.

Celkové hodnocení porodnice:

V porodnici Hořovice jsem porodila dne 13.11.2013.

Předtím jsem docházela na pravidelné týdenní kontroly, na kterých má člověk možnost seznámit se s různými doktory, z nichž s jedním z nich se pravděpodobně setká u porodu. S těmito prohlídkami a doktory jsme byla vždy spokojena (celkem jsem jich absolvovala 5).

Nakonec jsem porodila v den, kdy jsem v porodnici byla na pravidelné kontrole. Měla jsem problémy se zády a sdělila to paní doktorce, ta z toho důvodu udělala vnitřní vyšetření a zjistila, že jsem již otevřena (4 cm). Zeptala se mě, zda chci v ten den porodit, já byla v šoku a řekla, že nevím a ona, že to může urychlit, já opět říkala jen, že nevím a ona mi udělala tzv. Hamiltona (celkem bolestivý „hmat“, ale dá se to vydržet, tentýž den večer jsme jej absolvovala ještě jednou).

Měly mi nastoupit stahy, ty však nenastoupily, ale ten den odpoledne jsme přesto přijeli do porodnice. Byla jsem otevřená již na 5 - 6 cm, paní doktorka opět udělala již výše zmíněného Hamiltona a poslala nás na porodní pokoj, který byl velmi prostorný a hezký.

Stahy však stále nenastupovaly, a tak se doktorka s por. asistentkou rozhodly porod urychlit a propíchly mi plodovou vodu. V ten okamžik sebou miminko v bříšku začalo strašně šít, měla jsem obrovské bolesti. K tomu mi píchly ještě oxytocin, přitom stahy jsem měla silné a dle por. asistentky i paní doktorky jsme tlačila příkladně. Výsledek byl, že jsem během hodiny a půl porodila, a to jsem rodila poprvé, ovšem ty bolesti byly opravdu velké. Znovu bych si už porod takto urychlit nenechala, myslím, že miminko nebylo připravené a výsledkem bylo, že hned po porodu křičelo, křičelo a křičelo. Nikdo (včetně paní primářky) jej nemohl utišit.

Na oddělení šestinedělí byl volný jen trojlůžkový pokoj, který velikostí odpovídá nanejvýš dvoulůžkovému. Doktoři (jak z neonatologie, tak z gynekologie) byli dobří, ovšem sestry (z gynekologie) až na výjimky nikoliv. Malý dostal žloutenku, byl na fototerapii, nikdo mi o něm příliš informací nesdělil. S kojením mi neporadili. Zato rady laktační poradkyně, kterou jsem si pak pozvala domů, trvaly zhruba 25 minut, to si myslím je doba, kterou by sestry mohly tomuto „tématu“ věnovat a ne reagovat větami typu: „Děláte to (kojení) blbě“. Po šesti dnech jsme šli domů a další den skončili na JIP v Praze-Motole.

Nevím, jestli bych v této porodnici chtěla rodit znovu.

Celkové hodnocení porodnice:

24.10. 2013 jsem porodila jakožto prvorodička v této nemocnici zdravého chlapečka. Byla jsem velmi spokojena po všech stránkách, vřele tuto porodnici doporučuji.
Do nemocnice jsem docházela na předporodní týdenní kontroly do ambulance, byla jsem s péči i přístupem všech, které jsem potkala, spokojena. Trvalo pár návštěv, než jsem bezpečně pochopila systém mnoha dveří, do kterých správné vkročit (čekací kabinka ambulance, UTZ, sesterna v 1.p)

Ve 40 tt na pravidelně kontrole mi praskla plodová voda, pak už jsem pokračovala na porodní sály ve 3. patře. Absolvovala povinné papírování (potvrzení o jménu dítěte, informovaný souhlas s hospitalizaci, anamnéza, porodní přání). Následoval převlek do erární košile, natočení ctg. Poté přesun s nejnutnějšími věcmi (např. ručníky, mýdlo, síťové kalhotky, pití, hroznový cukr, jelení lůj) na porodní pokoj. Tam jsme měli s manželem chvíli naprosté soukromí.

Celý porod trval zhruba od 6 večer do 1 hodiny ráno. Jakožto prvorodička jsem neměla žádné zkušenosti, co mě čeká, jak mám dýchat, žádný porodní plán. A to bylo dobře. Po celou dobu mi byla k dispozici skvělá porodní asistentka paní Červená. Díky jejímu lidskému a profesionálnímu přístupu a instrukcím (např. jak dýchat při kontrakcích) věřím, že porod probíhal tak bezproblémově.

Občas nás přišla zkontrolovat paní MUDr. Jahelkova, která byla také skvělá, vždy v poklidu vysvětlila, jaký bude další postup. U samého tlačení miminka ven již byla stále přítomna a vše dovedla do zdárného konce. Sice mě neminul malý nástřih, ale rozhodně to nebylo nic hrozného, jak jsem si to předtím představovala. Miminko bylo přímo ošetřeno na pokoji a asi 2 hodinky jsme mohli být s manželem s ním a užívat si vzácné chvíle (včetně prvního přitulení).

Následoval přesun přes chodbu na dvoulůžkový pokoj šestinedělí, miminko zůstalo na noc u sestřiček, abych po porodu pár hodin spala. Od rána již bylo se mnou u postele ve vozíku až do odchodu z nemocnice. Za pár dní na oddělení nás naučili, jak miminko kojit, koupat a ošetřovat, každý den byl daný režim - ranní vážení a kontrola teploty miminka, pak vizity - gynekologická a novorozenecká (sestry + doktoři), totéž večer. I přes mou poporodní vygumovanost byl personál vstřícný a měl pochopení pro jakýkoliv dotaz v kteroukoliv hodinu.

První dny bylo téměř nemožné pochopit, kdo z personálu má jakou funkci, na pokoji se přes den střídala řada lidí, bezpečně jsem poznala jen paní uklízečku se smetákem. Paní, co roznášely obědy, byly trošku ráznější a jídlo pro kojící matky celkem nevhodné, ale pár dní se dalo zkousnout. Vždy byl k dispozici čaj hořký nebo sladký a kakao k snídani. Neuškodí nechat si dobrou či zdravou svačinku donést od rodiny.

Za 5 dní pobytu jsme absolvovali s miminkem pár vyšetření (kyčle, odběr z patičky, sluch atd.). Kvůli pozdějšímu nástupu kojení jsem mohla zůstat o den déle, pro větší klid, což také o něčem svědčí. Nakonec nás propustili 5. den v poledne, po absolvování výstupní kontroly (miminka i mě) a závěrečném povídání, na co se připravit s mimčem doma.

V nemocnici na šestinedělí nejsou dovolené květiny, takže jejich nošení novopečeným maminkám je zbytečně. Naopak dostatek čokoládového dopingu pro povzbuzení vlastní i nemocničního personálu se poměrně osvědčil. )

Přeji hodně zdraví a spokojenosti všem budoucím maminkám i miminkům! A jen dobré zkušenosti s porodem a porodnici!

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Důvěřovat lékařům a jejich postupům, porodní plán a obavy nechat doma, myslet pozitivně, že vše dobře dopadne. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Potřebné dokumenty a osobní věci (dle instrukcí na stránkách nemocnice či z předporodní besedy).

Celkové hodnocení porodnice:

Já jsem zde 20.4 2012 porodila své druhé dítě, první jsem rodila v Praze Motole (hrůza). Na doporučení kamarádek i mého gynekologa jsem se rozhodla zkusit tedy rodit v Hořovicích. Je to z Prahy trošku dále, ale zas nic tak hrozného.

Zažila jsem tam opravdu profesionální, laskavý a neskutečně milý přístup. Jak na kontrolách, tak při příjmu k porodu. Velmi nás překvapilo, že už při příjezdu na příjem mě vyšetřili a hned po základním vyplnění papíru zavolali přítele z chodby ke mě. Dali mu věci, aby se šel převléknout a zavedli nás na porodní sál.

Pokoj je jen pro Vás se sprchou, záchodem, mohli jsme si pustit muziku, uvařili nám oběma čaj a nechali nás o samotě. Jen v určitou chvíli přišla velmi milá učenka a kontrolovala mě, pak hned zase odešla a nechala nám soukromí! K dispozici jsem měla míč pro úlevu. Nic takového jsem v Motole nezažila. Škoda, že jsem o Hořovicích nevěděla už u prvního dítěte. Po porodu mi dali malou na prsa. Pak ty klasické očisty, zašívání a nechali nás všechny tři užívat si ty překrásné chvilky štěstí. 

Na pokoji šestinedělí taky naprosto miloučký, starostlivý přístup.

Prostě já tuhle porodnici jen a jen doporučuji! Rodilo se mi s mnohem větší úlevou a nebyla jsem tak vystresovaná se na něco zeptat, že budu odfláknuta jako v tom smyslu, že otravujte. Přeji Vám budoucím maminkám hodně štěstí a zdravíčka. 

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem své druhé dítě 24.7. Tentokrát úplně jiný porod než první. Opět jsem byla moc spokojená s přístupem k rodičce. Při příjmu se mnou prošli porodní plán, pobavili jsme se, co a jak. Víceméně nic nebyl problém. Nechtěla jsem žádné medicínské zásahy, pokud to nebylo nezbytně nutné. Nakonec jsem rodila opravdu přirozeně, bez oxytocinu atd. Neskutečný zážitek. Porodní asistentka byla moc milá, poradila mi, co mi uleví (sprcha, balón). Rodila jsem asi 3 hodiny a splnil se mi sen o krásném rychlém porodu. Mimčo jen otřeli, dali plenku a hned byla u mě celé dvě hodiny.

Na šestinedělí mají poslední dobou dost plno. Naštěstí na mě zbylo poslední místečko, ale i ženské, co dali na gynekologii, většinou druhý den už přestěhovali k miminkům.
Jediné, co moc neporadí, je s kojením, je dobré si to načíst doma. Já už věděla, jak to chodí. Přikrmují UM, pokud chcete (nemají mateřské mléko). Jinak ale pokoje luxus s vlastní sociálkou. Jídlo dobré.

Kdybych chtěla třetí dítě, jela bych tam zase.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebát se porodu, všichni se na vás usmívají a jsou milí. Trénujte před porodem s epi-no balónkem, vyplatí se to. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Doporučuji malé světýlko na noční kojení. Doklady, peníze na poplatky.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem zde v říjnu 2012 císařským řezem. Vše proběhlo bez problémů. Doktorky a doktoři velice příjemní, sdílní. Naprosto skvělý a profesionální přístup.

Moc hezká a moderní porodnice. Byla jsem na pokoji 2, vlastní koupelna s WC, monitor s TV a internetem u každé postele, wifi. Polohovací elektrická postel. Po císaři skvělá věc. 

Manžela pustili i na JIP, dceru na zavolání přinesly sestřičky kdykoli. Sestřičky velice milé, vztřícné. Na dětském poradily a pomohly s kojením.

Vřele doporučují, příště zde budu rodit zase!

Celkové hodnocení porodnice:

Své první dítě jsem přivedla na svět v Hořovické nemocnici.

Hodnotím noční směnu ze dne 15.12.12 a ranní směnu 16.12.12. Bohužel ani jedno jméno nevím, docela mi vadilo, že se mi nepředstavili. Moc bych ale chtěla poděkovat paní doktorce, která moji Nelinku přivedla na svět (bohužel jméno neznám), byla moc příjemná, komunikativní a hlavně byla rychlá. 

Co se týče porodu - se sestřičkou jsem byla spokojená pouze s jednou, která měla noční směnu. Ty, co přišli ráno, už byly méně všímavé, spíše vůbec, jako bych tam ani nebyla. Spíš mi přišel jejich přístup arogantní - jako co tam vůbec dělám. Jelikož jsem rodila poprvé, neměla jsem žádnou zkušenost a jim to tak nějak bylo jedno. Připadala jsem si, jako by si mysleli, že rodím už popáté.

U porodu jsem byla (jak už jsem řekla) moc vděčná paní doktorce, která měla trpělivost a uměla podpořit. Za to sestřičky jsem tam měla 3 a každá mi říkala něco jiného, každá říkala jinou dobu, kdy mám tlačit a kdy ne, prostě chaos. Nechtěla jsem nastřihnout, ale paní doktorka mi nakonec vysvětlila, že to bude to nejlepší, tak jsem poslechla. Šití bylo sice nepříjemné, ale paní doktorka byla mistr. Vše proběhlo v pořádku a bez komplikací, prostředí je úžasné. Akorát mi nebyla nabídnuta vana a já si o ni netroufla říct, ale to je jedno.

Jinak jsem si zde přečetla, že někdo nebyl moc spokojen s přístupem dětské lékařky - musím souhlasit. K dětem se chovala suprově, ale když se mnou mluvila, neměla jsem dobrý pocit. Taky na jídlo si stěžovat nemůžu - bezva kuchyně. Měla jsem nadstandardní pokoj, ale péče byla podprůměrná.

Na šestinedělí jsem měla problémy s mladými sestřičkami, jsou neochotné. Po porodu mě šíleně bolel celý spodek, sotva jsem si lehla, malá plakala, tak zase vstát. Poprosila jsem tedy sestru, zda by byla tak hodná a přinesla mi čaj, odpověděla mi, ať si ho jdu natočit. Vím, že nemohou dělat sluhy, ale na šestinedělí by v tomhle mohly trochu vyjít vstříc. Moc si vyskakují a myslí si, že prvorodička ví vše a vše zvládne na jedničku. Bála jsem se zazvonit na zvonek o radu. Nikdo se se mnou skoro nechtěl bavit, což si myslím, že je chyba. Nejvíce se mnou komunikovaly uklízečky. Příště si vezmu svou košili, jejich jsou šílené, roztrhané, špinavé.

Jinak ale Hořovice doporučuji. že jedna paní zde psala, že jednotlivci kazí celkový názor na lékaře a sestry. Záleží na tom, na koho zrovna narazíte. 

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebojte se toho, porod bolí, ale ta bolest stojí za tu nádheru, co nastane po bolesti. Není nic krásnějšího.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Doklady, rodné listy otce a matky, papír z matriky, pár plenek (5 na den nám taky nestačilo), svou noční košili, přezůvky, ručník (2×), neparfémovaný intimní sprchový gel, nabíječku, jinak vše na miminko dostanete. 

Celkové hodnocení porodnice:

Jedním slovem doporučuji! Měsíc po porodu a stále je to pro mě euforie v dobrém smyslu. Bála jsem se od dětství porodu, ale i díky skvělému přístupu mám jen a jen ty nejlepší vzpomínky.

Nebudu zbytečně rozepisovat, jak se všechno odehrálo, každopádně porod probíhal hladce. Personál perfektní včetně sestřiček, všechno vysvětlili. A to nesnáším nemocnice a doteď byla každá minuta v nemocnicích pro mě utrpením, ale tady jsem si přišla jako v hotelu (včetně jídla), kde jim na mě záleží.

Velké díky patří primářce Dokoupilové a doktorce Křenkové za jejich přístup, a to jak z nich číší odbornost a klid zároveň.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

K porodu vodu na pití. Vložky nejsou potřeba, oblečení na dítě taky ne. Určitě ručníky, jednorázové kalhotky, pár plenek na miminko. Noční košile, pokud je teplo a nechcete erární s dlouhým rukávem. Dudlík.

Celkové hodnocení porodnice:

Mé zkušenosti jsou vesměs kladné. Rodili jsme v dubnu 2012.

Gynekologické oddělení - moc milý personál, všichni empatičtí, uklidňující, příjemní. Jídlo skvělé. Jen ty sprchy a WC by uvítaly rekonstrukci.

Porodní pokoje - krásně vybavené, člověk se cítí jako doma. Akorát do té vany, na kterou jsem se těšila, jsem se nakonec nedostala, asi jsem si o to řekla málo hlasitě. ;o) I tak všichni vstřícní, vše vysvětlili, na vše se zeptali. Žádný problém nebyl.

Šestinedělí - na pokojích je kvůli mimčům tepleji, sestry, které měly na starost nás, maminky, tak nic moc. Sestry, které pomáhaly s dětmi, byly opravdu profesionální. I když některé měly odlišný názor, než jiné. Ale se vším ochotně poradí a pomohou. Dětská doktorka mi přišla trošku „arogantní“ takovým stylem - všechno tu vím nejlíp já, ale rozhodně nebyla nepříjemná a s miminky zacházela opravdu hezky.

Jen mám asi opačný problém než ostatní maminky - kojení u mě problém nebylo, malý cucal hned, jak měl, ale nejdřív jsem měla jen mlezivo, které mu nestačilo a pak měl hlad pořád a pil až moc, takže jsem nakonec dostala „vynadáno“, že ho moc cpu. Také jsem se divila, že ty první dny, než jsem měla mléko, nedostal příkrm, ale bylo mi vysvětleno, že mimčo má zásoby ještě z těhotenství a je fakt, že se nezdálo, že strádá hladem. Spíš věčně brečel, že ho bolelo bříško - to musím vytknout, že na šestinedělí dostáváte jídla, která opravdu dost nadýmají. A k maminkám, které nekojily, se chovaly stejně hezky, jako ke kojícím, což prý někde je trochu problém.

Jinak si nemám opravdu nač stěžovat. Vše proběhlo perfektně a Hořovice můžu doporučit. I já tam případně půjdu rodit znovu. Hodně štěstí a zdraví všem budoucím maminkám. ;o)

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebojte se se na cokoliv zeptat, vše vám vysvětlí bez problémů - jak co se týká porodu, tak i péče o miminko.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Jen doklady a potřeby osobní hygieny. Vše na miminko (oblečení i hygienu) tam mají (i když nám 5 plen na den nestačilo). A košile pro maminky také mají, jen v horším stavu. Nabíječku na mobil (a nezapomenout ji tam, jako já ;oD).

Celkové hodnocení porodnice:

Bohužel nemůžu jmenovat personál, protože neznám jméno doktorky, která u mého porodu byla. V propouštěcí zprávě mám totiž akorát jméno lékaře, který mě propouštěl, nikoli té doktorky která porod vedla.

Hořovice jsem měla jako první volbu, byla jsem tam na jedné poradně před porodem, jinak jsem chodila do Podolí, protože jsem z Prahy.
Měla jsem připravený porodní plán, kde byly takové ty klasické věci jako volba polohy při druhé době porodní, nechat dotepat pupečník, netahat za pupečník při porodu placenty, dát miminko ihned na břicho a nikam neodnášet (kromě toho jsem také chtěla porodit bez medikace a bez nástřihu). Po odtoku vody jsme dorazili na příjem, kde jsem s paní doktorkou prošla porodní plán a odsouhlasily jsme si, co tedy jak uděláme (někde jsem ustoupila já, někde mi ona dala na výběr z více možností – rozhodně to nebyl žádný boj, ale příjemná debata).

Vzhledem k tomu, že jsem rodila 20 hodin, tak se střídaly směny – nová směna byla samozřejmě také obeznámena s plánem a nic proti němu nenamítala. Až do té doby, kdy přišlo na tlačení jsem proti paní doktorce nic neměla. Chtěla jsem si zvolit polohu (chtěla jsem vkleče nebo ve dřepu – obojí mi bylo na příjmu odsouhlaseno, měly tam i dvě různé porodní stoličky), ale těsně před tlačením mi doktorka doslova řekla „že tohle nedělá a ať si teda to dítě chytím sama, pokud nehodlám rodit v pololeže“. No takže jako prvorodička jsem se s ní ještě chvíli přela, ale podvolila jsem se a vylezla na postel. Teď už bych jí řekla, že teda dobře, že si ho sama chytím a nikam bych nelezla – ona si nemůže dovolit mi odmítnout péči.

To, že jsem odmítla nástřih, byl další důvod ke sváru. Následně jsem bez poranění porodila hlavičku, nicméně doktorka ze mě potom miminko doslova vytrhla nedorotované (měla jsem u porodu manžela a kamarádku, kamarádka vše viděla zepředu nikoli od hlavy), čímž mě roztrhla pomalu od brady až na záda. Potom začala panikařit, že neví, co kam patří a přes několikeré upozornění anesteziologů, ať se ve mě nehrabe, dokud mi nepřidají epidural, mě začala skládat jako puzzle, což samozřejmě strašně bolelo. Naštěstí si na šití nakonec netroufla a zavolala primáře, který mě zašil tak dokonale, že se vše hojilo velice dobře a velice rychle, nemám vůbec žádné následky a moje obvodní lékařka prohlásila, že kdyby neměla rozsah poranění ve zprávě, tak to ani nepozná. Takže jediné díky této doktorce patří za to, že si netroufla na to zaštupovat mě jako ponožky.

Co se týče tahání za šňůru kvůli porodu placenty - byla jsem na příjmu ujištěna, že se to dávno nedělá, protože je to nebezpečné. Stejně tak, že už se dávno nevirgluje po porodu hlavičky miminkem, aby se otočilo a rozhodně se za hlavičku netahá. Chyba lávky, oba tyto úkony mě čekaly. Kromě toho ještě například nedodržení porodního plánu, co se týče dotepání pupečníku.

Co se týče porodních asistentek, tak byly všechny moc milé až na jednu, která se přišla podívat až na samotný závěr a bez špetky empatie mi řekla, že porod přece bolí, jestli o tom náhodou nevím. To, že mám za sebou 20 hodin nepostupujícího porodu jí bylo úplně jedno a dělala ze mě hysterku, co ani neumí prodýchat kontrakce. Bohužel taktéž neznám její jméno.

Na šestinedělí byly všechny sestry velice profesionální a milé (až na jednu co mi tvrdila, že si za poranění můžu sama a že když budu miminko pořád chovat, tak si ho rozmazlím), neonatologické sestry byly milé všechny, se kterýma jsem se potkala.

Hořovice jako porodnici rozhodně nezatracuji (sály jsou krásné a personál i přes zkušenost ve valné většině moc milý a profesionální - bohužel jedinci kazí celkový dojem). Jen by si měl personál ujednotit přístup k porodu, protože jakmile je něco na příjmu dohodnuto, mělo by to platit bez ohledu na to, kolikrát se střídají směny.

Celkové hodnocení porodnice:

Hořovickou porodnici doporučuji všema deseti. Naprosto výborným přístupem personálu počínaje, přes velmi hezké prostředí, ubytování, péči týmu po gynekologické i novorozenecké straně konče.

Byl to můj první porod, řekla bych, že si se mnou dost užili, ale všichni byli milí, laskaví, snažili se pomoci. Na šestinedělí bylo všechno v naprostém pořádku.

Týden po porodu jsem navštívila jinou nemocnici kvůli zánětu prsu. Když jsem to viděla, byla jsem ráda, že jsme nakonec rodili v Hořovicích. Bohužel i prostředí člověka ovlivňuje a příjemná atmosféra v Hořovicích hodně přispěla k tomu, že jsem se cítila opravdu dobře. Příště zase do Hořovic.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Jednorázové kalhotky (dají se i zakoupit), neperlivou vodu, svoji košili, pro mimčo v podstatě nepotřebujete nic, jen své osobní věci.

Celkové hodnocení porodnice:

Vynikající porodnice! První dcerku jsem rodila na Bulovce a ta Hořovicím nesahá ani po kotníky! Co je na Bulovce nadstandart, tady je standart - víc nemusím dodávat.