Lukáš III.
- O životě
- Štofik
- 03.03.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...pokračování Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
- Mrcha
- Ona
- Rybník
- Mrcha se zamýšlí
- Tílko a kraťasy
- Ex
- Jsi tam?
- Happy end
- Katka
- Lukáš
- Ex II
- Cizinec
- Dě*ka
- Ztracená
- Lukáš II.
- Led
- Těsto
- Katka II.
- Cukroví
Měl jsem se za 3 hodiny setkat s Katkou. A říct jí, že je konec. Neměl jsem ponětí, co jí ve skutečnosti řeknu. Pravdu ne. To si nezaslouží, ale nezaslouží si ani, abych v tom pokračoval a lhal jí. Zamiloval jsem se do jiné, do té ubrečené podivínky, kterou jsem na jaře začal potkávat v parku. A která si mě nejdřív nevšímala.
Jenže pak se mi vkrádala do myšlenek víc a víc. Pomalu, plíživě. Taková ONA prostě byla. Nejdřív jste si mysleli, že je to obyčejná holka, jenže časem začala ovládat váš život. Začala ovládat vás. Nenápadně. A já se topil v jejích výrazech, v tom, jak mluvila přímo. Nebrala si servítky, v její upřímnosti, drsnosti a paradoxně i v její citlivosti. Nebyl jsem hloupej, byla mnohem starší a já byl asi jen zastávka na dlouhý cestě, ze který byla unavená. Chtěla si odpočinout prostřednictvím mě… a já byl za to vděčnej a odhodlanej využít i ten sebekratší čas, kterej mi byla ochotna věnovat. Ale nemohl jsem to dělat Katce za zády. Už ne.
Stýkali jsme se něco přes týden, vždycky u ní. Koukali na filmy, koupali se spolu a spali spolu. A taky jsme hodiny a hodiny mluvili. Byla nemocná… ona si o sobě myslela, že je nemocná. „Jsem rozbitá hračka,“ říkala mi. Ale já si to nemyslel. Byla dokonalá. Krásná a zraněná, to ano, ale ne nemocná. Psychicky se zhroutila a zhroutila se podruhé, když jí její bejvalej dal kopačky. To z ní ale nedělalo blázna, to o sobě taky říkala.
Z jejích slov jsem měl pocit, že se mě snaží varovat. Ať se držím dál. Nechávala rozhodnutí na mně. Ona se dál bránit asi nechtěla nebo nemohla, to nevím, a já v tom vězel až po uši na to, abych ji nechal jít. Potřebovala mě, potřebovala tu zastávku na svý cestě, aby nabrala dech. A já ji to chtěl umožnit. Nechápal jsem, jaktože se nevidí taková, jaká skutečně byla. Bylo na mě, abych jí to ukázal.
Já vím, velký sousto pro kluka jako já. Jenže věřte mi, vyrůstat v mý rodině, to chtělo kuráž a ostrý lokty. A výzvy já miluju.
Do mýho uvažovaní mi pípla zpráva. Od ní. Máš dnes čas?
Usmál jsem se, takhle stroze psala vždycky. Žádný ahoj nebo jak se máš. Pěkně napřímo. Mám, kdy? odepsal jsem jí. Hned. Sice jsem byl na praxi, ale za 30 minut jsem se mohl vypařit. Něco si vymyslím. Mistr byl v pohodě. 40 minut. Ok.
Schovávám mobil a myslím na to, co mě čeká. Nejdřív ona a pak rozchod s Katkou. Ježíš to bude den. Cítím se mizerně, ale tak to postě chodí. Něco se vám postaví do cesty a vaše plány jsou v trapu… no spíš v pr*eli. Nazývejme věci pravými jmény.
Místo abych přemýšlel nad tím, co vlastně Káti řeknu, odpočítávám minuty. Jdu za mistrem, vymlouvám se, že mi není dobře, a vypařuju se z areálu.
Cesta k ní mi trvá chvilku, když nasadím svižný tempo. Venku je jak na jaře, vůbec si neuvědomujete, že je začátek prosince. Že je před náma pár měsíců zimy a šedi a brzký tmy.
Spíš to vypadá na začátek něčeho novýho.
Přicházím k jejímu domu, vytahuju klíč od vchodu. Výtahem vyjedu do 5. patra a z botníku si beru klíč od bytu. Asi mě viděla přicházet, je rychlejší. Otvírá mi dveře a ještě v botech mě vtahuje dovnitř. „Jsi rychlej,“ říká mi a usmívá se.
Mrkám na ni a dávám jí pusu.
Nejdřív na nos a pak na rty.
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1620
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2249
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1270
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1178
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1382
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4062
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3185
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2212
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2482
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1987
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...