Porodnice U Apolináře

Celkové hodnocení porodnice:

Moje zkušenost je z července 2014 a bohužel nedobrá. Do porodnice jsem přijela s kontrakcemi po sedmi minutách, lékař konstatoval, že to ještě k porodu zdaleka není, ať jedu domů, dám si na břicho a záda teplý obklad a ať přijedu za 5 dní na kontrolu. Byla jsem tak hloupá, že jsem se takto nechala vypakovat a jela opravdu domů (35 km po tehdy na několika místech rozkopané D1).

Domů jsem dorazila s kontrakcemi již po třech minutách. Abych to zkrátila, nasedli jsme zpět do auta a vyrazili do nejbližší porodnice, kde mě přijali, i když jsem u nich nebyla zaregistrovaná. Situaci sice nijak nekomentovali, co si ale myslí, bylo na tvářích personálu zcela zřejmé. Na porodní sál jsem už totiž sotva dolezla, rodila jsem v šatech, ve kterých jsem přijela, bez antibiotik, které jsem těsně před porodem měla dostat. Papíry s čím vším souhlasím jsem dopodepisovala až po porodu, zkrátka fofr…

Z čeho lékař u Apolináře usoudil, že mám přijet za 5 dní na kontrolu, mi není jasné, navíc se v těhot. průkazu musel dočíst (pokud to tedy vůbec četl), že miminko bude mít přes 4 kg, že jsem po gyn. operaci a hrozí ruptura dělohy, takže se zvažoval i cís. řez a že můj věk již pro porod není zcela ideální… Naštěstí vše dobře dopadlo a nezbývá než konstatovat, že u Apolináře možná jsou někteří lékaři vyhlášené kapacity, ale není vám to nic platné, když nemáte vlivného známého, nebo nejste VIP nebo nepřicházíte s naditou obálkou…

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pokud jdete k Apolináři, domluvte se s nějakým konkrétním lékařem o porodu předem. Nevím sice jak na to, ale mám dojem, že jinak jste pro ně pouhý „vopruz“.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Toaletní papír. Ten je v našich zdravotnických zařízeních všeobecně nad zlato.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem 11/2015 a byla jsem spokojená na 100%.

Myslím, že nemá cenu popisovat průběh porodu, protože to je přeci pokaždé jiné, každopádně vše proběhlo hladce a bez problémů. Sestry i porodní asistentka byly milé, profesionální. Byla jsem informována, vše bylo vysvětleno.

Byla jsem na od. šestinedělí P15 - ovšem na nadstandardním pokoji, který vřele doporučuji. Bylo o nás skvěle postaráno. Stále se nás někdo ptal jak se cítíme, jestli něco nepotřebujeme, byla jsem náležitě zaškolena v péči o miminko. Musím se přiznat, že pobyt v porodnici jsem si doslova užila.

Nejdůležitější je být pozitivně naladěna na porod, být milá a nečíst před porodem hloupé diskuze, kde vás akorát vyděsí. Rozhodně doporučuji!

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebát se a nemyslet si, že jste chytřejší než vyškolený personál.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Dobrou náladu, síťované kalhotky, košili.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem zde v 8/2015. Plánovaný císařský řez - KP. Lékaři a sestry na sále super! Sice jsem se bála, ale bylo to zbytečné. Ani jsem nepostřehla, že se něco děje a malý byl venku. Anesteziolog mě hladil po hlavě, abych se nebála, přítel držel za ruku, co víc si přát. Prcka mi přinesl přítel umytého a zváženého a strávili jsme takhle několik minut, než mě zašili.

Také jsem podepsala papíry, že mohou medici k porodu. Oni opravdu přišli a já potom slyšela všechno - co zrovna řežou, co vyndavají, čistí, kterou vrstvu kůže právě sešívají atd. No úplně dobře mi z toho nebylo. Tyhle detaily bych vědět nemusela, ale alespoň se někdo něčemu přiučil a za to jsem možná i ráda. 

Na JIP sestry taky fajn, akorát mimčo když mi přinesli, tak vždycky spalo a odmítly ho budit, takže ostatní zkoušeli kojit a já nic.

Na oddělení šestinedělí to bylo horší. Sestry, co se staraly o nás, byly fajn a vyhověly ve všem a vše vysvětlily, ale dětské sestry… Ufff. První den jsem malého dostala na pokoj až odpoledne a za 4 hodiny ho odvezly na noc pryč, za což jsem byla velmi ráda, protože si nedovedu představit, jak bych k němu v noci vstávala. Ovšem sestra, která která tam v tu dobu byla, se snažila naučit mě kojit. Jenže mě nic neteklo a ona mi tahala a tahala, až jsem měla modřiny po prsou, dítě rvala na prso a to řvalo tak, že bylo celé rudo fialové a efekt žádný. Tohle se opakovalo několikrát.

Ve 4 ráno mi malého přivezla, abych se snažila kojit. A malý nechtěl sát a strašně brečel. Strávila jsem u sestry na pokoji hodinu s pokusy o kojení a nic. Ráno, když se měnily směny, jsem se ptala jiné sestry, čím ho budeme krmit, když mi nejde kojení a nechce se přisát - ona koukla do papírů a zjistila, že ta noční sestra mi ho přinesla nakrmeného a mě potom hodinu dusila, že mám kojit a že jsem zlá matka, když nechci své dítě nakrmit. Jak asi, když malý byl nacpaný a proto mě odmítal? Probrečela jsem tam hodně času…

Nakonec se nám to trošku povedlo za pomoci jiných sester. I když každá má jiný styl, snaží se pomoci, ale všichni razí teorii, že každá matka dokáže kojit. Prostě nedokáže! Dneska jsou malému 3 měsíce. Nekojím, prostě to nešlo. Z porodnice jsem přišla totálně vystresovaná. Připadala jsem si jako zlá matka, ale rodina mě z toho dostala a dneska se tomu už můžu zasmát. Hormony po porodu sice udělali hodně, ale i přístup některých sester. Možná by stálo za zamyšlení, jestli je nutné čerstvé maminky takhle trápit…

Jídlo mi chutnalo, bylo ho až moc, pokoj byl taky fajn, nemůžu si stěžovat. Umývárky byly zajímavé. V místnosti, kde jsou sprchy a wc, nebylo umyvadlo - nechápu.  

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pevné nervy a nestresovat se, když kojení nepůjde. Mimčům úplně stejně chutná i UM. To, že nekojíte, neznamená, že dítě máte méně rády.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Jednorázové podložky pod sebe do postele.

Celkové hodnocení porodnice:

Byla jsem zde hospitalizována 10/2015 k mému druhému porodu. První jsem absolvovala v roce 2011 v Podolí. Návštěva těhotenské ambulance je časově trochu náročná, ale s knihou se to dá. Monitor jsem stihla jen jednou a to jsem pak ani nečekala nijak dlouho na kontrolu. Rezervace přes web na monitory nebo jako alternativa pořadové číslo na místě mě plně vyhovovala. Nerada si hlídám v čekárnách pořadí pacientů nebo stojím ve frontě. 

V den porodu, jelikož to bylo v noci, jsem na vrátnici oznámila, že jdu k porodu a paní mě poslala na porodní sál č. 1. Na příjmu pohoda. Nikdo nikde, jen PA. Rovnou si mě tam nechala se slovy, teď vás dám na čekatelský pokoj. Zde jsem měla k dispozici i wc, sprchu či gym balón.

Než se mi rozjely kontrakce, vyměnila se služba. Již mě na porodní boxy nepřemístili a rovnou jsem v tomto pokoji za pomoci porodní asistentky, lékařky a dětské lékařky porodila své druhé dítě. Všechny byly profesionální a zároveň milé. Poté jsem byla dotázána, zda chci nadstandard, což jsem chtěla. Jen jsem musela chvíli počkat. Což mi bylo jedno, když jsem měla pokoj i s koupelnou pro sebe.

Byla jsem umístěna na P1. Sestry i ostatní personál zde naprosto super. Byla jsem opravdu nadšená. Vůbec jsem nezažila pocit , že je mi blbé se na něco zeptat. Profesionální a zároveň lidský přístup. Asi jsem měla štěstí na směnu. Koupelna na pokoji pro mě byla zásadní.

Jinak jsem vyfasovala cca 8 plen, mast rybilku na zadek, ubrousky na čištění, vložky (mně koupené z DM však byly lepší).

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Koukněte na web, je tam seznam co si vzít sebou.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Ručníky. Já byla ve sprše pořád. Pro spodní část těla jsem využívala jiný než na horní část těla. Očistky jsou velmi infekční a nechtěla jsem něco přenést na prsa, když přikládám dítě.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem 6.4.2015. Nástup do porodnice k indukci porodu, přenášela jsem týden. Během těhotenství jsem měla těhotenskou cukrovku. Bylo mi řečeno, že bych tedy přenášet neměla, právě kvůli cukrovce a riziku pro miminko.

Nakonec jsem si o vyvolání musela skoro říct, paní doktorka na ambulanci v pátek ve 12:10 spíš řešila to, že nestihla oběd. Jako prvorodička jsem měla obavy.

Příjem byl fajn, doktor mi vše vysvětlil, zavedl tabletu a porod se dobře rozběhnul. Porodní asistentky byly skvělé, hodné, trpělivé, prostě fajn. Využila jsem i epidurál, paní doktorka která mi ho zaváděla také velmi vstřícná.

Pokud by porod probíhal pouze v režii porodních asistentek, věřím, že by vše bylo téměř perfektní. Bohužel, práce pana doktora už tak dobrá nebyla. Můj syn se narodil zdravý, plodová voda už se začala kazit, takže byl nejvyšší čas.

Po porodu miminka se mi nedařilo porodit placentu, doktor nevěděl co s tím, neustále mi mačkal břicho, takže místo úlevy po porodu samotném mě čekala ještě větší bolest. Měla jsem velkou krevní ztrátu, byla jsem ochuzena o první chvilky s miminkem, hrozivě jsem se třásla zimou, bolestí a měla jsem strach, co bude dál. Naštěstí porodní asistentka zavolala pana doktora z oddělení ARO a ten si s placentou poradil. Nástřih hráze mi prasknul po návratu z porodnice. to hlavně protože mě doktor Neuman šil a až poté se ze mě snažil dostat placentu. Takže šití bylo velmi chatrné. Celkově bych se s tímto lékařem už setkat nechtěla.

Jinak byla veškerá péče perfektní. I na oddělení šestinedělí. Sestřičky ochotné, vstřícné. Strava nic extra.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Určitě pevné nervy, partnera k porodu.

Celkové hodnocení porodnice:

Vše super!

Celkové hodnocení porodnice:

Rutinéři.

Celkové hodnocení porodnice:

Apolinář je na dobré úrovni, co se týče odbornosti, ovšem lidský přístup a pochopení poněkud pokulhává. Už v poradně k vám přistupují jako ke kusům, pokaždé ordinuje jiný lékař, každý volí jiný postup. Přenášela jsem, někteří doktoři mě prohlíželi, jiní ne, nakonec to skončilo odvozem na sál rovnou z poradny, protože se ukázalo, že malý se dusí. Navíc doktor, který mě prohlížel, byl ve velmi špatném rozpoložení, měl poznámky, zatímco jsem ležela na koze a nevěděla, co se děje, že musí vyžrat všechny akutní případy. V poradně se mnou nekomunikovali postup v případě přenášení atd..

Rodila jsem akutně císařem v den, kdy byl v nemocnici strašný nával. Naštěstí vše dobře dopadlo, lékaři, kteří mě operovali byli skvělí. Ovšem horor nastal na oddělení šestinedělí. Bylo mi po císaři neskutečně zle, chtělo se mi omdlévat, ale sestry byly protivné, nebraly žádné ohledy. Prostředí mě velmi stresovalo, protože jako prvorodička jsem byla vystrašená, nevěděla jsem nic, ovšem když jsem někoho požádala, aby se mi věnoval, tvářily se setry otráveně a byly protivné. Nepodávaly pořádně informace. Když mi napuchla prsa a malý se nemohl přisát, i přesto, že jsem to všem říkala, nikdo to neřešil, dokud jsem nebyla tak 2× na novorozeneckém a nedonutila někoho mi poradit pomoct.

Hysterické byly také sanitářky - opuštění oddělení byla také kapitola sama o sobě. Z celkového nekonečného počtu sester byly milé asi dvě, zbytek byly protivní staré, evidentně vyhořelé báby. Čtyři dny jsem nespala kvůli hroznému hluku, sestry na sebe na oddělení řvou, sanitářky se vším třískají, takže mimina brečí, vy nemůžete spát. Padala jsem únavou, ale nikdo neprojevil ani trochu pochopení, když jhsem se odvážil na něco zeptat víckrát. Jídlo příšerné, podivné potraviny jako rýže smíchaná s kukuřicí, dobré akorát tak na miminkovskou koliku.

Myslela jsem, že v dnešní době se přístup k pacientům někam posunul, ale evidentně u Apolináře ne. Chápu, že tam mají desítky rodiček, je to velmi stresující, ale je to jejich práce. Do Apolináře už rodit nepůjdu. Nejsem žádná citlivka, ale tohle jsem nečekala.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Vše si předem nastudovat, pokud možno se naučit snad i předem kojit.

Celkové hodnocení porodnice:

Na doporučení kamarádek a „prestiže“ této porodnice jsem zde strašně chtěla rodit. I přes šílený nával rodiček a šílenou registraci. Kdo by nechtěl rodit v takovém hradu připomínajícím Bradavice z Harryho Pottera, že? Taková romantika… Vyšlo to…

Nechci nijak hanit porodnici. Zachránili nám život. Ale také pár věcí zpackali. Jen popíši fakta, jak to u mě proběhlo. Měla jsem velmi komplikovaný porod a není to vina pouze porodnice. Ale. Pokud bych v této porodnici neměla někoho známého, nebo neměla zaplaceného dr. (na což nemám), už bych rodila jinde.

U Apolináře jsem byla na každé kontrole u jiného dr. Možná 1× jsem se v poradně setkala se stejným dr. Každý z těch dr. má jiný názor, každý si vše řídí po svém. Komunikace mezi jednotlivými dr. a předávání informací je špatná nebo žádná. Každý vše od znova, někdo si předchozí zprávy čte, jiný ne. Někteří doktoři tam snad i jezdí odjinud. Jeden byl úplně mimo, ani nevěděl, jak to na sále funguje, u nich to je prý jinak. Nevím, kde „u nich“, co to mělo znamenat.

Rodila jsem 4,5 kg mimi. Kdyby mi udělali císaře, vše by bylo bez komplikací. To ale nechtěli a mě mrzí, že jsem na tom více netrvala, protože teď mám následky na pořád a děti už mít nebudu moct. Už takhle jsme si prošli peklem, abychom otěhotněli. Vyšel nám až poslední pokus IVF a teď už žádná možnost kromě adopce prý není.

Šla jsem na vyvolávačku v 40+5. Dva dny předtím jsem byla dole na ultrazvuku, váhový odhad 4,4 kg a ani se nepodívali, jak a kde je pupeční šňůra. Jméno dr. si nepamatuji, nějaká mladá se studentkou po ruce. Mladý pan dr. v poradně mě konejšil, že je to jen odhad, že mimi bude určitě menší a že císař je až na posledním místě, je to velká břišní operace. Že prý na císaře by to bylo až s odhadem nad 4,5 kg (jaký že je rozdíl?). Jasný, i já jsem radši chtěla přirozený porod, ale ten odhad mě dost vyděsil. Pak ale všichni, že to je jen odhad, neboooooj! Tak jsem do toho šla, ven to nějak musí, že?

Když jsem nastoupila na vyvolávačku, byla tam zas nějaká neznámá mladá dr., ultrazvuk mi udělala už přímo na sále, váhový odhad zas 4,4 kg a pupeční šňůru nekomentovala, mně ani nenapadlo se na ni ptát, že by mohlo být něco v nepořádku. Jen dr. prohlásila, že jak to, že se neotvírám, že asi nechci rodit. Říkám, ano, bojím se rodit tak velké dítě, chci císaře! Už jsem nebyla za hrdinku. Ne, císař prý nebude. Jdeme to zkusit přirozeně. A tak mi dala nějaký čípek na vyvolání.

Čípek zabral už asi za hodinu, začaly celkem pravidelné kontrakce, vše se zdálo v pohodě. Dr. mi píchla prstem vodu, a už to jelo. Ano, prstem. Moc mi pomohlo být na míči ve sprše, ani to zas tak nebolelo a už jsem byla na přípravě a na sále. Výměna personálu, dr. se ani nepřišla rozloučit a už tam byl zas někdo jiný.

Jenže v 2. době porodní nastaly komplikace. Nešlo tlačit, žádný pocit na tlačení se nedostavil a do toho kontrakce přestaly. Musel přiběhnout dr. a nakonec i primář, rozhodli se pro vytažení miminka zvonem zatímco mi PA skákala po břiše a já řvala jak o život, ať mě radši zabijou a zachrání malou. Když jsem viděla pohled primáře, doktora a mediků, co se kolem seběhli, bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Panika začala a já přestávala spolupracovat, začala jsem to vzdávat, řvala jak zvíře a tlačila bez kontrakcí, oči zalité krví…

Na císaře už bylo pozdě - malá byla už někde na cestě ven. Vytáhli ji nakonec pomocí toho zvonu, per Vex. Podle sona hlavičky malá bude prý snad bez následků, ale prý to bylo o fous.

Když ji vytáhli, zjistilo se, že měla omotanou pupeční šňůru kolem krku, pevně kolem bříška a nožičky a vždy, když jsem ji trošku vytlačila, hned ji to vtáhlo zpátky. Nechápu, že tohle neviděli na UZ. Ani mi ten UZ před porodem dělat nechtěli. Udělali ho jen proto, že jsem šla na indukci, že jsem přenášela. Jinak to nedělají. Nemají na to kapacitu. Čekáte tam i přes objednání hodiny, pak to odfláknou a takhle to dopadá. Tam to, s prominutím, posrali.

Pak se mi navíc neodloučila celá placenta, takže velká ztráta krve a následně transfuze, také revize dělohy. Díky zvonu a velikosti malé - opravdu odhad byl přesný 4,45 kg - jsem vevnitř tak potrhaná, že se z toho už asi nikdy nevzpamatuji. Ke konci šestinedělí mi vylezl kus dělohy úplně ven v pochvy! Takže teď chodím jak kachna s 7 cm pesarem mezi nohama a abych se bála, že se někde na veřejnosti počůrám nebo třeba poseru. Čeká mě nejspíš ještě za rok operace, která ale prý není zas tak skvělá, že do 10 let po operaci bude ze mě děloha lézt zas. Bezva vyhlídky!

Při porodu byli všichni ve střehu a udělali vše proto, aby to dopadlo dobře. Doktor u porodu mě i malé asi zachránil život. Za to jsem vděčná. Sestřičky i PA byly z větší části úžasné. Na gynekologické JIP nejúžasnější. Je mi jasné, že kdybych třeba rodila doma, tak už tady ani já, ani malá nejsme. Nicméně, je to chyba porodnice, že se na komplikace nepřišlo dřív. Kdyby měli lepší kapacitu na UZ, udělali to pořádně, tak vidí, že císař by byl pro mě ta nejlepší volba. Byla bych už teď fit. Ale to teď už asi nebudu nikdy. Ještě že mám úžasnou krásnou zdravou holčičku, vymodlenou, což je pro mě balzám na duši. Kdyby to malá nepřežila, určitě bych se s porodnicí soudila a asi tam pak někoho zabila. 

Kamarádce bych porod u Apolináře spíš nedoporučila. I když nevím, jestli to někde jinde v Praze bude lepší.

Sama bych volila momentálně Bulovku, kde jsem týden ležela s malou během šestinedělí na dětském, takže mám porovnání dvou nemocnic v krátké době. Připadala jsem si tam jako v lázních! 

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Zaplatit si svého doktora, pokud na to máte 10 tisíc.

Celkové hodnocení porodnice:

Bohužel můj porod nebyl odměněn krásným malým uzlíčkem. Naše miminko umřelo. Jeden den mu přestalo bít srdíčko. Měla jsem ukončený 24. týden a říkala si, když se teď něco stane, lékařská věda je tak daleko, že už dokáží miminko vypiplat. Bohužel, byla jsem 24+6, když mne v noci probudila bolest břicha. Že se jedná o kontrakce jsem poznala až u čtvrté. Začala jsem je stopovat, vzala si magnézium. Byly po 8 minutách, a když už jsem si říkala, že probudím partnera a pojedeme do nemocnice, ustaly.

Kontrakce se vrátily před 9. hodinou. Já si sbalila základní věci a vyrazila k Apolináři, kde jsem byla poslána na příjem. Mladá doktorka, která se mne ujala, byla velmi milá. Zkontrolovala, jak jsem otevřená a předala mne porodní asistentce Kristýnce Zichové, aby se zjistily ozvuky, jestli opravdu mám kontrakce, nebo co se děje. Samozřejmě, že když jsem ležela, tak žádné kontrakce. Mezitím mi asistentka napíchla žílu a začalo mi kapat magnézium.

Následně jsem byla poslána na ultrazvuk. Během čekání se kontrakce vrátily. Bohužel ultrazvuk ukázal, že miminko se přestalo vyvíjet, že jeho srdíčko netluče. Že je mrtvé. To mi oznámil doktor Calda a bohužel to bylo oznámeno, jako kdyby se o nic nejednalo. Když jsem se oblékala, zavolala jsem partnerovi, aby co nejdřív přijel, že je to špatné.

V porodnici se mnou sepisovala doktorka příjem, řešilo se co dál. Já nebyla schopná myslet. Ochotný personál mi přinesl papírové ubrousky, vodu a choval se ke mne velmi přátelsky a mile. Parter přijel kolem půl 1. Ani nevím jak jsem mu oznámila, že miminko umřelo. Porodní asistentka mi dala léky na uklidnění, kapačkou podala antibiotika.

Doktoři asi z citlivých důvodů nechtěli, abych rodila v porodnici, ale bohužel jinde nebylo volné místo, a tak mne poslali na hodinu na zahradu, že se snad uvolní na předoperačním oddělení místo.

Když jsem se vrátila zpět do porodnice, byly kontrakce již co 3 minuty a já se hned za dveřmi zhroutila a začala zvracet. Doktorka zkontrolovala, jak jsem otevřená a rovnou rozhodla, že rodit budu na oddělení, že už mne nikam převážet nebudou. Porodní asistentka mne odvedla do koje, kde jsme s partnerem čekali - ruch z dalších kójí jsem vůbec nevnímala. Přišla se mi představit doktorka - bohužel její jméno si nepamatuji, která měla můj porod na starost, pravidelně kontrolovala průběh a jak jsem otevřená. Porodní asistentka skvěle pomáhala, hlavně po psychické stránce. Obě byly velmi milé a já jim musím poděkovat, že mi byly velkou oporou u tohoto smutného okamžiku.

Automaticky jsem dostala epidurál, po kterém jsem byla ještě více otupělá, ale i tak mi v průběhu porodu došlo, že tento porod nebude mít šťastný konec. Naše krásné malé miminko se narodilo v 16:16. Bylo chtěné, byl to náš malý zázračný uzlíček a ty měsíce, kdy bylo v bříšku, byly naše nejkrásnější.

Bohužel se mi neodloučila placenta, proběhla tedy revize dělohy. Po 19. hodině mne z porodnice převezli na pooperační oddělení do přízemí a tím mi skončil laskavý postoj personálu. Sestřička mi v pokoji, kde byly dvě další pacientky, začala vykládat, jak nemám brečet, jak mám být ráda, že se to stalo teď a ne později, že jsem mladá a že budu mít další děti… To mi nepřišlo v ten daný okamžik to pravé ořechové. Přeci jen to je osobní zdrcující ztráta a každý se s tím smiřuje jinak. Hlavně v případě, že se ze zdravotních důvodů jednalo o mé poslední možné těhotenství.

Celkové hodnocení porodnice:

Byla jsem dvakrát (jeden normální, jedna sekce) a naprostá spokojenost jak s personálem u porodu, tak i s dětskými sestrami na šestinedělí.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Být v pohodě.

Celkové hodnocení porodnice:

Taky se podělím o svou zkušenost z července 2015.

Poslední poradnu jsem měla ve 40+0, kdy mi pan doktor řekl, že se nic neděje a při vyšetření se mě zeptal, zda mám zájem o Hamiltona. To jsem odmítla s tím, že v den termínu to ještě není přenášení a tudíž s tím můžeme počkat. Jeho odpověď byla, že jasně že to jen nabídl jako možnost a vypsal mi žádanku na oxytocinový test. To byl čtvrtek. Odešla jsem domů a čekala co se bude dít.

V sobotu v sedm ráno mi praskla voda, tak jsem vzbudila manžela, vzala tašku a hurá do porodnice. Na příjmu byla pohodová sestra, která s kolegyní zhodnotila, zda se opravdu jedná o plodovou vodu. Když se usnesly, že jedná poslali mě se převlíct a potom jsem odpovídala panu doktorovi na otázky. Přitom natáčeli půlhodinový monitor. Řekli mi, že v tomhle případě se čeká 24 hod, a když se nic neděje, tak se porod vyvolává. Protože manžela nechtěli pustit na předporodní pokoj (proč? byla jsem tam sama), tak jsem až do odpoledne seděla na chodbě. Odpoledne jsem je ukecala, aby mohl jít se mnou dovnitř, když tam nikdo není. Pořád se nic nedělo, tak jsem ho kolem sedmé večer poslala domů.

Kolem 23:00 jsem začala mít bolesti. Na ně mi sestra píchla něco, abych mohla chvíli spát. Tahle injekce byla k prdu a bolesti byly čim dál veselejší. Chodila sem po chodbě a asi třikrát byla sestrou napomenuta, ať jdu spát, že pak budu unavená. Kolem 2:30 jsem zazvonila s tím, že to nejde vydržet. Vzali mě na vyšetření a zjistili, že za chvíli rodíme, takže nějaká příprava vzala za své. Zavolala jsem manželovi, ať okamžitě přijede.

Na boxu jsem byla sama a kontrakce byly takové, že i kdyby za plentou někdo byl, bylo by mi to úplně šumák. Manžel přiběhl a jal se podpory. Po rozjetí porodu (kanyla už byla v ruce) PA zavolala doktora (ten, který mě přijímal). Celou dobu mě všechny podporovaly a radily, co mám dělat. Byla to fuška. Takže jedna statná sestra mi při každé kontrakci lehla na břicho. Toho sem se hodně bála, ale netlačila, jen mi přidržovala břicho, aby se malá nevracela zpátky. Chvilku mi trvalo než přišla na to, jak tlačit. Těsně před koncem přišel nástřih, který byl zřejmě nutný, jelikož pan doktor říkal, že má tuhý svaly a za chviličku byla malá venku.

Za dvě hodinky mě převezli na šestinedělí. V tom horku bylo tedy na pokoji příšerně, ale kde nebylo? Zeptali se mě, jestli chci malou hned. Řekla jsem, že za půl hodinky -přivezli ji asi za dvě a od té doby jsme spolu. 

Personál: předporodní a porod: všechny PA v pohodě, milé (2 směny). Trochu nepříjemná byla sestra, když jsem se zeptala, co mi to píchly. P3: sestry pro maminy tak půl na půl. Některé se tváří nemile, ale zdání klame. Hlavně pokud jste v pohodě, tak s nimi do kontaktu moc nepřijdete. A jsou tam moc milé sestřičky. Sestry pro mimča: nemůžu říct nic špatného. Všechny byly milé, mluvily hezky jak na mimča, tak na maminky.

Na dotazy jsem vždy dostala odpověď. Co se týká kojení, tak nemůžu soudit. Malá se přisála na druhý pokus. Doktoři: bohužel nevím jména, ale porodník milý chlap a doktorky pro maminky i mimča taky mladé a milé. Jsou to lidi, které jejich práce baví.

S ničím jsem neměla extra problém a asi bych tu rodila znovu. Hodně záleží, jak se chová maminka. Interiér by opravdu potřeboval rekonstrukci. Krev jsem nikde neviděla, a protože nadstandard byl plný, používala jsem hromadné sprchy. Což není nic moc, ale nejela jsem na dovolenou a byla jsem šťastná, že už mám svůj uzlíček, a proto jsem tohle neřešila. Ty tři dny to jde vydržet.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Buďte v pohodě a těšte se na miminko. Líp se to zvládá. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Určitě plenky, dudlík, svojí košili a jídlo.

Celkové hodnocení porodnice:

Až teď po 5 měsících jsem se dostala k tomu, abych napsala hodnocení. Vezmu to stručně. Rodila jsem v dubnu 2015. A za péči na porodním sále jim musím napsat pozitivní hodnocení na 1000%.

Rodila jsem dlouho od prvních bolesti cca 30 hodin. A z toho na sále jsem byla 6 hodin. Asistentka i doktorka skvělé, neměla jsem potřebu mít tu někoho u sebe. Skoro mě k tomu přemluvily. Neustále se mě tázaly, jak mi je. Takovou péči jsem ani nečekala. Možná někomu bude vadit, že tam člověk nemá moc intimní prostředí. Musím konstatovat, že mi v hlavě běhaly jiné myšlenky, než že bych chtěla mít soukromí. Nenechte se tímto odradit.

Interiér oddělení šestinedělí by si zasloužilo rekonstrukci. Ale 3 dny nejsou zas takový problémem. Sestřičky i doktoři byli fajn, myslím si, že jak se k nim chováte, tak budou i oni k vám. Jediná výtka, bylo tam velmi přetopeno. Každopádně bych zde rodila znovu.

Celkové hodnocení porodnice:

Zdravím všechny nastávající maminky, které se chystají přivést svého potomka na svět v pražské porodnici U Apolináře. Věřím, že zde pracují i lékaři, kteří se svému povolání věnují s tím správným zápalem a lidským přístupem, ovšem naše zkušenost je jiná.

Když na moji snachu (prvorodičku) přišly 4 dny po termínu kontrakce po 20 minutách, zavolala si sanitku a odjela do porodnice někdy kolem 20h. Když ji prohlédli, zjistili, že není dostatečně otevřená. S vědomím záznamu v dokladech, že je možné čekat komplikace a proto se doporučuje ihned provést císařský řez, řekl pan doktor Neu…, který měl právě noční službu, vystrašené rodičce, že měla přijet metrem a ne zbytečně zdržovat záchranku. Že v noci císařský řez dělat nebude a ani ji v nemocnici nenechá, že nemá místo.

Doporučil jí, ať přijede metrem až bude mít 5minutové kontrakce a hlavní starost měl o zaplacení 90,– Kč za pohotovost. Mou snachu tak vystresoval, že i když později, již opět doma, měla takové bolesti, že nemohla ani mluvit, protože její stres se přenesl na dítě a to se v jejím bříšku mlelo jak o závod, odmítala se vrátit do porodnice, dokud bude mít službu zmíněný mladý lékař. Nakonec se jí udělalo lépe a do porodnice odjela až ráno. Praskla jí plodová voda, opět ji prohlédli, dali na monitor a za přítomnosti otce (mého syna) ji nechali čekat do odp. hodin, kdy se konečně rozhodli udělat cís. řez.

Dítě se naštěstí narodilo v pořádku, i když zcela omotané pupeční šňůrou a skoro přidušené a za poznámky přítomných lékařů a sester, že na poslední chvíli. Syn byl u porodu, a když mu umyté miminko dali do rukou, poslali ho zpět na operační sál, kde, když tam vstoupil, uviděl rozříznuté břicho své ženy. Naštěstí neomdlel, což by se klidně mohlo stát a následky nechci ani domyslet. Také mě zarazilo, při mé návštěvě, že prostředek na dezinfekci rukou jsem dost dlouho hledala a nakonec našla na místě, u vstupních dveří na odd. šestinedělí a pak jsem musela otevřít ještě troje dveře. I když to mě již opravdu neudivilo.

Chci tímto doporučit, aby budoucí matky rodily v této porodnici raději přes den a předem si ověřily, že jejich muž je dostatečný „tvrďák“ a hned tak ho něco nesloží. Musím dodat, že děkuji všem svatým a velkému štěstí, že nakonec vše dobře dopadlo. Jsem tomu ráda také s ohledem na jmenovaného p. doktora, který tak unikl případné újmě. Myslela jsem, že porodnice U Apolináře zárukou dobré zdravotní péče, ale je mi líto, není to tak.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

rodit jinde

Celkové hodnocení porodnice:

Měla jsem vyvolávány porod (41+3). Žádala jsem, aby mě nechali ještě pár dní přenášet, teda do 42+0, ale jak mi řekla lékařka, cílem je zdravá matka a zdravé dítě a oni nedokážou určit, kdy začne placenta stárnout, takže 41+3 mě bez kompromisně objednali na vyvolávání. Zátěžový oxytocinový test mi nedělali kvůli nadbytku plodové vody.

Přijeli jsme ráno, dali mě na monitor, pak mě vyšetřila doktorka. Byla jsem otevřena na 3 cm, porodní cesty krásné připravené, vše ale bez kontrakcí. Prý že to bude bezproblémový přirozený porod. Pro jistotu mi udělali i Hamiltona, přičemž se ptali na můj souhlas.
Pozor! Před pár dny jsem byla na těhotenské pořádně a doktor mi také evidentně udělal Hamiltona, aniž by se mě zeptal. Nic ve zlém, já bych to neodmítla, ale říct mi to sakra mohl. Alespoň bych věděla, proč mě celý den tak bolí břicho a proč krvácím. Nicméně porod se tehdy nerozběhl.

PA mi píchla plodovou vodu, nic prozatím nebolelo. Kontrakce se rozjely za hodinu po cca 10 min. Samozřejmě, že mě chtěli odrodit do konce směny a takové kontrakce se jim zdály málo, takže mi píchli oxytocin. A to se rozjelo. Šílené kontrakce po 2-3 min, takový nával najednou. Začala jsem ječet o epidurál, píchli mi ho rychle, museli mě přitom držet, abych se nekroutila bolestí a fungoval dobře cca 2 hodiny od každého doplnění. Kontrakce jsem cítila, ale bez bolesti.

Otevírala jsem se pomalu, a když to bylo 6-7 cm, tak skončila směna a mě předali další PA. V tu chvíli epidurál přestával fungovat a další doplnění už mi dát nemohli, měla jsem vyčerpány limit. Tak mi píchli něco do kapačky a do zadku, ale to fungovalo blbě a zažila jsem nejhorších pár hodin života, kdy jsem opravdu křičela, že nemůžu a nechápala jsem, proč jim nedochází, že opravdu nemůžu. S každou další kontrakcí, který byly po 2 min, na mě šel panický nával hrůzy a nakonec mi zase doplnili epidurál a dali rajský plyn, abych
neděsila ostatní svým křikem. Kontrakce se najednou pozastavili a usnula jsem cca na hodinu. Když jsem se probudila cca kolem 22, jsem zeptala jsem se, jakou mám vyhlídku na císaře.

Manžel byl celou dobu se mnou. Nejsem zastánce manželů u porodu, byli jsme domluvení, že až přijde na tlačení, tak půjde ven. Do té doby tam byl a byla jsem překvapena, jak byl užitečný. PA vás jen občas přijde zkontrolovat, ale měnit pod vámi plínky, podávat vodu, dát vědět o doplnění epidurálu, poprosit o odpojení kapačky, abych mohla dojít na záchod, to vše musí někdo jiný. PA vesele pijou kafe vedle, pro vás je to životní událost, pro ně denní realita a jsou otužilé vůči vašemu jekotu. Takže když ne manžela, tak sestru, kamarádku, dulu. I když věřím, že někdo má porod bezproblémový a nepotřebuje nikoho.

Císaře mi udělat nechtěli, protože jsem byla otevřená na 9 cm, a i když jsem si vůbec nedokázala představit, jak dítě vytlačím ven, byla jsem úplně vysílená, chtěli mě odrodit normálně. Ale to nevyšlo, protože malý se zasekl o kost a nesestoupil do porodních cest. Přišli dvě PA a dva doktoři a shodli se, že pokud dál nemůžu, tak mi udělají císaře. To jsem uvítala ráda, ještě jsem nevěděla, jak to potom bude bolet. Možná kdybych to tušila, tak ještě chvíli vydržím. Protože žádné kontrakce s rozřezaným břichem se srovnat nemůže.

Císaře mi udělali v jednu ráno, manžel u toho byl, dítě nám ukázali a ihned ho odnesli
na ošetření. Manžel šel také a za pár minut mi ho přinesl zabaleného a mohla jsem ho mít u ramene, pokud mě šili. Pak mi ho přinesli až v osm ráno na přiložení k prsu. Sice jsem neměla tzv. bonding (v tu chvíli mi to bylo fuk), ale malý je klidné dítě a krásné saje.

Na JP nic moc, ale asi jsem narazila na blbé lidí. Na šestinedělí všechny milé, teda někdo více, někdo méně, ale nějakou tu větu typu: „Jizva vás bude bolet ještě dlouho, myslete především na dítě,“ jsem dokázala hodit za rameno. Prosila jsem, aby mi malého dávali jen na kojení, protože veškeré síly jsem spotřebovala na cestu na záchod a zpět. Ale 36 h po operaci mi ho stejně dali na stálou péči, jen ještě jednu noc jsem ho mohla dát sestrám. Ale věřte nebo ne, opravdu, pokud se staráte o dítě a permanentně se hýbete, bolí to méně.
Ale věřím, že to neplatí pro všechny. Kamarádce praskly stehy, jak zvedala dítě. Takže poslouchejte své tělo a nebojte se personál vyptávat a přeptávat. Ptejte se na všechno a nebojte se, že někdo hodí ksicht typu „co jsi to za matku, že to nevíš“.

Druhý den jsem vyžádala nadstandard a opravdu stojí za to. Manžel mohl být většinu dne u mne a pomáhat mi. Také vlastní sprcha a záchod jsou k nezaplacení. Byla jsem tam celkem 4 noci, odcházela jsem sice s bolavým břichem, ale s dobře zahojenou jizvou a plně rozkojena. U Apolináře bych klidně rodila znovu. Možná by to mohlo vše dopadnout i jinak, kdyby porod neuspěchávali, ale můj cíl také byl zdravá matka, zdravé dítě a taková továrna na děti je sazka na jistotu.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Být připravena na jakýkoliv zvrat v průběhu porodu a spolupracovat s personálem. Doporučují absolvovat předporodní kurz.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Teploměr pro malého, Pampersky (těch jejich bylo málo), jídlo (místní strava
nic moc), dudlík.

Celkové hodnocení porodnice:

U Apolináře jsem rodila dvakrát, poprvé na podzim 2013, podruhé v srpnu 2015 (v době vlny extrémních veder a uzavírky jednoho porodního sálu).

První porod byl přirozený den před termínem. Rodila jsem na 2. porodním sále za přítomnosti mého přítele. Po natočení monitoru na příjmu jsem vyfasovala erární noční košili (nyní už musíte mít vlastní) s tím, že se porod teprve začíná rozjíždět a PA mi doporučila se jít procházet po chodbě, abych tomu trochu pomohla. Byla noc a víc než chůze mi pomáhal pomalý běh, takže kdo mě potkal, musel si ťukat na čelo - těhotná v bílé noční košili běhá po chodbách novogotické porodnice, za mnou se ploužil nevyspalý přítel.

Po hodině jsem šla na kontrolní prohlídku, z jednoho centimetru bylo najednou 5 a šla jsem na sál. PA mi v koupelně udělala přípravu a po ní jsem šla na porodní box, kde se ke mně opět připojil přítel. Nechala jsem si píchnout epidurál, který mi zavedla anestezioložka bezprostředně potom, co jsem si o něj řekla. Pak jsem strávila další dvě hodiny rozdýcháváním kontrakcí a chozením do sprchy. Poslední půlhodinu jsem strávila na porodnickém lůžku, slábly mi kontrakce a horšily se ozvy miminka, PA mi napíchla oxytocin a během chvilky jsem ucítila tlak, jak už se malý začal drát ven.

Nakonec byl na dvě zatlačení v průběhu jediné kontrakce venku, bohužel to byla taková rychlost, že mě nestihli nastřihnout a já skončila s velkým poraněním (které se naštěstí po kvalitní vyšívačské práci porodníků zahojilo zcela bez následků). Na odd. šestinedělí -P15 jsem dostala syna až druhý den, protože v den porodu jsem kvůli velké ztrátě krve nebyla schopná fungovat. Dětské sestry byly neuvěřitelně zlaté a všechno mi trpělivě vysvětlovaly a ukazovaly. Porodní asistentky byly také skvělé.

Druhý porod byl proveden plánovaným císařským řezem, kvůli poranění u prvního porodu (kdyby praskla jizva, mohla bych skončit i s vývodem z tlustého střeva). Do porodnice jsem nastoupila v den porodu v 8:00 ráno. Po sepsání příjmu mi PA provedla porodní přípravu a šla jsem k operačnímu sálu, který zatím chystali po předchozí sekci. Někdy před polednem jsem se dostala na sál, kde už na mě čekal anesteziolog, který mi napíchl epidurál, poté přišel i zbytek lékařského týmu. Epidurál bohužel nezafungoval na pravou polovinu břicha, takže mě nakonec museli uspat. Vzbudili mě ještě na sále a pak mě převezli na porodnickou JIP, tam jsem měla zavedený epidurál pro tlumení bolesti až do druhého dne.

Syna mi přivezli na přiložení už 2 hodiny po narození, vlastně ve chvíli, kdy jsem doopravdy začala vnímat. Den po porodu začal cvičením s fyzioterapeutkou, která mi ukázala, jak cvičit a jak se zvedat z postele, abych si neublížila. Potom sprcha a převoz na normální oddělení (šestinedělí bylo plné, takže jsem první den strávila na odd. rizikového těhotenství, za synem jsem chodila na P1). Další den se uvolnilo místo na P1 na nadstandardu, takže od té doby jsme byli se synem spolu. Krásně jsem se rozkojila. Jediné, co mě opravdu při tomto porodu hodně vadilo, bylo všudypřítomné vedro a klobouk dolů před lékaři a sestrami, kteří v teplotách okolo 35°C zvládali odvést plnohodnotný pracovní výkon.

Po obou porodech mohu s čistým svědomím prohlásit, že k Apolináři bych šla klidně rodit znovu a je to přesně to místo, kde chci být v případě, že se něco podělá. (PS: to strašné jídlo jim klidně odpustím)

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Čtěte pokyny, které v průběhu těhotenství budete dostávat a nebojte se sama aktivně pídit a ptát. Ani při jednom porodu i při sebeblbějším dotazu mi nikdy nikdo neodmítnul odpovědět, nebo na mě kvůli tomu nekoukali skrz prsty.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Věci podle seznamu z webu, nezapomeňte průkazku a veškeré lékařské zprávy, navíc si po porodu nechte přivézt vodu (k dispozici je pouze erární čaj) a také nějaké svačiny pro případ nouze (např. když je k večeři buřtguláš a vy se pokoušíte kojit ).

Celkové hodnocení porodnice:

V 19 hod. jsme s přítelem vyjeli, i když jsem měla stále nepravidelné kontrakce, protože se už strachoval, aby se malé něco stalo, protože jsem měla kontrakce od 5 hod. ráno. Na příjmu mě sestra vyšetřila a dala na monitor s tím, že jsem ještě málo otevřená, a tak mě asi ještě pošlou domů.

Pak přišla doktorka, že si mě ale už asi nechají tam. Prostředí je fakt komunistické.
Sprchy byly špinavé od krve a voda se nedala kloudně regulovat. Během hodiny už se mi rozjely bolestivé kontrakce, že jsem skoro lezla po zdi, tak mě vzali na porodní sál.

Bolest se stupňovala, tak jsem si na poslední chvíli rozmyslela, že chci epidurál. Když už mi doktorka dezinfikovala záda kvůli zavedení kanyly, měla jsem potřebu tlačit a doktorka řekla, že už ke porod rozjetý, tak to nestihneme. Ve 20:50 mi praskla voda a ve 21:26 byla malá na světě. Díky bohů jsem na sále byla v tu chvíli sama, protože takový řev, co jsem
vydávala, by snad všechny vyděsil.

Musím pochválit personál, protože se mě snažili uklidnit a ještě odvézt pozornost vtípky. Paní doktorka byla skvělá i porodní asistentky. Chtěla jsem nadstandard, ale porodní asistentka se mi vysmála do obličeje, že nemám šanci, takže pro mě první šok. Po porodu jsem nebyla schopna vstát, tak mě museli odvézt na oddělení šestinedělí. Přítel chtěl jít se mnou, aby mi odnesl věci a rozloučil se, ale to mu zakázali, že tam nikdo nesmí. Ovšem když máte známé a ležíte tam, tak za vámi může jít návštěva bez problémů.

Přivezli mě na pokoj, kde byly další 2 maminky s miminky, které probrečely celou noc, a
já se potřebovala vyspat, což moc nešlo. Ráno mi přivezli beze slova malou a jen mi bylo řečeno, že přijde sestra mi říct co a jak. Ta přišla až ve 2 odpoledne!

Jídlo příšerně. Ke snídani houska, jablko a jogurt. K večeři prakticky to samé. Nechápu! Pečivo by kojící matky jist neměly, rozhodně nedostatečný příjem živin.

Sestra mi ukazovala, jak se malá myje, jenže mne nebylo po porodu dobře a omdlévala jsem, tak jsem seděla. Následující den jsem ji poprosila, jestli by mi to mohla ukázat ještě jednou, případně se jen podívat, jestli všechno dělám správné a ona na mě stekla, že se narodilo hodně děti a nemá na to čas. Je fakt, že to je „továrna na děti“ a jestli vážně chcete dobrou péči a osobní přístup, do téhle porodnice rozhodně nechoďte.

Sprchy a záchody byly v šíleném stavu. Na 2 sprchy nás bylo 6 a ještě jedna sprcha byla rozbitá a nikdo s tím nic nedělal. Společně záchody byly asi pro 5 pokojů. Jelikož jsem rodila přes ty nejhorší vedra, tak jsme měly přes noc otevřená okna a lítalo nám tam šíleně komárů, protože jsou síťky jen někde.

Měla jsem problém s kojením, který začala řešit doktorka až den před propuštěním. Naštěstí tedy i noční. Střídala se směna a konečně měly nějaký osobní přístup. Přes noc i den mi pomáhaly s technikou kojení, takže jsme to nakonec všechno zvládly.

O víkendu nám bylo řečeno, že erární košile prostě došly a měly jsme s nimi šetřit, takže nám nové nedají. Na shrnutí:

Předporodní oddělení je v katastrofálním stavu.
Porodní péče a zázemí je na 1*.
Oddělení šestinedělí je jedna velká noční můra, co se zázemí týče. Nevyspíte se, protože slyšíte ostatní brečící děti. Když chytnete dobrou směnu, tak je vše super, když ne, tak máte smůlu a poraďte si samy.
Jídlo je katastrofa!
Pro pobavení vkládám fotku, co jsem dostala za jídlo po porodu. Bylo to ve 23 hod. Mléko Kravík jsme pili, když jsem chodila na základní školu a je to strašně chemické!

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Vyberte si menší porodnici, kde na vás budou mít čas a kde budete ve 2 na pokoji, abyste měly klid.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Doporučují vlastní jídlo a vodu. Na erární nemocniční košile něco, čím si sepněte zapínání, protože tam chybí knoflíky. Svoje košile moc nenoste, abyste si je nezašpinily krví. Gumičku do vlasů, síťované kalhotky. Porodnické vložky nepotřebujete. Na oddělení je jich neomezený počet. Vložky do podprsenky. Toaletní papír, protože erární je ten nejlevnější a není nic příjemného se jím utírat. Pro miminko: plenky, teploměr, dudlík.

Celkové hodnocení porodnice:

Danielek se měl narodit až 25.8. plánovaným císařským řezem (nemocné kyčle, poloha koncem pánevním, neinfekční chronická hepatitida typu B), nicméně dle tušení mé maminky a posléze i mého, se rozhodl na svět přijít o pár týdnů dříve.

Dle MS jsem byla v 34+2, když mi v noci praskla plodová voda. Protože jsem byla prvorodička a neměla připraveného nic do porodnice (ten den jsem roztřídila akorát oblečení pro malého a druhý den chtěla vše nachystat) vyrazili jsme hned k autu a vydali se na cestu. Ještě během cesty voda stále unikala. Vrátná nás poslala na příjem k porodnímu sálu 2.

Na příjmu nikdo jiný nebyl, tak se mne hned ujala noční služba. Sice nejdříve nechtěly věřit, že se jedná o únik plodové vody, ale z nové vložky a ze stálého odtékání bylo únik plodové vody potvrzen. Byla jsem dána na monitor na poslech srdíčka a záznamu kontrakcí. Během těchto dvacet minut se začaly kontrakce pomalu a zatím v klidu připravovat. Doktor, který měl noční službu, mne zkontroloval a konstatoval, že jsem zatím zavřená a že mi dají kortikoidy (pro jistotu) na dozrání plic malého a mne antibiotika, protože jsem ještě nebyla na kontrole streptokoka.

Byla jsem přivedena na předporodní sál, který byl tou dobou prázdný. Kontrakce začaly být silnější a kratší (cca 5 minutové) a tak mi byla dána infuze na jejich pozastavení. Manžel mi dojel domů pro noční košili, ručník a hygienické potřeby.

Celý následující den jsem dostávala antibiotika a infúze na doplnění plodové vody. Bohužel, že tím, že malý byl koncem pánevním, stále voda utíkala. Během dne jsem dostala společnost a nakonec jsme v pokoji byly 4 budoucí maminky.

Druhý den proběhla další kontrola a po další dávce kortikoidů byly infúze pozastaveny, i když jsem upozornila, že kontrakce cítím po 20 minutách. Bylo mi řečeno, že budu rodit císařským řezem druhý den ráno, maximálně dnes odpoledne. Nicméně když mi bylo povoleno se nasnídat ozvaly se častější kontrakce a já věděla, po třetím zakousnutí, že určitě tak dlouho nevydržím. Šla jsem opět na kontrolu a byla již otevřena na 6 cm. Musela jsem si rychle sbalit věci a jít na sál. Volala jsem muži, že má ihned jet, že jdu rodit.

Kontrakce během chvíle byly v intervalu 1-2 minut. Když jsem se konečně doplazila na sál, řešilo se napíchnutí epidurálu. Kvůli mé kyčli nešel napíchnut na standardní místo (neprohnu se v této části páteře) a díky silným kontrakcím jsem nevydržel bez hnutí. Naštěstí po urgenci doktor povolil pozastavení kontrakcí a anesteziolog konečně mohl epidurál zavést. Vše šlo jak po másle a ani to moc nebolelo. Asi po těch kontrakcích už člověka nebolí nic 

Manžel bohužel nestihl včas přijet a tak mi společnost dělal zmíněný anesteziolog, který mi popisoval, co se za širokou plentou (která byla všude kolem mne) děje. Necítila jsem žádnou bolest jen takové tahavé a škubavé pocity. Během chvíle jsem slyšela brekot a oznámení, že mám chlapečka. Během chvíle jsem malého viděla na pár vteřin. Bylo mi jedno co se pak děje, ať jsem měla plány jaké jsem chtěla. Záleželo hlavně na tom, že malý byl zdráv. 

Tou dobou již manžel čekal, kam bude vpuštěn. Nakonec jsem odsouhlasila, ať je raději s malým, že na šití jej na sále nemusím být. Slzy se mi kutálely po obličeji. Slzy štěstí. Ke konci šití už jsem byla velmi unavená a začínala jsem na sále usínat. Opravdu nic nebolelo. 

Při převozu na JIPku mi zastavili u manžela, který byl velmi dojat z našeho prcka, kterého viděl u první kontroly. Šel se mnou vedle lůžka až na JIP, kam již nebyl vpuštěn. Mně se udělalo zle (ze snídaně), a tak jsem si musela trošku odlehčit. Pak už bylo jen dobře a já prospala 4 hodiny.

Jaké bylo milé překvapení, když mi sestřička z oddělení IMP3, kde byl malý přemístěn z inkubátoru do výhřevné postýlky, přinesla malého ukázat a přiložit na JIPku. Sestra byla velmi milá a opravdu ochotná a pomohla mi malého přiložit. A to ten den 2×.

Ještě v noci jsem byla převezena na oddělení P15, protože bylo potřeba uvolnit lůžko pro další pacientku. Měla jsem štěstí, protože byl volný dvojlůžkový pokoj. Pokoj byl pěkný, vybavený lednicí a veškerým zázemím pro péči o miminka.

Protože jsem byla poučena, věděla jsem, že se ráno po mne bude chtít, abych s pomocí sestry dorazila do sprchy. Cesta po císaři byla náročná, trochu se mi motala hlava, ale nakonec jsem ze sprchy došla i zpět na pokoj sama. Ono když člověku řeknou, že na 9 hodinu ranní můžete k dítěti, tak je dostatečná motivace se vzchopit. Sestry, které se staraly o maminky, byly velmi příjemné, nesetkala jsem se na tomto oddělení (ani na dalších, kde jsem ležela) s nepříjemným přístupem. Naopak byly sestry velmi citlivé a když na nás přišel splín, utěšily nás. Sestry z neonatologie samy přišly a pomohly maminkám s kojením, koupáním a další péči o miminka. A pokud jste přišly s dotazy, vždy rády pomohly nebo přišly znovu na pokoj a pomohly.

Danielek si pár dnů poležel na oddělení IMP3, oddělení, kde se starají o nedonošené miminka. Sestry z tohoto oddělení mne maximálně nadchly. Jejich přístup k miminkám (měla jsem možnost několikrát v této místnosti přebalovat a krmit malého) byl naprosto úžasný. Vždy nějaká ze sester má na starosti právě vaše mimi a opravu pomáhají, radí, zaučují a kontrolují maminky (ale i tatínky), jak se starají o miminka. Jen díky nim, jsem jela po 14 dnech s malým domů a věděla, že se dokáži o malého postarat.

Protože během mého pobytu začala rekonstrukce nejen oddělení P15, byla jsem i den umístěna na oddělení gynekologie, kde už takové zázemí pro maminky nebylo. Což se dá očekávat. Naštěstí den poté jsem jako maminka nedonošeného miminka byla umístěna na oddělení P5, kde jsem malého již dostala na pokoj. Pokoje jsou zde luxusní (bývalý nadstandard) a záleží už na vás a vaší spolubydlící, jak budete chtít návštěvy na pokoji.

Asi to nikdo z personálu nebude číst, ale kdyby náhodou… Chtěla bych tímto poděkovat celému personálu za jeho profesionalitu a přitom velmi příjemné vystupování. MUDr. Kouckému za jeho velmi odborný a přitom milý a lidský přístup. Vše mi dokonale vysvětlil a komentoval. Jsem opravdu šťastná, že jsem měla tu čest, že mohl vést můj porod. A sestrám z IMP3 děkuji moc za vše co mne a manžela naučili, ráda se s Danielkem za nimi pojedu podívat. 

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebojte se na cokoliv zeptat. Nikdo nemůže tušit o čem přemýšlíte nebo si nevíte rady. Sestry Vám rády pomohou.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Noční košile, poporodní síťované kalhotky, plenkové kalhotky pro miminko, teploměr, mastičku na prdelku, perlan a gazové čtverečky. Ostatní je k dispozici. Na odvoz miminka oblečení a autosedačku. 

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem 19.6. a kvůli některým zdejším negativním názorům jsem měla vůči Apolináři trochu předsudky. Osobní zkušenost mě ale přesvědčila o tom, že rodit právě v této porodnici bylo dobré rozhodnutí.

Porod byl komplikovaný, ale všichni se moc snažili mi to co nejvíc zjednodušit. Byli moc milí. Porodní asistentka, která mě provázela téměř celým dnem (jméno bohužel nevím, snad Pavla, utkvěly mi v hlavě její delší blond vlasy a dlouhatánské řasy si ke mně během účinkování epidurálu dokonce přišla sednout a povídala si se mnou. Když jsem ve finální fázi křičela jak tur a plácala nesmysly, asistentka (blond vlasy na mikádo) i doktorka (MUDr. Andrea Pašková) mi na všechno trpělivě odpovídaly a uklidňovaly mě. Patří jim mé velké díky!

Sestřičky na oddělení šestinedělí hodné, milé, empatické! I sestřičky z novorozeneckého odd. musím jen a jen pochválit, snažily se mě rozkojit (a nakonec se taky povedlo), byly nesmírně ochotné a trpělivé, malého (a i ostatní miminka) krásně oslovovaly a chválily. Za náš pobyt po porodu tedy jedno velké „děkuji“!

Co se týče jídla, na tom se asi moc pochutnat nedá (měla jsem to tedy ztížené diabetickou dietou; normální jídlo vypadalo líp). Na druhou stranu těch pár dní se to dá přežít.

Jinak jediný, kdo dává najevo, že svůj proslov odříkává už potisící a moc ji to nebaví, byla černovlasá paní z matriky. Ale nad tím se dá jen mávnout rukou. 

Takže shrnutí za mě: příští miminko chci rodit určitě zase tady!

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Strach nechte doma, důvěřujte zdejšímu personálu a všechno dobře dopadne.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Doklady, vodu, hygienickou taštičku, klidně pět ručníků, pohodlné („gumičkové“) poporodní kalhotky, tři košile, přezůvky do sprchy, klidně vlastní poporodní vložky (erární byly malé, musely se dávat čtyři, moje od Belly stačily vždy po jedné), 2 kojicí podprsenky, prsní vložky, digitální teploměr, propisovačku, vlhčené ubrousky, 10-12 plenek, 2 dudlíky, dobré jídlo, kojicí čaj.

Celkové hodnocení porodnice:

Mohu jen doporučit.

Po příjezdu v 21:30 jsem šla na porodní sály, kde mě vyšetřili. Všichni strašně moc milí a příjemní. Jelikož jsem byla dost otevřená, ale malý nechtěl sestoupit, musela jsem začít chodit. Tak jsem s přítelem začala v 22:00 chodit po chodbách u Apolináře, každou hodinku jsem se hlásila, jak to vypadá, a šla znova chodit. Takhle jsme po chodbách chodila s přítelem skoro do 2:00, pak jsem se šla uvolnit do sprchy a do boxu na monitor a rozdýchávat už dost silné kontrakce, ale malý pořád nechtěl sestoupit. Několikrát jsem tlačila, ale marně. 

Sestřičky i paní doktorka velice milá a slušná, opravdu moc příjemný personál. Skoro po 2 hodinách, co jsem přítelovi málem rozdrtila ruku, jak jsem se snažila kontrakce rozdýchat, řekla paní doktorka, že to zkusíme znova a zase nic. Cituji paní doktorku: "Už po několikáté na mě vykoukl a zase se schoval. Ten náš malý raubíř, jak nechtěl sestoupit dolů, tak vždy jen vykoukl kouskem hlavičky a jak šneček zase zalezl. Nakonec si dal říct. Hned po porodu mi byl dám k přiložení k prsu, pak za doprovodu tatínka byl umyt, zvážen, vyšetřen a taťka mi ho donesl zpět po 20 min. Pak si ho sestřička vzala, já jsem dostala sváču a čekala tak hoďku, než jsem mohla na pokoj. Hned po příjezdu a sprše mi prcka dali na pokoj.

Vše super mohu jen doporučit.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Hlavně klid a nestresovat se, v téhle porodnici se o vás krásně postarají. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Hlavně dost jídla a pití. Také vlastní košile. Já měla svoje, ale snad žádná jejich nebyla, vcelku samá díra.

Celkové hodnocení porodnice:

Za celou dobu pobytu, ať už na sále nebo na oddělení šestinedělí, jsem se setkala pouze s laskavým a vstřícným personálem. Doktoři, sestry i porodní asistentka - všichni úžasní. Velmi jsem ocenila, že mě při porodu automaticky nenastřihli, ale čekali do poslední chvíle, jestli to bude potřeba, a díkybohu nebylo. 

Na oddělení šestinedělí jsem si vyžádala nadstandard pokoj a byla jsem ráda. To soukromí vlastního záchoda a sprchy je k nezaplacení. A taky návštěvy nemusíte přijímat na chodbě jako ostatní, ale u sebe na pokoji. V noci vás nebudí ostatní řvoucí novorozenci, jen ten váš. Kdybych měla rodit znovu, určitě by to bylo zase tady!

Celkové hodnocení porodnice:

Porod v prosinci 2014, prvorodička a bez kurzů. Můžu jen doporučit.

Příjem milí, i když na konci směny, snažili se. Jak se říká: na blbce narazíš všude, i já měla pocit, že mi sestra na předporodním nevěnuje takovou péči, jakou bych potřebovala. Ale taky pracuji s lidmi a chápu, že nemusí mít všichni náladu a názor stejný. Naštěstí PA byla dokonalá a neustále se chodila ujišťovat, jak mi je. Měla jsem v křeči celé břicho i záda a nebylo mi pomoci…

Když jsem odmítala jít ze sprchy, prohlídli mě a s překvapením zjistili, že jsem se během chvíle otevřela a můžeme rodit. Porod super, hodně mi pomohla PA a partner. Nástřih nevyšel do kontrakce, ale stane se… Všichni se snažili a prcek se narodil po hodině a nepomačkán, přiložili mi ho a odnesli umýt atd. S doktorem jsme vtipkovali, po pomazlení syna mi vysvětlili, kam nesou dítě a že mě tu nechají s partnerem chvíli odpočívat. Toho jsem „vyhodila“, že chci spát (po 24 h bez odpočinku).

Na šestinedělí nebylo místo, tak jsem byla na gynekologickém, nevadí, alespoň jsem se prospala, i když tamní sestry chodily kouřit na WC a nebyly k nalezení.

Sestry na šestinedělí byly fajn. Každá měla jinou radu, tak jsem si to profiltrovala a vybrala, pro mě ideální. Malý byl nedonošený a se žloutenkou a peči měl dokonalou. Sestry mi pomáhali s kojením (marně), i s počínajícím zánětem v prsu. Nakonec jsem odešla nerozkojená, ale dostatečně informovaná a s pocitem, že se můžu kdykoliv stavit pro radu a pomoc. Doma jsem se rozkojila a druhé nechci rodit jinde.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Uvědomte si, že sestry často potkávají hysterické ženské i ty které všechno ví z internetu, proto si už vybudovaly obranu a i když je to neomlouvá, leccos to vysvětluje.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Dokumenty a odhodlání, více ručníků na intimní hygienu, jídlo.