Všichni

  • O životě
  • Štofik
  • 22.03.20
    • načítám...

...pokračování Mrchy

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

Světle žlutě vymalovanej pokoj, neuklizenej… polštáře a plyšáci z postele rozházení po zemi. Stažený žaluzie, venku je stejně pořád šero, tak je to fuk. Puštěná telka a první řada Sedmilhářek. Na nočním stolku u postele krabice papírových kapesníků a prášky, lehký sedativa na uklidnění, Oxazepam.

V posteli mladá holka, peřinu přetaženou přes hlavu a ven koukají jen vlasy. Mají matnej, nezdravej odstín. Lehký ťukání na dveře… bez reakce. Dřevěná klika klesá dolů a dveře se potichu otvírají. Dovnitř pokoje strčí hlavu hezká blondýnka s vlasy do drdolu. „Kačí?“ šeptá polohlasem. Postava v posteli se ani nehne.

Katčina matka vstoupí do pokoje a rozhlíží se kolem, na stole podnos s netknutým jídlem a plná sklenice džusu. Žena vrtí hlavou, už je to víc jak měsíc. Měsíc, kdy její holčička dostala kopačky od svýho kluka. Volala jí tehdy Lucka, jestli pro Katku může přijet. Že nekomunikuje. Ihned vyjela a cestou se dozvěděla co se stalo. Kačka se ještě díky Bohu dostala k Lucce domů. Dovlekla se do jejího pokoje, kde se zhroutila.

Neprotestovala, když ji matka objala kolem ramen a přehodila přes ní bundu, a dokonce ani když ji odvedla do auta. Nepromluvila ani slovo, jen jí bez přestání tekly slzy. Zavolaný rodinný lékař to označil za stav šoku.

Nejenže Kačka skoro nic nejí, ale veškerej čas, co stráví jinak než spánkem, probrečí. Jestli to tak půjde dál, bude potřeba jí přerušit studium nebo navrhnout individuál. Matka přistoupí ke své dceři, klekne si k její posteli a kontroluje, jestli dýchá a kolik prášků z plata ubylo. Jen pro jistotu.

Největší starost jim ovšem dělá to jídlo. Takhle to dál nejde. Hladí ji po vlasech a šeptá jí, že všechno bude zas dobrý. Když odchází z pokoje, z tváří si stírá pár slz…

Zamrzlej rybník, ve sněhu stopy od hejna kachen, který se tu usadily loňský jaro. Fouká, větve na vršcích stromů podél rybníka se ohýbají a naklání ze strany na stranu podle jakéhosi neslyšného rytmu. Vypadalo by to směšně, kdyby nebylo takový depresivní počasí. Šedivý mračna jsou neustále v pohybu, místy jsou tmavé jako uhlí. Blíží se vánice. Někdo však přece jen ven vyrazil. Od hřiště přichází dvě postavy, drží se za ruce. V závěsu za nimi běží velkej ovčák s klackem v tlamě, nadšeně vrtí ocasem.

Postavy se zastavují u břehu, vypadají tak mladě. Žena natahuje paže a objímá svůj protějšek kolem pasu, černýma očima se kouká přes vodu, má toužebnej pohled. Na nohou má stejné boty s podpatky, které nedávno při běhu z kavárny zoufale vyzouvala a bežela bosa. Ve sněhu. Už není kam běžet, už nemusí. Našla svůj opěrnej bod. Stojí vedle ní.

Démoni na chvíli zmizeli… „Napíšu vám neschopenku, může vám byt prvních pár týdnů hůř, než se látky v mozku srovnají,“ říká starší žena napůl schovaná za počítačem. Vrtím hlavou. „Ne, nemůžu byt doma. Budu radši v práci.“ Doktorka na mě koukne a jako by chápala. Prý si tím prošla taky.

Je to v pr*eli, tak přesně po třičtvrtě roce bez ní odcházím od praktický doktorky s receptem na antidepresiva. Možná mě to zbaví tý tíhy na prsou, co pořád cítím. Možná začnu spát. A jíst. Co jsem udělal, nejde vzít zpátky, můžu se s tím maximálně naučit žít. Prohrál jsem. Bitva, na jejímž konci jsme všichni poražení. Bez vítěze. Je přede mnou dlouhá cesta, snad ji zvládnu. Sedám do auta a když vyjíždím z města, na obzoru vykoukne paprsek slunce. Jeden jedinej. Vnímám to jako dobrý znamení.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Mallorka
4535
22.3.20 06:33

Pochopila jsem dobře, že u toho rybníka jsi byla s mámou?

A jak to je teď, už jsi z toho venku?

Deníčky se mi líbily.

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
16835
22.3.20 06:49

@Mallorka Já bych podle toho psa tipla spíš Lukáše… Zazvonil zvonec, pohádky je konec… :potlesk:

Příspěvek upraven 22.03.20 v 06:50

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
22.3.20 07:44

@Mallorka Lukáš. Možná o tom ještě napíšu, jak na tom jsem. Ale úplně venku z toho nebudu už nikdy, je to moje součást. Nevím jestli bohudík nebo bohužel. A děkuju :kytka:
@Jahudka82 Eště ne, sestro. Eště kousek skládačky zbývá :hug:

  • Upravit
Mallorka
4535
22.3.20 08:26

@Lana25 přiznávám, že jsem to kolikrát prelitla a jak to vycházelo postupně, tak si to méně pamatuji. Takže Lukáš byl ten mladík od rybníka?

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
22.3.20 08:28

@Mallorka Nevadí, ano ano byl :palec:

  • Upravit
PenelopaW
2976
22.3.20 10:44

Nevím, jestli to byl úmysl, ale ten začátek chvíli působil tak, že v posteli je úplně jiná „mladá holka“, než Kačka. To bylo hezký zmatení čtenáře. Katky je mi líto, ale věřím, že se z toho vyhrabe. Jen to bude nějakou dobu ještě trvat a bolet :(.
Ex mi z toho vyšel jako záporák (byť ze začátku psaní to tak „jasné“ nebylo), takže tomu to trochu škodolibě přeju.
No a i když je v názvu „Všichni“, chybí mi tam nějak ten Lukáš - bude ještě? ;)

Jinak napsané (opět) moc pěkně. I když je to o smutných věcech, které se ději, tak z toho pořád cítím velkou naději a toho si cením asi nejvíc.

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
22.3.20 11:07

@PenelopaW Tak se opět projevilo, jakej jsem labil a normálně mám po přečtení tvýho komentáře slzy v očích. Úplně jako když jsem tenhle díl psala. :roll: Zítra vyjde poslední. Takový jako dovysvětlení všeho, já to tak aspoň brala. Oproti tomuhle deníčku, jsem ten poslední vážně psala s nadějí a vírou v lepší,,zítřky", tak nějak vyrovnaná, možná smířená? A taky s pocitem, že kéž by šly ty hnusný věci v životě zakončit stejně, jako nějaký příběh. :roll:
Ale je to bolavej pocit..bylo to tu se mnou skoro rok… :roll: to je v háji fakt, už bulím :zed: No, každopádně Penuš, děkuju za tvoje komentáře a postřehy :hug: :kytka:

  • Upravit
luon
2100
22.3.20 11:22

Minulost už naší součástí navždycky zůstane, ale věřím, že pomůže čas a najde se způsob, jak ji přijmout a vyrovnat se s ní. Nedávno mi kamarádka psala, že je teď, ve svých 41 letech, objednaná na psychoterapii, protože se potřebuje vyrovnat s problémy svého dětství. Zasahují jí teď do jejího vlastního rodinného života. Já třeba jsem ve fázi, kdy je to všechno špatný z mé minulosti ještě moc čerstvý, mám tendenci to popírat, dělat, že to nikdy nebylo. Ale zároveň tak ztrácím spoustu let vlastního života a je mi jasný, že to tak nepůjde, budu muset najít cestu, jak minulost akceptovat. Asi je pro mě ještě brzy.
Věřím, že to všecko zvládneš a moc držím palce. A i když jsem Ti psala pod Tvůj deníček jen jednou, s poděkováním, četla jsem je ráda všechny. Drž se a hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
aiwwa
115559
22.3.20 11:35
:hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
22.3.20 12:19

@luon Děkuju moc, nic se nevyřeší přes noc a já si čím dál víc uvědomuju, jak moc jsem rozbitá, kam až to sahá. :roll: Věci, o kterých jsem si myslela, že jsou prostě povahový rysy si najednou uvědomuju jako poškození psychiky. Neměla jsem podporu, lásku a ochranu jako malá a tak jsem si kolem sebe udělala bublinu a utíkala do ní a tím jsem akorat docílila toho, že utíkám před vším do toho svýho privátního světa. :roll:
Na terapii není nikdy pozdě :kytka: přeju i tobě vše dobré :hug:

  • Upravit
Štofik
22.3.20 12:20

@aiwwa :hug: :hug: :hug:

  • Upravit
luon
2100
22.3.20 13:23

@Lana25

Dobře, že se Ti daří porozumět sama sobě a pochopit se. Jedině tak s tím můžeš pracovat.

A taky děkuju :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2976
22.3.20 19:19

@Lana25 Nejsi labil, jen měl ten příběh pro Tebe sílu. Taky to znám :-). A stejně tak i to, že slzy mají katarzní účinek ;-). Jinak si myslím, že kupa zlých věcí skutečně jako příběh uzavřít jde. Kupříkladu kdyby mě můj ex nepřinutil odejít z města, kde jsem studovala a našla si práci, což jsem hrozně těžce nesla, protože jsem tam žila svůj vysněný život a byla dokonale spokojená, nepoznala bych v nové práci svého současného manžela :).

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
22.3.20 21:28

@PenelopaW Jo, to je na tom asi to nejhorší, přijmout, že se situace změnila a nic nebude jako dřív a že člověk musí pracovat s tím, co má :roll: Takový trochu ézo, ja vím. V jednom deníčku jsem psala, že moct si vybrat, tak si to prožiju přesně takhle.nooo, možná to bylo unáhlený :mrgreen:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr

Syn dře, vstává k dítěti, stará se. Ta jeho nehne prstem. Nemohu se na to dívat