Celkové hodnocení porodnice:
Výše uvedený článek o porodu je neuvěřitelně přesný a odpovídá mé zkušenosti. Rodila jsem v Hořovicích po dlouhém vybírání. Byl rok 2013. Paní popsala realitu ještě mírně. Jde o podvodnou porodnici. Ale vím, že v Čechách je standard bohužel ještě tragičtější. Je to proto, že si ženy nestěžují a se stavem se spokojí. Hořovická porodnice nabízí mizernou odbornost. Můj plán porodu nikdo nehodlal číst. Do propagované vany jsem nesměla, protože bych v ní mohla omdlít. Měla jsem naprosto bezproblémové těhotenství. A kdybych nerodila v ČR, nebo měla odvahu na domácí porod, tak bych měla i hezký průběh samotného porodu.
Na každou mou otázku jsem dostala povýšenou odpověď ve stylu: jsi neznalá, vše za tebe uděláme. Polohu jsem si nemohla vybrat, dýchání mi přikazovali. Do pokoje mi nikdo neklepal. V noci jsem se nevyspala, protože pod dveřmi chybí prahy a vše je slyšet. Sestry proklábosí celou noc a je jim jedno, že svým co chvíli hurónským řevem ruší na smrt unavené matky.
Co se šití týče - tragedie. Po dalším porodu musím podstoupit malý zákrok, kvůli nesešitým svalům. Na můj dotaz, jestli mne budou nastřihávat, mi mladá cca 20letá lékařka odpověděla, že už mne střihla.
Po celou dobu porodu mne nutili ležet na zádech, což pro mne byla muka k nepopsání - bolest jako zvíře. Stále mi dávali pás s měřičem srdečního tepu dítěte. Existují měřiče malé, které 100% drží a můžete se s nimi pohybovat, ale proč bychom do nich investovali, že? Měla jsem jednu kontrakci za druhou cca 20 hodin a pás jednoduše z břicha sjížděl. Vždy jsem dostala vynadáno, že se nemám hýbat.
Přijela jsem do Hořovic pouze proto, že v nemocnici v Neratovicích, kde jsem porod měla domluvený, se zrovna rozrodilo tolik žen, že bych byla na 4 lůžkovém pokoji. V Hořovicích mi slíbili za poplatek pokoj vlastní, ale když jsem přijela, tak o tom nechtěli ani slyšet, a vynadali mi, že jsem na tom ještě dobře a měla jsem přijet později. V té chvíli jsem již měla tak bolestivé kontrakce, že jsem nemohla chodit.
Na příjmu jsem co chvíli myslela, že porodím, ale nejprve jsem musela vyplnit asi 10 formulářů, sestra mi přitom několikrát vynadala, že jsem si dovolila napsat porodní plán, ve kterém jsem chtěla tmu v porodní místnosti a po personálu, aby klepal. Tím se porod zastavil na dalších 15 hodin. Když se porod prostě už dál rozvíjet nechtěl, tak jsem svolila polomrtvá k epidurální anestezii. Pohrdali mnou, že jsem původně anestezii a jiné utišováky nechtěla. (Na uvolnění svalstva jsem právě chtěla teplou vodu ve vaně, kam mne nepustili).
Ptala jsem se jich, jestli ví, kam v té páteři píchnout. Odpověď byla otrávené ano a dotyčná mi napíchla nerv tak, že mi vystřelila noha do stropu. Po té jsem mnoho měsíců nemohla chodit.
Při porodu mi řekli, že mám hnusnou plodovou vodu a dítě musí urychleně zachraňovat. Řvala jsem bolestí tak, že se na mém sále seběhlo kompletní osazenstvo porodnice. Jiný lékař mi řekl, že právě vyteklá plodovka je čirá a v pořádku. Mohla jsem si tedy z názorů vybrat.
V takovém prostředí lidí, pro něž opravdu nemám slušné označení mé tělo odmítlo rodit. Svolila jsem, aby mi píchli oblbováky na bolest. Ptala jsem se mockrát, jaké konkrétní látky mi injekcí píchají, do dneška to nevím. Myslím, že do mě narvali vše, co měli na skladě a za praskotu kostí jsem nakonec dítě porodila. V tu chvíli jsem si nepřála nic jiného, než milosrdnou ránu do hlavy.
Dítě mi ač naprosto zdravé okamžitě odnesli a dali mi jí až druhý den. Protestovala jsem, jak jen jsem mohla - marně. Prý si lokla plodové vody. Přestože v porodním plánu bylo, že mi dítě nesmí vzít z ruky. Žádné přiložení dítěte k hrudi, natož přiložení k prsu. Ukázali mi jí jen pár sekund ve vzduchu.
V místnosti, kde jsou děti v inkubátorech jela celou noc obří televize puštěná na plné pecky. Když jsem upozornila na to, že dítě po těžkém porodu, potřebuje ticho, tak mi sestry řekli, že to děti nevnímají. A že jim nevadí ani hodinový křik jiných dětí z jiných inkubátorů. Mě dcerku dát nemohli, ale v téhle hlučné místnosti (sestry si tam nahlas povídají, jede do toho TV, a řvou opuštěný novorozenci) to je pro čerstvého novorozence ok?
Po porodu mne po hodině obtěžovali zástupy lékařů, sester, uklizeček, bez klepání kdykoliv vrazily do dveří. Ve 2 v noci, ráno v 6, prostě kdykoliv.
Samostatný pokoj po dvou probdělých nocích mi nedali, byl určený pro předčasně narozené děti. Od té doby jsem přecitlivělá na ženy, které celé těhotenství pracují a pak náhle v 7. měsíci chudinky porodí. Dostanou veškerou nadstandardní péči, o které se nám, které jsme těhotenství pojali šetrně s rozumem, může jen zdát.
Je to již 2 roky, ale stále mi hlava nebere, jak může tolik nerozumných lidí asistovat při rození lidí na tento svět.
Chápu to tak, že tento systém si nevědomky vybudovaly ženy, které potřebují u všeho asistenci, nemají vlastní hlavu, na nic se neptají, neinformují se ohledně moderních a přirozených postupů porodu, vše přijímají jak ovce a jsou šťastné teprve tehdy, když za ně někdo plně rozhoduje.
Pro ženy, které si chtějí porod svého dítěte řídit sami, zde není jediná nemocnice. I ta v Neratovicích je na tom podobně jako Hořovice. Jezdila jsem do Neratovic na přípravu na porod a slovenský lékař, který měl rodit mé dítě, čekal pouze na úplatek, říkal si o něj tak okatě, že jsem z toho do dneška zdrcená.
Místo předporodního důkladného vyšetření řekl, že vypadám skvěle a že to tudíž bude skvělý porod. A hotovo. (Mluvím teď o Neratovicích)
Čili obě alternativy, jak Hořovice, tak Neratovice opravdu při druhém porodu zkoušet nebudu.
Málokdo ví, že můžete rodit v Německu, kde vám platí české zdravotní pojištění. V Německu ženy vyšetřují velmi důkladně před porodem, vyhodnocují rizika zejména dle polohy plodu a podle nich doporučí způsob porodu.
Zde se nevyšetřuje nic a pak se čeká, co příroda urobí, no a třetina žen (přesné procento nevím, ale prostě zbytečně hodně žen) jde na císaře. 
Zajímavé je také, že vyšetření v těhotenství jsou v ČR ve většině případů zastaralá a naprosto zbytečná, mají 50% vypovídací hodnotu.
Pokud chcete co trimestr vypovídací vyšetření, nezbude vám, než si jako samoplátce zaplatit 1000 Kč v Genetu nebo Pronatalu. Zajímavé je, že jsem tam potkala povětšinou ženy cizinky (tedy kromě těch, které šly na umělé oplodnění). Češky do vyšetření nezainvestují - nechápu.
A ještě jednu myslím důležitou zkušenost na závěr. Malou jsem přenášela 10 dní. Neměla jsem jediný tělesný problém. Gynekolog mi dal ultimátum, že jestli neporodím 10. den, tak porod uměle vyvolá.
Dostal mne do stresu a já hloupá začala běhat kilometry kolem naší čtvrti. Vyčerpalo mě to dost. Porod jsem tím sice rozjela, ale ta energie pak fakt chyběla. Chtělo to spíš čekat a síly spřádat. Matky, které požívají v těhotenství hodně nenasycených mastných kyselin, tak dle vědeckých statistik rodí o cca 6 dní později + ženské pohlaví chce taky pár dnů navíc. Dnes bych naprosto s klidem přenášela 14 dní a nemrkla bych brvou!
Tolik má zkušenost - Hořovice nikdy více!
Kojení v Hořovicích je samostatná kapitola. Jsem pyšná, že jedinou věc, kterou jsem si v Hořovicích prosadila sama navzdory nadávkách cca 4 sester, byl způsob kojení dítěte. Každá sestra mi podala jinou metodu kojení a ani jedna nezapomněla zdůraznit, že tím vaším způsobem vám to mléko fakt téct nebude. Kdybych to natočila, byla by to zpětně sranda ve stylu neváhej a toč.
Dítě jsem si přes zákaz vyndala z jezdícího vozíku. A vzala k sobě do postele. Dozvěděla jsem se, že dítě zabiji, pokud uklouznu a ono spadne na zem. A v posteli jej zadusím zalehnutím. No a kojit se musí v přesných intervalech až po 3 dnech po porodu. Do té doby se dítě musí krmit sunarem, jinak zemře hlady. To řekla sestra doslova.
Neměla jsem v úmyslu dítě krmit sunarem a budit malou v noci na pití. Dnes vím, že by chvíli řvala a pak by to vzdala a spala celou noc. Děti neřvou hlady, ale protože neumí spát.
Přes zákaz jsem tedy celou noc spala se svou holčičkou v jedné posteli a kojila jí. Dráždila bradavky v době, ve které se kojení spustí okamžitě vlivem hormonů. Kojení se rozběhlo perfektně. Bylo to naprosto přirozené. Kojící polštáře a všelijaké polohy dodnes nechápu.
Pravdou je, že mi po 2 dnech zčervenaly hodně bradavky a boleli pekelně. Řekla jsem si o Paralen. Sestra mi odpověděla, že mi ho nesmí dát, protože tu právě nemá lékařku, která by jí to povolila. Mám si počkat do rána, až lékařka udělá vyšetření.
Řekla jsem jí ještě jednou, ať mí dá Paralen a ta dotyčná chudinka z mého pohledu vyčetla, že budu hodně brunátná, pokud mi ten zatracený Paralen nedá. Prášek zabral, a případná infekce bradavek se nerozjela.
Odmítala jsem neustále své dítě svlékat a přeměřovat a vážit a počítat mililitry vypitého mléka. Toužila jsem po jediném - a tím byl nerušený spánek.
Na pokoji jsem ležela s ženou, která vše měřila a zapisovala „na jedničku“. Jsem s ní v kontaktu do dneška a vím, že po cca 2 měsících přišla o mléko. Já kojila 2 roky. V Hořovicích mi jí ale dávali co chvíli za kojící vzor. Vzorně přikrmovala sunárkem…
Pokud vám v porodnici řeknou, že vaše dítě musíte budit na kojení, jinak zemře hlady, opravdu to nedělejte. Vstávala jsem skoro 2 roky x-krát za noc a dítě kojila a zpětně to považuji za svůj největší omyl. Celonočním kojením jsem si přivodila zánět kostní dřeně, který spravilo až mnoho kilogramů hořčíku. Dítě jsem pak jednou v noci neplánovaně seřezala (v necelých dvou letech) a od té doby ze dne na den spí celou noc, až do 8. hodiny ranní.
Všechny tyto hlouposti, na které by matky sami nepřišly, začínají nenápadně u kořene právě v porodnici.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Jeďte jinam.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Zdravý rozum.
Personál se snaží, aby byla matka a dítě v pořádku, a to je nejdůležitější!
Po nástřihu se vám osvědčí nafukovací polštářek. Já měla
. Zaplať bůh to sestry vzaly všechny v pohodě a ani od jedné jsem neslyšela že jsem špatná nebo tak.