Gynekologicko-porodnické oddělení ve FN Plzeň

Rozsáhlý porodní komplex disponuje 133 lůžky. Zdejší pracoviště má velmi vysokou úroveň v rámci ČR v léčbě nádorů děložního hrdla, urogynekologii a asistované reprodukci. Komfort který se dostane rodičkám ve zcela novém areálu lochotínské porodnice, nemá v našich končinách srovnání.
V lochotínské porodnici proběhne přes 3 000 porodů ročně.

Porodnické pokoje jsou kompletně zařízeny různými relaxačními a polohovacími pomůckami. Na samotném porodním sále je k dispozici 6 porodních boxů.

Můžete si vybrat hned z několika variant předporodních kurzů, které porodnice nabízí.
Během 120 minut tzv. Maxi kurzu se dozvíte vše potřebné. Poplatek za jeho absolvování je 500 korun s tím, že zahrnuje i jednu doprovodnou osobu.
Druhou variantou je klasický kurz, který je složen z 5 lekcí po 90 minutách. Tato varianta je obsáhlejší a poplatek činí 1 200 korun (za budoucí maminku a její doprovod).
Na oba kurzy se můžete přihlásit na emailu gynkurzy@fnplzen.cz nebo na telefonním čísle 377 105 234.

Individuální prohlídku porodních sálů si můžete domluvit na tel. čísle 377 105 234.

Nemocnice má na svých internetových stránkách velmi přehledně a komplexně zpracovaný průběh porodu v jejich porodnici. Veškeré informace naleznete zde.

Máte nějaké otázky k porodu v lochotínské porodnici? Odpovědi na ně možná naleznete na internetu.
Aktuální ceník nadstandardních služeb naleznete zde.
Personál nemocnic pro vás vypracoval seznam věcí, které je třeba si sbalit do porodnice.

Doporučují maminky porodnici Gynekologicko-porodnické oddělení ve FN Plzeň?

Hodnoceno 193x

Máte již zkušenost? Pomozte ostatním:

Přidat zkušenost s porodnicí

Informace a kontakty

Primář: MUDr. Vladimír Kališ, Ph.D.

Porodní sál: +420 377 105 234

Oddělení šestinedělí: +420 377 105 227

Novorozenecké oddělení: +420 377 105 216

Adresa: Alej Svobody 8, Plzeň - Lochotín 301 00

URL: http://gpk.fnplzen.cz/

Zkušenosti uživatelek s porodnicí FN Plzeň, Lochotín

25.08.20

Skvělá práce a laskavý přístup lékařů, porodních asistentek a sestřiček jak na porodním sále, tak na oddělení šestinedělí. Příjem do porodnice jeden víkendový večer s paní Svobodovou byl moc milý: konzultace a potvrzení přání z porodního plánu, veškeré informace podány, vtípky, paráda… Porodní pokoj super, zařízení lepší, než by si rodící člověk vymyslel a vlastně vůbec potřeboval - ticho, klid, přítmí, vana/sprcha. Fyziologický porod probíhal parádně, péče výborná, rady v pravý čas, zásahy či omezení nulové. Na závěr se to trochu zkomplikovalo, ale všechno jsme, jmenovitě díky paní porodní asistence Svobodové, doktorce Bláhové, panu primáři Kališovi, porodní asistence Michalíkové a paní doktorce a sestřičce z neonatologie (bohužel tahle jména jsem v tom fofru nechytla), přestáli bez jakýchkoliv větších potíží. Mimčo mělo omotaný pupečník kolem krku a nemohlo ven, nástřih hráze a použití vakuum extraktoru se holt konalo, nebylo to tak přirozené, jak jsem si přála, ale hlavně, že jsme oba v pořádku. Kontrola placenty a šití rány pečlivé. Ještě jednou moc díky, porodnice Lochotín jede!

Personál:

MUDr. Kateřina Bláhová, Doc. MUDr. Vladimír Kališ Ph.D, porodní asistenka Petra Svobodová

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Čistou mysl, nebát se (já se bála hlavně personálu, “zlých sestřiček”), pozitivní přístup v komunikaci - všechno se dá vyřešit - a toleranci: porodníci musí být taky svatý, když nás musí ošetřovat a nesou velkou zodpovědnost.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Ručníky, jelení lůj a pití - při funění u kontrakcí a případného řvaní bolestí fakt vyschnou rty a pusa.

03.08.20

Zdravím všechny nastávající maminky. Porodnici Lochotín mohu jedině doporučit. Sama jsem byla přijata na vyvolání porodu, jelikož mám Leidenskou mutaci a do termínu jsem sama od sebe rodit nezačala. Ačkoliv Lochotín nebyl mou první volbou, zvláště kvůli negativním recenzím, bydlíme poblíž a již jsem zde byla dvakrát ošetřena na gynekologické ambulanci a vždy jsem se setkala s milým a profesionálním přístupem bez delšího čekání. I přes navýšenou kapacitu porodnice v souvislosti s dočasným uzavřením porodnice na Mulači jsem nepocítila jakýkoliv nedostatek péče. Zpočátku jsem byla ubytována na rizikovém oddělení, kde mi byl zaveden vaginální inzert na vyvolání porodu. Do čtyř hodin se mi rozjely kontrakce a následovalo 13hodinové peklo:D. Průběh kontrakcí jsem trávila na pokoji, k dispozici jsem měla jídlo, pití, sprchu, míč na skákání, a až na ten proklatej heliport poblíž gynekologicko-porodnického oddělení, zde byl klid.
Po prasknutí vody jsem ihned putovala na porodní sál, který je tedy opravdu luxusní. K dispozici je zde pokoj s manželskou postelí, obrovskou vanou, vlastní sprchou, inkubátorem, různými pomůckami apod. Bohužel jsem nic z toho nemohla využít, jelikož jsem byla stále připojena na monitor a na kapačky. Sestřičky a doktoři měli vše neustále pod kontrolou, ke mně i k mému manželovi, který přijel k porodu, se chovali velice přívětivě, a to i přes to, že bylo po půlnoci a rodilo tu noc 9 žen (a stále je tu ten proklatý koronavir).
Samotný porod trval asi 15 minut a byl proveden velice profesionálně a rychle :). Malá byla ihned ošetřena kvůli pupečníku kolem krčku a následně přiložena k prsu. Manžela sestřičky ochotně vyfotografovaly, já byla doošetřena a poté převezena na oddělení šestinedělí. Toho jsem se osobně obávala nejvíce, jelikož jsem slyšela jen vše špatné. V důsledku vyššího počtu rodiček nadstandardy nebyly volné, takže jsem byla na pokoji po třech a nemůžu si v nejmenším stěžovat. Zařízení krásné, čisté, vše nutné k dispozici - jak pro hygienu maminky, tak pro obstarání miminka. Ačkoliv si člověk příliš neodpočine, denně chodí kontrolovat maminku i miminko čtyřikrát doktor a nejméně pětkrát sestřičky, tak člověk aspoň ví, že je pod neustálou profesionální kontrolou. Doktoři i sestřičky jsou rozděleny pro péči o rodičky a pro péči o miminko. Všichni jsou velice ochotní, jídlo vám nosí třikrát denně, když vás něco bolí, klidně vám dají léky proti bolesti, když vás něco zajímá, vše zodpoví. Zvláště sestřičky určené miminkům jsou velice ochotné - ukáží vám jak miminko správně nakojit, umýt, přebalit, jak jej držet, jak často jej krmit a vše, co potřebujete. Nesetkala jsem se s tím, že by s miminkem někdo jednal zle nebo nepřiměřeně. Naopak sestřičky mají dětičky očividně rády, samy si miminka chovaly, chválily je, jaký mají hezký vlásky, jak jsou roztomilé apod.
V průběhu hospitalizace proběhnou vyšetření metabolických onemocnění miminka, kontrola kyčlí, neustále se hlídá novorozenecká žloutenka i glykémie miminka. Vzhledem k tomu, že v nemocnici slouží nepřeberné množství doktorů a sester, pochybuji, že by se jednalo pouze o náhodu a štěstí na lidi. Spíše považuji veškerý personál za velice profesionální a lidský, a i když je porod velice bolestivou, přesto krásnou záležitostí, hospitalizace v Lochotíně jej povýšila na záležitost prakticky bezstarostnou a především bezpečnou. Za mě další můj porod určitě bude na Lochotíně:).

Personál:

MUDr. Berezovskiy, MUDr. Veverková

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Zkusit si nacvičit dýchací cviky na prodýchávání kontrakcí, to jediné ty bolesti trochu zbrzdí;)

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Určitě ručník, pantofle, hygienu, kojící košili, poporodní kalhotky a pro klid v duši pár plenek pro mimčo navíc (denně má maminka nárok na tři plenky pro miminko, ale plenky jsou ve skutečnosti stále k dispozici:)). Jinak vše ostatní je zde k dispozici, včetně odsávačky mléka (zde se jen platí poplatek 100 Kč za vlastní nástavec).

21.05.20

Továrna na děti. Plno porodů a miminek. Sestry na šestinedělí ne moc příjemné, nemají čas. Jako prvorodičce se mi nedostalo žádné pomoci. Porodnice se prezentuje, jak podporuje kojení, ale nikdo mi absolutně nepomohl, ani se nezajímal, zda kojím. Bez pomoci jsem se nerozkojila. Nelíbil se mi ani necitlivý přístup sester k miminku. Když přijdou na vyšetření, dítě drsně probudí, je jasné, že miminko bude plakat a vyšetření se nepovede. Glukóza stále v kapse a podávaná bez upozornění matky.
Dětské doktorky ale úžasné, milé. Hezké prostředí, všeho dostatek.
Na porodním oddělení jsem byla chvíli, neřeším už co mohlo být, jsem ráda, že je malý v pořádku. Ale výtek k průběhu bych si našla dost.
Vzhledem ke zkušenosti s šestinedělím příště budu zvažovat ambulantní porod, pokud se sem vrátím.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Domluvit si laktační poradkyni nejlépe už do porodnice.
Obrnit se trpělivostí při čekání na sestry, které měly přijít, ale už třeba 3 hodiny nejdou.

04.05.20

Moje zkušenost hrozná. Vybírala jsem si porodníci v FN Lochotín z toho důvodu, že si to každý chválil, dnes vím, že jsem udělala chybu.
Ve 37. týdnu mi zjistili trombózu v noze, já dostala clexan na ředění krve a v porodnici vše věděli. Když mě hospitalizovali, tak mi řekli, že jsem už dávno vzhledem k trombóze měla rodit, takže mi druhý den po příjmu porod vyvolají. I přesto, že věděly, že budu rodit, mi sestra píchla clexan a vůbec neřešila, jak moc jsem naředěná. Porod naštěstí nastal sám od sebe ten den, co bylo plánované vyvolání. Porod sám o sobě byl rychlý a skoro téměř bez potíží. Až v jednu chvíli, kdy se mi tam malá zasekla si Mudr. Betincova vůbec nevěděla rady a zavolala si doktora Korecka, který přišel, sjel personál, že nevidí, kde je problém a díky němu byla malá během chviličky venku. Poté se počkalo na placentu a dr. Betincova mě šla šít, ale tím, jak jsem měla naředěnou krev, jsem hrozně krvácela a doktorka mi vypadala že jí to všude stříká a jestli teda jsem aspoň zdravá, když už má mou krev všude. Hrozné jednání, ale to nejhorší začalo druhý den po porodu, kdy jsem měla opět bolesti, jak kdybych měla jít rodit znovu… po třech hodinách, kdy jsem se dožadovala lékaře, bylo lékařem zjištěno, že krvácím do dělohy a mám tam velký hematom a jelo se na sál. Po probuzení z narkózy mi řekli, že jsem utekla hrobníkovi z lopaty. Koukala jsem jako blázen. Žádná kontrola se po revizi nekonala ani kontrolní sono břicha, nic… po týdnu od porodu nás pustily s mimčem domů… doma jsem byla 4 dny a vzaly mě úplně ty samý bolesti a hrozně silné krvácení, že mě vezla zpátky rychlá. Na recepci mě rychlá předala personálu, kde mi i přes to, že jsem měla už jen tlak 40/60 a příšerný bolesti, kdy jsem prosila i sestry ať se něco děje, nechaly čekat na chodbě až prý pan doktor udělá pacientku a přijde na mě řada. Naštěstí okolo šla náhodou jedna milá a hodná paní doktorka, která si mě všimla a nastaly fofry, všechny tam seřvala, proč čekám na chodbě, že už nemám vidět ani rty a jsem bílá jako stěna a hned se jelo na sál, kde mi znovu zrevidovali celou dělohu. Musím říct, že po druhé revizi byla péče úplně jiná. Kontrolní prohlídky, kontrolní sona, odběry krve, snížily se dávky na ředění krve, no najednou se o mě zajímali a říkali, že je divný, že jsem musela na druhou revizi 14 dní od porodu… Prostě a jednoduše bych ještě mohla dlouho vyprávět, ale je vidět, že to začali řešit až po druhé revizi, což já osobně si myslím, že ta vůbec nemusela nastat. Teď když mám to srovnání, jaká péče byla po první revizi, že to nebyla žádná a po druhé by se mohli strhnout. O mimčo se starali ukázkově, ale dnes vím, že víckrát rodit v Plzni teda opravdu nebudu… tohle je má zkušenost. Doufám, že to někomu pomůže v rozhodování…

Personál:

Mudr. Betincova, Mudr.Korecko

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nenechat se odbýt a hlásit každou maličkou bolest… a hodně dlouho se rozmyslet, jestli tuhle porodnici nebo jinou. Já osobně tuhle porodnici už nikdy…

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

O ničem nevím, vše tam bylo i pro mimča…

23.04.20

V FN Plzeň jsem rodila, jelikož jsem měla rizikové těhotenství a jezdila jsem tam do poradny (k Dr. Korečko - super péče). Byla jsem hospitalizovaná k preindukci na odd. rizikových těhotenství. Absolutně jsem nebyla spokojená, personál neochotný, nepříjemný. Když se mi rozjížděl porod a žádala jsem konzultaci s lékařem, sestra mi oznámila „vy dneska rozhodně rodit nebudete, doktora vám volat nebudu“. Po dvou hodinách na mé naléhání mi ho nakonec zavolali. A nastal fofr (partner dojel jen tak tak).
Přímo k porodu: měla jsem suprovou PA paní Špilarovou, velmi milá, vstřícná, dokonce jsme se i zasmáli. Mimi se lehce zaseklo, nakonec volali ještě jednu PA, jméno nevím, ale také naprosto super ženská. Porod proběhl dobře, vzpomínám v dobrém.
Oddělení šestinedělí - tak nějak normál, někdo vstřícný, druhý ne. Nadstandardy pořád plné.
Mám i zkušenost s neonatologií, malá tam ležela jeden den a tady musím říct, klobouk dolů. Nikdy jsem nepotkala větší profesionály. Byla jsem na tom psychicky špatně, podpořily, pomohly a pochopila jsem, že sestřičky z neonatologie jsou tak úžasné, že jsem nakonec odcházela s klidným srdcem, že malá je v dobrých rukou.
Kdybych měla někdy rodit znova, risknu Lochotín znova a budou doufat opět ve štěstí na PA (nad ostatním mávnu rukou)

Personál:

PA Špilarová

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nastudujte si něco o porodu, mějte lehký obecný přehled.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

V porodnici vše důležité mají. Já měla své jídlo (jogurty, vodu, čaj na kojení) a hodně jsem využila. Pozn. v porodnici mají hodně vytopeno, doporučuji lehoučký župan (já měla mikroplyšový a zpocená jsem byla pořád).

11
06.11.19

Porodnice pěkná, personál dobrý, kromě sestry na rizikovém oddělení, co mě při noční odbyla a kvůli které nám hrozila hypoxie, to šlo. Jedna sestřička byla fajn na rizikovém a věnovala se mi a na šestinedělí jedna sestra celkem nepříjemná, tak myslím že fajn, doktoři super spíš mít štěstí na personál.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Aby se psychicky připravily, že ne každý tam bude příjemný a vstřícný a nenechaly se určitě odbýt, když tam není dobře.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Všechny věci a hlavně košilku, kalhotky a mobil.

541
29.10.19

Porodnici FN Lochotín bych si vybrala bez rozmyslu znovu. S péčí personálu, jak na porodním sálu, tak i na oddělení šestinedělí jsem byla maximálně spokojená, psychická a fyzická podpora byla maximální, jak ze strany PA, sester tak i lékařů. Rodila jsem v noci, PA mi ztlumila světla takže jsem rodila v přítmí a byl u toho jen manžel a PA (ostatní přišli až na posledních asi 10 minut), takže porod byl velmi intimní a vzpomínám na to velmi pozitivně, což je právě zásluha hlavně PA a ostatního personálu.

18.09.19

Dcerka se narodila po dlouhém čekaní v týdnu 41+4. Čtyři dny před porodem jsem byla preventivně hospitalizovaná s ohledem na můj věk a podezřením na úbytek plodové vody s tím, že mi začnou porod vyvolávat. Porodní cesty nebyly vůbec přichystány, maličké se nikam nechtělo, tak že jsem byla ráda, že budeme obě pod dozorem v nemocnici. Okamžitě nasadili preindikaci s nadějí, že se konečně něco začne dít. Lékaři na oddělení, stejně tak jako i porodní asistentky byli skvělí. Přesto, že se nic moc nedělo a preindikaci celkem 4× opakovali, se snažili mě povzbudit a ujišťovali mě, že drobné změny nastávají. Čtvrtý den se konečně zadařilo a porod se rozjel. Nástup byl rychlý, pravidelné lehké bolesti jsem měla od brzkého odpoledne. Cca každé 3-4 hodiny nás monitorovali, 2× mě prohlédl lékař a kolem desáté večer nás pak převezli na porodní pokoj. To už to opravdu začínalo bolet. Dostala nás na starosti PA paní Michalíková a to teprve začala jízda. Seznámila nás s pokojem, vyšetřila mě a následně doporučila, jak ulevit od bolestí a podpořit lepší otevírání. Vždy vše důkladně vysvětlila, nastínila pár dalších kroků a vysvětlila, co se bude dít. Na její kouzelnou lázeň, která nakonec vedla k dokonalé přípravě porodních cest, budu vzpomínat do konce života. Celý porod proběhl relativně dobře i díky tomu, že jsme v ní měli okamžitě bezbřehou důvěru. Jedním slovem byla fantastická! Malá se narodila ve 4.40 ráno a když mi ji přiložili na břicho, byl to ten nejúžasnější pocit, který jsem kdy zažila. Bohužel placentu jsem měla přirostlou, nedošlo k jejímu samovolnému vyloučení a museli mě vyčistit pod narkózou. Maličkou odvezli pryč a s mým souhlasem ji omyli a vrátili ji zpět ke mně až na oddělení šestinedělí brzy po obědě. Dětské sestry na šestinedělí byly skvělė. I když jsem se na některé věci ptala opakovaně, vždy ochotně pomohly a ukázaly. Pro mě jako prvorodičku to byly velmi cenné lekce. Když to shrnu, porodnici Lochotín bych si vybrala znovu a můžu ji vřele doporučit všem. Veškerý personál nemocnice byl nesmírně ochotný, nápomocný a velmi milý. Děkuji všem za náš malý zázrak.

Personál:

PA Michalíková

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Obrnit se trpělivostí, všechno chce svůj čas. A nachystejte si důvěru. Lékaři, sestry a porodní asistentky jsou tam pro vás, aby vám pomohly a usnadnily příchod miminka na svět.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Dokumentaci

218
17.09.19

Naše zkušenost s touto porodnicí je 100% pozitivní. Při výběru pro nás bylo především důležité, že pokud se něco stane, jsou to zde schopni vyřešit a nikam nám miminko neodvezou. Někteří nás odrazovali, že je to továrna na děti, ale ačkoliv bylo úplně plno - my jsme to nepocítili a byli jsme moc spokojení.
Do porodnice jsme přijeli v 1 hodinu odpoledne po odtoku plodové vody. Už na příjmu velmi příjemná PA, která litovala, že dnes není na porodním, že si tu naší holčičku neporodí sama. Na porodních sálech opět milá PA, sepsání porodopisu rychlé (nestihla jsem poradny) a informace, že máme 24h na to, aby se porod sám rozběhl. Přesun na ,,hekárnu,, kde se mnou celou dobu nechali i manžela. Po 5 hodinách se začaly rozbíhat kontrakce, byla jsem poslána do sprchy a vše se pomalu rozbíhalo.
V 18h večer se měnila směna a mě si přebrala úžasná PA Sosnovcová, kterou jsem znala z těhotenského cvičení (nebyly jsme domluvené). Byla skvělá! Radila co a jak, pomáhala, a i když jsem já ke konci byla hysterická, tak byla velmi profesionální. Malá se narodila 1:35h ráno, dali mi jí hned na bříško. Nechali dotepat pupečník a tatínek přestřihl pupeční šňůru. Po rychlém vyšetření pediatrem mi ji opět nahatou dali na tělo, abych lépe zvládala šití a až poté se zeptali, jestli ji mohou obléci a opět nám ji dali.
Oddělení šestinedělí bylo plné k prasknutí. Nadstandard nebylo možné získat, ale v péči o mě a maličkou jsem to nepocítila. Ženské a dětské sestry byly příjemné, poradily co a jak. Chodily se ptát, jestli vše víme, popř. na požádání poradily. To samé dětské doktorky - pečlivé, snažily se nic nezanedbat.
Závěrem chci dodat, že jsem neměla žádný porodní plán a i tak jsem se dočkala citlivé a profesionální péče. Vše je o lidech samozřejmě - ale také o tom, jak se k personálu chovají samotné maminky. Někdy poděkování nebo pochvala za pomoc nic nestojí a i sestřičky to potěší.

Personál:

Mgr. Sosnovcová

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pozitivní náladu! Na oddělení šestinedělí tatínka, který donese nějaké dobroty (jídlo nic moc).

18.06.19

Sestry na šestinedělí snad nebudu radši ani komentovat. Snad jen to, že kdybych si podruhé za 10minut nezavolala o pomoc telefonem, který mi musela podat maminka, co se mnou byla na pokoji, tak vykrvácim i přesto, že když sestra přišla poprvé, tak mi jen prohmátla břicho a konstatovala:„Ted už to bude dobrý“. Bylo to za 5minut 12 jak se říká a mě se udělal po porodu hematom. Následovala operace a všechnu tu hrůzu jsem přežila díky paní dr.Karbanové, která ji vedla a byla ke mně velice vstřícná a hodná. Sestřičky na JIP, kde jsem ležela pár dní si taky nemůžu vynachválit. Na Neonatologickém oddělení sestry a doktoři taky velice ochotní.

25.03.19

Týden před termínem jsem měla poslíčky, jako prvorodička jsem nevěděla zda rodím, tak jsem raději jela v noci na pohotovost, kde mi doktor sdělil ať nejezdím s každým píchancem v břiše k***…jinak to nazvat už nejde.
Vzhledem k tomu, že sem měla těhotenskou cukrovku a váha malý byla odhadovaná na 4,5 kg, tak mě napsali už dopředu, že jdu na CS, bez vysvětlení čehokoliv. Nicméně mi nedali termín, pouze jsem docházela do poradny, kde mi přišlo, že ani doktor neví, co má dělat. Nejdřív mi řekl císaře, pak mi řekl, že bych už dávno po termínu ho měla mít, pak zase ne, no a bez prohlídky okopíroval zprávu z předešlého týdne a na závěr mi řekl, že nemají místo a neví termín, zda by nebylo lepší jít do jiné porodnice?! No po tomhle jsem se tak rozčílila, že sem v noci ve 24.00 začala mít kontrakce, do porodnice jsme přijeli v 7 ráno, kdy kontrakce byli po minutě, takže mě okamžitě odvezli na porodní box.
Tam byla sice fajn PA, ale v kontrakcich mi furt nosila kapačky na utlumení kontrakce, že nemají místo na císaře. Doktor co mě den před poslal domu, tam stál u mě, strachy podělanej, že něco zbabral, když mě ani neprohlídnul, pak mi tam snad lezla celá fakultní nemocnice a furt do mě bez ptaní někdo strkal ruce, na vše sem se musela ptát, nic mi nikdo neřekl.
Pak se uvolnilo místo a vzali mě na císaře, nedokázali mi napíchnout epidural a ještě, že já nespolupracuji, v plných kontrakcích otevřená a mám sedět v předklonu a v klidu, tak mě uspali a vyndali malou ven. JIP byla docela klidná a v pohodě, i lékaři a sestry. Šestinedělí bylo pro mě peklo na zemi, to co si dovolovali některé sestry bylo neskutečné, byla tam z gyndy jedna sestra, blond krátké vlasy a byla starší a měla semnou pořád nějaký problém a dělala naschvály, no nicméně jsem byla poprosit, že jsem si koupila špatnou velikost jednorázových kalhotek, jestli by mi jedny nedali, že mi manžel odpoledne přiveze nový.
Sestra mi řekla ať si skočím do lékárny po CS, empatie žádná, kojení mi nešlo, nikdo nepomohl až na jednu sestřičku, ta byla jako anděl, ale byla tam k mé smůle jen jeden den za celý týden, jinak sestry dost hrubý, povýšený, jedna tam lezla s angínou, kterou sem si přitáhla domů. Doma sem se nerozkojila, dostala sem zánět do obou prsů a jezdila tam zpátky na pohotovost s horečkama. Jako psychicky mě zničili dost, po porodu jsem měla deprese a ani jsem nechtěla svoji dceru a pořád brečela, chtěla bych druhé dítě, ale mám strach z porodu a z lidí. A to si ještě myslím, že když to kolikrát tady čtu, že jsem dopadla ještě dobře.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Najít si jinou

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Když už, tak jednorázový kalhotky, plínky pro dítě, vložky, nástavce na bradavky, odsávačku na prsa, hodně pevný nervy.

11.03.19

Fabrika na rození. Při největších porodních bolestech se mnou vyplňovali rozsáhlý dotazníku na datum svatby, datum 1. menstruace apod. a to už jsem tam jednou rodila! Dotazy na porodní přání nebo plán žádný! Mé jediné přání bylo si dítě hned po porodu nechat. Nedohadovali se se mnou, po krátkém přiložení, kdy vedle nervozně podupávali, řekli, že ho jen zváží, změří, omyjí a za půl hod. přinesou a vyprdli se na to. Já nesměla 2 h vstát (zakazovali, ač mi nic nebylo) a s pocitem prázdna čekala, než děťátko konečně přinesou! Výhodou je rychlé propuštění domů, pokud je vše v pořádku. Ale o alternativním přístupu k porodu nemůže být řeč. Porodní stoličku, ačkoliv na webu inzerují, používat nedovolí a porod se snaží všemožně urychlit - pod mírným nátlakem nabízejí vypuštění plod. vody, Hamiltonův chvat, hormony apod a to jsem měla průběh naprosto bezproblémový!!!

Personál:

porodník to ani nestihl

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Trvejte si na svém a vemte si sebou silnou podporu!

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

relaxační hudbu či oblíbenou pozitivní knihu

02.01.19

Ale šlo to ;-)

26.12.18

Jsem už stará, rodila jsem před 35 lety, ale to jsem si, tehdy na Slovanech, opravdu nemohla na nic stěžovat. K mladým maminkám mohu zde do disuze jen dodat, že dnešní Mulačova nemocnice je asi v mnohém lepší, než FN Lochotín. Vím jen toliko, Mulačovu nemocnici převzal Privamed a z FN Lochotín do ní přešlo mnoho doktorů a možná i pomocného personálu. Domnívám se tedy, že nynější složení FN Lochotín je nové a nesehrané, možná bude lépe. Hlavně FN Lochotín trpí nedostatkem pomocného personálu. Sestry jsou špatně placené a jsou přetěžovány. Bohužel asi ani tato nemocnice, ale všechny nemocnice v Plzni.

1452
27.10.18

Přijela jsem ve 14 hodin kvůli nepravidelným, ale sílícím kontrakcím. Byl to můj druhý porod a věděla jsem, že první začínal stejně, takže jsem tušila, že to ten den už bude, a jelikož mám pozitivního streptokoka, nechtěla jsem to nechat na poslední chvíli, aby mi stihla vykapat antibiotika.
Na ambulanci přístup hrůza - když vám neodteče voda a přijedete s tím, že máte nepravidelné kontrakce po 10-8 minutách, které se ale zhoršují, dívají se na vás jako na hysterku. Poslali mě na ozvy, kde jsem byla třičtvrtě hodiny, dostala jsem vynadáno, že nevím, jak si probudit dítě v břiše (spinkal a nešlo jim ty ozvy prý dobře natočit), a bylo mi řečeno, že pokud se porod opravdu rozjíždí, jako že spíš ne, rozjíždí se HODNĚ pomalu. To chce každá rodící žena slyšet, že? No, po ozvách jsem šla na vyšetření, tam byl celkem milý doktor, který ale při zjištění, že mám nepravidelné kontrakce, konstatoval, že jsem měla ještě zůstat v klidu doma, že jsem tam moc brzy. Jakmile se podíval spodem, spadla mu brada s tím, že jsem už otevřená na 6cm, takže mě poslal šupem na sál, právě aby stihla antibiotika vykapat.
Na sál jsme s manželem přišli v 15:30 a ujala se nás naprosto úžasná porodní asistentka, p. Pelešková. Byla veselá, laskavá a celkově musím říct, že díky ní jsem si ten porod i užila, aspoň dokud si to ještě užít šlo. V 18 hodin se střídaly směny a ujala se nás p. Buchtová, která byla taky skvělá. Syn se narodil v 18:20. Byl to rychlý porod a jak říkám, díky oběma asistentkám mám z něj dobrý zážitek.
Oddělení šestinedělí bylo v pořádku, nic bych nevytkla - s kojením byly sestry ochotné kdykoli pomoct, kontrolovaly pravidelně prsa a sehnaly mi na rozpraskané bradavky hydrogelové polštářky, které mi donesly až na pokoj. Vážně nemám, co bych vytkla, naopak. Se všemi sestrami šlo v klidu mluvit a byly moc ochotné.

Personál:

PA Pelešková, PA Buchtová

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Hlavně být v klidu a důvěřovat doktorům, ale i samy sobě a svému tělu

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vlastní plenky pro miminko, případně vlastní vložky, síťované kalhotky a určitě tampony do podprsenky. Doporučuji i vatové ubrousky na utírání zadečku miminka (prodávají např. v DM) - ty jejich modré „žínky“ jsou tvrdé a nepříjemné na dotyk, a smolka s nimi nejde vůbec otřít.

18.10.18

Dobrý den,

s odstupem několika měsíců od porodu se chci svěřit i se svou zkušeností.
Jen abych vysvětlila, proč jsme si vybrali tuto nemocnici: rozhodla vybavenost, vzdálenost a také jsme měli pocit, že v případě komplikací jsme v nejlepších rukách.

Příjem - u příjmového pultíku přišla kontrakce, musela jsem si dřepnout a protože jsem při kontrakci nemohla mluvit, dýchala jsem si. Tmavovlasá tlustá sestra se mi začala hlasitě smát… já i manžel jsme byli v šoku. Nechápeme, jak se takhle někdo může chovat.

Po příjmu mě přišla zkontrolovat doktorka připojená ke kanyle a bez hlasu (chřipka). Nepoznala, že mi již odtekla voda. Až po upozornění to kontrolovala znovu a říká „tak odtekla“ ..jen poznámka, manžel měl den po našem příchodu z porodnice chřipku (takže jsme byli první týden bez táty)..

Po příchodu mě napojili na monitor, odešli, uplynula opravdu dlouhá doba (pro mě dlouhá jako roky) a já už nedokázala ležet, chtěla jsem se protáhnout, jít na míč kamkoli, ale pořád nikdo nešel. Po zazvonění přišla úplně jiná sestra než ta, která jak jsem pochopila měla náš pokoj a ta vypadala, jako by zapomněli, že na monitoru jsem a řekla, že se samozřejmě mám protáhnout a odpojila mě.

Ačkoli jsem prošla kurzy, když to přijde, člověk je trochu myšlemkami jinde..čekala jsem od sestry nebo někoho z porodnice podporu a třeba radu, pomoc…ale bylo mi řečeno, že nestíhají. Bolesti dalece předčily má očekávání a začala jsem se cítit velmi špatně, při kontrakcích jsem cítila nesnesitelný tlak a tak jsme zavolali sestru, přišla opět úplně jiná sestra a bez představení důrazně řekla, že za mnou nebudou běhat a že si nemůžeme zvonit (od příjmu uplynuly tři čtyři hodiny a zvonila jsem podruhé). Psychicky se mi udělalo ještě víc zle. Doufala jsem, že sestra nabídne pomoc nebo popřípadě i nějaké léky (brala bych cokoli), ale nebyla jsem schopná komunikovat jako obvykle a po slovech této sestry jsem se bála už i zazvonit, odešla jsem absolutně psychicky.

Po příjmu jsem uváděla, že mám specifické zdravotní obtíže. I na toto téma už do konce porodu nepadla řeč, dostala jsem klystýr, který mi zpomalil kontrakce a ven nevyšel. Opět jsem necítila oporu v personálu, při každé kontrakci trochu klystýru vyšlo. To po mně uklízel manžel, bylo nám řečeno, že do dvaceti minut někdo přijde, manžel mi později řekl, že přišli za hodinu a půl…mezitím pode mnou uklízel manžel. Nikdo mi nezměřil tlak, kromě vnitřního vyšetření a napojení na monitor se neodehrálo už nic, i když jsem si rvala bolestí vlasy a v těle měla křeč (to mi doktorka řekla „ale tak musíte se uklidnit“)

Pocit z porodnice byl pro mě stresující, cítila jsem se, že je tam obtěžuju (až na jednu sestřičku, která byla zlatá). Cítila jsem se sama, špinavá, zneúctěná…popravdě, chtěla jsem umřít.

Když mi bylo řečeno, že mohu tlačit necítila jsem žádný jiný tlak než těch posledních x hodin. Chápu, že doktoři musí motivovat, ale „dělejte, netlačíte“ to moc nepomáhá. Dítě ztratilo ozvy a sestra mi začala mačkat břicho (po porodu bylo céle od modřin), asi jako každá maminka jsem měla představy jak přivedu dítě na svět, ale i přes uvedení našich přání nebyly kvůli komplikacím v závěru porodu vyplněny. Což chápeme, ale nejsme šťastni.

Po porodu přišlo ještě něco horšího. Oba jsme byli zlomení (dítě bylo naživu, ale odneseno na kontroly) a potřebovali jsme nejspíš odbornější pomoc, než výsměch sanitárního bratra „to příchází to šestinedělí brzy..“

Na šestinedělí jsem byla na pokoji s dvěma věkově a co se týče počtu dětí úplně odlišnými ženami (doufala jsem, že v tak velké nemocnici se alespoň podobně staré ženy dávají k sobě, ale chápu, že to není vždy možné). O dítěti jsem dostala informace jen velmi stroze. Když jsem dítě dostala k sobě stále ne a ne spinkat, večer usnulo a já se uložila také, v tom vlítla sestra do pokoje s tím, že jde kontrolovat očička…bylo asi okolo osmé deváté, takže malého probudila, ale říkala jsem si, že to nelze dělat na etapy kdo spí a kdo ne..co jsem ale nepochopila byla sestra, která vrazila vzápětí s tím, že jde kontrolovat sluch. Vadilo jí totiž, že se mé dítě nedá zkontrolovat, že by bylo lepší kdyby spalo. Byla nepříjemná, k dítěti trochu náhlejší. Nechápala jsem, proč tedy nechodila první ona a až potom kontrola očiček, když tvrdí, že se to nejlíp zjistí u spícího dítěte, protože kontrolu nic neruší. Mé dítě mělo speciální balení kvůli šikmé hlavičce, které si ona vysvětlila jako můj bordel a nedbalost a začala mě poučovat a dítě balit podle jejího. Když už jsem viděla na nás všech třech, že se cítíme špatně (ona vteklá, dítě vystrašené, já se slzami na krajíčku), zjistila, že mé dítě má mázek v uších a že proto to nelze změřit..

Jako na spasení jsem čekala až budou návštěvní hodiny a přijde rodina, pět minut před návštěvami přišla sestra, že jde malý na nějaké kontroly, že mě naučí koupat a já nevím co..říkala jsem, že jede právě moje rodina, která v té chvíli vešla do dveří. Řekla, že jí to nezajímá. Bylo mi trapně i kvůli rodině, která není místní a hledala si odvoz, který na ně čekal. Já sama je potřebovala. Ten den od rána nikdo nepřišel, ostatní matky se nebavily, upínala jsem se jen k těm návštěvám.

Další den mi dítě opět odnesli s tím, že budu chodit kojit k nim a dítě pujde na světýlko. Dohodli jsme se na čase, já si nařídila budík, ale sestra přišla dříve, protože už malý plakal a měl hlad. Nakojila jsem, i když ze začátku to šlo pomaleji a domluvila se na dalším čase. Mezitím jsem zkusila trochu odstříkat. Když přišel čas krmení, přišla jsem za miminkem, ale vystřídali se směny a nějaká sestra (krátké hnědé vlasy, starší, nepřátelská) mi řekla: „řval, vy stejně nemáte mlíko, takže jsem ho nakrmila“, když jsem jí ukázala odstříkané mléko, byla nepříjemná a opět nezapomněla zmínit, že jí tam řval a já stejně nenakojim. Byla jsem v šoku z toho, jak se chová někdo, kdo pracuje s miminky. Plakala jsem na záchodě. Malého jsem o pár hodin déle přišla nakrmit a zatímco jsem u něj byla jsem jí poslouchala, jak řvala na ostatní novorozence, které měla na oddělení. Nikdy by mi nenapadlo, že tam bude pracovat člověk, který řve na jednodenní miminko „neeeeřviii, co tu řveeeš“. Držela jsem své dítě a stékaly mi slzy. Nechtěla jsem, aby takový člověk měl u sebe mé dítě, ale nevěděla jsem, za kým jít… viděla jsem skrz dveře doktorku, musela slyšet to samé co já a nijak nereagovala. Bála jsem se, že když si budu stěžovat, ničeho nedocílím a ta sestra tam bude s mým dítětem stejně sama a ještě naštvaná na mě, co by pak byla schopná malému udělat =( Najednou na mě nalítla, co dělám, že stejně nemám mlíko, ukázala jsem jí, že jsem něco málo na pokoji odtříkala, na to mi řekla, že je to málo, že žádný mlíko nemam (sestra z minulé směny mě podporovala a opravdu byla laskavá, říkala mi rady a jak to měla ona, uklidnila mě) tato sestra mě vydeptala a dodnes se mi ten zážitek s ní vrací jako noční můra. Takový člověk nemá u miminek co dělat.

Nakonec jsem odcházela z nemocnice opravdu psychicky zničená. Sestry si stěžovaly, že jim chybí lidi a sama jsem viděla, že některé sestry tam byly snad dva dny v kuse. Říkaly mi, že to nestíhají a že i u porodů chybí doktoři a takové ty řeči „můžete být ráda…“, ale člověk nerodí každý druhý rok, někteří také jen jednou za život a ty první dny se na celkovém psychickém zdraví mohou opravdu podepsat.

Když jsem se potom seznámila s dalšími maminkami a zjistila, že tu ve FN Lochotín po císařském řezu zašili i se zbytky plodových obalů a placenty a přes její stěžování si na bolest neprovedli kontrolní sono a odeslali jí domů (poté jsem poznala druhou a té se stalo to samé). (Návrat do nemocnice a operace s malým miminkem doma je opravdu stres a často i konec kojení). Tu jiné vytrhli placentu, která byla napůl venku (nečekali až se sama oddělí, měli tam prej fofry =/) a ta málem vykrvácela a další dny strávila na jip. Kamarádce po porodu zase první věc řekli „s těmahle prsama kojit nikdy nebudete“ (rozkojila se, ale tyhle slova tomu nepomohou!)

Vím, že se může stát cokoli a porod je komplikovaná věc, že je personál přetěžován a nevím kolik výmluv jsem za těch několik dní slyšela, ale neměli bychom se my ženy v tomto období podporovat a ne se smát když má rodička bolest, křičet, že nikdy kojit nebude… nečekala jsem, že mě bude někdo u postele držet za ruku, ale takto zlý přístup je pro mě dodnes těžko stravitelná vzpomínka.

Pokud jste citlivé, prosím, zvolte jiné místo pro porod. Třeba budete mít štěstí a narazíte na svěží milé směny, zdravé hodné doktory …ale je tu šance, že ne a pak už to nevrátíte

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Chystat se někam jinam

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Hodně košil, je tam ukrutné vedro, nedá se spát. Větší hrnek na pití/čaj. Místní hrnečky jsou malé. Abyste se pořád nemuseli zvedat (v tom horku jsem pila pořád), je dobré i brčko. Pro miminko raději vše, na pokoji jsme měli sdílené věci pro miminko a druhý den jsem za svoje věci byla ráda. Vlastní odsávačku, pokud ji budete chtít použít. K dispozici jsou na sesterně dvě a nelze se spoléhat, že budou k dispozici a když už konečně k dispozici byla, bylo tam něco rozbité a dělalo to na pokoji rámus (a nevíte, s kým budete na pokoji). Nespoléhejte na nadstandart - já ani kamarádky jsme ho nedostaly. Hodně štěstí

04.10.18

Původně jsem měla v plánu rodit u Mulačů, ale nakonec jsem se už dva týdny před termínem z důvodu nevolností svěřila do péče FN a nelituji. Veškerý personál - příjmová ambulance, oddělení rizikových těhotenství, porodní sály, oddělení šestinedělí i novorozenecké - je velmi profesionální, velice cením citlivý přístup, ochotu, způsob podávání informací.

K samotnému porodu - bylo to velice vycerpavajici, přijata jsem byla v pět hodin odpoledne a porodila druhý den po poledni, postupně pro nepostupující nalez různá medikace, kontrakce podněcovaný infuzí oxytocinu, nad ránem mi byl nabídnut epidurál, který jsem s radostí přijala, ale stejně jsem pomalu na kolenou prosila všechny, ať ze mě malou vyndají císařem, jak jsem byla vyčerpaná.

Přes noc u porodu byla paní doktorka Paymová a bohužel si nepamatuji jméno porodni asistentky, ale moc jim oběma děkuji za trpělivost a skvělý přístup. Nakonec pro mou vyčerpanost a slábnoucí kontrakce skončil porod operativně. Nejprve paní doktorka zkoušela VEX, po neúspěchu přišly na řadu kleště. Díky skvělé práci paní doktorky Karbanové a porodních asistentek, které mi pomohly tlačit, se naše holčička narodila úplně v pořádku.

Na šestinedělí jsem pobyla trochu déle, ale moc chválím všechny dětské sestry za ochotu pomáhat s kojením a podporovat ho, co nejvíce je to možné. Domů jsme odcházely sice s příkrmem, ale druhý den doma jsem se rozkojila krásně. Bohužel jsem ještě kvůli špatnému hojení po nástřihu navštívila ještě i ambulanci po porodu, ale zde péče také výborná. Celkově mi všichni při/po tak náročném porodu moc pomohli a opravdu nevím, jak bych měla poděkovat.

Personál:

MUDr. Paymová, MUDr. Karbanová, MUDr. Hrdonková, as. Pelešková

62
04.09.18

Porod mi začal odtokem vody v 8:30 ráno, v 9:00 příjem, který proběhl velice rychle s příjemnou sestřičkou, která mě odvedla na sál, kde si mě převzala druhá, opět strašně milá sestra, hned po ní dorazil se představit doktor. Hned na začátku jsem řekla, že bych chtěla epidurál. Nález byl malý, asi 1 cm, tudíž mi upouštěli vodu a snažili se porod rozjet. Navíc doktor konstatoval, že mám úzkou pánev, takže mě přeměřili a musela jsem asi hodinu čekat na vedoucího lékaře MUDr. Korečka, aby rozhodl jestli dítě projde, vzhledem k tomu, že měl malý větší porodní váhu, ten řekl, že ano, že to zvládnu.

Asi ve 12 proběhl klystýr, po něm aplikace čípků na rozvolnění branky, mezitím mě ručně pořád otevírali. Asi ve 14 hodin jsem již řekla sestřičce, že bych chtěla už něco na bolest, tak mi dala něco kapačkou, která mi nijak nepomohla, za hodinu jsem jí to řekla znova a to mi už řekla, že už je pozdě a dovezla mi pouze rajský plyn, který upřímně mi nějak nepomáhal, bylo mi po něm ještě hůř.

Nakonec jsem malého tlačila 2 hodiny čistého času, protože mi slábly kontrakce a byl zaseknutý v pánvi. Nicméně jsme to s pomocí obou + manžela zvládli holt i bez epidurálu a unikli o vlásek sekci, i když jsem si tedy odnesla větší poranění, ale šití bylo provedeno tak dobře, že po zhojení ani nevím kde jizvy mám.

Celkově tedy hodnotím velice dobře, těm lidem jsem věřila a byla jsem ráda, že jsem rodila zrovna s nimi, byli profesionální, ale pomáhali mi i psychicky a dokonce i s trochou humoru. Tímto jim děkuji. Oddělení šestinedělí naprosto v pořádku, sestry bezvadné, jídlo hrůza, uklízečka na ránu.

Personál:

MUDr. Kozerovský, PA Chmelíková

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nemít velká očekávání, že vše proběhne, jak si přejete. Člověk míní, porod mění. Mít vše dobře připravené (věci + papíry na příjem).

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Hodně nočních košilek, je tam strašné vedro a s neustálým přikládáním miminka v té teplé posteli se člověk strašně potí. Několikery síťované kalhotky a mít v tašce i nějakou svačinu, sušenky cokoliv - po porodu jsem byla ukrutně hladová po celým dni lačnění, námahy a stresu a na pokoji mě večer poctili rohlikem a bílým jogurtem a na tom jsem měla vydržet až do rána. Ve 2 hodiny už jsem byla smrtelně bílá hlady a omdlivala, že mi sestra donesla nějakou svou čokoládu, aby mě vůbec byla schopná dovést do sprchy.

20.08.18

Ráda bych pochválila porodnici ve FN Plzeň.

Už na příjmu byli všichni milí. Ihned po zjištění, že mi odtekla opravdu plodovka mě dali na tzv. hekárnu. Tam jsem ale moc času nestrávila. Po vyšetření panem doktorem (jméno si nepamatuji) mě vzali ihned na porodní sál. Dostala jsem klystýr a hned po vyprázdnění se rozjely ty správný bolesti. :-D Myslím to tak, že větší bolest jsem životě nezažila, ale šlo to rychle. Na porodním sále jsem totiž strávila necelou hodinku a sestry vepsaly do papírů, že to byl porod překotný. Opravdu jsem párkrát zatlačila a syn byl venku. Rodila jsem v 37+3tt. Následné ošetření, oddělení šestinedělí bylo taky fajn.

Jediné, co mi dělalo problémy, bylo kojení, nakonec jsem druhý den dostala odsávačku a krmila malého přes prst s injekční stříkačkou a 3. den jsme šli domů. Celému personálu proto mohu jedině děkovat. :)

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

vlastní vložky s vysokou absorbcí

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

kojicí košile, vložky, za mě i kojící klobouček, který jsem neměla, ale hodil by se mi

15.08.18

Týden před předčasným porodem jsem doma zakrvácela. Ryhlá záchranná služba mě odvezla na příjem do Fakultní nemocnice. Vyšetření nekonečná a odpověď, jak je na tom dítě, žádná. Upozorňuji, že nejvíc všechny zajímala otázka, zda jsem kuřák a celou situaci jsem si vlastně nezpůsobila sama. Týden na pozorování na nadstandardním pokoji. Žádná vyšetření. Poslední den si mě MUDr. Hrdonková prohlídla pomocí zrcátka a že je vše OK.

Shodou okolností mě druhý den po propuštění čekala pravidelná prohlídka u gynekologa. Verdikt zněl, rodíte! Nechápal, jak mě mohli pustit domů bez ultrazvuku a nabádal, ať se okamžitě vrátím zpátky, což jsem odmítla. Po laxním přístupu jsem byla rozhodnuta co nejdéle vydržet doma… den a půl. Kontrakce se stupňovaly a my vyjeli do nemocnice. Další úřední martirium. Převoz na porodní sál, kde se rozhodli, že předčasný porod zastaví. Dostala jsem kapačku po které jsem netušila, ani kde jsem a jak se jmenuji. Ještě, že byl přítomen partner. Co chvíli se vracela doktorka zkontrolovat, co se děje. Dokud se neotočila se sestrou a potichu drmolily něco do zdi. Informace žádná. Další sestra zjistila, že kapačku nechali téct moc rychle a už přišli s verdiktem. Porodíte o dva měsíce dřív, ale bohužel právě teď jsme obsadili poslední inkubátor. Čeká vás převoz. Příjem ve 21 hodin, převoz po půlnoci směr Praha Apolinář. Teď zpětne jsem za ty náhody šťastná! Porod rychlý, bez komplikací, dcera zdravá a bez přístrojů. Proběhl bonding. Dceru jsem navštěvovala každé tři hodiny kromě 3. hodiny ráno, to je nastaveno na odpočinek matky. Manipulace, přebalování, kojení a dokrmování mateřského mléka ze stříkačky, koupání… vše v mých rukách! Za týden jen jedna sestra měla potřebu mě kontrolovat, jenže jsme od Plzně, takže jsem žádali převoz. Bylo nám vyhověno do dvou dnů.

Dcera i přes to, že neměla žádné problémy, se dostala na oddělení intenzivní a resuscitační péče. Sestra mi sdělila, že jen na pozorování, že je to takový postup. A že u nich to chodí tak, že jsou tři návštěvy denně, miminko si nesmím sama z postýlky vyndat a ani podat partnerovi bez asistence sestry. Nevěřila jsem vlastním uším! Na další návštěvu/kojení už jsem šla vyzbrojena argumenty. Doktorka z oddělení konstatovala, že nejsme rizikový případ a šupajdily jsme o dvě patra níž. Návštěvy totožné… poslední v 17 hodin. Můj partner pracuje do 16:30. Hned druhý den jsem se nastěhovala na pokoj maminek hned naproti oddělení. Na návštěvách miminka to ale nic nemění! Večer partner skončil dřív, aby mohl dceru vidět.

Už tak zdeptaná neosobním přístupem FN, jsem v jeden okamžik kilo a půl těžkou dceru prostě chytla jen do jedné ruky a druhou si chtěla očistit kojeneckou váhu. Sestra z Nýřan na mě spustila, že oni vědí všechno nejlíp že je musím na slovo poslouchat a že v nemocnici je ona něco jako moje nadřízená (ano, tato slova)! V ten okamžik vešel na oddělení partner. Mno, bylo zle! Vyžádali jsme si ošetřující lékařku (i přes otázky sester proč, jako bychom se chtěli bavit s nimi). Asi v rámci udržení ostatních rodičů v podřízeném klidu jsem se okamžitě s dcerou dostala na roomingový pokoj. Přišla sestra, že vezou maličkou na vyšetření kyčlí. Říkám OK, já jdu s vámi. A ona vyděšená, že nemusím, že si mám odpočinout. Ani náhodou! Nic beze mě! Náběr krve: „maminko, kdepak máte dudlíka? Co prosím?! My žádného dudlíka nepoužíváme!“

Co sestra, to názor. Jedna říká: „ženská, nebojte se,“ druhá: „ženská, nezbláznila jste se, to nemůžete!“ Hodnocení bradavek pohledem s tím, že kojit nebudu… Nehledě na to, že nikoho nezajímalo, že jsem dceru sama koupala třetí den po narození. Tady prostě koupají sestry vaše dítě, jako byste byla neschopná! 14 dnů jsem žádala o vyšetření na žloutenku, ale přišli vždy jen s ručním měřičem a odpovědí, že mám opálené miminko!!Před prupuštěním udělali náběr a hle, máte žloutenku, musíme ještě posvítit. To už jsem neměla slov a věděla, že do FN už NIKDY víc!

Vydržely jsme, co se dalo, jen abychom už byly doma.

Ještě perla nakonec. Předčasňátka musí navštěvovat centrum vývojové péče. První návštěva trvala kolem pěti minut, kdy se napřed zapisovalo a minimum času se doktorka podívala na malou. Musela jsem obhajovat, že za ten moment jim toho moc nepředvede! A ve zprávě mám napsáno „neklidné miminko“.

Radím, když už si vyberete nebo vám bude vybrána FN, stůjte si za svým! Rodič jste vy!

Dcera má teď 6 měsíců, je naprosto zdravá bez rehabilitací a od třetího (korigovaně od prvního) měsíce plně kojena!

Maminky, nedejte se. :-)

1942
30.07.18

Před porodem jsem četla tyto recenze a i přes to, že se mi recenze na FN nelíbily, rozhodla jsem se zde rodit kvůli porodu dvojčat a dobrému vybavení. Utěšovala jsem se, že ženský tyhle špatný recenze psaly pod vlivem hormonů nebo to byly nějaký citlivky. Nyní nejsem pod vlivem hormonů a ani nejsem citlivka, tak snad tato recenze někomu pomůže vybrat si jinou porodnici.

Byla jsem zde hospitalizována již týden před porodem po vánočních svátcích 2017 s vícečetným těhotenstvím a podezřením nejdříve na preeklampsii, kterou později vyloučili ale z důvodu, že jsem byla již 37+2 si mě tam rovnou nechali a domluvili jsme se, že pokud mi nepraskne voda do úterka, tak mi udělají Hamiltona. Z toho jsem byla tak nervozní, že mi ve 4 ráno praskla voda a já šla na ultrazvuk a ozvy. Holky byly stále hlavičkami dolů, takže nic nebránilo přirozenému porodu.

V 5 ráno jsem volala manželovi, aby dorazil, načež jsem dostala sprďana od porodní asistentky, že můžu rodit až odpoledne a chudák chlap tu bude celou dobu strašit. Jako pardon, ale k čemu mi je podpora, která přijde až pomalu k hotovému? Nenechali jsme se odbýt a ještěže tak. S dvojčaty jsem přibrala přes 30 kilo a se 100 kily a obrovským pupkem vylejzat z vany je nadlidský úkon. I manžel měl co dělat, nemluvě o tom že jsem ve vaně vydržela vždy jen 20 minut pak 20 minut venku a zase do vody. Kdyby mi měla pomáhat každých 20 minut porodní asistentka, tak věřím, že nadšená by nebyla.

Nicméně v 6 mi začaly kontrakce, následně mi píchli vodu i u druhé slečny a provedli klystýr. V 11 už jsem měla bolesti masakrální (jinak se to ani popsat nedá) a po minutě, takže jsem poprosila o něco proti bolesti. Přivezli mi entonox a přes dýchací masku jsem si dýchala. Trochu to pomáhalo, byla jsem trochu omámená. Zapoměla jsem dodat, že nejsem nějaká cíťa, a proto jsem se ani té bolesti nebála. Nicméně schytala jsem bolesti, které šly až do kříže a řeknu vám, že to byly opravdu hrozné bolesti.

No každé tři hodiny mě chodil brutálně vyšetřovat mladý doktor. Sama porodní asistentka mi říkala, že na vyšetření od pana doktora si stěžuje každá žena, že je surový. No po třetím vyšetření od něj jsem už lezla po stropě a přemlouvala ho, ať mě nevyšetřuje. Pak mě jednou prohlížela doktorka a to bylo úplně super bez bolesti. V 18:00 tento doktor rozhodl o oxytocinu (při vícečetným těhotenství se nesmí podávat, kvůli hrozící ruptuře dělohy) po půl hodinovém přemlouvání jsem nakonec souhlasila s tím, že dle jeho slov to bude na zkoušku jen na 20 minut. Po hodině jsme naháněli doktora a porodní asistentka vždy jen řekla, že ho jde sehnat. Na potřetí po 2 hodinách, kdy už jsem nekomunikovala a jen mi tekly slzy proudem, manžel dost naštvaně šel hledat doktora sám.

Stále jsem byla otevřená na 2 a proto šel pro primáře, ať mě taky vyšetří a rozhodne se o císaři. Všichni byly pěkně naštvaní, protože tam kvůli mému přirozenému porodu dvojčat mělo být spoustu zaučujících se doktorů. Primář přišel a opět strašně surově mě prohlížel, že už jsem i křičela. Dodal, že dětem se vede dobře, tak že by s císařem ještě počkal. Manžel na něj vyjel a najednou to šlo. Další kdo na mě byl sakra naštvanej, byla anestezioložka, která mě přišla zlanařit na částečnou narkózu a já jí hned řekla, že chci celkovou, že chápu důsledky atd. No odcházela hodně naštvaná.

Po 18 hodinách snažení se o přirozený porod jsem tedy šla na císaře. Pak už jsem se jen vzbudila na JIP, kde mě strašně bolelo břicho. Hrozně hodné sestřičky mi sdělily, že mi budou muset vytlačit krev, takže mi budou muset mačkat na břicho. No to bylo šílený, ale sestry, vždy když jsem řekla, tak na chvilku přestaly a mohla jsem se vydýchat a zase začaly. Trvalo to třeba 10 minut, ale vždy mě nechaly vydýchat. Tohle mi dělali ještě jednou a potom ještě před přeložením mi to měla udělat nová směna. Jenže v nové směně byly strašný ženský, který se mi vrhly po břiše a začaly ho brutálně tlačit, tak jsem instinktivně křičela, protože to byla šílená bolest no a moc jsem si tím nepomohla. Ony si zavolaly doktora a čirou náhodou to byl ten surovec, co mě při porodu vždy vyšetřoval. Když jsem ho viděla, tak jsem se úplně rozklepala a prosila ho, ať to nedělá, že si to nepřeji, že to nechci, ať mi na břicho nesahá. Neodpověděl, jen si zavolal sestry a řekl jim, vy chyťte nohy a vy jí chyťte ruce a začal mi tam skákat po břiše. Horší bolest a bezmoc jsem v životě nezažila. Hned po tomhle mě převáželi na pokoj a manžel mě viděl hned na chodbě. Nemohla jsem mluvit, jen jsem koukala a brečela. Přivezli mi děti, abych se prý zklidnila, ale já je nechtěla vidět. Pořád jsem cítila to zoufalství a tu bezmoc. Trvalo to tři hodiny, než jsem promluvila a byla schopná vzít do náruče své dítě.

Na šestinedělí byly sestřičky fajn. Jedna jediná taková starší sestřička byla hrozně ochotná a učila mě kojit. Chodila tam za mnou každý dvě hodiny a pořád jsme trénovaly. Nebýt jí, tak nekojím, ty mladé sestřičky se u vás ani neukážou. Po třech dnech nás chtěli pustit, protože měly prý plno, tak potřebují postel. Ano, po třech dnech po císaři. Nakonec kvůli pupíku u jedné z holek jsme šli až 4. den po císaři.

Doteď mám noční můry, když se v noci vzbudím a cítím tu samou bezmoc, úzkost a zoufalství. Jestli vám někdo tvrdí, že to zapomenete, tak mně se to zapomenout nedaří. Jsem samozřejmě ráda za dvě zdravé krasné dcery, které hrozně miluji, ale noční můry mám stále. Zkazili mi celý porod. Od začátku jsem se musela za něco hádat. Příště jedině Mulačovka. Tam jsou dle recenzí empatičtí doktoři i sestry. Doufám, že jsem vás těhulky moc nevystrašila, ale položte si otázku, zda se chcete po celou dobu porodu s někým dohadovat a nakonec ještě mít noční můry i půl roku po porodu. Můžete mít porod hladký bez komplikací, a tím pádem si nemocnici chválit, ale také to tak být nemusí a pak se teprve ukáže dobrá nemocnice.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pořádně si rozmyslet zda chcete rodit v této porodnici a případně se obrnit a stát si za svým rozhodnutím a nenechat se do ničeho tlačit. Stejně tak bych nepodepisovala ty papíry, když už rodim a nemůžu se soustředit.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vemte si plenky. Mně dávali příděl tři plenky na den pro dvě děti, což je úplně směšný. Dále musíte neustále někoho nahánět, ať doplní vložky a toaleťák, takže doporučuji si vzít svoje, protože strávit půl dne nahánění někoho mě už unavovalo.

24.07.18

První dceru jsem rodila ve FN na Lochotíně. Jako prvorodička, jenž neměla s čím porovnat, tak jsem si celkem na nic moc stěžovat nemohla. Kromě neosobního přístupu. Některý personál příjemný, nekterý míň a nekterý až nepříjemný. Jídlo průměr a péče sice dobrá, ale vše honem, honem. Ale jinak celkem za 3.

Druhou dceru jsem rodila u Mulačů a musím říct nebe a dudy. U Mulačů péče super, doktoři i sestřičky všichni úžasní (a to jsem se původně bránila Mulačům zuby nehty. Dnes mě mrzí že jsem tam nešla i s první ), až na to jídlo. To je snad ještě horší než ve FN. Jinak vybavení na porodních pokojích je totožné v obou porodnicích ( U Mulačů rekonstrukce 2017).

19.07.18

Na příjem do porodnice jsme přijeli v momentě, kdy jsem měla kontrakce cca po minutě (porod se mi doma nečekaně strašně zrychlil). Sestry na příjmu se ptaly i během kontrakcí na zbytečnosti (Jak to, že jste u nás ještě nebyla? - 37+4 bezproblémové těhotenství) a táhly mě do ambulance na příjem, kde jim konečně došlo, že tam asi už vyšetření neproběhne. Po odvezení na sál jsem se napřed musela chvíli hádat s jednou porodní asistentkou, že na zádech opravdu ležet nebudu (tvrdila mi, že na CTG jinak ležet nemůžu - přitom u svého doktora jsem u toho běžně seděla) a nutili mě podepsat nějaké papíry - nebyla jsem už schopná v tu chvíli cokoliv číst, tak jsem řekla, že to podepíšu až zpětně.

Doktorka mě vyšetřila a řekla „tak pustíme vodu, abyste mohla tlačit“. Chtěla jsem porod bez zásahů, ale v tu chvíli jsem neměla sílu se o tohle přít, takže mi praskli vodu. Mladá studentka medicíny, co tam byla s doktorkou, byla moc milá a empatická, podporovala mě a říkala, jak dobře si vedu.

Měla jsem porodní plán, nebyla jsem ve stavu ho s kýmkoliv probírat, ale porodní asistentka, která vedla můj porod, byla profesionální, porodní plán přečetla a řídila se jím. Dcera se narodila 40 minut po našem příchodu na sál. Kromě zmíněné dirupce mi nebylo do porodu nijak zasahováno, nebyly mi nabízeny léky ani nic jiného, porodní asistentka se zeptala, jestli mě může vyšetřit (to bylo už opravdu těsně před koncem). Polohu by mi zřejmě nechala zvolit, ale tvrdila mi, že v polosedě mi může nejlépe chránit hráz, tak jsem souhlasila - i když moje tělo by bývalo chtělo spíš klečet. Porodila jsem téměř bez zranění - 1 kosmetický steh, placenta odešla do pár minut také přirozeně, bez oxytocinu. Rodila jsem pouze s porodní asistentkou, doktor se přišel zeptat, zda je vše v pořádku, až když bylo po všem (což mi naprosto vyhovovalo).

Pupečník nenechali dotepat, přestřihli ho a dceru ihned odnesli - prý že mají podezření na vdechnutí plodové vody - malá měla skóre 10-10-10 a byla naprosto zdravá - přišla jsem tedy o možnost dostat svou dceru ihned po narození. Dostali jsme ji až za pár minut, zabalenou jak vánočku. Když jsem říkala, že ji chci nahou, aby proběhl bonding, dětská sestra jen odvětila, že by byla miminku zima (co naplat, že jsme tam pro ni měli nahřátou deku). Po podepsání papírů, že přebíráme zodpovědnost za své dítě s námi dcera mohla zůstat celý zbytek pobytu na porodním sále.

Při mém převezení na šestinedělí ji odvezli „na hodinu“ na novorozenecké oddělení - museli jsme se po ní 3× ptát, než nám ji po více jak 2,5 hodinách konečně přivezli na pokoj.

Celé oddělení šestinedělí bylo pro mě peklo - hned první sestra mi řekla, že mám ploché bradavky, že bez kloboučků kojit nebudu - to se opakovalo i s ostatními - přišlo mi, že jim šlo hlavně o to, aby neměly starosti navíc. Rady, co jsem dostala od nich ke kojení, teď vím, že byly úplně špatně (technika kojení), poslední noc skončila malá na umělém mléku, aby nás vůbec pustili domů a pořádně kojit jsme se naučily až samy doma, s pomocí soukromé porodní asistentky. Když chcete něco jinak, než na co jsou sestry zvyklé (nechat pupeční pahýl odpadnout, jít se svým dítětem na vyšetření), tak je vidět, jak je jim to proti srsti. Nejmilejší opět byly sestřičky studentky, které byly hodné a empatické.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nastudujte si informace o kojení - nepočítejte, že vám někdo v porodnici pomůže. Nebojte se stát si za svými přáními.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Plenky pro miminko - nebylo jich na pokoji dostatek.
Jednorázové porodnické kalhotky nebo lehké bavlněné - dostanete jen jedny a to opravdu na 3 dny nestačí.

1
09.06.18

Rodila jsem zde začátkem února 2018. Má vize byla: co nejvíce přirozený porod bez zbytečných vnějších zásahů, což se mi v podstatě splnilo, ale nemyslím si, že zásluhu na tom má personál. Ráno v půl páté mi praskla plodová voda. V 8:00 jsme přijeli do FN Plzeň, kde mi udělali monitor a poslali k doktorce, která zjistila, že šlo opravdu o plodovou vodu a přijali mě k porodu.

Cca v 10:00 jsem byla přijata, přítele poslali domů, že to chvíli ještě potrvá a mě dali na těhotenský pokoj, kde jsem byla ještě s jednou paní. To už se začaly bolesti zvyšovat a kolem jedné mě přišel vyšetřit doktor s výsledkem, že jsem už otevřená na 4 prsty. Přesunuli mě na porodní sál, kolem druhé mi byl proveden klystýr, za chvíli na to přijel partner. V půl třetí jsem si nechala zavolat porodní asistentku, protože jsem nevěděla, zda tlačím už dítě nebo ještě něco jiného. :-) Porodní asistentka mi sdělila, že můžeme jít tlačit. Ptala jsem se na jinou polohu než v leže, bylo mi řečeno, že můžeme zkusit polohu na boku, ale když jsem vlezla na kozu, tak mě nechali tlačit, ale úplně mi tato poloha nevadila.

Po třetí hodině byla malá na světě. Malá mi byla okamžitě přiložena na hruď a pupečník nechali dotepat. Po hodině (z důvodu kapacity) mě přesunuli na pokoj šestinedělí, kde jsem měla štěstí, že byl volný nadstandard. Jak byl porod pro mě jednoduchý, tak kojení bylo peklo! Prsa mě neskutečně bolela, a když se chtěla malá přisát, tak jsem instinktivně uhýbala. Nebyla jsem si jistá, zda je malá správně přisátá a v podstatě jsem toho v porodnici moc nenakojila. První dva dny to ani moc nevadilo, protože malá měla dostatek živin z bříška, ale třetí den už podle nich zhubla příliš a musela jsem dojít pro dokrm. Když jsem si nechala laktační zavolat, tak jednou ani nepřišla. V podstatě s kojením mě zachránila soukromá laktační poradkyně, kterou jsem si doma nechala zavolat a do 3 týdnů jsem dokrm odbourala a nyní kojím již 4 měsíce a rozhodně nekončím.

Pokud to shrnu, tak jsem měla snadný přirozený porod, kdy personál jen dohlížel a nemusel nijak zasahovat. Ale porodní asistentka byla moc příjemná a šikovná. Jednou mě v polovině kontrakcí vyšetřil lékař, jehož jméno nevím, ale byl též milý a sympatický.

Na šestinedělí si dokáži představit větší podporu v kojení, ale když se člověk dostane domů a opadne stres, tak je to hned snažší.

Personál:

Bc. Krausová

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Zjistit si PRAVDIVÉ informace o kojení, aby jste se rozkojily co nejdříve. Ideálně mít u sebe kontakt na externí laktační poradkyni, která vám v případě malé podpory personálu pomůže s kojením. Prosadit si na sále samopřisátí miminka, což by opravdu nemělo vypadat tak, že je dítě zavinuté v zavinovačce. To si příště určitě vyžádám.

Chystají se rodit v porodnici FN Plzeň, Lochotín

Žádná uživatelka zatím nepřidala chystaný porod v této porodnici